Izraelská dramatička a režisérka žijící v Berlíně zaujala se svou hrou Nora oder Wie man das Harrenhaus kompostiert (Nora or How to Digest the Master’s House). Inscenace měla premiéru 13.ledna 2024 v Schauspiel Hannover v režii Marie Bues. Sivan Ben Yishai si tak z festivalu odnesla hlavní cenu Dramatikpreis. 

Cenu publika Publikumspreis získal Roland Schimmelpfennig se svou hrou ANTHROPOLIS II: Laios, která je druhou částí autorova antického opusu ANTHROPOLIS Ungeheuer. Stadt. Theben. Hra měla premiéru 29. 9. 2023 v Deutsches Schauspielhaus Hamburg, režie se ujala Karin Beier. 

Cenu si odneslo také auto/fiktivní monodrama Falka Richtera The Silence, ve kterém se zabývá vlastní rodinnou historií. Hra měla premiéru 19. 11. 2023 v berlínském Schaubühne v autorově režii. Představitel hlavní role Dimitrij Schaad získal v rámci festivalu Cenu za nejlepší herecký výkon Gordana-Kosanović-SchauspielerInnenpreis.

Zmiňované oceněné texty máme v DILIA k dispozici. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat. 

Sedm let práce završených Literou 

Stejně jako loňský laureát ceny DILIA Litera jste svůj knižní debut vydal až po čtyřicítce. Proč zrovna nyní?

Chtěl jsem psát už jako teenager, ale dal jsem přednost žurnalistice a hudbě. S odstupem času jsem vlastně rád: spisovatel by nejen měl umět psát a ovládat řemeslo, ale hlavně by měl mít co říct. Bez životních zkušeností bych takhle komplexní román napsat určitě nemohl. 

Jak jste zvládl zkombinovat práci na knize s vaší profesí v rádiích Seznamu, která je pravděpodobně časově velmi náročná?

Psaní prózy, zejména dlouhé prózy, je časově velmi vysilující. Nejen z toho důvodu jsem psal sedm let, spočítal jsem si, že každá strana mě ve výsledku stála pět hodin práce. A jako zaměstnaný člověk jsem kradl čas, kde jsem mohl - bez toho to nejde. Každých dvacet minut dobrých.

Co pro vás znamená ocenění za debut roku? Je to určité zadostiučinění?

Psal jsem knihu především pro sebe, takovou, jakou bych si rád přečetl. Nepsal jsem román pro ceny nebo prodeje, ovšem nakonec se dostavilo obojí a je to jistě zadostiučinění - nevěřím těm, kteří říkají, že je jim to úplně jedno.

Čím si myslíte, že jste odbornou porotu nejvíce oslovil?

To netuším, to by mě samozřejmě zajímalo. Ale snad zpracováním, literárností, kombinací čtivosti i vyšších estetických ambicí.

A proč by měli po vaší knize sáhnout čtenáři?

Psal jsem knihu v několika rovinách: jednak je jí možno číst jako napínavý relativně klasicky vystavěný příběh na věrném historickém pozadí, který ještě nebyl vyprávěn, a pak je tam ta zmiňovaná vyšší literární vrstva. Není pro každého, předpokládá větší sečtělost a koncentraci a celý příběh rozšiřuje a umocňuje. Můj román se přizpůsobuje v tomhle ohledu čtenáři a jeho zkušenostem.

Vrátit se a nemít vůbec nic a nikoho

Kniha se tematicky zaměřuje na přeživšího koncentračního tábora, který se po válce vrací zpět do Prahy, kde lidé radostně oslavují konec války. Co vás k tomuto tématu inspirovalo? Zažili něco podobného vaši příbuzní/známí?

Vycházel jsem z příběhu svého dědy, který přežil koncentráky i pochod smrti, to byla určitá inspirace. Z jeho vlastního příběhu je tam ovšem jen několik stran. Potřeboval jsem vědět, jaké to je - vrátit se a nemít vůbec nic a nikoho.

Jaký byl proces psaní této knihy? Uvádíte, že se jedná o „historicky věrný dokument napsaný podle skutečnosti“.  

Asi dva roky jsem rešeršoval - archivy, knihy, orální historie, historie známých a příbuzných. Osmdesát procent toho, co příběh obsahuje, se stalo přesně tak, jak píšu, pokud můžeme mluvit o nějaké objektivitě. V podstatě každá osoba nebo scéna má svůj reálný předobraz. 

Jaké to bylo vracet se jako spisovatel do tak náročného období? A sledovat hlavního hrdinu, který si prochází takovými útrapami? Zvlášť když víte, že se něco takového opravdu dělo?

Tuhle otázku dostávám relativně často, s oblibou říkávám, že jsem skončil na antidepresivech. Ale není to celá pravda: časem člověk otupí. Přirovnávám to k medikům, kteří časem rovněž okorají a pohled na mrtvá těla nebo vnitřnosti lidí už vnímají do velké míry profesionálně. 

Mělo by se o této době a o traumatech, která způsobila, stále mluvit? Je to pořád aktuální?

Psal jsem o konkrétní době, ale můj román tematicky je nadčasový, ta témata budou bohužel existovat asi navždy. Takže ano, i když jsem skeptický, zda se vůbec můžeme někdy z historie poučit, nevypadá to.

Hledání kompromisu v literárním světě 

V rádiích, která máte na starost, jste začali využívat AI. Myslíte, že má umělá inteligence své místo i v literatuře? Je výhodou/hrozbou?

V mé další knize se tématu AI do jisté míry věnuju. Je to zajímavá otázka, nejen etická, potenciálně zkázonosná, pokud se nedohodneme na regulacích a pravidlech. Ale u internetu nebo sítí obecně se nám to nepovedlo. Co se týče literatury: už teď AI píše řekněme triviálnější literaturu. Pravděpodobně bude časem umět i tu složitější. Jak s tím naložíme, je otázka s mnoha možnými odpověďmi.

Jaké rady byste dal těm, kteří také uvažují o napsání své debutové knihy? I když to třeba zrovna nejsou mladí absolventi?

Zapomenout, že to bude rychlé a zároveň kvalitní. Respektive, jednoduchý příběh, klidně zajímavý a napínavý, to se dá zvládnout za několik měsíců, koneckonců, jsou na to přímo návody a tabulky. Že to bude literatura, to opravdu trvá a chce to hodně času, přemýšlení, učení nebo čtení.

Jak vnímáte současnou literární scénu? Sledujete ji?

Většina toho, co se dnes prodává, jsou produkty. Nemyslím to nijak arogantně, taková je poptávka, tomu pak tedy odpovídá nabídka. Je to základní hladina vyprávění, řemeslně zvládnuté knihy, čtivé, vtahující. Na druhé straně je pak vysoce umělecká literatura s přidanou hodnotou, která ale ztratila své momentum. A své čtenáře. Já se snažím najít kompromis, chci, aby lidé četli, má to nesporné výhody, zároveň se nechci vzdát dalších literárních ambicí, nahrubo řečeno.

Máte ještě nějaké další spisovatelské cíle? 

Vytyčil jsem si, že napíšu maximálně pět knih. Druhou dokončuju, třetí začnu rešeršovat. A pak asi umřu, zas tolik času nemám. :)

Cenu Evalda Schorma uděluje DILIA každoročně studentům divadelních škol za původní hru, dramatizaci nebo překlad hry do češtiny dosud nepřeložené. Cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich práci.

Do finále Ceny Evalda Schorma za rok 2023 byli nominováni:

• Kryštof Krejčí a Dana Hlaváčová za dramatizaci románu Jáchyma Topola Sestra
• Barbora Rokytová za původní hru Nějak tě nestíhám
• Tomáš Ráliš za původní hru Vyhubyt
• Natálie Bočková za původní hru Tolik něhy
• Maria Nona Mlejnská na překlad z angličtiny hry Alice Birch Revoltu. Řekla. A zítra zas.
• Markéta Bohadlová, Helena Gricová a Emma Žežulová za původní hru Všechno své si nosím s sebou
• Vojtěch Franců za původní hru Alchymisti

Večeře s novou hrou přináší originální koncept divadelní degustace, který naservíruje divákům v jednom večeru hned několik nových her a tříchodové menu. O režii večera se postarala Emma Žežulová, o dramaturgii David Košťák. V hereckém obsazení se představí Milada Vyhnálková, Naďa Melková Finková, Bořek Joura a Richard Janča.

Diváci se mohou těšit na následující hry:

• Kirby Vicente – 50 důvodů k přípitku
• Keith Barker – Protiproud
• Nicolas Billon – Lední medvědi
• I na ukázku vítězné hry Ceny Evalda Schorma! 

Do festivalového programu se dostalo hned 7 českých animovaných snímků. V soutěži krátkých filmů bude soutěžit dlouho očekávaný krátkometrážní snímek Free the Chickens Matúše Vizára. Slovenský filmař a ilustrátor obdržel na festivalu cenu již v roce 2013, a to díky svému absolventskému filmu Pandy. Ve Free the Chicken se vrací ke svému zájmu o etický rozměr vztahu lidí a zvířat, když vypráví o neúspěšném pokusu o záchranu slepic z průmyslového chovu.

Na festival se po několika letech vrátí také Jan Saska, tentokrát s pivem provoněnou romancí z pražského Žižkova Hurikán, která bude bojovat rovněž v Soutěži krátkých filmů. Do stejné soutěže byl vybrán také krátký film Joko režisérky Izabely Plucińské.

V sekci Mladé publikum Česko zastoupí Martin Smatana se svým nejnovějším snímkem Ahoj léto, který spolurežírovala Veronika Zacharová. Do Perspektiv se pak „probojovala“ animátorka Anastasia Falileieva s autobiografickým animovaným dokumentem I died in Irpin.

V soutěžní sekci Absolventské filmy se objeví hned dva krátké filmy studentů českých filmových škol – dokumentární film Natálie Durchánkové Přes střepy, který se loni dostal i do užšího výběru studentských Oscarů, a Plevel původem ruské animátorky Poliny Kazak.

Všem českým zástupcům na Annecy Festivalu držíme palce!

Po úspěšném absolvování farmaceutické fakulty pracovala několik let v lékárně. Postupně se však začala stále více věnovat literární tvorbě. První povídky jí vycházely v měsíčnících Plamen a Host do domu. Nepravidelně přispívala také do časopisů Divadlo, Kultura, Literární noviny a Sešity pro mladou literaturu. V 60. letech napsala řadu knih pro dospělé – například Děti platí polovic?, Ženy pod helmou nebo Blázni a Pythagoras.

V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti. Podle jejího námětu vytvořil pak Miloš Macourek scénář k populárnímu filmu Dívka na koštěti. K čarodějnickému tématu se pak Franková vrátila při psaní scénáře k sérii fantasy komedií Ohnivé ženy.

“Hermína byla vždycky zvědavá na vše, co se děje v literárním světě, tedy i v PEN klubu, měla ráda ‘drby’. Paměť jí i ve vysokém věku dobře sloužila, ráda taky vzpomínala a vyprávěla o všech svých osobních i pracovních setkáních s kolegy spisovateli nebo filmaři, vždycky s ní byla legrace,” vzpomíná na Hermínu Frankovou PEN klub, který o její smrti informoval. 

Dlouhodobá členka DILIA Hermína Franková zemřela měsíc před svými 96. narozeninami. Poslední rozloučení proběhne ve středu 19. června ve 13.20 v Malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích. 

Čest její památce. 

Natálie Bočková na sebe upozornila již minulý rok, kdy získala 3. místo za své dvě původní hry Na okraji vany a Úsměvy šťastných lidí. Prvně jmenovaná hra byla následně přeložena do němčiny a ve formě scénické skici prezentována v Berlíně.

První místo letos obsadila díky své hře Tolik něhy. „Hra tematizuje nápor na dnešního mladého člověka, který chce pomoct, ale neví jak. Svět se nám rozpadá pod nohama, chceme zasáhnout, chceme změnit, ale jak a kdy a kde? Hra může oslovit každého, kdo se jí nebude bránit. Především však doufám, že těm, kteří prožívají úzkost a žal, stejně jako některé postavy ze hry, připomene, že v tom nejsou sami. A že pomáhat je super. Jakkoli, kdekoli, komukoli,“ přibližuje svou hru Bočková.

Na druhém místě se umístil Tomáš Ráliš, kterému se podařilo ovládnout předchozí tři ročníky Ceny Evalda Schorma a tím završit pomyslný hattrick. Tento rok zaujal hrou Vyhubyt, kterou v loňském roce sám inscenoval v Klicperově divadle v Hradci Králové. „Vyhubyt je temná komedie o krizi bydlení. Říká se, že problém s nedostupností bydlení si musí řešit lidé v rámci rodin. Jako by všechny rodiny byly fungující, zabezpečené a finančně stabilní. Říká se toho dost, přesto jde o politiky úspěšně ignorované téma,“ říká o své hře Ráliš.

Nejvíc těsno bylo letos na 3. místě. Agentura DILIA rozhodla, že se o něj rozdělí hned dva finalisté. První je dramatizace románu Jáchyma Topola Sestra, jejímiž autory jsou studenti pražské DAMU Kryštof Krejčí a Dana Hlaváčová. Spolu s nimi obsadila bronzovou příčku také Barbora Rokytová, studentka Masarykovy univerzity a JAMU, se svou hrou Nějak tě nestíhám, s níž obsadila 3. příčku také v mezinárodní soutěži Dráma.  

V letošních nominacích na Cenu Evalda Schorma, kterou uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001, v naprosté většině opět dominovala původní autorská tvorba. Do finále se nakonec dostalo 10 autorů se svými 7 texty. Kromě zmiňovaných oceněných také Maria Nona Mlejnská (JAMU) za překlad z angličtiny hry Alice Birch Revoltu. Řekla. A zítra zas., Markéta Bohadlová, Helena Gricová, Emma Žežulová (JAMU) za původní hru Všechno své si nosím s sebou a Vojtěch Franců (DAMU) za původní hru Alchymisti. Slavnostní vyhlášení vítězů proběhlo ve středu 12. června v rámci slavnostního večera s názvem Večeře s novou hrou.

„Cenou Evalda Schorma chceme nejen ocenit práci mladých autorů, ale také jim pomoci dostat svá díla z akademického prostředí do širšího divadelního kontextu. Každým rokem je výběr vítězů náročnější, o čemž svědčí i to, že se na třetím místě umístily hned dvě hry, respektive jedna původní hra a jedna dramatizace,“ říká Jan Barták, ředitel DILIA. „Letošní předávání Ceny Evalda Schorma odráží potenciál, který v České republice v mladých tvůrcích máme. Naším cílem je nadále je podporovat a pomáhat jim dostávat své hry na divadelní prkna, a to nejen v Česku, ale také v zahraničí,“ dodává.

Díky Ceně Evalda Schorma, která je pojmenována po významném českém filmovém a divadelním režisérovi, objevila DILIA řadu dnes etablovaných a respektovaných dramatiků a překladatelů. Oceněné texty se doposud dočkaly více než 50 divadelních a desítky rozhlasových inscenací. Uvedlo je například Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, Studio Ypsilon či Městské divadlo Zlín. Cena je spojena s finanční odměnou, která slouží k podpoře činnosti nadějných autorů.

Výsledky Ceny Evalda Schorma:

• 1. místo – Natálie Bočková (JAMU) za původní hru Tolik něhy
• 2. místo – Tomáš Ráliš (DAMU) za původní hru Vyhubyt
• 3. místo – Barbora Rokytová (FFMU) za původní hru Nějak tě nestíhám a Kryštof Krejčí a Dana Hlaváčová za dramatizaci románu Jáchyma Topola Sestra

Všechny oceněné texty jsou v elektronické podobě k dispozici v DILIA. 

Právě v Pelhřimově se totiž Oldřich Lipský 4. července 1924 narodil. V roce 1945 se přestěhoval do Prahy, kde studoval práva a filozofii. Po čase dal však přednost divadlu a filmu. Jeho snímky znají i diváci za hranicemi České republiky. Světovou slávu si získala zejména parodie na westerny Limonádový Joe.

Jeho snímky se v programech mezinárodních festivalů objevují dodnes. Například na konci loňského roku uvedl festival ve francouzském Arrasu filmy Happy end a Adéla ještě nevečeřela. Více informací najdete TADY. 

Na svém kontě má ale další české kultovní komedie, jako jsou Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Jáchyme, hoď ho do stroje! nebo Marečku, podejte mi pero! Svůj poslední film, Velkou filmovou loupež, již nedokončil. Zemřel během natáčení 19. října 1986 ve věku 62 let. Snímek, v němž se hlavních rolí ujali Oldřich Kaiser a Jiří Lábus, dotočil Zdeněk Podskalský, který se stal následně spoluautorem režie. 

U příležitosti nedožitých 100. narozenin pelhřimovského rodáka připravil jeho syn Dalibor právě ve spolupráci s režisérovým rodným městem velkou oslavu 22.6., na které budou na Lipského vzpomínat například Naďa Konvalinková nebo již zmiňovaný Jiří Lábus. 

V produkci Dalibora Lipského vzniká také dokumentární snímek o Oldřichu Lipském, který by měl mít premiéru na začátku letních prázdnin v České televizi.

Dilia zastupuje nositele autorských práv.

Stereophonic zachycuje fiktivní rockovou kapelu během bouřlivého procesu nahrávání nového alba. Výbušné drama je vybaveno písněmi od Willa Butlera známého především coby někdejšího člena indie rockové skupiny Arcade Fire.

Nejlepším muzikálem byla vyhlášena adaptace stejnojmenného románu americké autorky S. E. Hinton o dospívání The Outsiders, ale bodovalo také podobenství na téma ženských práv Suffs, které si odneslo cenu za nejlepší hudbu a libreto.

Cenu za nejlepšího činoherního herce získal Jeremy Strong za ztvárnění doktora Stockmanna z Ibsenova Nepřítele lidu. Nejlepší činoherní herečkou se stala Sarah Paulson za svůj výkon v revivalu hry Brandena Jacobs-Jenkinse Appropriate. Za vedlejší roli v muzikálu Merrily We Roll Along byl oceněn někdejší představitel Harryho Pottera Daniel Radcliffe.

Vítězové a nominace ve vybraných kategoriích:

Divadelní hra

• Jocelyn Bioh: Jaja’s African Hair Braiding
• Amy Herzog: Mary Jane
• Paula Vogel: Mother Play
• Joshua Harmon: Prayer for the French Republic
• David Adjmi: Stereophonic

Muzikál

• Alicia Keys, Kristoffer Diaz: Hell’s Kitchen
• Sufjan Stevens, Justin Peck, Jackie Sibblies Drury: Illinoise
• Jonathan Clay, Zach Chance, Justin Levine, Adam Rapp: The Outsiders
• Shaina Taub: Suffs
• PigPen Theatre Co., Rick Elice: Water for Elephants

Muzikálové libreto

• Kristoffer Diaz: Hell’s Kitchen
• Bekah Brunstetter: The Notebook
• Adam Rapp and Justin Levine: The Outsiders
• Shaina Taub: Suffs
• Rick Elice: Water for Elephants

Hudba a/nebo písňové texty

• Adam Guettel: Days of Wine and Roses
• David Byrne a Fatboy Slim: Here Lies Love
• Jamestown Revival (Jonathan Clay, Zach Chance) a Justin Levine: The Outsiders
• Will Butler: Stereophonic
• Shaina Taub: Suffs

Herečka – činohra

• Betsy Aidem (Prayer for the French Republic)
• Jessica Lange (Mother Play)
• Rachel McAdams (Mary Jane)
• Sarah Paulson (Appropriate)
• Amy Ryan (Doubt: A Parable)

Herec – činohra

• William Jackson Harper (Strýček Váňa)
• Leslie Odom Jr. (Purlie Victorious)
• Liev Schreiber (Doubt: A Parable)
• Jeremy Strong (Nepřítel lidu)
• Michael Stuhlbarg (Patriots)

Herečka – muzikál

• Eden Espinosa (Lempicka)
• Maleah Joi Moon (Hell’s Kitchen)
• Kelli O’Hara (Days of Wine and Roses)
• Maryann Plunkett (The Notebook)
• Gayle Rankin (Cabaret at the Kit Kat Club)

Herec – muzikál

• Brody Grant (The Outsiders)
• Jonathan Groff (Merrily We Roll Along)
• Dorian Harewood (The Notebook)
• Brian d’Arcy James (Days of Wine and Roses)
• Eddie Redmayne (Cabaret at the Kit Kat Club)

Režie – činohra

• Daniel Aukin (Stereophonic)
• Anne Kauffman (Mary Jane)
• Kenny Leon (Purlie Victorious)
• Lila Neugebauer (Appropriate)
• Whitney White (Jaja’s African Hair Braiding)

Režie – muzikál

• Maria Friedman (Merrily We Roll Along)
• Michael Greif (Hell’s Kitchen)
• Leigh Silverman (Suffs)
• Jessica Stone (Water for Elephants)
• Danya Taymor (The Outsiders)

Kompletní seznam výherců najdete TADY. 

V nových Zprávách DILIA najdete synopse 48 českých a zahraničních her. Česká sekce je věnována Nejlepší poprvé uvedené české hře roku 2023, kterou se v Cenách divadelní kritiky stalo Tělo tajné agentky Tomáše Dianišky. Představujeme také úspěšné texty Matěje Dadáka, Ivana Hubače, Tomáše Loužného či Matěje Balcara.

Čtenáři se mohou seznámit i s nejnovější tvorbou dramatika Davida Košťáka, který je zároveň jedním z tutorů právě probíhající Překladatelské dílny, a přečíst si s ním obsáhlý rozhovor. „Psaní pro děti je strašně těžké. Zejména hledání toho správného jazyka. Pro mě je slovo hodně manipulativní prostředek. Dospělí si s manipulací umí poradit, je to jejich topůrko. Ale to poslední, co bych chtěl, je manipulovat dětským divákem,“ říká v něm.

Zahraniční sekci ovládly texty nominované na prestižní ocenění Les Molières (Yasmina Reza, Sébastien Thiéry ad.), Ceny Laurence Oliviera (Jez Butterworth, Jack Thorne ad.), Pulitzerovy ceny za drama (Eboni Booth ad.) a nominace na hlavní cenu Festivalu Mülheimer Theatertage 2024 (Sivan Ben Yishai, Falk Richter, Roland Schimmelpfennig, Felicia Zeller ad).  Seznámit se můžete také s nejnovější hrou Ferdinanda von Schiracha Ona říká. On říká a Simona Stephense A Dark, Dark, Dark, Dark Blue.

Literární oddělení informuje o 23. ročníku výročních cen Magnesia Litera, během kterého DILIA tradičně podpořila kategorii DILIA Litera za debut roku, jejíž vítěz Eli Beneš si odnesl prémii ve výši 30 tisíc korun.

Mediální oddělení se zaměřilo mimo jiné na 100. výročí od narození Karla Kachyni. V souvislosti s ním nabízí krátkou vzpomínku jeho manželky Aleny Mihulové. „Většinou si na něj vzpomenu, když se něco podaří naší dceři, a to si říkám – tak co? Bylo by to aspoň za dvě? Protože on známkoval na place, takže to nám zůstalo,“ říká. 

To a mnoho dalšího najdete v nových Zprávách DILIA, které si můžete stáhnout v PDF TADY nebo v příloze tohoto článku.

Přejeme vám inspirativní čtení!

Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a psychopatických diktátorů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku. Byla jí Zdena. Mocná princezna zocelená žárem olympiád. Tretry, vášeň, nebezpečí. Její odvaha změní svět. Co na tom, že jí pod nosem raší tmavý knírek - hlavně když na běžecké dráze trhá rekordy. Brzy se stane miláčkem Československa a celého atletického světa. Ale ti, které nechává za sebou, se začnou pídit po příčinách jejího úspěchu.

Tomáše Dianišku při psaní hry Transky, body, vteřiny inspiroval skandální osud československé atletky Zdeny Koubkové, která byla ve sportovním světě oslavována jako „zázračná žena“, jelikož držela několik světových rekordů. Ty však byly z historie vymazány poté, co byla identifikována jako intersexuální, změnila své pohlaví a podstoupila operaci, aby se stala Zdeňkem Koubkem.

Překlad hry finančně podpořila DILIA, do americké angličtiny jej přeložili Edward Einhorn a Katarina Vizina. Režie se ujali Barbora Schnelle a Henning Bochert (Drama Panorama). Hra byla v New Yorku uvedena v rámci projektu Rehearsal for Truth – divadelního festivalu věnovaného Václavu Havlovi.