Devátý ročník festivalu pořádá opět soubor Tygr v tísni a divadlo VILA Štvanice. Mýtický příběh Medúzy, Persea, Andromedy a Polydekta na pomezí divadla a koncertu v režii Adama Steinbauera uvede celkem jedenáctkrát, a to mezi 1. a 16. zářím.

Stárnoucí vládci se urputně drží odznaků moci, rozdávají moudra a příkazy, i když by nejraději jen mlčky rybařili. Jejich děti jsou zavřeny v podzemí, hozeny do moře, vyhnány, vyrvány z kořenů, oklamány, převychovány, ozbrojeny a poslány bojovat s démony, které pro ně stvořili. Mladý Perseus je vržen do krajiny mýtu, který přežil zánik antického světa.

„Mýtus o Perseovi je jedním z nejstarších mýtů lidské civilizace. Pro mne bylo zajímavé sledovat v něm zvláštní dráždivou nejednoznačnost: znetvořená ženská oběť je vylíčena jako netvor vzbuzující hrůzu, oslavovaní vládci drancují pozemskou i mýtickou říši, posílají své syny do plamenů pekla a připoutávají své dcery ke skalám. Příběh nese ale také velké světlo naděje. V podobě hlavního hrdiny, muže, který je při vší své síle schopen také soucitu a lásky ve světě, který šlape po lidských obětech,” říká o textu autorka a dramaturgyně Simona Petrů.

“Primárně jsem chtěl zkoumat psaním, jak může vypadat proměna kluka v muže, co to vlastně je to ´být muž´ v době, kdy si to mnozí pletou s toxickou maskulinitou a na druhou stranu je toto spojení hojně nadužíváno a všichni a všechno jsou toxičtí a manipulativní. Při tom vyjít z toho, co je archetypální, co v nás hluboce rezonuje, co jsou ty mýty v nás. Perseidy mi umožnily nastínit cestu hrdiny, který chybuje, není bez viny, současně se ale snaží stát lepším, pracovat na sobě, zdravě dospět,” dodává autor Tomáš Ráliš.

Cílem festivalu Antická Štvanice je postupně uvést inscenace všech zásadních antických dramat. V minulých letech se tak diváci dočkali například Aischylovy Oresteie, adaptace Ovidiových proměn z pera Martina Hýči pod názvem Orfeus, inscenace současných her s antickým námětem Faidra a Prosebnice autorek Mariny Carr a Anny Saavedry a mnoha dalších. Loňský rok patřil ikonické řecké nedochované trilogii o králi Oidipovi nazvané OIDIPÚS KOMPLET.

Česká sekce představí vítěze i finalisty Ceny Evalda Schorma za rok 2023. Zahraniční sekce vás seznámí s texty, které překládají mladí účastníci našeho projektu DILIA překladatelská dílna Jiřího Joska 2024. Nechybí ani výběr překladů komedií, muzikálů i dramat renomovaného překladatele z anglického jazyka Jiřího Joska, jenž je tradičním patronem této akce. 

Přečíst si můžete také o textech ruské autorky Esther Bol, která musela kvůli svým proukrajinským postojům z Ruská utéct, s komediemi belgické autorky Hildy Vleugels i dvěma francouzskými dramaty podle skutečných událostí - Záhada Sunny a Denali. V sekci zahraničních her najdete výběr z letošního Avignonského festivalu, katastrofické psychologické drama Manor Moiry Buffini, politickou romanci Lucy Kirkwood The Human Body a další. 

Podzimní Zprávy nabízí také rozhovor s vítězkou Ceny Evalda Schorma Natálií Bočkovou. “Už od útlého věku jsem milovala příběhy, hraní si, zhmotňování, a to se naštěstí nikdy nezměnilo. Ať už divadlo dělám jakkoli, vždy se v něm pokouším najít to, co jsem objevila jako malá – pospolitost, organičnost, přítomnost a vzrušení, které přináší neustálý, a především živý kontakt mezi všemi a vším,” říká v něm. 

Nechybí ani rozhovor s držitelem Ceny DILIA Litera Eli Benešem. “Psal jsem knihu především pro sebe, takovou, jakou bych si rád přečetl. Nepsal jsem román pro ceny nebo prodeje, ovšem nakonec se dostavilo obojí a je to jistě zadostiučinění - nevěřím těm, kteří říkají, že je jim to úplně jedno,” říká o své románové prvotině. 

Literární oddělení dále informuje o vítězi Ceny Jiřího Ortena, kterým je Marek Torčík, a o nominantech na cenu Josefa Jungmanna. Mediální oddělení připomíná tvorbu legendárního režiséra, scenáristy a herce Juraje Herze, který by v září oslavil své 90. narozeniny. 

To a mnoho dalšího najdete v nových Zprávách DILIA, které si můžete stáhnout  v příloze tohoto článku.

Přejeme vám inspirativní čtení a úspěšnou novou divadelní sezónu! 

Psalo se 4. září roku 1934, když se ve slovenském Kežmarku narodil Juraj Herz. Jeho rodiče byli Židé, proto se během války před nacisty skrývali. Nakonec byla však celá rodina deportována do koncentračního tábora. Nepomohlo jim ani to, že se nechali pokřtít. 

Naštěstí všichni přežili. Prožitky z koncentračního tábora však byly pro Juraje Herze předělem, který zastínil všechny jeho vzpomínky na dětství. Jak sám říkával, od té doby už nebyl dítětem. “Nikdo nevěřil, že přežijeme. Byli jsme tak hubení už před transportem. Ti silní a mohutní, co energii potřebovali a najednou ji neměli, zemřeli mezi prvními,” řekl Herz v roce 2014 v rozhovoru pro Litoměřický deník. 

Po válce vystudoval na Slovensku fotografii, později se přesunul do Prahy, kde studoval loutkoherectví. Jako režisér a herec působil v divadle Semafor, brzy však začal pracovat jako pomocný režisér na Barrandově. Byl například u vzniku oscarového snímku Obchod na korze. 

Jako samostatný režisér debutoval v roce 1965 se středometrážním filmem Sběrné surovosti natočeným podle povídky Bohumila Hrabala. Brzy dokázal, jaký má talent. V jeho snímcích nechybí specifický humor, prvky hororu ani erotika. Je podepsán pod filmy, jako jsou na oscara navržený Spalovač mrtvol, drama Petrolejové lampy, pohádka Panna a netvor, historický Habermannův mlýn nebo první český horor Upír z Feratu.

Juraj Herz, který natočil více než 25 celovečerních snímků, se stal jedním z nejvýraznějších režisérů poválečné československé kinematografie. Přesto při své tvorbě často narážel na komunistickou cenzuru. Legendární Spalovač mrtvol putoval pár týdnů po svém uvedení do trezoru. 

“Hodně filmů, co jsem chtěl točit, jsem nenatočil. Naopak jsem natočil filmy, které jsem neměl první na listině zájmu. A v každém filmu mi něco vystřihli,” vysvětloval v rozhovoru pro Novinky.cz. 

V roce 1987 emigroval do Německa, kde žil 12 let a točil filmy. Více se věnoval také tvorbě dokumentárních TV snímků pro různé televizní společnosti v Německu, Rakousku, Francii i USA. Od začátku devadesátých let pak točil střídavě v České republice i v zahraničí. Režíroval také na divadelních prknech.

Juraj Herz je držitelem řady domácích i mezinárodních ocenění. Mezi nimi nechybí nominace na Oscara, Zlatá nymfa na MTF Monte Carlo, Český lev za celoživotní dílo nebo Křišťálový glóbus KVIFF za dlouholetý umělecký přínos světové kinematografii. Získal také Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež na Zlín Film Festivalu. Od slovenského prezidenta Andreje Kisky převzal v roce 2017 Řád Bílého dvojkříže. 

Zemřel 8. dubna roku 2018 na následky cévní mozkové příhody. Bylo mu 83 let.

DILIA zastupuje nositele práv k dílům Juraje Herze.

„Letošní ročník festivalu Divadlo přinese velmi silný zahraniční program - přední divadelní scény z celé Evropy. Vedle slavného francouzského souboru Comédie-Française to budou německá Volksbühne, polská divadla z Krakova a Kielců, Örkény Színház z Budapešti a náš pravidelný host Slovenské národní divadlo,“ řekl ředitel festivalu Jan Burian.

V programu diváci najdou například téměř pětihodinový projekt Extinction, v němž spojili síly němečtí a francouzští herci a který kombinuje taneční párty, koncert, zklidněný monolog i výpravné live cinema. Festival však zahájí Hekuba, ne Hekuba, nejnovější inscenace francouzského souboru Comédie-Française.

Slovenské národní divadlo nabídne inscenaci Pes na cestě a budapešťské divadlo Örkény Színház komorní inscenaci slavné hry Stavitel Solness Henrika Ibsena. O zakončení hlavní části se postarají spojené polské soubory Teatr Łaźnia Nowa z Krakova a Teatr Żeromskiego z Kielců. Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji v režii Mateusze Pakuły získala Grand Prix za nejlepší inscenaci současné polské hry a je vítězem prestižního festivalu Božská komedie.

Samozřejmě ani letos nebude chybět silné české zastoupení s výběrem za uplynulou sezonu. Z metropole dorazí Švandovo divadlo se soudním dramatem Na první pohled, spolek Masopust se scénickým čtením Deklarace závislosti a Divadlo Na zábradlí s inscenací Veřejní nepřátelé. Brněnské Divadlo Husa na provázku představí Ságu rodu Marxů a HaDivadlo inscenaci o komplikovaném vztahu mezi městským liberálním intelektuálem a jeho venkovskou rodinou Jenom konec světa.

Ústecké Činoherní studio přiveze Peera Gynta, liberecké Naivní divadlo poetickou inscenaci Červený balónek, Slovácké divadlo z Uherského Hradiště uvede E. F. Burianovu jevištní montáž z lidové poezie Láska, vzdor a smrt, ostravské Divadlo Petra Bezruče Střípky ženy, plzeňské Divadlo J. K. Tyla operu na motivy života Boženy Němcové Jsem kněžna bláznů a Divadlo Alfa evropskou premiéru koprodukční česko-japonské inscenace Čáslavská – Tokio – 1964.

Festivalový Epilog přinese plzeňským divákům tři inscenace – Žáby s Ivanem Trojanem, Milostné dopisy Studia DVA, romanci v dopisech nominovanou na Pulitzerovu cenu s Emílií Vášáryovou a Milanem Kňažkem, a grotesku Dejvického divadla Ztratili jsme Stalina.

Kompletní program najdete na webových stránkách festivalu Divadlo.  

Postarej se o děťátko

"Nuže, opravdu si myslíte, že je možné, aby jedna lidská bytost druhé lhala? Zpravidla ne. Zpravidla to víme. Lež zpravidla znamená, že oba předstíráme, že věříme něčemu, co není pravda, a pak už se o tom nikdy nezmiňujeme.“

Ponořte se do složitého a znepokojivého případu Donny McAuliffové, mladé matky obviněné z vraždy svých dvou dětí. Pomocí série rozhovorů s klíčovými osobami, včetně Donny samotné a její odhodlané matky Lynn, hra postupně odhaluje, jak může člověk nejvíce zraňovat ty, které se snaží ze všech sil chránit.

Ambiciózní hra britského dramatika Dennise Kellyho využívá populární postupy doku-dramatu a verbálního divadla za účelem prozkoumat, jak moc je pravda ohrožená dnešní kulturou, v níž se na nás valí informace ze všech stran.

Hru z anglického originálu přeložila Eliška Kaplan.

Zejtřek lepší ne/bude 

„Když přijde hrozba, zůstaňte v řadě, plňte rozkazy a moc se neprojevujte. Přežijete.“

Na první pohled obyčejný letní tábor, kde se k snídani jedí cereálie s mlékem. Jenže něco je tu jinak. Že by byla ve vzduchu cítit vzpoura? Mladým táborníkům připadá, že nemají dost prostoru pro sebevyjádření a hrát musí podle pravidel, která určuje někdo jiný. Proto si začnou pokládat zásadní otázku: Pokud nemohou rozhodovat o vlastní budoucnosti, ovlivňovat svůj život, stojí za to ho vůbec žít?

Britský dramatik Alistair McDowall využívá bizarní tábor jako metaforu pro širší společenské problémy a nejistoty a jako prostor pro zkoumání temných aspektů lidské povahy.

Hru z anglického originálu přeložili Radek Brož a Barbora Mašková.

Zrcadlo 

“ Kompromis není korupce. Snažím se postavit...Trojského koně, který by do této země propašoval skutečné umění, a vy ho chcete rozbít na kousky a ukázat všem, co je uvnitř, ještě dřív, než se otevřou brány. Proč?”

Dvojí identita, falešná realita, vztah mezi autorem a jeho výtvorem. To je hra Zrcadlo, která se zabývá také tématem cenzury a svobody projevu. Zve diváky na svatbu, nebo na zakázané divadelní představení? Ze střídání identit postav se jednomu zatočí hlava. A to ještě nepřišlo překvapivé finále!

Hra britské autorky Sam Holcroft byla nominovaná na prestižní Evening Standard Award. Její inscenaci uvedlo londýnské divadlo Almeida, hlavních rolí se ujali Jonny Lee Miller (Trainspotting), Tanya Reynolds (Sex Education) a Micheal Ward (Top Boy).

Hru z anglického originálu přeložila Kateřina Holá. 

Film Vlny připomíná události osudného roku 1968, kdy Československo začala v rámci „bratrské pomoci“ okupovat vojska Varšavské smlouvy. Inspirován je skutečným příběhem skupiny novinářů Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu.

Vlny byly ve světové premiéře uvedeny na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Do kin pak oficiálně vstoupily 15. srpna, kde je vidělo již více než 350 tisíc diváků.

Ke slavnostnímu vyhlášení 97. ročníku prestižních cen Oscar dojde 2. března 2025, nominace budou oznámeny 17. ledna 2025, shortlist výběru 15 zahraničních filmů již 17. prosince letošního roku.

V loňském roce zastoupilo Českou republiku na Oscarech historické drama Bratři Tomáše Mašína. Ikonickou zlatou sošku získaly zatím pouze dva československé a jeden český film - Obchod na korze (1965) Jána Kadára a Elmara Klose, o dva roky později Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela a Kolja (1996) Jana Svěráka.  

Noc literatury proběhne 18. září od 18.00 do 23.00 s podtitulem „Čtení nezná hranice!“. Letošní ročník je zároveň připomenutím 20 let od vstupu Česka do Evropské unie. Stejně jako ty předešlé zdůrazňuje význam aktuálního evropského myšlení a tvůrčích proudů a zároveň vyzdvihuje bohatství a rozmanitost jazyků i důležitost překladů.

I letos festival láká na pestrý výběr pozoruhodných textů současných autorů v českých překladech, a to včetně knih dvou držitelů Nobelovy ceny za literaturu, Annie Ernaux a Petera Handkeho. Noc literatury probíhá nejen v Česku, ale také v zahraničí prostřednictvím sítě Českých center.

Pražská část festivalu zve na 22 výjimečných a netradičních míst Hradčan. Návštěvníkům budou číst Jan Nedbal, Filip Březina, Simona Lewandowska, Denisa Barešová, Vilma Cibulková, Jitka Schneiderová, Igor Orozovič i Martin Myšička. Vstup na všechna čtení je zdarma.

Noc literatury pořádají od roku 2006 Česká centra ve spolupráci s EUNIC (Sdružení evropských národních kulturních institutů), zahraničními ambasádami v Česku, nakladatelstvím Labyrint a Zastoupením Evropské komise.

A z jakých knih se bude číst?

• Tommy Barnes – Pivo na Loiře (překlad Petr Horák)
• John Boyne – Můj brácha se jmenuje Jessica (překlad Anežka Mann)
• Anjet Daanje – Píseň o čápu a velbloudovi (překlad Magda de Bruin Hüblová)
• Janas Eika – Post Solis (překlad Lada Halounová)
• Annie Ernaux – Mladík / Událost (překlad Tomáš Havel)
• Olga Fečová – Den byl pro mě krátkej
• Ia Genbergová – Detaily (překlad Martin Severýn)
• Georgi Gospodinov – Časokryt (překlad David Bernstein)
• Gian Marco Griffi – Zádrhely (překlad Sára Rodová)
• Peter Handke – Lucie v lese s čímsi (překlad Anežka Kasalová)
• Nicol Hochholczerová - Táto izba sa nedá zjesť
• Thomas Hürlimann – Rudý diamant (překlad Michal Půček)
• Lídia Jorge – Nezapomenutelní (překlad Lucie Luz)
• Grigorij Kanovič – Romance z druhého břehu (překlad Jana Mertinová, Vladimir Piskoř)
• Norbert Scheuer – Mutabor (překlad Jitka Nešporová)
• Paulina Siegień – Královec (překlad Michala Benešová)
• Maria Navarro Skarangerová – Napořád Emily (překlad Jitka Jindřišková)
• Irene Solà – Zpívám já a hora tančí (překlad Michal Brabec)
• László Szilasi – Třetí most (překlad Marta Pató)
• Marek Torčík – Rozložíš paměť
• Dimitri Verhulst – Mít a být (překlad Veronika ter Harmsel Havlíková)
• Serhij Žadan – Internát (překlad Miroslav Tomek)

Více informací najdete tady: https://www.nocliteratury.cz/wp-content/uploads/2024/09/Noc-literatury-mapa-PDF.pdf

Během svého života vydal přes tři desítky knih. Jeho prvotina s názvem První hudba bratřím vyšla už v roce 1947. Významné tvůrčí období zažil ale zejména v 60. letech, kdy měl jako redaktor nakladatelství Mladá fronta na starosti mladou poezii a zároveň sám publikoval své sbírky, jako například Deník molekuly, Morality, Eliášův oheň nebo Chrlení krve. 

Sám sebe často označoval za velkého básníka nebo proroka, a to mimo jiné s odkazem na dialog se smrtí nazvaný Thanatea, v němž předpověděl srpnovou ruskou okupaci v roce 1968. Po ní se v roce 1969 rozhodl emigrovat do západního Německa, kde se stal spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V Německu žil do roku 1997, dva roky před svou smrtí se vrátil do Česka, kde zaujal nesmiřitelnou kritikou zdejších poměrů. 

Na počest sta let od jeho narození probíhá v galerii Paláce Liebieg v Liberci výstava fotografií z archivu německé fotografky Anji Walz, která Ivana Diviše zachytila v posledních letech jeho života. Fotografie vznikaly v letech 1995 až 1997, tedy krátce před jeho úmrtím, ke kterému došlo 7. dubna 1999. Výstava potrvá do 11. listopadu. 

DILIA zastupuje dědice práv Ivana Diviše.

Zahajovací snímek Rok vdovy vypráví příběh o odvaze, naději a síle začít znovu po smrti životního partnera. Do západočeské metropole jej přijedou uvést režisérka Veronika Lišková, scenárista Eugen Liška, herci a herečky Pavla Beretová, Julie Šoucová, Tomáš Bambušek, producenti filmu Kristýna Michálek Květová, Tomáš Michálek, Martina Netíková a další členové filmového štábu.

Herečku Pavlu Beretovou uvidí publikum kromě její role v Roce vdovy také v rakousko-českém dramatu Nebelkind: Konec mlčení a Amerikánce. Oba tyto tituly představí početné delegace, včetně herečky Magdaleny Borové, která letos září hned ve dvou nových filmech Bohdana Slámy Konec světa a Sucho. 

Návštěvníci budou moci potkat také delegaci filmu After Party, který byl uveden na letošním festivalu v Benátkách. Do Plzně přijedou herečky Eliška Bašusová, Anna Tomanová a režisér Vojtěch Strakatý. Své filmy v programu mají také Tereza Ramba (Zápisník alkoholičky), Simona Lewandowska (Kotrmelce pana herce, Aristokratka ve varu), Stanislav Majer (Vlny, Bomba), Zdeněk Piškula (Kotrmelce pana herce, Aristokratka ve varu) a další. 

V soutěži hraných a animovaných celovečerních filmů uvede festival v předpremiéře film Kristiny Dufkové Život k sežrání, jehož světová premiéra proběhla na festivalu v Annecy a české publikum ho vidělo už na karlovarském filmovém festivalu. Další předpremiérou je snímek Od marca do mája debutujícího režiséra Martina Repky. 

Soutěž dokumentárních filmů nabídne dvě předpremiéry. Portrét mezinárodně uznávané fotografky Libuše Jarcovjákové ve snímku Ještě nejsem, kým chci být režisérky Kláry Tasovské a dokument Ta druhá režisérky Marie-Magdaleny Kochové zachycující neviditelný život zdravých sourozenců v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami.

„Těší mě, kolik se nám každoročně daří do našeho programu získat premiér a předpremiér a že naši návštěvníci mohou být prvním publikem, které nové filmy či seriály vidí. Svědčí to o vysokém kreditu, který festival mezi tvůrci má. Jsem ráda, že k nám filmaři i diváci mají takovou důvěru a opakovaně se k nám vrací,” uvádí ředitelka festivalu Eva Veruňková Košařová.

Kompletní program najdete na webových stránkách festivalu.

„Zakončit takto naše studium na písecké akademii je samozřejmě krásné a doufáme, že nám tato událost pomůže i v budoucím profesním životě,“ vyjádřili se k prestižnímu ocenění Pavel Sýkora a Viktor Horák v Událostech České televize.

Čeští tvůrci soutěžili vedle děl ze stovek uměleckých škol po celém světě, cenu si převezmou během slavnostního ceremoniálu, který se uskuteční 14. října v Londýně. Navázali tak na úspěšný snímek Dcera Darji Kaščejevy, který totéž ocenění získal v roce 2019.

Vítězové Student Academy Awards získávají právo usilovat o Oscary v některé z kategorií krátkometrážní animovaný film, krátkometrážní hraný film nebo krátkometrážní dokument.

Krajan měl premiéru v březnu v pražském kině Dlabačov. Scénář k pětadvacetiminutovému snímku napsal Petr Pelech. Hlavních rolí se ujali Jiří Štěpnička a Pavel Batěk. "Vykresluje setkání dvou mužů na chalupě odstřižené od civilizace během silvestrovské noci roku 1944. Vdovce a důstojníka SS na první pohled nic nespojuje. Jediné, co mají společného, je jejich sudetský původ. Nejprve si začnou povídat o všedních tématech a s blížící se půlnocí začínají řešit palčivější otázky," shrnuje děj ředitelka písecké akademie Vladana Terčová.

Gratulujeme!