Starý bílý muž, to je název odvážně vtipné a třaskavě aktuální komedie od Dietmara Jacobse a Moritze Netenjakoba, kterou v DILIA nově nabízíme v překladu od Ivy Michňové. 

“Ve škole jsme měli přednášky o tom, jak vybudovat genderově fluidní svět.” “Genderově fluidní?” “To zní jako zubní pasta.” Patriarcha německé firmy Spodní prádlo Steinfels umírá a na jeho místo nastupuje další “starý bílý muž” Horst Bohne. Při přípravách posledního rozloučení s původním ředitelem se však strhne naprosté šílenství. A to vše kvůli jedné stuze. Genderově nevyrovnané stuze. 

Gender, sexismus, rasismus, politická korektnost, LGBTQIA+, plus size modelky, work-life balance a další. Poslední rozloučení jako kdyby představovalo všeobjímající chaos, který v současné době prostupuje světem. Genderová interakce je čím dál složitější, sociální sítě mocnější, stážisté sebevědomější, marketingoví ředitelé ambicióznější a běžný člověk zmatenější. 

Komedie Starý bílý muž nabízí skvělé herecké příležitosti, velkou dávku humoru i ironie a divákovi klade celou řadu nepříjemných otázek.

O vítězích rozhodoval panel odborníků složený z redaktorů tohoto periodika a jejich spolupracovníků, nominovat v prvním kole mohl kdokoliv včetně laické veřejnosti. Slavností předávání cen proběhlo v Královském divadle Drury Lane v Londýně, moderovali ho herci Isobel Thom a Elan Davies.

Prestižní ocenění v kategorii Nejlepší divadlo si odnesly hned dvě scény: londýnské Národní divadlo a Watermill Theatre v Newbury. 

Národní divadlo oslavilo 60 let své existence neuvěřitelnými 31 novými inscenacemi, z nichž 7 bylo přesunuto na West End a 2 se představily v New Yorku. V roce 2023 se rovněž dařilo jeho vzdělávacímu zájezdovému programu, které zhlédlo 15 000 studentů. Širokou veřejnost scéna zapojila do tvorby dosud nejambicióznějšího komunitního projektu - pětidílné inscenační série The Odyssey.

 Z titulů, které v DILIA zastupujeme, the National Theatre uvedlo Frielův Tanec na konci léta, muzikál Standing at the Sky's Edge a ve světové premiéře The Motive and The Cue od Jacka Thornea.

Watermill Theatre na konci roku 2022 přišlo o veřejné finanční prostředky z Arts Council, zdejší tým ale neúnavně pracuje na tom, aby divadlo nejen přežilo, ale také vzkvétalo. Obzvláště oblíbená a oceňovaná inscenace muzikálu Pán prstenů dokázala, že se mu to daří.

V kategorii nezávislých alternativních scén bodovalo londýnské Little Angel Theatre za průkopnickou práci na poli loutkového divadla a tvorby pro děti. Za divadelní budovu roku byl označen multifunkční co-workingový prostor Roundhouse Works v Londýně, jenž za výhodných podmínek nabízí své služby umělcům na volné noze od 18 do 30 let. 

Nejlepším producentem se stala produkční platforma Ellie Keel Productions, jež se specializuje na vznik nových her a jejich uvádění. Rovněž zaštiťuje The Women’s Prize for Playwriting (ocenění za drama určené výhradně autorkám). Ocenění za inovaci získal projekt Within Touching Distance uskupení ZU-UK na téma duševního zdraví, který kombinuje divadlo s virtuální realitou. 

Digitálním projektem roku se stal „imerzivní audio zážitek“ With Fire and Rage vytvořený v koprodukci Parade-Fest a Artists on the Frontline, jenž lidem skrze nejrůznější materiály a média včetně chytrých telefonů zprostředkovává zkušenosti ukrajinských umělců bojujících na frontě. 

Coby nejlepší komunitní projekt byl oceněn Culture Collective, jenž využil prostředky z fondu pro obnovu kultury po pandemii k podpoře 26 organizací po celém Skotsku a mnoho z nich znovu postavil na nohy. 

Mezinárodní cenu získalo londýnské Battersea Arts Centre, jež se v poslední době stává epicentrem zahraničního divadla ve Spojeném království. V roce 2023 uvedlo například švýcarskou produkci Hate Radio renomovaného režiséra Mila Raua či inscenaci One Song Belgičana Mieta Warlopa. Rovněž spolupracovalo s Festivalem Shubbak, jenž se zaměřuje na současné arabské umění a kulturu. 

Za „neopěvovaného hrdinu“ (kategorie Unsung Hero) byla označena manažerka Janet Bakose z Chichester Festival Theatre coby nejdéle sloužící zaměstnanec této instituce – na různých pozicích zde strávila neuvěřitelných pětačtyřicet let. 

Cena poroty byla udělena londýnskému divadelnímu souboru Chickenshed, který oslavil padesát let od založení a neúnavně naplňuje své motto „divadlo pro každého“. 

Více informací najdete TADY.

KINA. Po pandemickém a postpandemickém období se začali diváci opět vracet do kin. Nejnavštěvovanějším snímkem se stala Barbie Grety Gerwig. Hned za ní se umístila velmi diskutovaná kriminální komedie ONEMANSHOW: The Movie Kazmy Kazmitche a Andyho Fehu. Druhým nejúspěšnějším českým snímkem se, co se návštěvnosti v kinech týče, stal Ostrov režiséra Rudolfa Havlíka v závěsu s komediemi Přání k narozeninám Marty Ferencové, Buď chlap! Michala Samira nebo Jak přežít svého muže Rudolfa Mekrnera. 

FESTIVALY. Zatímco v kinech bodovaly zejména komedie, mezinárodní filmové festivaly si do svých programů vybíraly hlavně české počiny závažnějších žánrů a témat. Na MFF Rotterdam se premiérově představil německo-česko-íránský koprodukční snímek Nekonečná hranice režiséra Abbase Aminiho. Festivaly svým návštěvníkům nabídly ale také film Petra Václava Il Boemo, politický thriller Mátyáse Priklera Moc, krátké animované filmy Deniska umřela a Husa, celovečerní dokument Vitalije Manského a Jevhena Titarenka Východní fronta, debut Filipa Pošivače Tonda, Slávka a kouzelné světlo a mnohé další. 

CENY A NOMINACE. V únoru se mohl z prestižní francouzské ceny César těšit animovaný snímek Moje slunce Mad od Michaely Pavlátové. Film měl světovou premiéru v soutěži celovečerních filmů na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Annecy v roce 2021, kde získal Cenu poroty. Byl rovněž nominován na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší animovaný film. Snímek Agnieszky Holland Hranice získal hned tři nominace na Evropské filmové ceny 2023. Českým lvům dominoval Il Boemo, Cenám české filmové kritiky debut Vojtěcha Maška Arvéd. 

MEZINÁRODNÍ DISTRIBUCE. České filmy dokončené v roce 2023 se úspěšně prodávají do mnoha zemí po celém světě. Sci-fi drama Roberta Hloze Bod obnovy vedle “klasiky” v podobě Austrálie a Nového Zélandu, Francie nebo německy mluvících zemí také do Pákistánu, Nepálu, Bhútánu, Myanmaru nebo Jižní Koreji. Drama Hranice uvedou mimo jiné i na Islandu, v Japonsku, Skandinávii, USA, Kanadě nebo na Ukrajině. Úsvit Matěje Chlupáčka uvidí diváci v Austrálii a Polsku a animovaný film Tonda, Slávka a kouzelné světlo v Dánsku, Estonsku, Francii, Německu, Izraeli, Itálii, Libanonu, Portugalsku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a Tchaj-wanu. 

Více informací najdete TADY.

Pozornost na sebe upoutala již při studiu na FAMU, a to svými školními filmy. Absolvovala hraným dokumentem o životě manekýnky Strop, následoval dokument Pytel Blech a celovečerní hraný debut O něčem jiném. Pro povídkový film Perličky na dně natočila krátký fragment Automat svět, to už ale připravovala svůj dnes již kultovní snímek Sedmikrásky v hlavních rolích s Jitkou Cerhovou a Ivanou Karbanovou. 

Její následující dílo Ovoce stromů rajských jíme předznamenalo několikaletou tvůrčí pauzu. Odmítla emigrovat do Francie, spolupracovat s StB i podepsat Antichartu. K režii se vrátila v roce 1976 filmem Hra o jablko a komedií Panelstory aneb Jak se rodí sídliště. Následovaly například i snímky Faunovo velmi pozdní odpoledne, Dědictví aneb Kurvahošigutntág a mnohé další. 

Věra Chytilová se stala vůdčí osobností české nové vlny, jejíž snímky získávaly mnohá ocenění na zahraničních festivalech. Její tvorba provokovala vyostřenými etickými dilematy a bouráním formálních klišé. Její výrazný autorský rukopis sklízel sice uznání filmové veřejnosti, nicméně ji zároveň neustále dostával do konfliktu s komunistickým režimem. Přestože Sedmikrásky skončily v trezoru, nabídku točit v cizině odmítla. 

Po revoluci pokračovala ve filmové tvorbě a začala vyučovat na FAMU. V roce 2003 se stala profesorkou, v roce 2005 vedoucí katedry činoherní režie. Nikdy se nepřestala zajímat o veřejné dění, politiku a postavení žen ve společnosti.

Věra Chytilová, držitelka Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu, zemřela 12. března 2014. Bylo jí 85 let. DILIA zastupuje její dědice. 

Celkem se rozhodli filmoví kritici ocenit sedm českých snímků, které měly premiéru v roce 2023. Kromě hlavní ceny za nejlepší film si odnesli ocenění také jeho režiséři Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček a představitelka hlavní role Simona Peková. V herecké kategorii získal prvenství Karel Roden za svůj výkon v komediálním dramatu Tancuj Matyldo. 

Nejlepší scénář napsala podle filmových kritiků Alice Nellis, a to ke snímku Němá tajemství. Objevem roku se stal Filip Pošivač se svým animovaným filmem Tonda, Slávka a kouzelné světlo, který se stal také audiovizuálním počinem roku 2023. 

Nejlepším dokumentem uplynulého roku se stala Světloplachost od Ivana Ostrochovského a Pavola Pekarčíka a nejlepším krátkým filmem Electra od Darii Kashcheevy. V kategorii Mimo kino bodoval seriál #annaismissing od Pavla Soukupa a Lucie Kryzové. 

Všem oceněným srdečně gratulujeme!

Inscenací roku se mohou stát Bakchantky Národního divadla, Vzkříšení Divadla Na zábradlí a Na první pohled Švandova divadla. Mezi poprvé uvedenými českými hrami bodovaly Tělo tajné agentky od Tomáše Dianišky, Jídelní vůz od Davida Šiktance a Feminista od Marka Šindelky. 

Divadlem roku se může kromě Divadla Na zábradlí stát pražské Divadlo X10 a ostravské Divadlo Petra Bezruče. V kategorii “Talent roku” má pak šanci na ocenění také trojnásobný držitel Ceny Evalda Schorma - režisér a dramatik Tomáš Ráliš. Jeho konkurenty jsou herečka Antonie Formanová a herec Andrej Lyga. 

V hereckých kategoriích zaujali Kateřina Císařová (Vzkříšení, Divadlo Na zábradlí), Anežka Kubátová (O Pavlovi, Divadlo Na zábradlí), Marie Štípková (Na první pohled, Švandovo divadlo), Miloslav König (Veřejní nepřátelé, Divadlo Na zábradlí) a Stanislav Majer (Na západní frontě klid/Zelené koridory, Divadlo X10). Šanci na ocenění má také nedávno zesnulý Norbert Lichý (Otec, Divadlo Petra Bezruče). 

Výsledky Cen divadelní kritiky za rok 2023 budou vyhlášeny v sobotu 16. března v Divadle X10. Ankety časopisu Svět a divadlo se zúčastnilo celkem 66 kritiků. 

Kompletní nominace najdete TADY. 

Gratulujeme všem nominovaným! 

Organizátoři 35. ročníku Filmového festivalu v Terstu zvolili jako jeden ze dvou zahajovacích filmů celého festivalu snímek Hranice od režisérky Agnieszky Holland. Ten vypráví příběh psycholožky Julie, která se po přestěhování do Suwalského kraje stává nedobrovolnou svědkyní a účastnicí dramatických událostí na polsko-běloruské hranici. 

V soutěži krátkých filmů festival uvedl v italské premiéře studentský snímek Osmý den režiséra Petra Pylypčuka a film The Sea in Between, který natočil režisér Lun Sevnik ve slovensko-česko-chorvatské koprodukci. Další koprodukční snímek Beautiful Beings (IS-DK-S-NL-CZ) promítal v rámci programu zaměřeného na mimosoutěžní celovečerní filmy. 

Mezi mimosoutěžními dokumenty se pak objevil také snímek Všetci ľudia budú bratia režiséra Roberta Kirchhoffa, který vznikl v česko-slovenské koprodukci a přibližuje život československého politika a jedné z hlavních osobností pražského jara 1968 Alexandra Dubčeka. 

35. ročník filmového festivalu v Terstu proběhl ve dnech od 19. do 27. ledna 2024. Promítání probíhalo v italském divadle Politeama Rossetti, v Teatro Miela a Cinema Ambasciatori. 

O hlavní cenu za nejlepší film se vedle Oppenheimera utkají také American Fiction (režie Cord Jefferson), Anatomie pádu (Justine Triet), Barbie (Greta Gerwig), Zimní prázdniny (Alexander Payne), Zabijáci rozkvetlého měsíce (Martin Scorsese), Maestro (Bradley Cooper), Minulé životy (Celine Song), Chudáčci (Yorgos Lanthimos) a Zóna zájmu (Jonathan Glazer).

Justine Triet, Martin Scorsese, Christopher Nolan, Yorgos Lanthimos a Jonathan Glazer mají šanci získat také ocenění za nejlepší režii. Mezi adaptovanými scénáři mají pak šanci scenáristé Cord Jefferson (American Fiction), Greta Gerwig a Noah Baumbach (Barbie), Christopher Nolan (Oppenheimer), Tony McNamara (Chudáčci) a Jonathan Glazer (Zóna zájmu), mezi původními scénáři mohou uspět scenáristé Justine Triet a Arthur Harari (Anatomie pádu), David Hemingson (Zimní prázdniny), Bradley Cooper a Josh Singer (Maestro), Samy Burch (May December) a Celine Song (Minulé životy). 

Český nominant na filmového Oscara se do užší nominace neprobojoval. Film Bratři režiséra Tomáše Mašína v konkurenci snímků z 87 zemí a regionů u poroty neobstál. K kategorii “Cizojazyčný film” tak o prestižní ocenění zabojují Io Capitano (Itálie), Dokonalé dny (Japonsko), Sněžné bratrstvo (Španělsko), The Teachers’ Lounge (Německo) a Zóna zájmu (Velká Británie). 

Kompletní nominace najdete TADY. 

WhatsOnStage Awards jsou jedinými významnými britskými divadelními cenami, o jejichž vítězích rozhoduje hlasování veřejnosti. Návštěvníci britských divadel mohli ocenit tvůrčí počiny v inscenacích s premiérou od 22. listopadu 2022 do 23. listopadu 2023. 

Nejlepším muzikálem roku označili diváci Operation Mincemeat, za nímž stojí tvůrčí kvartet ve složení David Cumming, Felix Hagan, Natasha Hodgson a Zoë Roberts. Příběh této muzikálové komedie je založen na stejnojmenném britském dezinformačním projektu uskutečněném během druhé světové války. Nejlepším muzikálovým revivalem se stala inscenace Guys and Dolls v Bridge Theatre. Světová premiéra tohoto muzikálu se uskutečnila již v roce 1950 na newyorské Broadwayi. 

Tvůrci Stranger Things: The First Shadow si ze slavnostního večera v divadle The London Palladium odnesli ocenění za nejlepší hru. Příběh je prequelem televizního seriálu Stranger Things. Jeho autorka Kate Trefry jej vytvořila na základě původního příběhu, za nímž stojí vedle ní i Jack Thorne a Duffer Brothers. Kategorii “Nejlepší hra (revival)” ovládla adaptace Čechovova Strýčka Váni VANYA, kterou Simon Stephens napsal tak, aby všechny postavy mohl hrát jediný herec Andrew Scott. 

Hned v sedmi kategoriích bodoval muzikál Sunset Boulevard, mezi oceněnými byli například Jamie Lloyd za nejlepší režii a zpěvačka Nicole Scherzinger za nejlepší herecký výkon v hlavní muzikálové roli. Nejlepší činoherní herecký výkon vytvořil herec James Norton, který ztvárnil sexuálně zneužívaného právníka v adaptaci románu Malý život (A Little Life) Hanyi Yanagihary. 

Kompletní seznam vítězů najdete TADY. 

Boris Moravec se narodil 30. září v Trnovanech u Litoměřic. Během svého kariérního působení ve filmovém průmyslu spolupracoval jako scénograf na pěti desítkách filmů, mezi nimiž nechybí klenoty, jako jsou Šíleně smutná princezna, Noc na Karlštejně, Kdyby tisíc klarinetů, Kulový blesk, Páni kluci, Světáci nebo Dobrý voják Švejk v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. 

Jako režisér se pak podílel na několika televizních snímcích, jako jsou Píseň o plané růži (1983), Šest uprchlíků (1970), Člověk proti sobě (1965) nebo Ticho! Ticho! Ticho! (1962). K posledním dvěma jmenovaným napsal rovněž scénář. Režisérské taktovky se ujal také při natáčení videoklipu k písni Oliver Twist, ve kterém si vedle Evy Pilarové zahrál například i Juraj Herz.

Boris Moravec zemřel 6. února 2024. Bylo mu 93 let. 

Čest jeho památce!