Agentura DILIA přítomným prostřednictvím videa představila trojici českých autorů. Konkrétně šlo o již zesnulého zastupovaného spisovatele Ottu Pavla, Radku Denemarkovou, čerstvou držitelku státního vyznamenání a členku DILIA, a Eliho Beneše, který letos získal cenu DILIA Litera za debut roku.

„Jsem potěšen, že jsme měli alespoň prostřednictvím videa příležitost americkým nakladatelům představit díla těchto talentovaných českých autorů. Jejich texty překračují hranice, jsem rád, že jsme jim mohli na Brooklyn Book Festivalu alespoň trochu pomoci na jejich cestě k zahraničním čtenářům,“ říká Jan Barták, ředitel agentury DILIA.

V rámci delegace českých spisovatel na Brooklyn Book Festival proběhlo hned několik zajímavých akcí. Diváci mohli zajít na krátká autorská čtení a debatovat s autory u českého piva, zúčastnit se workshopu výroby loutek nebo dorazit na autogramiády.

Akce provázela vysoká účast a zájem publika. „Vystoupení Patrika Bangy, Milana Děžínského a Petry Hůlové bylo začátkem celého programu české výpravy. Myslím, že to byl naprostý úspěch, protože sál byl plný, dokonce přeplněný, bylo tam kolem sedmdesáti lidí. Mnoho z nich jistě byli Češi žijící v New Yorku. Ale i tak byli všichni překvapeni vysokou účastí. Stejné to bylo u workshopu Vojty Maška. Sál plný dětí nadšeně vyráběl panáčky podle jeho knihy. Snad se akce promítne do zájmu amerických nakladatelů o české literáty,“ říká Pavel Mandys, organizátor výpravy a literárních cen Magnesia Litera.

“Jsme rádi, že jsme se mohli této skvělé akce zúčastnit, byť jen na dálku. Považuji to za první vlaštovku v zamýšlené nové aktivitě DILIA, prezentovat díla zastupovaných autorů zahraničním nakladatelům,” dodává Jan Barták. 

Slavnostní večer nazvaný Afterdoom Tea Party se uskuteční 10. prosince 2024 od 20 hodin v Divadle VILA Štvanice. Název akce odkazuje na oblíbený britský čaj o páté neboli Afternoon Tea Party – letošní ročník dílny byl totiž věnován komorním hrám z Velké Británie. A protože každý z dramatických textů originálním způsobem poukazuje na zhoubné problémy zakořeněné v naší společnosti, vloudilo se do názvu oblíbené britské kratochvíle slovíčko doom neboli zkáza, záhuba, zánik. 

Ukázky z překladů v dramaturgii Davida Košťáka nastuduje Daniela Samsonová. Chybět nebude tematické občerstvení. Vstupenky jsou k dispozici v síti GoOut.

PROGRAM

PŘIJDE ŠKOLAČKA DO BARU (A Girl In School Uniform (Walks Into A Bar), 2017)

Lulu Raczka

překlad: Tobi Palatý, tutor: David Košťák

„Lidi neumíraj na blackout. Není to rakovina.“

Do zapadlého baru vejde dospívající dívka ve školní uniformě. Nehodí se sem. Na rozdíl od barmanky, která zřejmě nejde pro ránu daleko. Co na takovém místě růžolící dívka ze soukromé školy hledá? Svou zmizelou kamarádku. Cynická barmanka nechce spolupracovat, ale prozradí se – něco ví. Počíná se překvapivý konverzační souboj vůlí, vytrácí se hranice pravdy, lži a fantazie a vznikají nečekané citové vazby. Vytáhne školačka ze životem protřelé ženy informace, které potřebuje? Najde svou kamarádku? Vždyť ve městě sužovaném blackouty se dívky z lepších rodin ztrácejí docela často. Napínavé psychodrama britské autorky Lulu Raczka vás vtáhne a nepustí.

PAMĚŤ LÁSKY (In Other Words, 2017)

Matthew Seager

překlad: Barbora Fremlová, tutorka: Ester Žantovská

„Vždycky jsem chtěl být jako Sinatra – a zrovna začala hrát jeho písnička. Co víc si člověk může přát?“

Arthur a Jane jsou dokonalý pár. Kdysi je spojila drobná nehoda, které nyní říkají „incident“. A také hudba Franka Sinatry, jež prostupuje celou hrou. Idylické soužití však doznává trhlin, když je Frankovi diagnostikována Alzheimerova choroba. Pár si odmítá připustit, že by je nemoc mohla rozdělit, jenže ubránit Arthurovo já před jejími rozkladnými silami je čím dál těžší. Dojemné komorní drama Matthewa Seagera zkoumá vliv Alzheimerovy choroby na ty nejintimnější vztahy i překvapivý vliv hudby na naše životy.

A DOST (Enough, 2019)

Stef Smith

překlad: Iva Heribanová, tutor: Jan Šotkovský

„Když vstoupím do místnosti ve své uniformě. / Cítím pohled, který se stáčí mým směrem. / Když vstoupím do místnosti ve své uniformě. / Jako by se na vteřinu vše zastavilo.“

Jane a Toni jsou perfektní, ikonické letušky. Jsou tu pro vaše bezpečí, komfort i potěšení. Nebo si to alespoň myslíte. Ale o 30 000 stop níže se jejich zdánlivě dokonalé životy rychle zamotávají. Na nebi, nad mořem a v levných hotelových pokojích po celém světě se s nimi otřásá země. Něco se děje, cosi, co nemůže být ignorováno. Volá je to. Pokud mají přežít, musí dojít ke změně. Poetická, nepředvídatelná a explozivní hra Stef Smith má fragmentární strukturu a je intenzivní cestou ženským přátelstvím. Odkrývá, co se stane, když nemůžete být takovou ženou, jakou si lidé přejí. 

---

Jak trojice stipendistů hodnotí svou účast na dílně a proč se těší na scénické čtení? Nejen to se dozvíte v rozhovoru níže.

Co vám překladatelská dílna přinesla?

Barbora: Především cennou zpětnou vazbu na mou práci, ať už ze strany mojí skvělé mentorky Ester Žantovské, ostatních mentorů či dalších účastníků dílny. Celkově to byla velmi příjemná zkušenost.

Iva: Vedle samotné možnosti vyzkoušet si práci na překladu celovečerní hry a dostat cennou zpětnou vazbu, a to hned z několika stran, také inspirativní nová setkání.

Tobi: Překladatelská dílna mi otevřela úplně novou stránku divadelního světa, kterou jsem jako pouhý divák neměl šanci poznat. Během studia jsem se sice s úryvky divadelních her setkal, a tak jsem problematickým aspektům jejich překladu rozuměl alespoň teoreticky, nicméně teprve překlad celého díla mi skutečně ukázal, o jak komplexní proces jde. Nesmírně hodnotnou zkušeností pro mě samozřejmě byla také spolupráce s lidmi, kteří se divadlu věnují profesně. Vážím si samotné možnosti se od nich přiučit, jejich vstřícného přístupu i všech cenných rad.

Čím by hra, kterou jste přeložil/a, mohla zaujmout diváky?

Barbora: Paměť lásky pojednává o Alzheimerově chorobě a jejím vlivu na mezilidské vztahy. Je to hra plná bolesti, ale také lásky. Myslím, že by mimo jiné mohla oslovit každého, kdo má s touto nemocí nějakou zkušenost.

Iva: Podstatnými tématy, která se ve zběsilém toku řeči hry A dost vynořují jako zprvu nepostřehnutelné, ale čím dál palčivější uhlíky.

Tobi: Myslím, že hra Přijde školačka do baru zaujme aktuálním a důležitým tématem, tedy násilím na ženách a tím, jak jej jako společnost velmi často přehlížíme. Dystopie, kterou na tomto tématu autorka vystavěla, člověka vybízí k zamyšlení mimo jiné nad systematickými problémy, které svět sužují i ve skutečnosti. Hra ale nabízí také zajímavý imerzivní prvek, který celý prožitek umocňuje.

Co vás při překládání nejvíce potrápilo?

Barbora: Největší výzvou pro mě bylo příliš „neuhlazovat“ dialogy mezi postavami. 

Iva: Aliterační slovní hříčky, kterými Stef Smith rozhodně nešetří.

Tobi: Vzhledem k tomu, že hra nemá mnoho scénických poznámek, jsem občas bojoval s nedostatkem kontextu. Nejnáročnější pro mě ale nakonec asi bylo u jednotlivých postav nastavit a následně udržet konzistentní jazykový rejstřík. Jak jsem však v překladu postupoval dále, přišlo mi to jednodušší, a proto si z dílny odnáším také poznatek, jak zásadní je se s postavami seznámit a sžít.

Co očekáváte od vyvrcholení akce – scénického čtení ukázky z vašeho překladu? Těšíte se?

Barbora: Moc se těším, že text hry takhle „ožije“, a jsem velmi zvědavá na reakce diváků!

Iva: Jsem hrozně zvědavá na to, jak bude můj překlad fungovat „v akci“. A na totéž se moc těším i u překladů Báry a Tobiho!

Tobi: Ze čtení jsem trochu nervózní, do své práce vždycky vkládám kus sebe, tím spíš, když jde o nějaký umělecký počin, takže je to asi přirozené. Převažují ale pozitivní pocity, těším se a jsem zvědavý, jak hra na divadle „ožije“ – být součástí něčeho tak dynamického má velké kouzlo.

Ptala se Petra Janák Zachatá

Překladatelská dílna probíhá od roku 2022 za podpory Marie Joskové a hlásí se k odkazu renomovaného překladatele z anglického jazyka Jiřího Joska (1950-2018). 

Režisérka Kasha Jandáčková převzala ve středu 13. listopadu Cenu Josefa Balvína za inscenaci LÁSKA/Argumentační cvičení od německy píšící autorky Sivan Ben Yishai. Cenu Josefa Balvína uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka tvůrcům nejlepší inscenace vycházející z původně německy psaného textu, která vznikla na území České republiky.

Cílem je podpořit umělecky kvalitní inscenace německy píšících autorů na českých scénách, přispět ke zvýšení povědomí o českém divadle v německy mluvících zemích a vystavit vítěznou inscenaci přímé konfrontaci s vybranými inscenačními počiny německy mluvících zemí.

„Naše porota se vždy snažila vybírat inscenace, které poskytují esteticky i tematicky aktuální a silnou výpověď o současném světě. Letos podle nás toto kritérium nejlépe naplnila inscenace LÁSKA/Argumentační cvičení,“ vysvětlila za porotu Petra Janák Zachatá.

„Ocenili jsme, že Divadlo LETÍ objevilo českému publiku v současnosti snad nejvýraznější autorku z německojazyčné oblasti Sivan Ben Yishai a postavilo se čelem k dosud tabuizovanému tématu ženské sexuality i s jejími nejintimnějšími tělesnými projevy. A přestože text i inscenace rozhodně čerpají z feministických východisek, tvůrčí tým v čele s režisérkou Kashou Jandáčkovou se jimi neohání nikterak prvoplánově a přináší empatickou, byť mnohdy také štiplavou a ironickou výpověď, která bere do hry i mužskou perspektivu,“ dodává.

Nejbližší reprízy ocenění inscenace proběhnou 13. ledna a 3. února 2024.

Hru LÁSKA/Argumentační cvičení nabízíme v překladu Barbory Schnelle.

Každý díl nového seriálu odhaluje jeden kriminální případ s prvky, které nelze racionálně vysvětlit, a jeho vyřešení je proto nad síly běžných postupů policejních vyšetřovatelů. Těm proto pomáhá lovec pracující pro tajný řád, který udržuje rovnováhu mezi dobrem a zlem.

„Mysteriózní krimi je pohádka pro dospělé. Má stejné zákonitosti. Přece víme, že žádní démoni, které my v Lovci vraždíme a chceme od nich zachránit svět, neexistují. Podobně jako nějaký hejkal nebo drak. Natočil jsem tedy pohádku pro dospělé, která je postavená na tom, že se diváci mají bát. Kdo má rád tohle tajemno a kdo má rád mystery a komu se líbil Labyrint nebo Ztracená brána, tak ať Lovci dá šanci,“ říká režisér Jiří Strach.

Ústřední dvojici si v Lovci zahráli Pavel Kříž a Jana Kolesárová. „Lovec není typická kriminálka, protože nabízí hodně prostoru pro fantazii. Moje hrdinka v jednotlivých epizodách nepotkává lidi vědomě zlé, ale oběti démona. Ten může být v každém z nás. Mysterium má v Lovci stoupající tendenci a diváka udrží všech osm epizod v silném napětí,“ věří Kolesárová.

Českou republiku bude v Římě prezentovat autorka Kateřina Rudčenková se svou hrou Čas třešňového dýmu, jejímž tématem jsou mezigenerační vztahy mezi ženami jedné rodiny. Zkoumá jejich vztah k mužům, vztah dcer a matek, náš vztah k předkům či to, jak se v rámci rodiny dědí dispozice ke stejným chybám v manželství.

Hra Čas třešňového dýmu vznikla v rámci rezidenčního pobytu autorky v londýnském Royal Court Theatre a umístila se ve finále dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka 2007. Festival ji uvede ve středu 27. listopadu v Teatro Manzoni. Text hry máme v DILIA k dispozici, v případě zájmu vám jej můžeme zaslat k přečtení v elektronické podobě.

Dalším českým zástupcem na 18. ročníku mezinárodní přehlídky současné dramatiky bude Tomáš Vůjtka se svou hrou S nadějí i bez ní. Obě hry zazní v nových italských překladech formou scénického čtení. 

Čerstvě zrekonstruovaná vila v Haagu a v ní tři generace prominentní rodiny s koloniální minulostí. Sedmdesátník Isaac, jeho syn Marius se současnou manželkou Lindou a exmanželkou Barbarou, jeho syn Bas s psychickou chorobou a dcera Zuzana s přítelkyní Vilémou. Všichni se scházejí, aby společně zavzpomínali na svého syna / bratra /strýce Robbieho, který před rokem spáchal sebevraždu. Posledním hostem se stává Jessica, lidová žena, která do luxusu vily ani trochu nezapadá.

„Bratra jsem dohnal k sebevraždě. Matku jsem připravil o chuť do života. Vzpomínáme na Robbieho.“

Nic není, jak by mělo být. Dodavatelé jídla selžou, čerstvý lak na parketách ani nestačil zaschnout a štuky na stěnách jsou ještě mokré. Před očima nového hosta se odhaluje temná rodinná historie. A aby toho nebylo málo, slavnostně prostřený stůl se rozpadne na kusy. Všichni sedí na podlaze mezi střepy a řeší své životy. Z elegantního večírku je totální fiasko. Proč se vlastně Robbie zabil? Kdo pozval Jessicu a proč? Rodina jako diagnóza, na kterou není léčba...

„Podle mě není zas takový rozdíl mezi tím, když cítíš, jak ti na hlavě raší parohy, a tím, jak vy všichni mluvíte o baráku.“

Nebezpečně aktuální tragikomedie dnes již legendární nizozemské autorky Marii Goos je plná černého humoru a třaskavých témat současného západu. Jedním z nich je ono ušlechtilé konání dobra, které tak úplně dobrem není. Hra nabízí skvělé herecké příležitosti pro herce a herečky několika generací.   

„Vy nejste rodina. Vy jste projekt!“

Hru Vzpomínáme na Robbieho nabízíme v DILIA v novém překladu Lucie Gajdošové (Weichbrodt). K dispozici máme také překlady jejích dalších her, například komedie Kloaka, tragikomedie Rodina nebo hry z divadelního prostředí Opona!. 

O výsledcích rozhodovala tříčlenná porota, v níž zasedali zkušení režiséři a scenáristé Karel Smyczek, Ivan Hubač a Jiří Strach. Grant mohli získat absolventi uměleckých škol do 35. roku věku včetně, a to primárně těch filmových. Nicméně absolvování umělecky zaměřeného studia nebylo podmínkou. Tou byl záměr vypracovat první scénář celovečerního filmu. 

A kdo tedy získal náš zbrusu nový grant? 

Porota se letos rozhodla podpořit hned dva projekty. Prvním z nich se stal projekt snímku Přestupný rok Vojtěcha Konečného a Jana Dvořáčka, který zachycuje tragickou událost masové střelby inspirovanou skutečným neštěstím, které se odehrálo v Uherském Brodě v roce 2015. Děj filmu je situován do nenápadného jihomoravského maloměsta, kde je takový akt zla a násilí nemyslitelný, dokud se nestane. 

“Tvůrci vyprávějí otřesný příběh teroru na malé poklidné moravské vesničce v několika rovinách a z pohledů různých dobře zvolených postav. Tím se autorům podařilo jeden krátký časový úsek postihnout velmi působivě. Těžké a závažné téma je zpracováno bez zbytečné popisnosti s tím, že nabízí ještě další možnosti dramaturgického dopracování. Filmové vidění je zde na první pohled patrné,” zdůvodnila svůj výběr porota. 

“Máme radost za podporu a za vyjádření toho, že má náš projekt smysl a že v něm máme pokračovat,” řekli po vyhlášení grantu autoři projektu. “Teď zrovna nastává ta fáze, kdy začínáme psát první verzi scénáře. Doufáme, že diváky osloví zejména prožitkem. Nejdůležitější pro nás je, aby si divák s postavami ten příběh prožil, aby zažil alespoň z pozice diváka, jaké to je zažít trauma a jak těžké je se s ním vyrovnat,” dodávají. 

V 1. ročníku audiovizuálního grantu uspěl také Pavel Sýkora s projektem snímku U ledu. Jeho děj je rovněž inspirován reálnou událostí, která se odehrála v roce 2015 v Plzni a pojednává o zhrzené lásce a následné pomstě, jež proboří ledy na chodbách klidného sportovního gymnázia a změní život mnoha lidem.

U ledu se zabývá sexuálním obtěžováním, křivým svědectvím a falešným obviněním. Důležitým motivem snímku je také šikana mezi středoškoláky, síla školního kolektivu, ztráta dlouholetého přátelství, zlomené rodinné i milostné vztahy a osobní zrada. 

“Tento projekt jsme vybrali díky neotřelému pohledu na aktuálně často probíranou otázku sexuálního obtěžování a vliv sociálních sítí na zničení mladého nadějného člověka. K vyprávění příběhu mu slouží velmi invenčně vykreslené charaktery postav. Z více úhlů nahlíží na otázku: Kdo je vlastně predátor a kdo oběť? Už tento předložený text navíc ukazuje schopnost tvůrce vyjadřovat se filmovými prostředky přesvědčivě,” uvedla porota. 

“Jsem nadšený, že dal někdo tomuto scénáři šanci a že někoho toto téma zajímá,” říká Pavel Sýkora. “Námět vznikl na základě reálné události, které jsem byl přímým svědkem. Právě proto mě to oslovilo a možná i poznamenalo na celý život, takže jsem se rozhodl, že bych toto téma rád jednoho dne zfilmoval a jsem velice rád, že díky podpoře, kterou jsem dostal od DILIA, se mi tento projekt, doufám, podaří zrealizovat,” vysvětlil. 

Oba vítězné projekty získaly grant na vývoj filmového debutu ve výši 90 tisíc korun. Druhý ročník audiovizuální grantu bude vyhlášen v roce 2025. 

Uznání uděluje ředitel DILIA a dozorčí rada na písemný návrh jednotlivců nebo profesních klubů členům DILIA, zpravidla starším 60 let. Oceněným přísluší odměna ve výši 30 tisíc korun. 

Letos jsme udělili Uznání DILIA již po dvacáté. Mezi jeho laureáty se zařadila trojice ve složení scenárista a vysokoškolský pedagog Edgar Dutka, režisérka, pedagožka a příležitostná herečka Jaroslava Šiktancová a překladatelka z ruštiny a angličtiny Jana Mertinová. 

“Když jsem byl požádán, abych napsal něco o Edgarovi, hledal jsem jedno slovo, kterým bych ho obsáhl. Snad je to dokonce poučka z jeho vlastních hodin. Nakonec mi ho poradil on sám v rozhovoru, který poskytl před lety u příležitosti předávání cen za celoživotní dílo v rámci festivalu Anifest. Popisoval tam, jak kdysi natočili jeho scénář, který se jmenoval Sopka, a dočista mu ho pokazili. Nepochopili totiž, že podstatou vulkánu je stoická lhostejnost, zatímco protichůdné emoce v čase vytvářejí jenom lidé. 

A mně přišlo, že přesně takový stoický vulkán jsi ty. Edgar Dutka, kterého jsem poznal před dvaceti lety jako student, Edgar – rádce zmateného scenáristy, Edgar, kolega z dozorčí rady i autor báječných knih a filmů. Stále stejný a konzistentní. To jsou vzácné veličiny a ne každý je má ve svém portfoliu. Za nás všechny, které jsi oplodnil svou tvorbou nebo pedagogickou radou, ti Edgare srdečně děkuju a přeju hodně sil, do dalšího soptění,” napsal v laudatiu scenárista a předseda naší dozorčí rady Marek Epstein. Ocenění za pana Edgara Dutku převzala jeho dcera Kristýna Dutková. 

O Jaroslavě Šiktancové napsal laudatio dramatik a teatrolog Jan Vedral. “Pečlivost v nakládání se slovem a úcta k českému jazyku jako nástroji poznávání a vyjadřování pravdy. Osobní ručení za obsažnost autorské i jevištní promluvy a za ukotvení tohoto obsahu v nezpochybnitelné, byť i zpochybňované hodnotové struktuře vyrůstající z židovských, křesťanských a antických základů evropské kultury a vzdělanosti. To jsou základní rysy osobnosti Jaroslavy Šiktancové, české divadelní a rozhlasové režisérky, autorky, pedagožky AMU a příležitostné herečky,” píše v něm. 

“Vyškolena v pověstném spolku Literarium Jaroslavem Simonidem a na Lidové škole umění herečkou Jiřinou Stránskou byla přijata ke studiu režie na DAMU. Jako signatářka Charty 77 byla ze školy exemplárně vyloučena, živila se jako uklízečka či jako vychovatelka v Jedličkově ústavu, režii však studovala například jako oficiálně nepřiznaná asistentka režiséra Miroslava Macháčka při jeho legendární inscenaci Hamleta v Národním divadle,” pokračuje. 

Laudatia Jany Mertinové se ujala překladatelka, pedagožka a bývalá předsedkyně Obce překladatelů Hana Linhartová. “Působí už takřka půl století na překladatelském poli, bravurně zvládla širokou škálu specifických profesí - jako redaktorka, překladatelka náročné beletrie, autorka titulků a úpravkyně dialogů zahraničních filmů. Tyto jednotlivé specializace se v jejím podání skvěle doplňují, jak o tom svědčí rozmanitá ocenění. Její jazykovou doménou je ruština a angličtina.

Úspěchy Jany Mertinové jsou založeny především na mimořádném citu pro přirozenou češtinu a neobyčejně bohatém rejstříku lexika. S tvůrčím přístupem a odpovědnou pečlivostí se vždy věnovala jak překladům vlastním, tak prostřednictvím redakční práce i překladům svých kolegů. A skvěle obstála,” uvedla Linhartová. 

Všem oceněným gratulujeme! 

Kompletní laudatia oceněných najdete TADY. 

Foto: Zdeněk Harvánek 

Narodila se v Dublinu, ale většinu svého dětství strávila v irském vnitrozemí v blízkosti nádrže Pallas Lake. Jejími rodiči byli dramatik Hugh Carr a básnířka Maura Eibhlín Breathnach. Na Dublinské univerzitě vystudovala angličtinu a filozofii (abs. 1987), v roce 2011 jí byl udělen čestný doktorát z literatury. 

Přednášela na Trinity College v Dublinu či na Princetonské univerzitě. Od roku 2021 je kmenovou dramatičkou dublinského Abbey Theatre. Je držitelkou mnoha ocenění (např. Susan Smith Blackburn Prize za hru Porcie Coughlanová, cena časopisu Irish Times pro nejlepší dramatičku roku 1998).

Dílo Mariny Carr je výrazně ovlivněno antickým dramatem a vyznačuje se silnými ženskými hrdinkami. Reálie drsného irského venkova se v něm sugestivně proplétají s tragickými motivy osudovosti, nenaplněné lásky a narušených rodinných vazeb.

Mezi autorčiny nejznámější a nejuváděnější hry patří Porcie Coughlanová (1996), U Kočičí bažiny (1998), Žena a Megera (2006) nebo Konec Faidry (2011). Všechny tyto hry jsou v DILIA k dispozici v českém překladu.

Do češtiny dosud nebyly přeloženy dva tituly z antické linie – Hecuba (2015) a Girl On An Altar (2022) – či monodrama iGIRL (2021).

Ku příležitosti autorčina významného jubilea uvedlo dublinské Abbey Theatre v roce 2024 dvě její dramatické novinky: Audrey or Sorrow a The Map of Argentina.

Carr rovněž adaptovala Tolstého Annu Kareninu (2016) a Lorcovu Krvavou svatbu (2019).

Všechna zmíněná nepřeložená díla vám můžeme zaslat v anglickém originále.

Rozhovory se stipendisty překladatelské dílny a další informace o ní najdete TADY. 

Jiří Josek proslul především jako překladatel díla Williama Shakespeara. Přeložil 34 jeho her a také Sonety. Do češtiny ovšem převedl díla mnoha dalších dramatiků, mezi nimiž nechybí například Edward Albee nebo Neil Simon. Překládal rovněž muzikály, prózu či poezii.

V letech 1975 až 1991 byl redaktorem nakladatelství Odeon, poté vyučoval na Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Roku 1999 založil nakladatelství Romeo, kde vydával především své vlastní překlady Shakespearových her (v dvojjazyčných edicích). V roce 2007 byl jmenován docentem na DAMU, ve své habilitaci komparoval české shakespearovské překlady.

Obec překladatelů mu udělila Cenu Josefa Jungmanna za překlad Hamleta. Právě inscenace této Shakespearovy tragédie v ostravském Divadle Petra Bezruče (premiéra v roce 1999) se stala jeho prvním režijním počinem.

Níže vám přinášíme několik překladů Jiřího Joska, které jsou vám v DILIA k dispozici. Další najdete TADY. Autorská práva na překlady her Williama Shakespeara vyřizujeme ve spolupráci s nakladatelstvím Romeo.

KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? Edward Albee

Vítejte na soukromém večírku, který pořádá dcera rektora univerzity Marta a její muž George, kdysi nadějný historik. Hosty jsou mladí manželé, biolog Nick a jeho žena Honey. Čtyři postavy hrají během noci kruté hry, ve kterých se probírají ta nejsoukromější témata, odkrývají se utajované komplexy, nenávisti i úzkosti. Autor tu odbourává konvence, přetvářku, ohledy i zábrany. V závěru George s Martou, zbaveni svého snu, stojí spolu na pokraji něčeho, co by mohlo být začátkem.

KOZA ANEB KDO JE SYLVIE? Edward Albee

Autor poukazuje ve své hojně uváděné pozdní tragikomedii z roku 2000 na limity naší zdánlivě liberální společnosti a lidské tolerance obecně. Na jeviště za tímto účelem přivádí bizarní milostný trojúhelník: proslulý padesátiletý architekt Martin se totiž, navzdory harmonickému manželství, zamiluje do kozy.

Ve třech scénách hry vidíme, jak na šokující informaci reagují Martinovi nejbližší – manželka Stevie, syn Billy a přítel Ross. Skončí upřímné vyznání rodinnou katastrofou? Hra získala cenu Tony a Drama Desk Award a dostala se mezi finalisty Pulitzerovy ceny za drama.

POSTELOVÁ FRAŠKA Alan Ayckbourn

Hra se odehrává ve třech ložnicích během jedné noci a následujícího rána. Jejími protagonisty jsou čtyři manželské páry. Na začátku hry se nejstarší dvojice, Delia a Ernest, chystá jít na večeři na oslavu výročí svatby; nejmladší pár, Malcolm a Kate, pořádají kolaudační večírek, na který byli pozváni i Jane s Nickem a Zuzi s Trevorem (jediní, jejichž ložnice není vidět). Jenže Nick si na poslední chvíli poranil záda, takže zůstane doma, a vzniká potenciálně nebezpečná situace: Jane a Trevor spolu kdysi chodili, pořád je to k sobě táhne, a Trevorův vztah se Zuzi prochází krizí.

Hádka Zuzi s Trevorem spustí řetězec vztahových patálií, do nichž jsou postupně zavlečeni obyvatelé všech tří bytů, a večírek končí neslavně. Postelová fraška není tak temná jako pozdější Ayckbournovy komedie, naopak svým humorem dokáže pobavit diváky každého věku. Roku 1979 byla nominovaná na cenu Tony.

ČARODĚJKY Z EASTWICKU John Dempsey, Dana P. Rowe

Muzikál z roku 2000 podle stejnojmenného románu Johna Updika (1984) a filmu společnosti Warner Bros (1987, režie George Miller).

Alexandra, Jane a Sukie jsou frustrované a znuděné všedním životem v městečku Eastwick. Každá z nich sní o dokonalém muži, který má vše, co chlap má mít, a zná vše, co muž má znát. Jejich sdílená představa ožije v podobě tajemného Darryla van Horna. Darryl postupně svede každou z „čarodějek“ a učí je, jak osvobodit síly uzamčené v jejich nitru, ačkoli nový neortodoxní životní styl trojice pohoršuje celé město. Čarodějné schopnosti žen se však brzy začnou vymykat kontrole a ony si uvědomí, že Darryl na ně má ďábelský vliv. Rozhodnou se ho proto jednou provždy vykázat ze svých životů.

FUNNY GIRL Isobel Lennart, Bob Merrill, Jule Styne

Známý muzikál Funny Girl byl ve světové premiéře uveden na Broadwayi v roce 1964. Částečně biografický děj je založen na životě a kariéře komičky a broadwayské hvězdy Fanny Brice a na jejím bouřlivém vztahu s podnikatelem a hazardním hráčem Nickym Arnsteinem.

V původním broadwayském uvedení, které produkoval Briceové zeť Ray Stark, ztvárnila hlavní roli Barbra Streisand. Inscenace získala osm nominací na cenu Tony. V roce 1968 vznikla stejnojmenná filmová adaptace v režii Williama Wylera, opět v produkci Starka, s toutéž představitelkou ústředního partu. Nickyho Arnsteina ztělesnil neméně hvězdný Omar Sharif. Streisand získala za svůj herecký a pěvecký výkon Oscara a také Zlatý glóbus.

OBCHODNÍK S DEŠTĚM Richard Nash

Úsměvný a současně dojemný příběh se odehrává kdesi na západě Spojených států v období sucha. Titulním hrdinou je Bill Starman, trochu smolař a především snílek, kterému se podaří proměnit „ošklivé káčátko“ Betty v krásnou labuť. Hra končí happyendem, i když divák až do poslední chvíle neví, pro kterého ze svých nápadníků se Betty rozhodne: zda pro Billa, nebo pro šerifova zástupce Fila.

KAČENKO, PUSU! Cole Porter, Samuel Spewack, Bella Spewack

Muzikál s hudbou a písňovými texty Colea Portera pracuje s divácky přitažlivou situací divadla na divadle, konkrétně nás nechává nahlédnout do bouřlivého procesu zkoušení muzikálové adaptace Shakespearova Zkrocení zlé ženy.

Ve středu zájmu se ocitá konflikt mezi Fredem Grahamem, režisérem, producentem i hvězdou představení, a představitelkou titulní „zlé ženy“ Kateřiny, režisérovou bývalou manželkou Lilli Vanessi. Vedlejší romance se týká herečky Lois Lane, která ztvárňuje Biancu, a jejího přítele, hazardního hráče Billa, jenž se dostane do křížku s gangstery.

ZA ZVUKŮ HUDBY Richard Rodgers, Oscar Hammerstein II, Russel Crouse, Howard Lindsay

Muzikál je založen na vzpomínkách Marie von Trappové, které byly publikovány roku 1949 pod názvem The Story of the Trapp Family Singers. Odehrává se v Rakousku roku 1938 v předvečer anšlusu a vypráví příběh Marie, která přijme práci vychovatelky v početné rodině, přičemž rozvažuje, zda se stát jeptiškou. Děti, o něž se stará, si však nesmírně zamiluje, stejně jako jejich ovdovělého otce, kapitána von Trappa.

Mnoho písní z muzikálu se zapsalo do celosvětového povědomí, včetně Do-Re-Mi, My Favorite Things, Edelweiss, Climb Ev‘ry Mountain a titulní písně The Sound of Music. Inscenace s Mary Martin a Theodorem Biklem v hlavních rolích měla premiéru na Broadwayi v roce 1959 a z devíti nominací získala pět cen Tony, včetně ceny za nejlepší muzikál. Filmová adaptace s Julií Andrews a Christopherem Plummerem z roku 1965 vyhrála pět Oscarů včetně ceny za nejlepší film.

KOUZLO DOMOVA William Somerset Maugham

V centru komedie, která se odehrává ve Westminsteru koncem listopadu 1918, stojí rozmarná a půvabná Viktorie a její dva manželé: současný Frederick a bývalý William, kterého ministerstvo obrany prohlásilo za mrtvého. Děj začíná v den, kdy se domnělý nebožtík vrací po třech letech domů a zjistí, že Viktorie je provdaná za Freda.

Z někdejších nejlepších přátel se nejdříve stanou rivalové, ale krátce nato spojenci. Na scéně se totiž objeví další uchazeč o Viktoriinu ruku, zbohatlík Paton, který má na své straně Viktoriinu matku. Klasický „manželský trojúhelník“ se mění v čtyřúhelník, a záleží na Viktorii, jak se rozhodne.

WEST SIDE STORY Stephen Sondheim, Arthur Laurents, Leonard Bernstein

Muzikál, inspirovaný hrou Williama Shakespeara Romeo a Julie, se odehrává v polovině 50. let 20. století v newyorské multikulturní dělnické čtvrti. O nadvládu tu soupeří dva pouliční gangy: Tryskáči, tvoření přistěhovalci z Portorika, a bílí Žraloci. Tak jako u Shakespeara je ve středu zájmu láska dvou mladých lidí, fatálně ovlivněná vzájemným nepřátelstvím společenství, do nichž náleží: Tony, bývalý člen Tryskáčů a nejlepší přítel jejich vůdce, se zamiluje do Marie, sestry vůdce Žraloků.

Temné téma, propracovaná hudba, rozsáhlé taneční scény, tragický milostný příběh a zaměření na sociální problémy, to vše předznamenalo, že se West Side Story stane přelomovou událostí v hudebním divadle. Inscenace z roku 1957 v režii Jeroma Robbinse měla na Broadwayi přes 700 repríz a získala dvě ceny Tony. Filmová adaptace z roku 1961 byla oceněna deseti Oscary, včetně sošky za nejlepší film. Novou filmovou verzi natočil v roce 2021 Steven Spielberg.

SUGAR Jule Styne, Bob Merrill, Peter Stone

Dva nezaměstnaní hudebníci, baskytarista Jerry a saxofonista Joe, jsou svědky masakru na svátek svatého Valentýna v Chicagu. Aby unikli gangsterovi přezdívanému Psí Dečka a jeho nohsledům, převléknou se za ženy a připojí se k Sladké Sue a její dámské kapele, která se chystá opustit město a odjet na angažmá do hotelu na Miami Beach.

Komplikace nastanou, když se Joe, nyní známý jako Josefina, zamiluje do krásné zpěvačky Sugar, která má mírné problémy s alkoholem, což má tendenci narušovat její schopnost uvážlivě si vybrat milostného partnera. Sugar se ze všeho nejvíc touží provdat za milionáře, což Joea přiměje, aby se přestrojil za muže jejích snů.

O Dafné alias Jerryho zase usiluje postarší boháč. I když Jerry ví, že bude muset nápadníkovi jednou odhalit svou pravou identitu, užívá si drahé dary, kterými ho jeho milionář zahrnuje. Totální chaos nastane, když se v hotelu objeví Psí Dečka a jeho parta a zjistí, kdo jsou Josefina a Dafné ve skutečnosti. Muzikál byl uveden ve světové premiéře na Broadwayi v roce 1972 v režii a choreografii Gowera Championa. Inscenace se dočkala 505 repríz.