Petra Diestlerová překládá převážně angloamerickou prózu různých žánrů včetně dětské literatury a populárně-naučné texty. Za diplomovou práci Polopřímá řeč jako problém překladatelský obdržela v roce 1996 Bolzanovu cenu. Dvakrát získala tvůrčí prémii v rámci Ceny Josefa Jungmanna udělované Obcí překladatelů, a to v roce 2014 za překlad románu Davida Mitchella Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, a v roce 2016 za nový překlad románu Charlese Dickense David Copperfield. Je zástupkyní ředitele nakladatelství Euromedia Group.

Petro, jak se dnes žije překladatelům? Mohou se překládáním beletrie uživit?

Asi nejsem nejvhodnější osoba k odpovědi na tuhle otázku, protože kromě toho, že se věnuju literárním překladům, mám i občanské zaměstnání. Ale literárním překladem se nedalo zvlášť dobře uživit nikdy. Myslím, že málokdo se na tu dráhu pouští s představou, že na tom zbohatne. Lidi spíš láká kreativní stránka té práce, což je i můj případ. Znám jen velmi málo překladatelů, kteří se věnují výhradně literárnímu překladu a nedělají k tomu vůbec nic jiného – redakce, titulky, výuku, komerční překlady, novinařinu – nebo nemají někde aspoň půlúvazky na jinou práci. 

Důvod je určitě částečně finanční, ale mnohdy i psychohygienický, protože sedět osaměle doma u textu den za dnem může být cesta k vyhoření. A ta práce byla vždycky nejistá – jestli někdo nabídne další překlad, jestli nakladatel zaplatí, případně kdy. Na druhou stranu je tvůrčí, člověk si může organizovat čas sám a může se tomu věnovat kdekoli a kdykoli. Je ale pravda, že honoráře za literární překlad dlouhé roky stagnovaly a při dnešních cenách energií a vysoké inflaci to už pro překladatele začalo být neúnosné. 

Většina nakladatelů zareagovala zvýšením honorářů, ale také to pro ně není snadné, protože současná ekonomická a politická situace dopadá na celý knižní trh. Pro nikoho to nejsou jednoduché časy a literární překladatelé před sebou mají i jiné výzvy – ať už jde o pokroky umělé inteligence v oblasti překladu, nebo stále větší zájem českých čtenářů o četbu v originále, tedy zejména pokud je ten originál psaný anglicky.

Jak by vypadal tvůj den a tvoje finance, kdyby ses živila jen překlady literatury, nikoli tedy komerčními překlady? Za jak dlouho by sis troufla přeložit knihu, dejme tomu o 240 tiskových stranách, a jaký by byl přibližně tvůj honorář?

Nevím, jak dlouho bych to vydržela, překládání je osamělá práce, náročná na oči a na záda. Musela bych daleko pravidelněji cvičit a najít si nějaký koníček zahrnující sociální kontakt. Pokud jde o časovou náročnost, hodně záleží na obtížnosti textu, ačkoli překladatelé s trochou praxe už většinou dokážou odhadnout, kolik času jim práce zabere. Kdyby tisková strana odpovídala přibližně jedné normostraně, dokázala bych přeložit asi deset stran denně, takže bych na to potřebovala měsíc, nepočítám-li víkendy. A vydělala bych si přibližně 50 000 Kč hrubého, před zdaněním a odvody pojistného. Což bych ovšem patrně nedostala okamžitě a najednou. Na druhé straně předpokládám, že by mi mezitím dobíhaly honoráře za knihy přeložené dříve, případně nějaký honorář za reedici staršího překladu nebo by přišla platba z DILIA. Taky bych patrně kromě překladů i redigovala, což by přinášelo nějaké dodatečné příjmy. 

Ve svém zaměstnání jsi na jednu stranu překladatelům blízko, na druhou stranu tě asi finance nutí jít tak trochu proti jejich a tím i tvým vlastním zájmům. Jaké je být v takové pozici?

Jsem v situaci, kdy to vidím z obou stran. Protože nakladatelé si musejí spočítat, nakolik bude kniha zisková, než se pro vydání rozhodnou. Koneckonců veškeré riziko případného neúspěchu nesou oni. A nyní, když zdražil tisk a doprava, a zároveň klesají prodeje, protože inflace, ceny energií a obecné zdražování dopadají i na lidi, kteří knihy kupují, to není snadné počítání. A třeba u rozsáhlých románů, u kterých se ale plánuje relativně nízký náklad, bývá částka za překlad výraznou součástí veškerých výrobních nákladů, a rozdíl v honoráři třeba 30 Kč na stránku už může znamenat, že vydání není rentabilní nebo je nakladatel nucen nasadit velmi vysokou prodejní cenu, což opět sníží prodeje.

U některých knih se to dá řešit prostřednictvím grantů, ale to jsou spíš výjimky a nedá se na to spoléhat. Rozhodně si myslím, že by si překladatelé měli zkoušet vyjednávat vyšší honorář, pokud jim ten nabízený připadá nízký, ale zároveň by měli nakladateli věřit, když říká, že u té konkrétní knihy víc zaplatit prostě nemůže.

A co umělá inteligence – myslíš, že opravdu může převzít překládání beletrie?

Zatím ne. Ačkoli technické překlady už zřejmě zvládá. Ale klíčové slovo je zatím. Domnívám se, že pokud by se AI mohla začít učit na velkých paralelních korpusech překladových textů, mohla by v tom brzy být docela dobrá, přinejmenším pokud jde o běžnou beletrii bez výrazných stylových zvláštností.  Což je ovšem etická otázka, která se dotýká i autorského práva. V zahraničí už probíhají soudní spory, v nichž spisovatelé žalují velké společnosti vyvíjející AI za to, že neoprávněně poskytly AI k učení jejich autorské texty. 

A pak to otvírá i další otázky. Dokážu si představit čtenáře, kteří o překlad nové knihy svého oblíbeného zahraničního autora požádají AI. Dostanou ho prakticky okamžitě a zadarmo a nesejde jim na tom, že je třeba nekvalitní, jsou v něm doslovně přeložené idiomy nebo prkenné dialogy, protože „jim to takhle stačí“. Pak se zákonitě dál sníží poptávka po knihách přeložených živým překladatelem, protože nakladatelům se jejich vydávání prostě nevyplatí. A umělecký překlad zůstane řemeslem pro pár vyvolených, kteří budou překládat náročné literární texty pro hrstku čtenářů.

Rozhovor vedla Marcela Nejedlá

Pohádka Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka se premiérově objevila na stříbrném plátně před neuvěřitelnými pěti desetiletími. První diváci ji mohli zhlédnout v říjnu roku 1973 na přehlídce filmů pro děti v Ostrově nad Ohří, do kin vstoupila následující měsíc. 

Snímek v hlavních rolích s Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem se od té doby stal nepostradatelnou součástí českých Vánoc. Scénář napsal na motivy předlohy Boženy Němcové František Pavlíček, hudbu složil Karel Svoboda a titulní píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš nazpíval Karel Gott, autorem textu je Jiří Štaidl.

Tři oříšky pro Popelku se kromě německého zámku Moritzburg natáčely také na českém hradě Švihov, kde byl statek, ve kterém Popelka s macechou a sestrou Dorou bydlela. 

DILIA zastupuje nositele práv této kultovní pohádky.

V roce 2022 čelil knižní průmysl poklesu o 3,5 % a výrazné zlepšení nepřinesl ani loňský rok. Kvůli vysokým cenám energií a dalších vstupů stouply maloobchodní ceny knih. Knihy tak byly dražší a prodalo se jich podstatně méně kusů. A to i publikací velmi úspěšných autorů. 

“Nulová DPH na knihy se jeví jako záchrana v poslední chvíli. Věříme, že spolu s obnovením růstu reálných příjmů přispěje nulová DPH nejprve ke stabilizaci a později i k dalšímu rozvoji českého knižního průmyslu,” uvedl Martin Vopěnka, nakladatel, spisovatel a předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů. 

Díky nulové DPH by měly zůstat publikace dostupné široké veřejnosti. Zároveň bude možné vydávat i náročnější tituly, u kterých se nepočítá s velkým počtem prodaných kusů. Jedná se mimo jiné i o tituly odborné literatury nebo o ilustrované knihy pro děti a mládež. 

Martin Vopěnka ve Zprávě o českém knižním trhu 2022/2023 zároveň upozorňuje na další výzvu - umělou inteligenci. “Umělá inteligence hrozí setřít rozdíl mezi originálem a plagiátem, mezi původním autorským dílem a výtvorem sofistikované počítačové kompilace. Já osobně věřím, že skutečné hodnoty své postavení i do budoucna uhájí. Ale uvidíme,” dodává Vopěnka. 

Déle než rok trvající vyjednávání je u konce! DILIA se spolu s Národní knihovnou a kolektivním správcem OOA-S v úterý 19. prosince dohodla na pokračování licenčního ujednání klíčového pro zpřístupnění českého písemného kulturního a vědeckého dědictví v digitální podobě. 

Díky dohodě s Národní knihovnou a podpoře Ministerstva kultury ČR tak budou studenti, pedagogové, vědci i široká veřejnost mít nadále možnost bezplatně využívat starší české publikace v prostředí internetu, a to za adekvátních licenčních podmínek pro autory. 

A jaká díla budou čtenářům v digitální podobě k dispozici? Jedná se zejména o české knihy vydané do roku 2003, které nejsou dostupné na knižním trhu, ale jsou chráněné autorským právem. Celkem jde o více než 150 tisíc titulů. Přístupné budou také noviny a časopisy vydané do roku 2013 včetně.

Plnohodnotný přístup k nim budou mít registrovaní uživatelé knihoven prostřednictvím portálu DNNT. Dostupný obsah zprostředkovávají digitální knihovny provozované Národní knihovnou České republiky, Moravskou zemskou knihovnou, Knihovnou AV ČR a Studijní a vědeckou knihovnou v Hradci Králové. Připravuje se také zapojení dalších knihoven. 

Data o dílech dostupných v systému najdete prostřednictvím webové aplikace Seznam děl nedostupných na trhu, který je zároveň národním poskytovatelem dat do evropského rejstříku děl nedostupných na trhu EUIPO. 

Dokumentární seriál Osudové okamžiky, komedie Dušana Kleina Konto separato i více než desítka epizod z cyklu Bakaláři. Nejen na těchto projektech se kolínský rodák Michal Najbrt podílel jako režisér nebo scenárista. Režíroval také dokument Zpráva z Černé díry o uhelné historii Ostravska nebo dokumentární snímek Markýz Gero - postrach slezského lidu o osobnosti arcivévody Bedřicha Habsburského. 

Jako scenárista se podílel také na televizních filmech To byl zase den, Balada o naději, Večírek pro liché nebo Když dva dělají totéž, není to totéž. Scénář napsal také k jedné epizodě dokumentárního cyklu Průšvihy první republiky, který přibližuje intriky, podvody a skandály tohoto období naší republiky. 

Posledním snímkem, který režíroval, byl v roce 2016 dokument o ostravském televizním studiu Televise, která měla nebýt. Svůj poslední scénář napsal k již zmiňované komedii Konto separato. Působil také jako moderátor. V tehdejší Československé televizi uváděl pořad Můj táta byl… . S Českou televizí spolupracoval například na magazínu Chalupa je hra. 

Čest jeho památce! 

Nejvíce šancí na prestižní ocenění mají hororově laděná komedie Přišla v noci, rodinný snímek Tonda, Slávka a kouzelné světlo i výpravné historické drama Úsvit. Všechny tyto snímky se utkají o hlavní cenu pro nejlepší film i v kategorii za nejlepší režii. O nejlepší scénář minulého roku se uchází také Alice Nellis se snímkem Němá tajemství. 

Mezi krátkými filmy letos dominuje animace - Electra Darii Kashcheevy, Deniska umřela Philippa Kastnera a Přes střepy Natálie Durchánkové. V kategorii Mimo kino zaujaly projekty České televize Dobré ráno, Brno! Jana Prušinovského a Volha Jana Pachla. Doplňuje je minisérie Pavla Soukupa #annaismissing. 

V ženské herecké kategorii získaly nominace Simona Peková (Přišla v noci), Regina Rázlová (Tancuj Matyldo) a Eliška Křenková (Úsvit). Mezi herci nejvíce zaujali David Prachař (Citlivý člověk), Jiří Rendl (Přišla v noci) a Karel Roden (Tancuj Matyldo). 

Vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií proběhne v sobotu 3. února 2024 v pražském Divadle Archa. Přenášet je bude program ČT art. Slavnostní večer bude moderovat režisér, herec a hudebník Petr Marek. 

Gratulujeme k nominacím nejen námi zastupovaným autorům! 

Kompletní nominace najdete tady. 

Na slavnostním předávání Zlatých glóbů v Los Angeles se stal Oppenheimer nejlepším loňským dramatickým filmem a ovládl také kategorie za nejlepší režii a mužské herecké výkony. Ocenění za nejlepší komedii nebo muzikál si odnesl snímek Chudáčci režiséra Jorgose Lanthimose. Porazil tak jednoho z favoritů - Barbie režisérky Grety Gerwig. 

Barbie šla na 81. ročník předávání cen s devíti nominacemi, proměnit se jí podařilo ale jen dvě. Získala cenu za kasovní úspěch a také za nejlepší původní píseň, kterou se stal hit What Was I Made For? od zpěvačky Billie Eilish. 

Cenu za nejlepší neanglický snímek získalo francouzské drama Anatomie pádu režisérky Justine Triet, která spolu s Arthurem Hararim získala Zlatý glóbus také za nejlepší scénář. V kategorii televizních cen se stal nejlepším dramatem seriál Boj o moc, nejlepší komedií porota zvolila seriál Medvěd. 

Zlaté glóby odstartovaly hlavní sezónu udílení filmových cen ve Spojených státech. K jejímu vrcholu dojde 10. března, kdy budou předány ceny Oscar. 

Kdo může být nominován? 

Cena je určena studentům DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP, PPF a konzervatoří, kteří jsou autory původní hry, dramatizace nebo překladu hry do češtiny dosud nepřeložené. 

Tato díla může nominovat jakákoliv fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. 

Uzávěrka nominací je 31. března 2024! 

Jak díla nominovat? 

Nominace musí obsahovat odůvodnění nominace, kontakt na nominujícího i nominovaného a samotný text, který je nominován. Doručena musí být jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 1, Praha 9, jednak elektronicky na e-mailovou adresu spalova@dilia.cz. 

Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi, případně kolektivu autorů. 

Proč Cenu Evalda Schorma udělujeme? 

Naším základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Prostřednictvím Ceny Evalda Schorma, která se stala prestižním oceněním uznávaným i v zahraničí, pomáhá DILIA mladým talentovaným tvůrcům dostávat jejich díla do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. 

Díky Ceně Evalda Schorma DILIA objevila řadu dnes etablovaných a respektovaných dramatiků a překladatelů. Oceněné texty se doposud dočkaly více než 50 divadelních a desítky rozhlasových inscenací. Uvedlo je například Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, Studio Ypsilon či Městské divadlo Zlín. 

Při této příležitosti připravil Národní filmový archiv speciální cyklus věnovaný právě snímkům Františka Vláčila, které uvádí v průběhu ledna a února v kině Ponrepo. Odstartovala jej 6. ledna právě Marketa Lazarová, následovala Holubice a Ďáblova past.

Zájemci se ale dočkají ještě několika dalších filmových zážitků. Nechybí mezi nimi Albert, Adelheid, Dým bramborové natě, Stíny horkého léta, Hadí jed a mnoho dalších. V rámci cyklu uvede Národní filmový archiv ale také přednášky a tematické večery věnované například Vláčilovým počátkům v Brně nebo jeho armádním snímkům. 

Kompletní program celého cyklu najdete TADY.

František Vláčil studoval pražskou UMPRUM, později se však rozhodl přestoupit na obor dějiny umění a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působil v brněnském studiu kresleného a loutkového filmu, později nastoupil do tehdy nově zřízeného Studia populárně vědeckých a naučných filmů v Brně. Na pražském Barrandově debutoval v roce 1960 snímkem Holubice, za který byl oceněn na MFF v Benátkách. 

Za celoživotní umělecký přínos českému filmu získal v roce 1994 Českého lva a v roce 1998 obdržel cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na MFF v Karlových Varech. Působil také jako prezident České filmové a televizní akademie. Zemřel v Praze 27. ledna 1999. Bylo mu 74 let. 

DILIA zastupuje dědice Františka Vláčila. 

Drama skotského dramatika Davida Greiga zkoumá, co znamená překonat terorismus. Claire, která jako jediná přežila vražedný atentát, hledá odpověď na otázku ‘Proč?’. Prostřednictvím koláže útržkovitých rozhovorů diváci sledují, jak se snaží myšlenkově, ale i fyzicky přiblížit svému tyranovi. Její motivací přitom není pomsta, ale obsedantní touha dosáhnout pochopení. 

Hra pro dva herce a pěvecký sbor měla premiéru v roce 2013 na festivalu Fringe, odkud se ihned dostala do dalších britských divadel, a to včetně londýnského Young Vic Theatre.

Inscenaci Košťákova překladu v režii Kashy Jandáčkové dosud uvádí Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích v komorním prostoru Na Půdě. Herečka Dana Verzichová, jež ztvárnila hlavní roli Claire, byla redakcí i-divadlo.cz nominována v kategorii nejlepších ženských hereckých výkonů.  

Překlad Davida Košťáka i další jeho texty máme v DILIA k dispozici. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat. 

Gratulujeme k ocenění!