Literární fanoušci se díky akci dočkají série veřejných čtení současné zahraniční literatury v nových českých překladech. Chybět nebudou knihy od ukrajinských (Valerij Markus: Stopy na cestě, překlad: Rita Kindlerová a Eva Reutová), nezávislých běloruských (Eva Vežnavec: Pro co si jdeš, vlku, překlad: Max Ščur a Pavel Mervart), romských (Gary G. Steele: Čhávata z manéže, překlad: Karolína Ryvolová) ani českých autorů (Viktor Špaček: Čistý, skromný život). 

„Noc literatury se stala již pevným bodem v kulturním kalendáři Česka a rok od roku stoupá i její obliba u mladého publika. Vysoká návštěvnost svědčí nejen o atraktivitě sdílení nevšedního kulturního zážitku, ale také o zájmu seznámit se s různými pohledy na společná i nová témata světa kolem nás, která knihy z různých zemí přinášejí,“ uvádí Adriana Krásová, vedoucí projektu Noc literatury, Česká centra.

V Praze se letošní 17. ročník Noci literatury uskuteční v oblasti Vinohrad s podtitulem „Jedna noc, jedny Vinohrady“. Návštěvníci si budou moci od 18 do 23 hodin poslechnout úryvky z 19 evropských knih v podání známých hereckých osobností. Číst budou například Daniela Kolářová, Taťjana Medvecká, Simona Babčáková, Pavel Batěk, Denis Šafařík, Petr Stach a další.

Veřejná čtení proběhnou na zajímavých místech, která nejsou obvykle veřejně dostupná. V tomto roce zvou pořadatelé návštěvníky například do prostor vinohradských paláců Maceška, Orbis a Flora, do Laichterova domu či krypty kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad a Ateliérů a dílen Národního divadla. Kromě české metropole se do projektu zapojilo více než 80 měst a obcí po celém Česku.

Projekt organizují Česká centra ve spolupráci se Sdružením evropských národních kulturních institutů EUNIC, zahraničními ambasádami v Česku, nakladatelstvím Labyrint a Zastoupením Evropské komise v Praze.

Ač chtěl být kočím stejně jako jeho dědeček, tak naštěstí pro český film zvolil Filozofickou fakultu a studium pedagogiky, literární vědy a češtiny a stal se legendárním českým dramaturgem a filmovým scenáristou. Pro film a televizi napsal více než tři desítky scénářů. Jako dramaturg spolupracoval na téměř šedesáti snímcích. Mezi nimi nechybí filmy, které se řadí ke zlatému fondu československé kinematografie. 

Dramaturgem na Barrandově se stal v roce 1960, kdy se přidal k slavné tvůrčí skupině Šebor-Bor. Jeho první prací byla dramaturgie scénáře Miloše Formana vycházejícího z povídky Josefa Škvoreckého Eine kleine Jazzmusik. Přestože bylo toto natáčení nakonec zakázáno, spolupráce s Formanem pokračovala, a to nejen na prvním společném realizovaném filmu Černý Petr. Šašek se tak stal dramaturgem všech Formanových snímků před jeho emigrací. 

Během své kariéry Šašek spolupracoval také s režisérem Jaroslavem Papouškem (Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka, Homolka a tobolka), tvůrčím duem Smoljak-Svěrák (Na samotě u lesa, Kulový blesk) a také se Zdeňkem Svěrákem (Vesničko má středisková, Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve). V roce 1994 obdržel Českého lva za scénář k filmu Helimadoe režiséra Jaromila Jireše. 

Jeho posledním scenáristickým počinem se stal v roce 2016 televizní snímek Zločin v Polné režiséra Viktora Polesného. Film zachycuje protižidovské nálady české společnosti na konci 19. století, které vypluly na povrch v souvislosti s vraždou mladé křesťanské dívky, švadlenky Anežky Hrůzové. Následný proces s židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem se proměnil v otevřenou náboženskou nenávist. 

Václav Šašek byl také členem DILIA. 

Čest jeho památce!  

Jiří Kvasnička a Petr Pospíchal si z Přelouče, kde se akce pravidelně koná, dovezli ocenění za celoživotní mistrovství v oboru režie dabingu. Na cenu za dlouhodobou mimořádnou dabingovou tvorbu přispěla DILIA. Cenu za dlouhodobé herecké mistrovství v dabingu získali Alena Procházková, Jiří Prager, Jiří Štěpnička a Jan Vlasák.

Ocenění za nejlepší mužský herecký výkon obdržel Zdeněk Junák za snímek Kvik. V ženské kategorii pak uspěla Hana Talpová za film Paní Lowryová a syn. Zvláštní cenu poroty za dětský herecký výkon do 15 let pak získal Kristian Páca za svůj dabing v Mikulášových patáliích.

Kompletní seznam oceněných najdete na webových stránkách Cen Františka Filipovského za dabing.

Cílem akce, která má letos za sebou svůj 29. ročník, je zvýšit prestiž dabingu a popularizovat umělce, kteří v tomto oboru vynikají. Dabingové ceny se předávají v rodišti Františka Filipovského, který je označován za krále dabingu. Jeho hlas je neodmyslitelně spjat s francouzským komikem Louisem de Funésem nebo babou Jagou z Mrazíka.

Jaké překladové dílo ovládne 32. ročník Ceny Josefa Jungmanna? To se dozvíme již 5. října 2023, kdy bude od 17.00 v pražském Goethe-Institutu vyhlášen letošní výherce.  Už nyní ale známe širší nominace, jejichž seznam najdete níže. 

Akce je veřejně přístupná a pro zájemce zcela zdarma. 

Obec překladatelů cenu uděluje za finanční podpory Hlavního města Prahy a sponzorů DILIA, Nadace ČLF a Goethe-Institutu v Praze. Poprvé byla udělena již v roce 1992. V posledních letech si ocenění odnesli například Zuzana Mayerová za překlad knihy Virginie Woolfové Roky, Vít Kazmar za překlad knihy Op Oloop autora Juana Filloye nebo Alice Flemrová za překlad knihy Všichni mají pravdu od Paola Sorrentina. 

V rámci předávání Ceny Josefa Jungmanna dochází také k uvádění do síně slávy českých překladatelů. V minulých letech v ní Obec překladatelů přivítala například Vladimíra Medka, Jiřího Pechara, Miloslava Uličného, Jarmilu Emmerovou nebo Pavlu Lidmilovou. 

Širší nominace Ceny Josefa Jungmanna: 

• Becky Chambersová: Žalm pro divostrojné, Lucie Bregantová, Host
• Rikki Ducornet: Vějíře markýze de Sade, Martin Pokorný, Rubato
• Kazuo Ishiguro: Klára a Slunce, Alena Dvořáková, Argo
• Shirley Jacksonová: Loterie a jiné povídky, Miloš Urban, Argo
• Maggie O´Farrellová: Hamnet, Tereza Marková Vlášková, Argo
• Damon Galgut: Slib, Jiří Hanuš, Odeon
• Salman Rushdie: Quijote, Dominika Křesťanová, Paseka
• Annie Ernauxová: Roky, Tomáš Havel, Host
• Honoré de Balzac: Sbohem a jiné prózy, Jan Petříček, Maraton
• Francois Rabelais: Pantagruel, Patrik Ouředník, Volvox Globator
• René Crevel: Moje tělo a já, Václav Jamek, Rubato
• Miika Nousiainen: Fazóna, Jitka Hanušová, Host
• Filippo Tommaso Marinetti a další: Futuristické manifesty, Jiří Pelán a Zora Obstová, Academia
• Leonardo Sciascia: Candido aneb Sen sněný na Sicílii, Jiří Pelán, Rubato
• Günter Grass: Setkání v Telgte, Jiří Stromšík, Atlantis
• Monika Helferová: Pakáž, Marta Eich, Prostor
• Tatiana Tibuleac: Skleněná zahrada, Jarmila Horáková, Větrné mlýny
• Alexej Ivanov: Srdce tajgy, Konstantin Šindelář, Host
• Vladimir Sorokin: Doktor Garin, Libor Dvořák, Pistorius a Olšanská
• Guzel Jachina: Vlak do Samarkandu, Jakub Šedivý, Prostor
• Boris Pahor: Nekropole, Aleš Kozár, Protimluv
• Benjamín Labatut: Strašlivá závrať, Anna Štádlerová, Paseka

Vítězné snímky vybírala mezinárodní odborná porota složená výhradně ze zahraničních filmových profesionálů. Kromě ní zasedla také studentská porota ze Západočeské univerzity v Plzni. Festivalové ceny byly rozdány celkem v 5 sekcích. Celkově se do soutěžního klání přihlásilo 171 snímků, o hlavní cenu jich nakonec bojovalo 38. 

V kategorii hraných a animovaných filmů mezinárodní porotu nejvíce zaujal snímek Brutální vedro režiséra a scenáristy Alberta Hospodářského v hlavní roli s Vincentem Hospodářským. Studentskou porotu nadchla komedie/drama/horor Přišla v noci Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka. 

Dokumentární sekci ovládl snímek More Miko režiséra a scenáristy Robina Kvapila. Když Česká republika odmítla přijmout 40 sirotků z řeckých uprchlických táborů, rozhodl se kamioňák a poloviční Rom Miko jednat na vlastní pěst. Dokument mapuje jeho sisyfovské úsilí, s nímž se snaží pomáhat dětským uprchlíkům. Studentská porota v této kategorii podpořila snímek Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové Velké nic. 

Kategorie “TV a internetové tvorby - film i minisérie” měla jednoznačného vítěze. Jak mezinárodní, tak studentskou porotu nejvíce zaujala minisérie Voyo Král Šumavy: Fantom temného kraje režisérů Davida Ondříčka a Damiána Vondráška. Zvláštní ocenění si pak odnesl snímek Bezva zuby na zásnuby režiséra Jiřího Vejdělka a scenáristy Marka Epsteina, který DILIA licencovala pro Českou televizi.

Z internetových a televizních seriálů pak mezinárodní porotu nejvíce oslovil třetí díl seriálu Volha režiséra Jana Pachla natočeného podle předlohy Karla Hynie a tu studentskou desetidílný seriál Pět let režiséra Damiána Vondráška a scenáristky Sáry Zeithammerové. Mezi krátkými studentskými snímky pak dominovala Electra, snímek Darii Kashcheevi. Zvláštní ocenění pak putovalo režisérovi Janu Hechtovi za film Atestace. 

Finále Plzeň je šestidenní národní přehlídkou filmové, dokumentární, televizní, internetové a studentské tvorby. Festival každoročně hostí stovky českých a zahraničních filmových tvůrců. Program nabízí průřez kompletní českou audiovizuální tvorbou - filmy a seriály, které se objevily v kině, televizi nebo na internetu. Nechybí předpremiéry, premiéry ani snímky s minoritní českou koprodukcí. Vedle projekcí láká festival na bohatý doprovodný program, který zahrnuje koncerty, autorská čtení, výstavy a akce pro děti. 

Adolf Branald se narodil do herecké kočovné rodiny, což ovlivnilo jeho pozdější profesní směřování. Nebylo toho však hned. Odmaturoval na obchodní akademii a poté stihl vystřídat celou řadu zaměstnání. Byl praktikantem v bance, obchodním zástupcem olejářských firem, klavíristou při němých filmech, úředníkem, vedoucím autodílny, prodavačem v knihkupectví, reklamním pracovníkem, telegrafistou i výpravčím. 

V období druhé světové války se aktivně účastnil protiokupační ilegální činnosti a v roce 1948 vstoupil do KSČ. V šedesátých letech se začal naplno věnovat své spisovatelské činnosti. V té době měl na svém kontě již mnoho divadelních her, které psal společně se svým otcem pro ochotnický soubor. Psal také prózu a publikoval v novinách a časopisech. V roce 1969 z komunistické strany vystoupil, což vedlo k zákazu publikace jeho děl. 

Řada jeho prací, jak bylo zmíněno již v úvodu tohoto článku, byla zfilmována. Alfréd Radok režíroval snímek Dědeček automobil a Karel Kachyňa natočil podle jeho knihy Vizita hned dva filmy - Pozor, vizita! a Sestřičky. V roce 1988 vydal román My od filmu, kde mapuje počátky filmu u nás a osudy prvního českého filmaře Jana Kříženeckého i prvního českého filmového herce Josefa Švába-Malostranského.

O Branaldovi se tvrdí, že patří k prvním dětským filmovým hvězdám v Čechách. Zahrál si totiž ve dvou dnes již ztracených filmech svého otce Československý Ježíšek (1918) a Aloisův los (1919). Objevil se také v němém filmu Venoušek a Stázička (1922) režiséra Svatopluka Innemanna.

Adolf Branald zemřel 28. září roku 2008. Bylo mu 97 let. DILIA zastupuje nositele jeho práv. 

Na FAMU dokončil v roce 1999 obor hraná režie, filmy Jiří Strach natáčel ale již během studia. V širší známost vešel jako režisér ale až v roce 2005, kdy režíroval velmi populární pohádku Anděl Páně v hlavní roli s Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem. A nebylo to rozhodně naposledy, kdy se tato herecká dvojka v jeho snímcích objevila. Nemáme teď na mysli jen očekávané pokračování Anděl Páně 2, ale třeba také komedii Osmy, válečné drama Operace Silver A nebo pohádku Šťastný smolař. Jeho Vrásky z lásky se pak staly spolu s pohádkou Dvanáct měsíčků posledním filmem herce Radoslava Brzobohatého. 

V současné době natáčí snímek Svatá v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou. Scénář Marka Epsteina vypráví o vitální ženě, která o svém životě v nápravně-výchovném táboře stalinistického Sovětského svazu píše knihy a vypráví na školách. Jedna zvídavá novinářka si však všimne drobných nesrovnalostí. „Točit s takřka třiadevadesátiletou dámou v hlavní roli je něco neuvěřitelného. Musíme si uvědomit, že Jiřina hrála poprvé ve filmu ve svých pěti letech, tedy v roce 1937. To znamená, že se tu dotýkáme herecké kariéry, která je zralá na Guinnessovu knihu rekordů, protože k dnešku trvá bezmála osmaosmdesát let. To je něco ojedinělého,“ skládá poklonu oceňované komediální i dramatické filmové a divadelní herečce Jiří Strach.

Jiří Strach je zastupovaným autorem agentury DILIA a členem její dozorčí rady. DILIA licencovala režii díla Svatá. 

Přejeme všechno nejlepší a těšíme se nejen na Svatou, ale i na další filmová díla! 

Píše se 29. září roku 1933, když v kinech Adria a Hvězda probíhá premiéra černobílého snímku Revizor natočeného režisérem Martinem Fričem na motivy stejnojmenné hry ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola. V roli Chlestakova se divákům představuje Vlasta Burian. Jedná se sice již o jeho sedmnáctý snímek, nicméně o jeho první vážnou roli. 

Snímek stejně jako jeho předloha ukazuje tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v městečku prolezlém korupcí a jinými neřestmi. Vedle Vlasty Buriana si v Revizorovi zahráli Václav Trégl, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Zdeňka Baldová nebo Truda Grosslichtová. O kameru se postaral Jan Stallich, o hudbu Jára Beneš a o scénografii Štěpán Kopecký. 

DILIA zastupuje nositele práv původních autorů. 

“Za jeho inovativní divadelní hry a prózu, které dávají hlas nevyslovitelnému.” Tak zdůvodnila Švédská akademie výběr letošního držitele Nobelovy ceny za literaturu Jona Fosseho. Čtyřiašedesátiletý spisovatel přežil v dětství vážnou nehodu a během svého života se musel poprat se závislostí na alkoholu i s úzkostí. I to se odráží v jeho tvorbě.

Během své kariéry vydal více než 40 knih, které píše v jazyce nynorsk, tedy novou norštinou, jejíž základ tvoří norské nářečí a používá ji necelých 15 % Norů. V češtině vyšla například jeho trilogie o mladých milencích Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne. Přeložen byl také dvojromán inspirovaný osudem norského malíře Larse Herterviga Melancholie a lyrická novela Ráno a večer. Do češtiny jeho prózy překládá Ondřej Vimr. 

V širší známost ale vešel zejména svou dramatickou tvorbou. Jeho hry se uvádí po celém světě. Vedle Evropy například také v Americe nebo v Japonsku. S jeho dílem se na jevišti mohl setkat také český divák. V České republice byly inscenovány Fosseho hry Noc zpívá své písně, Jméno nebo Zima. 

Gratulujeme! 

„Kongeniální překlad je výsledkem Ouředníkova dlouholetého zájmu o osobu, dílo a dobu Françoise Rabelaise, který se promítá i do Ouředníkovy vlastní literární tvorby. Jeho český Pantagruel v sobě zahrnuje erudici, invenci, vtip, jazykový cit a hravost; zůstává přitom ukázněný, mistrovsky balancuje mezi nespoutanou a prostořekou komikou a jemnou intelektuální hrou, je moderní, ale ponechává textu dobovou patinu,“ odůvodnila porota své letošní rozhodnutí. 

Kromě Ceny Josefa Jungmanna vyhlásila porota ve složení Alice Flemrová, Petra Martínková, David Petrů, Michael Půček a Václav Štefek i další překladatelská ocenění. Mimořádnou tvůrčí prémii si ze slavnostního večera odnesli Jarmila Horáková za překlad románu Skleněná zahrada moldavské autorky Tatjany Tibuleac a Aleš Kozák za překlad románu Nekropole od slovinského autora Borise Pahora. 

Do síně slávy Obec překladatelů uvedla překladatele z rumunštiny a francouzštiny Jiřího Našince, nositele ceny Josefa Jungmanna za rok 2014 a loňského laureáta Státní ceny za překladatelské dílo. Tvůrčí ocenění získali Lucie Bregantová, Tereza Marková Vlášková a Jakub Šedivý. Prémii Tomáše Hrácha obdržela Anna Štádlerová a ocenění Krameriův vinš Václav Jamek. 

Udílení Ceny Josefa Jungmanna a dalších ocenění podpořila DILIA. 

Cenu Josefa Jungmanna uděluje Obec překladatelů za nejlepší překladové dílo publikované v prvním vydání v českém jazyce v oblasti prózy, poezie, dramatu a nebeletristické literatury z oboru humanitních věd v předchozím kalendářním roce, a to už od roku 1991.