Mladí muži s tureckými nebo arabskými kořeny děsí německou společnost. Západní hodnoty jsou jim cizí a integrace selhává. Jedinou nadějí se stává stará dobrá německá škola, tj. vzdělání, vzdělání, vzdělání! Hra Šílená krev přenáší diváky do školní třídy, kde vysoce motivovaná pedagožka Sonia Kelich učí své žáky o Friedrichovi Schillerovi. 

Žáci Bastian, Hakim a Musa ale její výklad bojkotují a neustále vyrušují. Když uprostřed jedné z roztržek vypadne z Musaovy tašky zbraň, Sonia Kelich zaváhá jen na okamžik. Pak ji sebere a s hlavní namířenou na žáky pokračuje ve výkladu stěžejních Schillerových děl. Se zbraní v ruce získává pedagožka konečně převahu nad agresivní třídou a svou výuku neukončí, dokud i ten poslední výrostek nepřijme Schillerovy hodnoty dobra, svobody a lidskosti.

Hra, která vznikla volně na motivy filmu Jean-Paula Lilienfelda “La Journée de la Jupe”, je divokým tancem žánrů od thrilleru přes komedii až k melodramatu. Poprvé ji mohli diváci zhlédnout 2. září 2010 v berlínském Ballhaus Naunynstraße.

V Maxim Gorki Theatre měla Šílená krev premiéru 22. září 2013. V České republice nebyla hra zatím uvedena, v případě zájmu nás neváhejte kontaktovat. Nabízíme ji v překladu Markéty Polochové. 

Čokoládová krev vyšla na konci roku 2023. Autorka v ní sleduje životy tří významných osobností 19. století, vypráví o objevu ropy, svobodě žen, bezohledné moci peněz a viditelnosti chudoby, velikosti světa, malosti jednoho národa a neporazitelné síle umění. 

Kdysi nejbohatší člověk na světě John D. Rockefeller objevil sílu ropy a také fakt, že mít moc znamená i právo chtít cokoliv. George Sandová zjistila, že může být nejsvobodnější ženou na světě, kouřit dýmku, milovat a zrazovat muže i ženy. A tvořit. A Božena Němcová? Má jakéhosi manžela, čtyři děti, vlčí hlad a obrovský talent. A kolem národ, který nepomáhá ani neodpouští. A zoufalou potřebu svobody a psaní všemu tomu navzdory. 

Radka Denemarková je držitelkou čtyř cen Magnesia Litera, které jako jediná z českých spisovatelů a spisovatelek získala ve čtyřech různých kategoriích. S románem Peníze od Hitlera bodovala v kategorii zaměřené na prózu a s románovou monografií Smrt v publicistické kategorii. Její Hodiny z olova se staly knihou roku a cenu získala také za překlad knihy Herty Müllerové Rozhoupaný dech. 

Knihu Čokoládová krev pokřtila Ester Denemarková, Jan Denemark a Lukas Spinner. Úvodního slova se během slavnostního křtu ujali Miroslav Balaštík z nakladatelství Host a Petr Štědroň, ředitel Divadla Na zábradlí. 

Historický snímek Bratři, kriminální drama Úsvit, sci-fi thriller Bod obnovy, hororová komedie Přišla v noci, psychologické krimi Němá tajemství, komediální drama Tancuj Matyldo nebo televizní seriál Volha. Tyto snímky získaly nejvíce nominací a mají tak největší šanci ovládnout 31. ročník cen Český lev. 

V kategorii nejlepší celovečerní hraný film zabojují snímky Bratři (režie Tomáš Mašín), Němá tajemství (režie Tomáš Mašín), Přišla v noci (režie Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar), Tancuj Matyldo (režie Petr Slavík) a Úsvit (režie Matěj Chlupáček). Stejná filmová pětice se utká také o ocenění za nejlepší režii a za nejlepší scénář. Konkrétně se jedná o scenáristy Marka Epsteina (Bratři), Alici Nellis (Němá tajemství), Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara (Přišla v noci), Natašu Slavíkovou a Petra Slavíka (Tancuj Matyldo) a Mira Šifry (Úsvit). 

Mezi animovanými snímky nejvíce zaujaly filmy Deniska umřela (režie Philipp Kastner), Electra (režie Daria Kashcheeva) i Tonda, Slávka a kouzelné světlo (režie Filip Pošivač). Nejlepším dokumentem se mohou stát snímky BLIX NOT BOMBS (režie Greta Stocklassa), Moje nebe je horší než tvoje nebe (režie Kateřina Dudová), Návštěvníci (režie Veronika Lišková), Velké nic (režie Vít Klusák) a Všechno dobře dopadne (režie Miroslav Janek).

V kategorii nejlepší televizní filmy nebo minisérie bodovaly film České televize Cesta do tmy (režie Jiří Svoboda), minisérie Docent (režie Jiří Strach) a Matematika zločinu (režie Peter Bebjak). V kategorii nejlepší televizní seriál byly nominovány #annaismissing (režie Pavel Soukup ml.), Dobré ráno, Brno! (režie Jan Prušinovský) a Volha (režie Jan Pachl).

Při tiskové konferenci u příležitosti vyhlášení nominací předala Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) své nestatutární ceny. Cenu filmových fanoušků získal snímek Bod obnovy, cenu za nejlepší plakát si odnesli Robert V. Novák a Zuzana Burgrová za výtvarný návrh filmu Němá tajemství. 

Kdo v jednotlivých kategoriích zvítězí se dozvíme 9. března v přímém přenosu České televize z pražského Rudolfina. Moderátorem slavnostního večera bude Marek Eben. 

Kompletní nominace najdete tady. 

Na konci minulého roku proběhla premiéra filmu Mlsné medvědí příběhy: Vzhůru na pól. Máte v rukou náladu a zvědavost dětského diváka, tajíte dech při prvním zhlédnutí?

Já vždycky spíš tajím dech, jestli  se vůbec bude na co dívat. Cesta nápadu a textu k televiznímu nebo filmovému zpracování je tak složitá a zdlouhavá a frustrující, že když se něco podaří skutečně dostat až k samotným divákům, já spíš úlevně vydechnu.

Inspirují vás k příběhům vaše děti? 

Samozřejmě, že inspirují. Dokonce s nimi své nápady dost často konzultuji. Nebo jim je rovnou kradu. :) Spousta mých pohádek vznikla tak, že jsem je vyprávěl dětem před spaním. Ale nejen moje děti, inspirují mě i děti na workshopech a autorských čteních. Vždycky je příjemné mít kolem sebe lidi, kteří si s vámi opravdu chtějí o něčem povídat. A když nechtějí, tak to taky hned poznáte a nikdo nic nepředstírá. Tak se snažím i pro děti psát bez předstírání a myslím, že to berou. 

Co plnilo vaši představivost, když jste byl ve věku svých dětí? 

Když jsem byl já dítě, představoval jsem si hodně a všechno. Myslím, že nejvíc mě ale bral žánr sci-fi. Ideálně ještě v kombinaci s humorem.

Zdá se vám, že se změnil dětský divák za léta práce pro ČT?

Dětský divák se za ta léta změnil v dospělého diváka, který se k dětské televizi vrací ideálně už se svými vlastními dětmi. Typickým takovým případem jsem já. A je pravda, že současné děti jsou rychlejší, netrpělivější, mají daleko víc možností a roztříštěnější pozornost. Ale nakonec je vždycky baví, děsí, rozesměje, napne nebo znudí úplně to stejné, co kdysi mě. Ne, nic se nezměnilo.    

Cítíte téma, které veškerou vaši touhu ke tvorbě spojuje? Mám na mysli třeba skryté napovídání divákům a čtenářům? Zdánlivě nepoložené otázky a pootevírání zavřené komnaty?

Moje téma, se kterým léta marně v médiích bojuji, je, že mě nebaví rozdělování diváků na kategorie a cílové skupiny a na děti a dospělé. Já píšu dětské knihy pro dospělé a dospělé knihy pro děti. A někdy jim některé děti nerozumí a někdy některým dospělým přijdou moc dětinské. A to je v pořádku. Jsem rád, když se dítě a dospělý u mých příběhů sejdou na půl cesty a navzájem si to vysvětlí. A taky si cením humor a nadhled. Podívat se sám na sebe s odstupem a neprožívat tolik své životní tragédie, to je přístup, který se snažím učit i své děti.

Myslíte, že přehlížíme něco v dnešních dětech, co trpělivě volá, doufá a my nevnímáme?

No dost často mi přijde, že tím přehlíženým jsou děti samotné. Že trochu trpí tím, že si nikdo neposlechne to, co jim zrovna běží hlavou a potřebovaly by to někomu říct. Což je trochu paradox, protože na druhou stranu se dětem společnost věnuje až s přehnanou péčí. Dramaturgové, editoři, producenti, režiséři, učitelé - všichni pečlivě odstraňují z dětských příběhů násilí, vulgarity, smrt, trápení, války, nemoce, lidskou zlobu, prostě realitu. 

Výsledkem je, že jsou děti zmatené a neví, co si mají o světě myslet, protože prostě funguje jinak, než jak jim odmalička vyprávěli. A nemyslím tím, že by se v pohádkách mělo realisticky umírat, strašit a mluvit stylem našeho bývalého pana prezidenta. Ale pěstovat netknuté květinky ve sklenících a bedlivě je chránit před jakýmkoliv sebemenším závanem větříku podle mě spíš škodí.

Co by vám udělalo radost? Jaké tvůrčí zadání by pro vás bylo výzvou a snad i splněným snem?

Knížky mi dělají největší radost, protože mi do nich zkrátka kecá nejmíň lidí. :) Výzvou by pro mě byl třeba film, nebo krátký seriál, spojující dětské a dospělé, humorné a napínavé, fantazijní a reálné přesně tak, jak to mám rád. Nebo komiks. Mám perfektní námět na komiks! Ale musím ho pořádně promyslet, takže ho teď ještě nikomu neřeknu. Pokračování příště.

Po studiích v Plzni byla Anna Hodková přijata na Hudební konzervatoř v Praze, kde studovala zpěv. Následně přestoupila na DAMU, kde se stala jejím oborem dramaturgie. 

E. F. Burian inscenoval v jejím překladu vlastní dramatizaci Dostojevského povídky Bílé noci, od té doby byl tento scénář hrán řadou divadel a vznikla i audioverze pro Supraphon. E. F. Burian využil také její překlad Čechovova Strýčka Váni, který již rok předtím uvedlo divadlo DISK. 

Anna Hodková pracovala také jako externí lektorka, překladatelka a autorka scénářů pro hlavní redakci dramatického vysílání Československé  televize. Pro televizi napsala scénář k filmům Spodina a Slečna Rajka. Pracovala intenzívně i pro Československý rozhlas.

Nepřestala pracovat, do poslední chvíle překládala básně. Anna Hodková, narozena 11. března 1928 v Plzni, zemřela v pátek odpoledne 12. ledna 2024 v Praze v Domově sv. Karla Boromejského. Bylo jí úctyhodných 95 let. 

Čest její památce! 

Hollywoodští herci vstoupili do stávky v červenci minulého roku poté, co zkrachovala jejich jednání s velkými filmovými studii. Symbolem jejího počátku se stala slavnostní premiéra snímku Oppenheimer v Londýně, během které herci Cillian Murphy, Emily Blunt, Matt Damon a další symbolicky opustili červený koberec. Scenáristé byli ve stávce již od května. 

Mnoho produkcí kvůli jedné z nejdelších stávek v historii Hollywoodu zůstalo bez práce. Televizní stanice musely své podzimní vysílání zaplnit reprízami, soutěžními pořady a reality shows. Došlo také k odložení premiér i natáčení mnoha snímků, včetně filmu Duna: Část druhá, nejnovějšího dílu Mission: Impossible či remaku animované klasiky Sněhurka. 

Členové odborového svazu scenáristů se vrátili k psaní scénářů koncem září. Jejich stávka trvala 148 dnů. Herecká stávka skončila v listopadu po 118 dnech. Celostátní rada amerického odborového svazu herců SAG-AFTRA schválila 9. listopadu 2023 novou smlouvu s velkými studii. 

Strašák v podobě umělé inteligence

Protesty herců i scenáristů spojovala mnohá témata. Jedním z nich byly platové podmínky při práci pro streamovací služby, které byly podle umělců výrazně horší než u tradičních televizních produkcí. Velmi akcentovány byly také obavy z nahrazování lidské práce obsahem generovaným umělou inteligencí. 

Herci vyjadřovali své obavy z toho, že by mohla umělá inteligence jejich práci nahradit a využít jejich podobu. Že bylo jejich znepokojení relevantní ostatně ukázala teenage komedie Prom Pact od Disney, v němž komparz v hledišti při basketbalovém zápase nahradily právě uměle vygenerované osoby. 

Nová smlouva směřuje ke standardu pro odměňování herců, kteří souhlasí s digitalizací. Na jejím základě by mělo dojít k zohledňování množství práce, kterou by vykonal sám herec, kdyby dělal stejný typ práce, pro který se digitální replika používá. Umělec tedy musí s vytvořením digitální repliky a jejím použitím předem souhlasit a náleží mu za to finanční kompenzace. 

Scenáristům se pak podařilo dosáhnout na vyšší finanční odměny a omezení užívání umělé inteligence v rámci přípravy textů. 

Cenu Trilobit Barrandien 2024 za mimořádná audiovizuální díla získalo během slavnostního předávání v hlavní kategorii pět tvůrců. O laureátech rozhodovala osmičlenná porota pod vedením předsedy Vladimíra Justa. Vybírala z 83 snímků. 

Cenu obdržela Agnieszka Holland za režii snímku Hranice. Ten vypráví příběh psycholožky Julie, která se po přestěhování do Suwalského kraje stává nedobrovolnou svědkyní a účastnicí dramatických událostí na polsko-běloruské hranici. “S hlubokou empatií nahlíží na jedno z nejzávažnějších témat dnešní Evropy, téma zákeřně řízené, politicky zneužívané migrace,” uvedla porota. 

Za režii seriálu #annaismissing, který přibližuje záludnosti nejen sociálních sítí, si odnesl ocenění Pavel Soukup. Společně pak získali cenu i Tomáš Dušička za námět a scénář a Jonáš Karásek za režii netradiční komedie Invalida. Za námět, scénář a režii filmu Případ Modrý, který přibližuje osud hokejového brankáře 40. let Bohumila Modrého, si pak ocenění odnesl Roman Vávra. V hlavní roli porotu nejvíce zaujala Simona Peková, a to díky svému výkonu v hororové komedii Přišla v noci. 

Cenu poroty - moc bezmocných za přínos občanské společnosti FITES udělil Kseniji Sacharnové za režii a produkci a Kirillu Sacharnovi za námět, režii, kameru a střih dokumentárního filmu Viktor Fajnberg. Disidentem k zbláznění. Dalším držitelem tohoto ocenění se stal dánský režisér Matt Sarnecki za scénář a režii dokumentu Kuciak: Vražda novináře.

Cenu Magnesia za nejlepší studentský film může získat pětice krátkých studentských snímků, které vznikly v roce 2023. Všechny pochází od studentů a studentek Filmové a televizní Akademie múzických umění v Praze (FAMU). 

Mezi nominovanými se umístily krátké filmy Deniska umřela režiséra Philippa Kastnera, Doprovázení režiséra Vojtěcha Konečného, Electra režisérky Darii Kashcheevi, Jsme v tom spolu režisérky Anny Wowra a Osmý den režiséra Petra Pylypčuka. 

Vítěze Ceny Magnesia za nejlepší studentský film vyhlásí Česká filmová a televizní akademie během slavnostního předávání cen Český lev, a to 9. března 2024 v pražském Rudolfinu. 

Jak ale v nepřeberném množství dětských titulů poznat, jaké knížky za to opravdu stojí? S tím pomáhá nejen rodičům katalog nejlepším knih pro děti. Jedná se o projekt Komise pro dětskou knihu SČKN a České sekce IBBY, v rámci kterého každoročně doporučují nové české knihy pro děti a mládež. 

“Katalog slouží pro orientaci knihkupcům, knihovnám, školám, ale také rodičům a širší veřejnosti. Ve většině evropských zemí takový katalog vychází a všem, kdo s knihami a dětmi pracují, výrazně pomáhá,” vysvětlují tvůrci katalogu. 

V aktuálním výběru (ročník 2022/2023) tvoří jádro rozmanité knižní tituly určené čtenářům ve věku od sedmi do jedenácti let. Nechybí ale ani knihy pro mladší a starší čtenáře. V katalogu najdete mimo jiných i knihu Aloise Mikulky O zvířátkách a divných věcech, kterou jsme licencovali. Další z knih, Legenda o svaté holčičce od Radka Malého, je volným převyprávěním knížky od Františka Kožíka, jehož dědičku zastupujeme. 

Kompletní katalog se všemi 36 tituly najdete TADY. 

Václav Bělohradský vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Sovětská okupace ho vyhnala do emigrace, kde působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, kde se stal v roce 1973 také profesorem sociologie. Na začátku 90. let začal působit také jako profesor politické sociologie na univerzitě v Terstu. 

Svá díla vydával Václav Bělohradský do roku 1990 pouze v Itálii nebo v češtině v exilových nakladatelstvích. V Československu se začal autorsky prosazovat až v roce 1991. Jeho studie jsou často publikovány také ve Velké Británii, Francii, Kanadě a Spojených státech. 

Během svého italského působení velmi aktivně spolupracoval s domácím disentem. Významným pro Bělohradského bylo setkání s novoexilantem Karlem Hvížďalou a později i s Milanem Kunderou v roce 1982. Po něm začal přednášet na Kunderově semináři v Paříži. 

Mezi jeho publikace patří například Kapitalismus a občanské ctnosti (1992), Mezi světy & mezisvěty (1997), Společnost nevolnosti (2007) nebo Čas pléthokracie: Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně (2021). 

Přejeme všechno nejlepší!