Sušický rodák Břetislav Pojar vždy tíhnul k filmu a výtvarnému umění. Začínal jako kreslíř a fázař v Ateliéru filmových triků, postupem času se stal předním animátorem a režisérem Studia Jiřího Trnky. Prvního mezinárodního ocenění se dočkal už v roce 1954 na festivalu v Cannes za loutkový film O skleničku víc. Za snímek Lev a písnička pak získal ocenění také ve francouzském Annecy. 

Český divák ale zná Břetislava Pojara zejména jako jednoho z autorů legendárního animovaného seriálu o dvou plyšových medvědech Pojďte pane, budeme si hrát. Stranou nezůstává ani oblíbený večerníček Dášenka podle literární předlohy Karla Čapka nebo filmové zpracování Trnkovy dětské knížky Zahrada, na kterém pracoval spolu s Miroslavem Štěpánkem. 

Břetislav Pojar zemřel 12. října 2012. Bylo mu 89 let. 

DILIA zastupuje majitele práv k jeho dílu. 

Hlavní a jedinou postavou melancholického monodramatu Déšť je spisovatel, který dostává předvolání k soudu, kde má zasednout jako laický porotce v případu vraždy. O své nové roli má však řadu pochybností. “Nedokážu si poradit s vlastním životem, natož, abych rozhodoval o životě někoho dalšího,” promlouvá. 

Spisovatel mluví o velkoleposti i hrůzách dnešní doby, lidské důstojnosti, osamělosti, lásce, ztrátě i selhání. Jeho úvahy jej dovedou až do starého Řecka, berlínské galerie, k inseminaci vepřů, objevu dvojité šroubovice DNA, jeho vztahu k přírodě a ke sportu. Ale především k lásce jeho života, kterou potkal jednoho deštivého rána na střešní terase hotelu Grande Bretagne v Athénách. 

“Můžeme odpustit každému. Můžeme omluvit i ty nejhorší podlosti těch druhých. Můžeme odpustit našim rodičům, našim dětem, přátelům, a dokonce i cizím lidem. Jen sami sobě nemůžeme. To nejde. To není možné.”

Ferdinand von Schirach, který je českému publiku známý zejména díky své kontroverzní hře Teror, vyráží s Deštěm na turné, v rámci kterého se představí také jako herec. Světová premiéra inscenace se odehraje v úterý 10. října v Berlínské filharmonii. Turné bude dále pokračovat na velkých scénách v Düsseldorfu, Nürnbergu, Stuttgartu, Frankfurtu a také Vídni.

Přední německý týdeník Der Spiegel nazval Ferdinanda von Schiracha „skvělým vypravěčem“, New York Times „mimořádným stylistou“, Independent ho přirovnal ke Kafkovi a Kleistovi, Financial Times k Raymondu Carverovi a Daily Telegraph napsal, že je „jedním z nejvýraznějších hlasů současné evropské literatury". Jeho knihy vyšly ve více než čtyřiceti zemích, staly se mezinárodními bestsellery a byly mnohokrát zfilmovány. Jeho hry Teror a Bůh patří celosvětově k nejúspěšnějším a nejdiskutovanějším současným dramatům.

Hru Déšť do češtiny převedl autorův dvorní překladatel Ondřej Šebesta. Text je elektronicky k dispozici v DILIA. Práva na uvedení hry v ČR budou k dispozici po skončení turné.

V činoherní kategorii získaly nominaci hry Moskoviáda Divadla X10 (Jurij Andruchovyč, Dušan D. Pařízek), Vykouření Divadla Husa na provázku (Jiří Havelka & kol.) a Šepoty a výkřiky Horáckého divadla Jihlava (Ingmar Bergman, Jakub Čermák, Jaroslav Čermák ml.). Alternativní divadlo ovládly hry Climax divadla Pomezí (Lukáš Brychta, Mariana Čížková, Barbora Smolíková & kol.), K prameni (Jakub Gottwald a kol.), Trojánky souboru Depresivní děti touží po penězích (Eurípidés, Jakub Čermák & kol.) a Měsíční kámen Studia Hrdinů (Sjón, Kamila Polívková). 

Za Měsíční kámen získal nominaci v herecké kategorii Jan Cina, za Moskoviádu Martin Pechlát. Porazit se je pokusí Jan Hájek s inscenací Dech. Ženská herecká kategorie pak nabízí hned čtyři nominace. Nechybí mezi nimi Karolína Baranová (Marie Antoinetta, Divadlo F. X. Šaldy), Kateřina Císařová (Vzkříšení, Divadlo Na zábradlí), Anežka Kubátová (O Pavlovi, Divadlo Na zábradlí) a Jana Oľhová (Iokasté, Městská divadla pražská). 

V oblasti hudebního divadla u Divadelních novin bodovaly hry Bakchantky pražského Národního divadla (Eurípidés), Salome Národního divadla Brno (Richard Strauss) a Tak tiše až Městských divadel pražských (Slavomír Hořínka, Petr Boháč, Jana Šrámková). Taneční a pohybová kategorie pak v nominacích vsází na hry Krajina těla (Radim Vizváry & kol.), Riders (Lenka Vagnerová & Company), Seismic (Marie Gourdain, Felix Baumann), Thin Skin (Eliška Brtnická) a To je andělení! (Veronika Poldauf Riedlbauchová).

Mezi loutkovými a výtvarnými počiny pak zaujaly hry Dlouhý, Široký a Bystrozraký (Robert Smolík, Antonie Formanová), Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník (Peter Galdík, Tomáš Jarkovský) a Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak z komárů (Hana Voříšková). V rámci divadelních publikací pak porota ocenila knihy Návod na přípravu člověka. Genderové stereotypy a zneužití moci (Bernardeta Babáková, Jana Uhýrková), Pozorovat prázdný prostor (Karolina Plicková) a Tekuté Písky (Šrámkův Písek 1957–2021) autorů Jana Císaře, Aleny Crhové, Alexandra Gregara ad.

O udělení Cen Divadelních novin rozhoduje porota sestavená šéfredaktorem z redaktorů Divadelních novin, stálých přispěvatelů a členů Společnosti pro Divadelní noviny. Hlasování je dvoukolové. Ceny budou předány v listopadu ve vybraném divadle. 

KOMPLETNÍ NOMINACE: 

Činoherní divadlo

• Jurij Andruchovyč, Dušan D. Pařízek: Moskoviáda, Divadlo X10, Praha, režie Dušan D. Pařízek
• Jiří Havelka & kol.: Vykouření, Divadlo Husa na provázku, Brno, režie Jiří Havelka
• Ingmar Bergman, Jakub Čermák, Jaroslav Čermák ml.: Šepoty a výkřiky, Horácké divadlo Jihlava, režie Jakub Čermák

Alternativní divadlo

• Lukáš Brychta, Mariana Čížková, Barbora Smolíková & kol.: Climax, Pomezí, Praha, režie Lukáš Brychta
• Jakub Gottwald a kol.: K prameni, REGIONY Mezinárodní divadelní festival Hradec Králové, režie Jakub Gottwald
• Sjón, Kamila Polívková: Měsíční kámen, Studio Hrdinů, Praha, režie Kamila Polívková
• Eurípidés, Jakub Čermák & kol.: Trójanky, Depresivní děti touží po penězích, Praha, režie Jakub Čermák

Hudební divadlo

• Eurípidés: Bakchantky, Národní divadlo, Praha, režie Jan Frič
• Richard Strauss: Salome, Národní divadlo Brno, režie David Radok
• Slavomír Hořínka, Petr Boháč, Jana Šrámková: Tak tiše až, Městská divadla pražská, Praha, režie Petr Boháč, Miřenka Čechová

Taneční a pohybové divadlo

• Radim Vizváry & kol.: Krajina těla, Národní divadlo, Praha, choreografie a režie Radim Vizváry
• Lenka Vagnerová & Company: Riders, Lenka Vagnerová & Company, Praha, choreografie a režie Lenka Vagnerová
• Marie Gourdain, Felix Baumann: Seismic, TANEC PRAHA, z. ú. / PONEC – divadlo pro tanec, tYhle, Matière Mobile, Von B bis Z, LOFFT – DAS THEATER Leipzig, Les SUBS Lyon, CCNR Rilleux-la-pape, choreografie a režie Marie Gourdain a Felix Baumann
• Eliška Brtnická: Thin Skin, Cirkus Mlejn, Praha, režie Eliška Brtnická
• Veronika Poldauf Riedlbauchová: To je andělení!, Divadlo Drak, Hradec Králové, režie Veronika Poldauf Riedlbauchová

Loutkové a výtvarné divadlo

• Robert Smolík, Antonie Formanová: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Minor, Praha, režie Robert Smolík
• Peter Galdík, Tomáš Jarkovský: Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník, Divadlo Drak, Hradec Králové, režie Šimon Spišák, Jakub Vašíček
• Hana Voříšková: Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak z komárů, režie Hana Voříšková

Publikační počin v oblasti divadla

• Bernardeta Babáková, Jana Uhýrková: Návod na přípravu člověka. Genderové stereotypy a zneužití moci, JAMU 2023
• Karolina Plicková: Pozorovat prázdný prostor, NAMU 2023
• Jan Císař, Alena Crhová, Alexandr Gregar ad.: Tekuté Písky (Šrámkův Písek 1957–2021), NIPOS/ARTAMA 2022

Ženský herecký výkon sezony bez ohledu na žánr

• Karolína Baranová: Marie Antoinetta, David Adjmi – Marie Antoinetta, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec, režie Janka Ryšánek Schmiedtová
• Kateřina Císařová: Káťa, Lev Nikolajevič Tolstoj, Armin Petras – Vzkříšení, Divadlo Na zábradlí, Praha, režie Jan Mikulášek
• Anežka Kubátová: Daňa, Daňa Horáková, Anna Klimešová, Petr Erbes – O Pavlovi, Divadlo Na zábradlí, Praha, režie Anna Klimešová
• Jana Oľhová: Iokasté, Lukáš Brutovský – Iokasté, Městská divadla pražská, Praha, režie Lukáš Brutovský

Mužský herecký výkon sezony bez ohledu na žánr

• Jan Cina: Máni Stein, Sjón, Kamila Polívková – Měsíční kámen, Studio Hrdinů, Praha, režie Kamila Polívková
• Jan Hájek: Josef, Matěj Samec – Dech, MeetFactory, Praha, režie Natália Deáková
• Martin Pechlát: Otto von F., Jurij Andruchovyč, Dušan D. Pařízek – Moskoviáda, Divadlo X10, Praha, režie Dušan D. Pařízek

Program retrospektivy věnované Jiřímu Menzelovi zahájil 16. září snímek Ostře sledované vlaky, poslední projekcí této série bude 28. října Vesničko má středisková. Kromě toho mohou návštěvníci zhlédnout také filmy Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Na samotě u lesa, Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále.  

V rámci programu proběhne 21. října také online seminář o Jiřím Menzelovi, kterého se zúčastní ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. 

“Život Jiřího Menzela, jednoho z určujících hlasů české nové vlny, ztělesňoval bouřlivé a pohnuté dějiny jeho vlasti,” píší organizátoři festivalu. “Narodil se jen několik měsíců před okupací země nacistickým Německem, vyrostl během druhé světové války a většinu svého života strávil za železnou oponou,” dodávají. 

Jiří Menzel režíroval dvě desítky snímků. Za film Ostře sledované vlaky získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Snímek Vesničko má středisková byl pak na toto prestižní ocenění nominován. Mezinárodní úspěch slavil také s trezorovým filmem Skřivánci na niti, za který obdržel Zlatého medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Zemřel 5. září 2020. 

Hong Kong International Film Festival je jedním z nejstarších asijských mezinárodních filmových festivalů. Založen byl již v roce 1976. Každoročně uvádí více než dvě stovky snímků z desítek světových zemí. 

Pro koho je grant určený? 

Pro studenty vysokých uměleckých škol (DiFA JAMU Brno, DAMU Praha), filozofických fakult (FF MU Brno, FF UK Praha, FF UP Olomouc, FPF SU Opava - obor kulturní dramaturgie) a vyšších odborných škol (Konzervatoř Jaroslava Ježka, Vyšší odborná škola herecká ad.). 

Na jaký projekt může být grant udělen? 

Musí se jednat o studentský projekt, tedy takový, jehož hlavní inscenační tým (režie, scénografie, úprava apod.) tvoří pouze studenti. Podpora bude udělena pouze projektům, jako jsou scénická čtení a inscenace původních českých textů nebo dosud neuvedených překladů zahraničních her. 

O grant se mohou ucházet jak projekty vytvořené v rámci školní výuky, tak projekty vytvořené na základě vlastní iniciativy studentů. Jedním z předpokladů úspěchu žádosti je ošetření autorských práv spojených s daným projektem ze strany DILIA.

Grant se poskytuje na projekty uskutečněné v kalendářním roce 2024.

Kdo může o grant žádat? 

Žádost o grant podává přímo student (autor, režisér, produkční apod.). Autor (případně kolektiv) projektu musí být v době podání žádosti řádným studujícím jedné z výše uvedených škol či fakult. 

Co musí žádost o grant obsahovat? 

• popis projektu – název projektu, autoři, inscenační tým, anotace projektu, předpokládaná doba a místo uvádění, přínos projektu (max. 2 strany)
• rozpočet projektu
• potvrzení školy, že případné finanční prostředky z grantu DILIA budou vyúčtovány prostřednictvím příslušné školy (vzor potvrzení naleznete zde. naleznete zde)

Jak a dokdy žádost do DILIA doručit? 

Žádost musí být odevzdána ve dvou kopiích na adresu Agentážní oddělení DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9, 193 00 (k rukám Marie Špalové) a zároveň elektronicky na e-mail spalova@dilia.cz, a to nejpozději do 15. prosince 2023 (datum odeslání). 

Kdo bude o úspěchu projektů rozhodovat? 

Projekty hodnotí komise složená ze zástupců DILIA. Úspěšní žadatelé získají finanční prostředky do 21 dnů od podpisu smlouvy o přidělení grantu.

Více informací na spalova@dilia.cz.

Jako zpěvačka a herečka působila v pražské Laterně Magice i divadle Paravan a studovala také dramaturgii na FAMU. Hned v roce 1969 však s manželem opustili svou rodnou vlast a rozhodli se zůstat v exilu. V kanadském Montrealu o tři roky později založili exilové nakladatelství '68 Publishers, v němž vydávali zejména české knihy, které nemohly vycházet v komunistickém Československu.

Díky nakladatelství '68 Publishers se do oběhu dostaly nejen knihy Josefa Škvoreckého Tankový prapor, Prima sezóna, Zbabělci nebo Konec nylonového věku, ale také Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery, Miláček Arnošta Lustiga nebo Dvorky Jaroslava Hutky. Díky tomu získali Zdena a Josef Škvorečtí v roce 1990 Řád Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě. Stalo se tak 12 let poté, co je komunistický režim zbavil československého občanství.

Zdena Salivarová-Škvorecká odstartovala svou literární dráhu sbírkou tří povídek Pánská jízda, kterou vydala v roce 1968. Následovaly knihy Honzlová a Nebe, peklo, ráj, za kterou získala v roce 1976 Cenu Egona Hostovského za nejlepší českou beletrii psanou v exilu. V roce 1994 vydala román Hnůj země pojednávající o českých emigrantech, kteří uprchli do Kanady po sovětské invazi do Československa, a vycházející z vlastních zkušeností a zkušeností jejích přátel.

Salivarová-Škvorecká stojí také za sborníkem Osočeni - Dopisy lidí ze seznamu, jenž přibližuje příběhy lidí, kteří se ocitli na Cibulkových seznamech tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti, avšak tvrdí, že neprávem.  

DILIA Zdenu Salivarovou-Škvoreckou zastupuje jako autorku i dědičku. V roce 2021 jsme licencovali i nové vydání jejího románu Honzlová, které vydalo nakladatelství Argo. 

Přejeme všechno nejlepší! 

“Prožíváme složitou a nejistou dějinnou chvíli. Čelíme zřejmě největším výzvám v historii samostatné, svobodné České republiky. Výzvám politickým a společenským, lokálním stejně jako globálním. Tím spíš je nutné v této situaci ocenit kulturu - jako důležitou jistotu, jako paměť, jako oázu svého druhu. Ale také jako povzbuzení a motivaci k další tvůrčí práci, k příštím velkým dílům na poli krásné literatury, uměleckého překladu, divadla, hudby, výtvarného umění, architektury a filmu,” řekl ministr Martin Baxa. 

Státní cenu za literaturu obdržel prozaik, dramatik, esejista a novinář Jiří Kratochvíl za povídkový soubor Škrtiči bohyně Kálí a s přihlédnutím k dosavadnímu dílu. Cena se uděluje od roku 1995 v návaznosti na tradici první republiky. V posledních letech ji obdrželi například Kateřina Tučková, Miloslav Topinka nebo Michal Ajvaz. 

Státní cena za překladatelské dílo byla udělena Jarce Vrbové za celoživotní přínos ke zprostředkování norské literatury českému publiku. Poprvé na sebe jako na talentovanou překladatelku moderní skandinávské literatury výrazněji upozornila v roce 1985 překladem psychologického románu Adamův deník norského spisovatele Knuta Faldbakkena. Nyní čítá seznam jí přeložených knih již několik desítek položek. 

Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla pak putovala dramatikovi, herci, scenáristovi a spisovateli Arnoštu Goldflamovi za v každém ohledu autorský vklad do českého divadla. V oblasti hudby byl oceněn Jaroslav Mihule za celoživotní muzikologickou a pedagogickou činnost. Jako specialista na osobnost a odkaz Bohuslava Martinů se v období socialismu zasloužil o prosazování a poznávání díla tohoto komunistickým režimem záměrně opomíjeného českého skladatele doma i v zahraničí. 

Oblast kinematografie a audiovize tentokrát patřila Vladimíru Pucholtovi, za osobitý způsob herecké práce, díky kterému ve filmu vytvořil ikonické postavy oslovující již několik generací, s přihlédnutím k jeho divadelním rolím, a za morální občanský postoj. Vladimír Pucholt ztvárnil role ve snímcích, jako jsou Starci na chmelu, Lásky jedné plavovlásky nebo Svatba jako řemen. 

Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize in memoriam byla pak udělena Artemiu Benkimu za dlouhodobou kultivaci českého audiovizuálního prostředí distribučními a producentskými aktivitami sahajícími do počátku devadesátých let. 

Kompletní seznam oceněných a informace o jejich dílech najdete TADY. 

Psal se říjen roku 1953, když se ozbrojená antikomunistická skupina, v níž působili také Ctirad a Josef Mašínovi, rozhodla emigrovat přes Německou demokratickou republiku do Západního Berlína. Na území NDR byla však odhalena a pronásledována tisíci příslušníky bezpečnostních sil. Začal jeden z největších honů v novodobé historii, během kterého bylo zmařeno několik lidských životů.

Málokteré téma české historie budí tolik emocí jako příběh bratří Mašínů. Nyní se na něj zaměřuje nový snímek Bratři, který vstupuje do kin 26. října, na výročí 70 let od jejich útěku z komunistického Československa. Hlavní role bratří Mašínů ve snímku ztvárnili Oskar Hes a Jan Nedbal. Bratry si zahráli již podruhé, první příležitost dostali v seriálu Král Šumavy: Fantom temného kraje. V dalších rolích se představí Tatiana Dyková, Adam Ernest, Karolína Lea Nováková nebo Stefan Konarske. 

Režisér snímku Tomáš Mašín je vzdáleným příbuzným bratří Mašínů. S Josefem se osobně sešel, aby společně prošli trasu jejich útěku bývalým východním Německem. Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která stojí i za udílením cen Český lev, rozhodla, že se film stane českým kandidátem v oscarovém klání.

Čeští akademici vybírali z 12 českých hraných a dokumentárních snímků. Za filmem Bratři se umístily snímky Bod obnovy, Němá tajemství, Piargy i Úsvit. Oscarový shortlist bude zveřejněn 21. prosince 2023, jestli se Bratři probojovali do užší nominace se dozvíme 23. ledna 2024. Termín slavnostního předávání cen americké Akademie filmového umění a věd je stanoven na 10. března 2024. 

Foto: Zuzana Panská / Cinemart

Mýdlový princ, Až na vrcholky hor, Boty proti lásce, Jen se hádej, Být stále mlád nebo Hvězdičko blýskavá. Nejen tyto hity, které patří do zlatého fondu české hudby, napsal Eduard Krečmar. Nejčastěji spolupracoval se skladateli, jako byli Karel Svoboda, Angelo Michajlov, Pavel Krejča nebo Vašo Patejdl.

Nesmrtelné písničky složil pro Karla Gotta, Martu Kubišovou, Petra Jandu nebo Václava Neckáře. Jeho texty se objevovaly také v mnoha českých filmových počinech, například ve snímku Metráček, v pohádce Zlatovláska, seriálu Zdivočelá země nebo Andělu Páně režiséra Jiřího Stracha.

V roce 1959 spoluzakládal průkopnickou českou rock’n’rollovou kapelu Sputnici, v níž působili také Petr Janda, Jiří Stivín nebo Viktor Sodoma. Je spoluautorem muzikálu Kocour v botách, swingového muzikálu Zasněžená romance a jeho pokračování Sny z nového Yorku. Přebásnil texty inscenací Klec bláznů, Viktor – Viktorie, Faustina i Pomáda.

Upřímnou soustrast rodině a blízkým.

Čest jeho památce!

Smrt talentovaného vepře, německy Tod eines talentierten Schweins, je příběhem prasete, které chtělo být člověkem. Myslelo si, že na to má mnohem větší právo než prasata, která nedisponují jakýmkoliv talentem. Protože toto prase disponovalo talentem. Toto prase umělo zpívat. Dokonce v sobě objevilo nadání herecké. Dokonce se naučilo i číst. Tedy alespoň si to myslelo, že to všechno umí. 

A možná si to mysleli i řezníci, kteří jej za umělecký výkon vypustili z uličky, jíž si to jako ostatní prasata mašírovalo na smrt a na další zpracování, a umožnili mu dožít se 15 let. Jenže čas oponou i trhem trhnul a jatka se zavírají. A spolu s tím přichází otázka - Co s nadbytečným přestárlým prasetem? 

Existenciální dílo, které do němčiny přeložily Barbora Schnelle a Kathrin Janka, podtrhuje v Theater Magdeburg hudba Kate Bush, Adele, Freddieho Mercuryho a dalších umělců, stejně tak ostrý jazyk a spousta černého humoru. V hlavní roli vepře se návštěvníkům představuje herečka Marie-Joelle Blazejewski, přestože je původní hra psaná jako monodrama pro jednoho muže. 

Text hry máme k dispozici v elektronické podobě. Dostupná je také rozhlasová verze, která měla v Českém rozhlasu premiéru v roce 2009.