Dramatizace stejnojmenné autorovy knihy. 

Tato divadelní hra přináší netradiční pohled na jedno nechtěné těhotenství. Hlavní hrdinka Veronika pozná na narozeninovém večírku své kamarádky v pozvaném striptérovi a gigolovi „Brunovi“ bývalého spolužáka Kamila. Po následném setkání se jejich večeře protáhne až do ranních hodin, kdy Veronika opouští jeho ložnici. Za necelé dva měsíce pak zjistí, že je těhotná, ale s kým? S manželem nebo s bývalým spolužákem? Jak se Veronika zachová? A co na to manžel a gigolo Kamil? Jak jistě tušíte, nejednoznačnost otce zatím nenarozeného dítěte výrazným způsobem zasahuje do životů všech, nejen těchto tří, postav.

Tato psychologická hra, která je plná napětí a překvapivých dějových zvratů, drží diváka až do poslední chvíle v napětí a nejistotě, protože tak reálný život většinou probíhá.

Policejní praktikant Kudlič stojí před zapeklitým případem: Vojín Houska se přiznal k vraždě těhotné ženy, načež se oběsil v cele. Na místě činu však Kudlič žádnou mrtvolu nenajde. Je třeba pátrat po oběti! Cesta za ní povede přes háj optických víl a věznici Skunk-Skunk do Pavoučí jeskyně – a možná ještě dál… Neotřelou zápletku, do které se brzy přimíchá i zlosyn Quasimodo, přezdívaný Žlutý hřbet (jméno odkazuje ke žlutým hřbetům brakového čtiva), rozvíjí řada divadelně šťavnatých epizod: zlý pavouk Ogoši (trauma hlavního hrdiny z dětství), svět počítačových her (pronásledování Prince of Persia) či inspektor Moonsmile (věčně opožděný specialista na zločiny dálných zemí, se kterým je Kudlič ve spojení pomocí megaskladného hyperrychlostního superpočítače).

Milan Šotek, spoluzakladatel Cabaretu Calembour, psal hru pod pracovním názvem „Svůj slamák odhazuji v dál“ přímo pro Divadlo A. Dvořáka v Příbrami, a to s úkolem pospojovat v ní známé i méně známé písně Jiřího Suchého (první uvedení 6. října 2011 v režii Martina Packa, který titul v roce 2014 znovu nastudoval v Divadle na Orlí). Suchého slamák se vzduchem nesl přes 50 let a dopadl do světa kabaretní detektivky s prvky hororu, která semaforské evergreeny nasvítila z nového úhlu. Chytře napsaná hra na hraně němé grotesky (významný podíl pohybových etud) a monty-pythonovského kabaretu (s převahou slovní ekvilibristiky) je určena pro cca 10 herců, kteří v ní ztvární více než 40 postav. Dilia disponuje jak verzí s písněmi Jiřího Suchého, tak úpravou bez písniček (ta však možná ponoukne k napsání hudby původní).

Hra získala 2. místo při udílení Ceny Evalda Schorma za rok 2011.

Hra je rámována prologem a epilogem pro loutky s ústředními tématy života, smrti a nesmrtelnosti a tenkou hranicí vedoucí mezi pravdou a lží.

Eliška přiváží na vozíku z ústavu svou starší sestru Andělu, aby s ní oslavila její osmdesátiny. Oslavu pojala jako odvetu za utrpěná celoživotní příkoří. Okolí odjakživa vnímalo talentovanou Andělu jako nadějnou klavírní virtuosku, zatímco Eliška žila v jejím stínu. Ten stín se dostal do jejího nitra a už nezmizel. Nastává série ponížení, výsměchů a krutostí, které Eliška stylizuje do nejrůznějších podob svárů a dětských her, čímž dosahuje převrácení dosavadních pozic obou sester. Vrcholem odvety má být příchod Mistra, hudebního skladatele, k němuž Anděla odedávna vzhlížela jako ke svému vzoru. Eliška dostane Andělu do stavu, ve kterém působí před Mistrem jako duševní i fyzická troska člověka. Pomsta se zdá být u konce, Mistr odchází. My však vlastně nevíme, zda opravdu přišel, nebo byl jen zhmotnělou součástí krutých her sester, protože jeho postava nepromluvila jediné slovo. Anděla však následně bere dosavadní Eliščinu hru pomsty do vlastních rukou.

Autor jednotlivé situace neustále relativizuje, takže zůstáváme na pochybách, co je skutečnost a co jen fikce…

Hra byla ve světové premiéře uvedena ve francouzském překladu v rámci festivalu současné evropské dramatiky LES EUROTOPIQUES ve francouzském Lille, kde získala CENU DIVÁKŮ. 

„Kdyby Sarah Kane napsala komedii, byl by to Problém.“ (Abdulkarim Malik)

     Dělat rozhodnutí je vždy těžké, ale pokud je navíc člověk smutný natolik, že se nedokáže svěřit ani nejlepším kamarádkám, v tomto případě Kice a Ice. Proč se některé problémy vyřeší samy a jiné ne a na ty jiné nezabírá ani 84 kil POČKEJAUVIDÍŠ, ČASVŠECHNOVYŘEŠÍ, NEBOJSENĚJAKBUDE?

     Dívce je SKOROŠESTNÁCT, je těhotná a neví, co má dělat. Nemůže mít dítě ale nemůže jít na interrupci bez toho, aby věděla COBUDEPOTOM. Jelikož jí na tuhle zásadní otázku nedokáže nikdo uspokojivě odpovědět, odhodlá se zažít okraj smrti na vlastní kůži. Potká kluka, jehož matka utekla z potratu VPUNTÍKOVANÉMPYŽAMU. Dívka nemá matku a chlapec tu svou nenávidí. Jak říká, matka je jako tetování, zůstane ti do konce života.  Chlapec souhlasí, že dívce pomůže tak trochu umřít. Vyvstane však před nimi praktická otázka: jak dívku jen TAKTROCHUZABÍT. Nakonec najdou řešení, ale zjistí, že zabít kamarádku je opravdu těžké. Navíc pokud jste se do ní zamilovali. Čas běží, dívka měla jen 84DNÍ, aby se rozhodla a teď nastal ten poslední. Kika a Ika mezitím řeší závažnou otázku - co by si oblíkly na druhý svět.

     Ještě jedna důležitá věc : KDYŽMÁTEPROBLÉM, neměli byste mu dávat jméno. LEM- PROB. Je to už jméno?

Hra je k dispozici ve slovenštině a  také v českém a anglickém překladu.

Hra se odehrává v nemocnici před porodnickým oddělením. Vystupují tu tři páry, které čekají na porod, a porodní sestra. Hra dlouho působí jako krutá komedie. Její tragičnost se vynořuje postupně, pomalu a nenápadně. To, co je v našem lidském životě tím nejkrásnějším, nejsmysluplnějším božím darem: počít a porodit dítě, všechno to laskavé, přirozené a dobré, se v této hře mění na jakýsi neurotický obchod s city a s pudy, na úsilí využít tuto mezní situaci porodu pro sebe, vydírat toho druhého,vyhrožovat si, útočit, vzbudit pocit lítosti, zničit ho… Je to boj o vlastní výhry, jde o to, aby se splnily moje představy, touhy, je to zoufalý boj o potvrzení sebe samotného – děti jsou jen záminka, o ně nejde. Mají se narodit, aby se vyřešil můj problém, jen můj, jde přeci o mě… Děsivé, a přitom tak smutně současné. Mezi těmito páry se pohybuje porodní sestra, které vyoperovali dělohu. Chce dítě, ale nikdy ho mít nebude. Souloží, ale je to jen mrazivý akt ukojení mrtvé vášně.

(Roman Polák, předseda poroty soutěže Dráma 2010)

Hra získala 1.místo v soutěži DRÁMA 2010. K dispozici je její překlady do italštiny.

     Divadelní hra Česká válka, napsaná pro Divadlo Na zábradlí, se odehrává v padesátých letech minulého století v Československu a zabývá se protikomunistickým – třetím – odbojem. Otvírá události spojené s odporem duchovních proti praktikám Komunistické strany, s aktivitami skupiny bratří Mašínů, odbojovými skupinami Černý lev 777, Hory Hostýnské, MAPAŽ, Světlana a dalšími. Ve hře jsou některé situace, které se staly, i osoby, které existovaly.

     Jak se projevuje odpor proti totalitním režimům? Jak vysoké jsou oběti za takový odpor? A jaký vlastně byl odpor proti komunistickému režimu v bývalém Československu? Neprošlo to náhodou komunistům u nás po roce 1948 nějak příliš hladce? Proč snaha odbojářů neměla ve společnosti větší odezvu? Proč vyšel na prázdno? Byla studená válka válka? Byl třetí odboj odboj? Co nám po tom všem zbývá teď? K čemu se můžeme přihlásit? A na co máme navázat? Na příběhu jedné rodiny a jedné vesnice sledujeme osudy lidí spojených s událostmi po roce 1948. Jejich životní cesty se místy prolínají a vytvářejí groteskně napínavé drama jednoho z nejtemnějších období našich dějin.

Hra byla nominována na Českou hru roku 2011 v rámci udílení Cen Alfréda Radoka.

Ženy  versus  muži: téma vousaté, leč možnosti zpracování jsou nevyčerpatelné a velmi vděčné. S nadsázkou se dá říct, že filozofické názory různorodých mužských figur jsou psány se zřetelem na grotesknost jejich úvah, jejich názorů na ženy a zkušenostmi s nimi. Snaha autorů je především rozesmát diváka. Ať už se jedná o člověka prostoduchého leč mazaného, či abstraktního malíře, který pozorného diváka zaskočí slovní ekvilibristikou, či výstředního lakotu, jehož argumenty pro i proti by snad ohodnotil i praštěný magor. Shovívavý úsměv vzbudí i nasládlý seladon vším všudy omšelý. Líbezná mateřština zazní z úst ctnostného mnicha, též na vrub „všechněch ženštin“. Svérázný výklad názoru na ženy od náčelníka domorodého kmene bude na místě přeložen. Pseudointeligent, který zábavný maratón uzavírá, když před tím už stačil celý pořad nastartovat, včetně songů tam ke každé figuře přilípnutých, je typ všeho znalý. Všechno ví a neví nic!

Hristifor je mladík bez práce a vyhlídek. Žije s šelmami – matka je žralok bílý, otec lední medvěd a starší bratr aligátor. Hristifor je krmí syrovým masem, pouští jim přírodopisné filmy v televizi a strachuje se, aby nebyl sežrán. Také proto se obrací ke třem svatým obrázkům – Ježíši, svatému Jiří a Jasně, řezníkově dceři. Šelmy, které kdysi zřejmě zlikvidovaly Hristoforovu pravou rodinu, postupně nabývají čím dál víc lidskou podobu. Chystají se infiltrovat mezi lidi a zahájit pomstu zvířat vůči lidské rase. Nebude to jednoduché – copak lidi opravdu potřebují recept, aby se vůbec najedli?

Hristifor chystá s Jasnou a jejím otcem řezníkem divadelní představení A v klíčový okamžik Shakespearovy dramatické básně Venuše a Adónis plánuje šelmy povraždit – ty ale ted‘ už vypadají úplně jako lidé a tvrdí, že Hristofor je od malička duševně chorý. Jediný, kdo při incidentu přijde o život je však Jasna. Hristifor ve vězení spáchá sebevraždu.

Hra Animals od předního srbského dramatika mladší generace Uglješi Šajtinace je především o lidskosti. O touze po ní v rodinných vztazích, o výsměchu světu, ze kterého se vytrácí. Je o smutném odhalování pokrytectví světa a také uvědomování si vlastní slabosti. Přesto je to text hravý, ve kterém se místy hororová atmosféra mísí s vtipným nadhledem.

Máša: Je spokojená, sestra naše. Směje se od rána do večera, že? Nevidíš ty vrásky od smíchů? Od toho ustavičného, krásného, srdečného smíchu?
Olga: Mám dobrou práci, červený diplom, řidičský průkaz a hasičský výcvik. Jsem dobrovolný hasič a dobrovolně bezdětná. Prostě jsem se tak rozhodla. Dobrovolně. Až mi bude čtyřicet, pojedu do Tibetu. Pořád se vzdělávám.
Máša: V létě chodí plavat, v zimě se kouluje. Je šťastná! Směje se celý den!
Olga: A mimo to, jsem registrovaná jako Přítel dětí Unicef a za moje peníze v Západním Bengálsku dvanáctiletá Anita může chodit do školy, jinak by se musela už ve třinácti vdát a začít rodit děti, což by v její situaci znamenalo přímé ohrožení jejího života, nebo by šla pracovat do továrny, kde jiné indické děti ušily jistě i tyhle tvoje podělaný legíny!
Iri: Promiň, já jen-
Olga: Já už nemůžu dělat víc! Já už prostě nemůžu dělat víc! A považuju za naprosto neuvěřitelný, že si myslíš, že můj život není plnohodnotný a rovnocenný bez té předpotopní šmíry zvané manželství a rodinný život.

Něžná groteska o virtuálních láskách, pracujících ženách a mužích v domácnosti.
   Slavná hra A. P. Čechova Tři sestry se stala přímou inspirací pro mladou autorku z česko-chilské rodiny Annu Saavedru a její moderní verzi životů žen ve třetím tisíciletí, v době babyboomu, internetových seznamek, pracovních kariér a ezoterních kurzů Jak být sebevědomou ženou. Chtěly by spasit svět nebo alespoň samy sebe v kraji, kde modré lišky dávají dobrou noc a štěstí přeje průměrným. Tři sestry. Kuřačky a spasitelky.
   Kuřačky a spasitelky jsou všude kolem nás. Jsou metaforou nikoli pouze ženské, ale obecně lidské rozpolcenosti. Jsou po kolena v bahně, ale dívají se nahoru, na hvězdy. Udělaly mnoho chyb, ale nakonec možná najdou odvahu se tomu všemu zasmát. Možná i proto připomínají hrdinky ze slavného seriály Sex ve městě.

Hra získala 1. místo při udílení Ceny Evalda Schorma za rok 2011.

Slovenský překlad hry, jejímž autorem je Marián Amsler, je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.