„Ten, kdo udělal dobrý skutek má mlčet. Mluvit má ten, v jehož prospěch byl udělán.“ Seneca

Běžná rodina si žije svým životem, rodiče chodí do práce a děti studují (nebo se o to alespoň některé snaží). Poklidný chod této rodiny naruší náhodná událost. Ta prověří jak vztahy v rodině, tak i v jejím okolí. Do víru událostí se dostane především dcera, jež bude mít plno starostí. Snaží se pomáhat lidem kolem sebe, ale to se jí málem vymstí. Zvládne náročné situace, které jí notně zkomplikují zdárné dokončení vysokoškolského studia? A vyplatí se dělat dobré skutky? Cesta k zodpovězení těchto otázek je hodně trnitá. Na jejím konci je ale kýženou odměnou šťastný závěr, v němž hrdinka nalezne víc, než sama hledala...     

Zlý čaroděj Krakostraš vyžene ze svého strašidelného království ty své služebníky, kteří nesouhlasí s jeho krutovládou. Vodník, víla, netopýr a ostatní strašidla, která žijí v lese, osloví mladého prince Kubu a přesvědčí ho, aby s jejich pomocí zlého čaroděje přemohl a navždy zničil. Kuba vyzve krutého čaroděje na souboj a pomocí kouzelných bytostí se rozhoří napínavý souboj. Podaří se mladému princi přemoci krutého čaroděje?  Čí kouzla budou silnější?

Do finále letošního ročníku Ceny Evalda Schorma  byli nominováni:

• Vojtěch Nejedlý (DAMU) za původní hru Pět švestek
• Magdaléna Mikulová (FFUK) za původní hry Dokonalý život a Il Duetto
• Vanda Zaplatílková Hutařová (FFUK) za původní hru Sebestředná samota
• Tomáš Kovanda (JAMU) za původní hru Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A.
• Petr Erbes (DAMU) za původní rozhlasovou hru Pod plechovým nebem
• Barbora Hančilová (DAMU) za původní hru malé závislosti

Slavnostní předání Ceny Evalda Schorma se bude konat 8. června 2016 v DILIA v rámci Dne D. Během večera proběhne mimo jiné scénická skica úryvku vítězné hry v podání Divadla LETÍ. Večerem provází Ondřej Cihlář. 

Všem nominovaným gratulujeme!

Ribstol je nadčasová trpká komedie ve dvou jednáních s přestávkou pro občerstvení a revoluci.

V pražském humanitně zaměřeném akademickém ústavu se v říjnu 1989 scházejí vědečtí pracovníci na odborovou schůzi. Do detailů dobově věrně a živě zachycený průběh schůze s absurdním chováním zúčastněných od počátku nabízí nejedno překvapení. Desetiletími vlády komunistického režimu je zažitá pasivita lidí vystavena na schůzi výjimečným podnětům – podává se občerstvení, probíhá školení, jak se zachovat při návštěvě krajanů z USA a padne návrh umístit na vědecké pracoviště ribstol. Z jednání postav je zřejmý devastující dopad totalitního režimu na charakter lidí a způsob jejich myšlení. Na začátku druhého jednání, které se odehrává v listopadových dnech sametové revoluce, jako by se už zcela vytratilo rozhraní reality a absurdity. S pádem komunismu se však za nadšeného revolučního volání z ulice nakonec prosadí realita a zaměstnanci poprvé v životě svobodně hlasují. Jak jinak, než absurdně.

Ve staré škole osaměle žijící a do sebe uzavřená neatraktivní Saša, mající přezdívku ježibaba, z okna pozoruje a vtipně i trpce glosuje dění při grilování u souseda, ke kterému přijel i populární herec Milan. Saša odmítne návštěvu místního přítele Luboše, který ji zklamal nevěrou i nadměrným pitím a vzápětí omylem díky podobnosti hlasu polije vodou herce, který se přišel podívat na Sašou zachráněnou školu. Saša pozve Milana dál a od té chvíle se především díky jí zdůrazňovaným tragikomickým životním peripetiím rozvíjí zpočátku nejistě, se vzájemným poznáním i s netajenými sympatiemi už naplno setkání dvou lidí s různými zkušenostmi ze zcela odlišných světů. Sašin připomene další neúspěšný pokus opilého a vulgárního Luboše navštívit ji, ale ježibabí grog a svérázná společnice způsobí, že i herec vytáhne svého kostlivce ze skříně. Milan přiměje Sašu, aby se přestala schovávat za masku ježibaby a zkusila se chovat a jednat jako sebevědomější mladá žena, která ho překvapí tím, co fyzicky ona postupně vytahuje ze své skříně. Milan u Saši přespí a ráno každý z nich řeší své rozpaky, ale oběma je zřejmé, že výjimečná noc se nebude opakovat. Po hercově odchodu má Saša možnost vrátit se do pozice suverénní, odolné, ale pasivní ježibaby, nebo žít jako osobitá, energická, ale zranitelná žena, která by se však mohla pokusit uskutečnit své sny a touhy. Rozhodnout se může Saše pomoct vánoční návštěva Luboše. Hra Ježibabí léto nabízí zajímavou mužskou dvojroli a výjimečnou ženskou hereckou příležitost. 

Hra klasika polské moderní literatury Stanisława Przybyszewského, příslušníka proslulé berlínské bohémy konce 19. stol., kumpána A. Strindberga, E. Muncha, R. Dehmela a dalších ze slavné berlínské vinárny U černého selete. Po návratu do Polska se stal spolu se Stanisławem Wyspiańskim a Lucjanem Rydelem vůdčí osobností polské umělecké moderny  a hlavním autorem jejího manifestu Mladé Polsko. Za svého života byl literární celebritou evropského věhlasu. Byl také přítelem Jiřího Karáska ze Lvovic a Arnošta Procházky, jehož Moderní revue často publikovala ukázky z jeho díla. Hra je součástí dramatického triptychu Tanec lásky a smrti, který tvoří tři volně tematicky spojená dramata Pro štěstí, Zlaté rouno a Hosté. 

Před osvětleným zámkem, v němž se koná veliký ples, sedí dva starci a vzpomínají, jak za starého hraběte vládly v zámku klid, pohoda a radost, zatímco teď, za nového majitele Adama, jsou tam bujaré extravagantní bály s podivnými hosty. Drama pak pokračuje v symbolistickém stylu. Kromě Adama, jeho ženy Bely, která je nešťastná z toho, že ji Adam odmítá, a jeho sestry Poly, která je zde na návštěvě, má ve hře důležitou roli postava Hosta (ztělesnění  všech těch ďábelských hostů na zámku) a objeví se i postava Neznámého (Smrti), která již ve hře Zlaté rouno předpovídala smrt hlavního hrdiny. Z náznaků vychází najevo, že Pola byla kdysi objektem Adamova incestního vztahu a jako vinu za to si nakonec Host Adama odvádí s sebou.

Hra klasika polské moderní literatury Stanisława Przybyszewského, příslušníka proslulé berlínské bohémy konce 19. stol., kumpána A. Strindberga, E. Muncha, R. Dehmela a dalších ze slavné berlínské vinárny U černého selete. Po návratu do Polska se stal spolu se Stanisławem Wyspiańskim a Lucjanem Rydelem vůdčí osobností polské umělecké moderny  a hlavním autorem jejího manifestu Mladé Polsko. Za svého života byl literární celebritou evropského věhlasu. Byl také přítelem Jiřího Karáska ze Lvovic a Arnošta Procházky, jehož Moderní revue často publikovala ukázky z jeho díla.

Hra je součástí dramatického triptychu Tanec lásky a smrti, který tvoří tři volně tematicky spojená dramata Pro štěstí, Zlaté rouno a Hosté. Světová premiéra této hry se uskutečnila v roce 1890 v pražském německém divadle a na základě jejího úspěchu ji pak uvedlo i několik českých divadel.

Novinář Mlický žije s Helenou, dívkou, která kvůli němu odešla z domova a rozešla se proto s rodiči. Seznámil se však se světačkou Olgou a imponuje mu, že právě ona si ho vybrala za svého příštího manžela. Heleně se to však Mlický až do poslední chvíle obává říct. Prozradí jí to až Mlického kolega Žďárský, se kterým si Olga kdysi pohrávala a který se chce Mlickému i Olze pomstít. Odnese to nešťastná Helena, která se utopí. Žďárskému se pomsta povedla: Přichází Mlickému a přijedší Olze oznámit, že k nim nechal rakev s Helenou dopravit. Hra končí bušením zřízenců pohřebního ústavu na zděšené snoubence.