Původní hra Jakuba Nvoty vznikla na motivy světoznámých příběhů Sira Arthura Connana Doyla o nejgeniálnějším detektivovi všech dob. Na půdorysu čtyř zamotaných případů (Skandál v Čechách, Modrá karbunkule, Inženýrův palec a Poslední případ) se rozehrává příběh o člověku, který si sám stvořil zaměstnání detektivního poradce a neúnavného bojovníka se zločinem. Sherlock Holmes, samotář, trochu podivná existence s bytem plným chemikálií a všemožných kriminalistických relikvií. Svou už i tak brilantní mozkovou činnost si povzbuzuje kokainem. Nenávidí všednost a touží po intelektuální námaze. A tak ho jeho vlastní genialita přivede až ke střetu se „samotným Napoleonem zločinu“ - profesorem Moriarthym.

Hra vznikla pro Staré divadlo Karola Spišáka v Nitře, kde měla premiéru v autorově režii v roce 2011.

Rytíř Julien - syn  matky Elois Dartaňanové a otce – básníka Kentena  zvaného Špína - a vnuk Dartaňana – kapitána francouzských královských mušketýrů ze dvora krále Ludvíka XIV. se vydal se svým sluhou Pascalem na cesty po Evropě s cílem poznat svět a eventuálně si najít urozenou princeznu. Samozřejmě o jeho šermířských schopnostech po dědovi a matce, která zabránila spiknutí proti mladému králi Ludvíku XV., nebylo a není pochyb. Když se dostal do českých zemí, byl ohromen krásou zámků Hluboká nad Vltavou a Červená Lhota. Při cestách po českých zemích se však zastavil na zámku Dobříš, kde vládne král Jindřich III. a ten má dceru princeznu Isabellu na vdávání. Král nechal vyhlásit, že provdá svoji dceru za šlechtice nebo urozené pány. Princezna je však neustále obtěžována „černým rytířem“ Hubertem neznámého původu. Když se Julien představí králi a princezně, získá jejich sympatie. Isabella a Julien se sobě navzájem zalíbí. Isabellu zaujal jeho šarm, který má zřejmě po dědovi Dartaňanovi. Hubert si však umane, že princeznu dostane i za cenu únosu. Julien však Huberta zastaví a v souboji na kordy jej zesměšní. Hubert pak jde do vězení. Král rozhodne, že se Isabella provdá za Juliena a korunuje Juliena I. na krále a Isabellu I. na královnu.

Slovák Karol hledá svoje štěstí v belgickém Bruselu. Je ztracený a dezorientovaný nejen v tomhle cizím, mnohonárodnostním světě, ale především sám v sobě. Půvabný, upřímný a tak trochu naivní mladík má problém s vlastní identitou. V Bruselu se skamarádí s kolegou číšníkem, ostříleným Moravákem Věnceslavem, a také s au-pairkami, Slovenkou Janou a Češkou Marií. Seznámí se s homosexuály: německým bohatým úředníkem Klausem a sympatickým Španělem Juanem. Všichni ho však utvrdí v tom, že jeho identita není v pořádku. Karolova vnitřní nejistota a zmatenost, jeho „plavání“ ve vztazích kulminuje na plavbě po Severním moři – fantazijním ztroskotáním na tajemném ostrově. Přivítá ho tam starý černoch s krásnou dcerou Sisandou, které si pamatoval jako postavy z reálného života. Díky příslušníkům kmene Zulu a jejich iniciačnímu rituálu Karol objeví svou identitu a konečně zjistí, kým vlastně je... Nebo je všechno úplně jinak? 

Hra v sobě spojuje poetickou i civilní rovinu, v jazyce překvapí dokumentárností i přesností v zobrazení života současných mladých lidí v cizím světě. Svým tématem se může stát příspěvkem k aktuálnímu diskurzu o problematice imigrace a kulturního relativizmu.

Hra vznikla v r. 2014 v rámci projektu Ódy a frašky. Publikace textu: Ódy a frašky. Bratislava: Divadelný ústav, 2015. Scénické čtení v Divadle komedie Praha v rámci cyklu scénických čtení (2015).

Váha života a úcta k člověku se už dávno vytratily. Odkvétající třešně se zbarvují krví. Romantika vesnice končí spolu s posledním výstřelem do králíkárny...

Nevěsta je příběh nepojmenované a zároveň kdekoli a kdykoli zjevitelné moravské vesnice. Realismus pokřivených vztahů současnosti se prolíná s dávnými křivdami zahalenými do snových retrospektivních momentů. Fabule je inspirována nalezenými deníky Anny Javorkové, která se svou matkou přivandrovala do kraje, kde jim nic nepatřilo. Vlastnictví je jedním z mnoha motivů hry. Všichni pro sebe chtějí urvat co nejvíc a na hromadě majetku se teprve snaží marně budovat svůj domov, svá místa, kde by cítili respekt a zároveň svobodu. Ten, komu stačí hliníkové příbory, páchne divností.

Hra Nevěsta vznikla na základě deníků ženy, zachycujících její vztah a soužití s vlastní matkou. V horské obci na Valašsku žila před mnoha lety v malém domku ovdovělá matka s dcerou, kterým místní říkali nevěsty – což ovšem znamenalo nevěstky. Základní linii příběhu tvoří smutná výpověď o osudu obou žen, přivandrovalkyň, které se kvůli živobytí prodávají místním mužům, přičemž matka svoji dceru k prostituci nutí. Na pozadí jejich života jsou rozkresleny komplikované vztahy v obci a snaha starousedlíků bránit svůj domov před nově příchozími. V kontrastu s idylickým obrazem venkova se zde ocitá motiv lovu, atmosféra plná chladu a zla. Hru otevírá scéna, v níž si místní rozebírají majetek, který po nevěstách zbyl. Silný dramatický náboj vnáší do hry příchod neznámé ženy do vsi, jak se později ukáže, dcery mladší nevěsty, kdy hra nabývá rozměrů antické tragédie.

Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova.

Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě… (Martin Františák)

Ona:    Tak vidíš 

            Svobodný otcové

            S malejma dětma

            Na ty ženský letěj

            Myslela jsem si

            Ale ne

            Chlapík co vezme ven stařenku

            To překoná i štěně labradora

Když byla Klára malá, její otec odletěl do vesmíru. Nyní se vrátil. Zatímco ona zestárla o padesát let, on zestárl o pět. Teď před nimi stojí nejtěžší úkol – přijmout skutečnost, že jejich úlohy se proměnily. Z dítěte se stává rodič a z rodiče dítě.

Poetická hra o vztahu nedospělého otce a stárnoucí dcery, kterým čas protekl mezi prsty jako hvězdný prach. Hra skýtá velkou příležitost pro mladšího herce a starší herečku.

Hra je k dispozici také v anglickém překladu.

Malý zajíček se kamarádí s kolouškem, ale při jedné své procházce za zeleným osením se dostane do svízelné situace, když narazí na lišku. Moudrá sovička mu ale poradí, jak sebrat odvahu a nebát se. Všechno dobře dopadne a zajíček s Myslivečkou a psem Brokem lišku z revíru vyženou. Z velké části je pohádka veršovaná, texty je možné i zhudebnit a zpívat.     

Malý černoušek Bongy podnikne dobrodružnou mořeplaveckou cestu z Afriky až do Grónska, kde se potká s ledním medvědem a Eskymákem Nanukem. Naučí se chytat ryby a přespí ve sněhovém iglů, kde mu Eskymáček vypráví pohádku o sněhové vločce…A jak to dopadne? Dobře. Bongy se zase v pořádku vrátí domů k mamince. Pohádka pro nejmenší děti s naučením, že člověk má být odvážný a plout za svým snem. Pohádka obsahuje i písňové texty, které se mohou zhudebnit a zpívat.