„Každej se mě tady furt ptá, jestli se těším na Mars, ale já vím, že letíme leda tak do prdele. Mám toho dost. Nemůžete mě tady přece držet! Doma na mě čeká... no dobře, nikdo na mě doma nečeká, ale kdybych tady nebyl zavřenej, tak by mě možná někdo čekal!“

Komedie o jedné laboratoři, jednom nápadu, několika problémech a o astronautech, kteří letěli na Mars a přitom nikdy neopustili planetu zemi. Vše co se na „palubě lodi“ děje je nahráváno skrytými kamerami a jejich záznam komentován vedoucím celého projektu doktorem Trikuskijem.

Je vůbec možné s někým být zavřený několik let na jednom místě a nemít chuť ho zabít? Je možné zachovat si vlastní hodnoty, zdravý rozum, loajálnost vůči své zemi i milióny kilometrů daleko od ní? A co když se projektu někdo zúčastní nešťastnou náhodou a jako jediný ví celou pravdu. Je poté možné neletět na Mars a nezbláznit se?

Hra získala 3. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2015.

Jedna návštěva a oslava narozenin na starém dobrém kontinentu. Mýtus o boření rodinných tradic a jejich nechtěné reinkarnaci. Svět viděný očima Malého Mrzáčka, ve kterém se hranice reality a hry postupně stírá. Svět dítěte, ve kterém mohou být všechna přání splněna, vždyť rozdíl mezi dítětem a bohem je tenký jako ostří skalpelu.

Malý Mrzáček: I Want New Sneakers, nový chci boty, boty chci z kůže pumy a sleziny kripla, co natáh brka na malárii. Ach kéž by přiletěl komár a štípl mě do řitě! Jak já bych chtěl komára s malárií, choval bych ho a říkal mu Příteli.

Hra získala 2. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2015.

Ježiš, mě to tak sere, jak si vytváříme na párty tyhle malý dramata a hrozně se prožíváme. Jenom, abysme nemuseli řešit velkej svět, vytváříme si svůj vlastní. Hermeticky uzavřenou bublinu konstantní párty. A je hrozný, že jsme na hranici obrovskejch společenskejch změn a místo toho, abysme něco dělali, abychom dělali revoluci a něco měnili, věnujem veškerou ničivou, ale i kreativní energii do různejch party, na kterejch ničíme akorát tak sami sebe. - Ne, my se neničíme, ani to ne, my se paralyzujem, drinky a koks a všechno, to jsou jenom anestetika, kterejma se umrtvujem a žijem v tomhle akceneschopným, impotentním stavu. Jenom konzumujem, a pak se prožíváme.

Parta kamarádů se schází v den narozenin jednoho z nich. Porovnávají svou úspěšnost, řeší pracovní nabídky i nabídky jiného druhu. Alkohol, taxíky, fejsbuk, láska, vyznání a... smrt.

Jeden z nich umírá a zbytek se s tím musí vyrovnat. Jejich životní postoje se mění v konfrontaci s opravdovou ztrátou, v konfrontaci se situacemi, z nichž se už nedá vylhat, dospívají.

Hra získala čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2015.

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětlujeZdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 21 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 5 rozhlasových inscenací.

Cenu Evalda Schorma, která je určena studentům divadelních škol za původní divadelní či rozhlasovou hru, dramatizaci nebo překlad, uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001. V letošním roce převažovala v nominacích původní autorská tvorba, na rozdíl od předchozích ročníků, kdy značnou část nominovaných textů tvořily překlady. Do finále se nakonec dostalo 6 autorů původních dramatických děl.

DILIA se rozhodla udělit tři Čestná uznání, která získala studentka pražské FFUK Vanda Zaplatílková Hutařová za původní hru Sebestředná samota, Barbora Hančilová za původní hru malé závislosti a Vojtěch Nejedlý za původní hru Pět švestek, oba studenti pražské DAMU. Třetí místo obsadil student JAMU Tomáš Kovanda za původní hru Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. a na druhém místě se umístil student DAMU Petr Erbes s původní rozhlasovou hrou Pod plechovým nebem.

Absolutní vítězkou Ceny Evalda Schorma se stala autorka hry Il Duetto, studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Magdaléna Mikulová, která získala také finanční odměnu ve výši 10.000,- Kč. Finančního ohodnocení se dočkali také laureáti na druhém a třetím místě.

 CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2015

1. MÍSTO

• Magdaléna Mikulová (FFUK) za původní hry Il Duetto

Magdaléna Mikulová: IL DUETTO

Ambiciózní - rozsahem i nároky na herce a technické zázemí - historické drama. Děj se postupně spřádá ze tří linek: sledujeme tři dvojice zdánlivě propojené jen jejich hudebním nadáním. Nejmladší z nich, pár gymnazistů prožívá první lásku a společné cvičení smyčcového duetu je z velké části jen záminkou pro nesmělé pokusy o fyzické sblížení a spřádání plánů budoucnosti, která je, jak jinak, společná. Druhá dvojice se setkává po letech za nepříliš romantických okolností při okupaci cizího území. Německá violistka, pracující pro československý odboj, v Praze narazí na starého známého, který právě přicestoval z Říše. Není nadšená z toho, že vyzvědačství na krajanech, jakkoli morálně ospravedlnitelné, se díky jemu stává osobnější. Nicméně, jako výjimečná příležitost, je tento vztah na nátlak odboje prohlubován. Třetí páreček tvoří německá překladatelka prezidenta Háchy a zbrusu nový zastupující protektor. Půvaby nadané lingvistky jsou jaksi automaticky příležitostí k ulevení si od těžkého pracovního nasazení pánu okupantů, Heydrich má u paní doktory náskok díky své muzikálnosti.

Děj, podobně jako prožívání lidského života, není striktně lineární a objektivní, ke slovu se dostávají obrazy z minulosti a jednání postav je sice motivováno racionalitou, ale jen na úkor emocí, které se zvláště v tak napjaté době, dostávají ke slovu velice silně. Smyčcová melodie, jednoduchá, ale zároveň velmi bohatá Händelova Passacaglia v Halvorsenově úpravě pro housle a violu je ústředním motivem a to nejen hudebním: kontrapunktické variace opřádají "tvrdošíjné" téma i mimo notový zápis, "historky" z válečné historie jsou opředeny dějovými linkami kladenými záměrně kontrastně. Tím největším kontrastem je samozřejmě sledování tří párů, ztvárněných šesti různými herci, kteří ve skutečnosti představují jen jednoho muže a jednu ženu, rozdílné jsou jen okolnosti. Vedle Heydricha, jeho otce a manželky, K. H. Franka a Háchy se objeví i Milada Horáková, jejíž statečný a vyhraný legální boj s nacistickou justicí byl bezesporu kontrapunktem osvětlující její poválečné, leč tentokrát marné, úsilí.       Přes všechny peripetie kterými hlavní ženská postava projde, dožije se konce i sňatku. Právě onen objektivně vzato happy end, z emocionálního hlediska katastrofa, dělá z Duettu opravdové drama.

Texty v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

Magdaléna Mikulová

narozena 21. května 1989 v Praze. Když přišel čas, odmaturovala na Gymnáziu Arabská a od té doby studuje Filosofii a Religionistiku na FF UK. Specializuje se na etiku a politickou filosofii a ve studiu náboženství na judaismus a na mytologii Keltů a Římanů. V životě zkoušela už kde co, od zašlapávání drnů po koňských kopytech v Chuchli, přes vztyčování vlajky na izraelské vojenské základně, po vaření pro japonského císaře. Nic ze zážitků se však v jejím psaní neobjeví: je zásadním zastáncem síly fantazie, zapisování viděného a slyšeného cítí jako nedovolený doping. Svůj první román napsala ručně na základce a zničila si na něm rukopis, na střední odpočívala při povinných slozích pro hodiny češtiny a stylistiky, a na vysoké objevila bizarní žánr FanFiction, kterému vděčí za návrat k literatuře. Stala se sezónní hvězdou internetu, a když už ji omrzelo napravovat chyby, které na svých postavách napáchali jiní autoři, stvořila své životní dílo. Po té, mladá a nevděčná, měla pocit, že psaní je příliš pasivní, začala se věnovat filmové a divadelní režii. Na FAMU měla hostující přednášku pro scenáristy o tom, jak pracovat s historickými postavami jako literárními, po vzoru kulturního světa založila univerzitní divadelní soubor InCognito, který úspěšně vede už čtvrtou sezónu. Pro soubor v těžké textové nouzi napsala svou první hru Il Duetto, posléze oceněnou ex-Radokovskou Dramatickou soutěží Aura Pontu. V lednu 2016 přišla rozhlasová hra Dokonalý život. Nyní pracuje na dalším románu, jelikož tento žánr uctívá a cítí se v něm nejpřirozeněji, no a konečně pochopila, že ona pasivita vlastně znamená svobodu. Miluje starou Prahu, má veliké štěstí, že může bydlet v samém srdci, pár kroků od hradu. Doma jí visí plakáty Polańského a Wajdy, v knihovně sedí vedle filosofů Gombrowicz, Kundera a Bulgakov, na stole se povalují modely tanku, lodě, aut a letadel, hromady vstupenek do Divadla v Dlouhé a vysokoprocentní mléčná čokoláda.

2. MÍSTO

• Petr Erbes (DAMU) za původní rozhlasovou hru Pod plechovým nebem

3. MÍSTO

• Tomáš Kovanda (JAMU) za původní hru Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A.

ČESTNÉ UZNÁNÍ

• Vojtěch Nejedlý (DAMU) za původní hru Pět švestek
• Vanda Zaplatílková Hutařová (FFUK) za původní hru Sebestředná samota
• Barbora Hančilová (DAMU) za původní hru malé závislosti

Po úspěšném pilotním ročníku 2014 představuje bienální festival současné české dramatiky Ein Stück: Tschechien/Kus: Česka 2016 v červnu opět aktuální české divadelní hry. V České republice nyní tvoří nová generace divadelních autorů, jejichž texty jsou aktuální v celoevropském měřítku, přesto však v zahraničí málo známé. Berlínský spolek Drama Panorama: Forum für Übersetzung und Theater e. V. ve spolupráci s Českým centrem Berlín hodlá svým dvoudenním festivalem přispět k jejich propagaci.

22. června 2016 budou v galerii Českého centra Berlín představeny tři současné české hry v německém překladu v podobě scénického čtení, po nichž proběhne divácká diskuze s pozvanými autorkami a autorem. Druhý den festivalu, 23. června 2016, hostuje v berlínském divadle Theater unterm Dach české divadlo s inscenací současné české hry, hraje se v originále s přetlumočením do sluchátek.

V letošním roce bude hostem scénických čtení uznávaná a několikanásobně oceněná (především jedním z nejvyšších ocenění v oblasti české literatury, cenou Magnesia Litera 2014) česká básnířka a dramatička Kateřina Rudčenková. Její hra Niekur je „dramatickou básní“ o milostném poměru mladé české literátky a staršího, již etablovaného litevského básníka během jejich rezidenčního pobytu v Německu. Hra je otevřeně inspirována „mluvenou operou“ Ernsta Jandla Z cizoty. Několikajazyčná a poeticky stylizovaná hra získala Cenu Alfréda Radoka.

Jako další host scénických čtení se se svou hrou Na cestě k vítězství představí v současnosti jeden z nejhranějších českých dramatiků v zahraničí Roman Sikora. Hra byla původně napsaná pro štýrskohradecké divadlo Schauspielhaus Graz a zkoumá hořce satirickým způsobem mentalitu společnosti uprostřed válečné mašinérie. Tonda a Alois, dva čeští vojáci Rakousko-uherské armády, cestují v noci vlakem na ukrajinskou frontu. Zážitky z války a skryté touhy je budí ze spaní, jeden z nich pak vytáhne hrůzostrašný suvenýr z Thalerhofu, nechvalně proslulého integračního tábora první světové války. Sikora se programově hlásí k politické dramatice, ve svých hrách odkrývá ironickým způsobem odlidštění současné neoliberální společnosti. Jeho postavy hovoří formálně stylizovaným jazykem, který se vyznačuje agramatickými staccatovými větami plnými redundancí, repetic a přístavků. Sikora rozkládá každodenní fráze a idiomy a zasazuje je do nových, nečekaných kontextů.

Mladá česká dramatička Helena Eliášová, nositelka Ceny Evalda Schorma nebo ceny za nejlepší česko-slovenskou dramatiku DRÁMA 2010, bude představena svou „existenciální kyberkomedií“ Cyberlove, která tematizuje prolínání reálného a kybernetického světa. Hlavní postava, počítačový maniak IT Honza Darin se už pět let bezúspěšně snaží vyvinout program, kterým chce od základů změnit svět techniky. Místo celosvětové slávy a milionů na kontě však za obrazovkou svého milovaného počítače jen pustne a tloustne. Když se mu podaří „oživit“ počítačovou pornoherečku Dravou Blážu, dostanou události nečekaný spád. Eliášová se již od svých osmnácti let se věnuje dramatické tvorbě. Mezi nejčastější témata jejích her patří problematika subkultur, hledání vlastní identity, neschopnost zařazení se do společnosti, destrukce a rozklad lidských vztahů nebo moderní technologie.

Letošní hostující inscenací je Slyšení, několikanásobně oceněná hra Tomáše Vůjtka v režii Ivana Krejčího a v podání souboru Komorní scény Aréna z Ostravy.

Festivalový program

Středa, 22. června 2016, 19:30 hod.

České centrum Berlín, Wilhelmstraße 44, 10117 Berlin

Kateřina Rudčenková: Niekur (přeložila Doris Kouba)

Roman Sikora: Na cestě k vítězství (německy Auf dem Weg zum Sieg, přeložila Barbora

Schnelle)

Helena Eliášová: Cyberlove (přeložila Doris Kouba)

Scénická čtení (částečně zkrácených verzí) divadelních her s následující pódiovou diskuzí

s autorkami a autorem her.

Režijní vedení: Eberhard Köhler

Vstup volný

Na závěr večera bude slavnostně předána Cena publika festivalu spojená s rezidenčním

pobytem vítězné autorky/autora v Berlíně.

Čtvrtek, 23. června 2016, 20:00 hod.

Theater unterm Dach, Danziger Straße 101, 10405 Berlin

Tomáš Vůjtek

SLYŠENÍ

Přeložil Mirko Kraetsch

Komorní scéna Aréna, Ostrava

V češtině se simultánním tlumočením do němčiny

Pořadatelé: Drama Panorama: Forum für Theater und Übersetzung e. V., Tschechisches Zentrum Berlin/České centrum Berlín

Festival podpořily následující instituce: Česko-německý fond budoucnosti, Ministerstvo kultury České republiky, Statutární město Ostrava, Institut umění – Divadelní ústav, DILIA z.s., Theater unterm Dach

Více informací na: www.drama-panorama.com

Denis se po dvaceti letech vrací domů z Austrálie. Vrací se do podkrovního bytu, ve kterém prožíval svou první velkou lásku. Vstoupí do zaběhnutého a všedně působícího života obyvatel podkroví. Vzpomínky měly být pro všechny jen úsměvnou epizodou jejich současného soužití, ale duch “nového světa“ nastavil všem až příliš pravdivé zrcadlo jejich skutečných životních hodnot. 

Hra získala třetí místo v anonymní dramatické soutěži navazující na 22 ročníků soutěže o Cenu Alfréda Radoka.

Martin se po dlouhých letech vrací do rodného města, ze kterého musel po dopravní nehodě utéct. Strach ze zákona ho jako mladíka dohnal ke vstupu do francouzské legie. V různých armádách pak strávil druhou polovinu svého dosavadního života. Trest byl zatím promlčen. Všechno by mohlo zůstat při starém, kdyby se s Martinem neřítil vrtulník a obcházející smrtka neotevřela Pandořinu skříňku Martinova svědomí. Musí domů. Matka bohužel zemřela v jeho nepřítomnosti. Sestra v sobě nedokáže potlačit hněv, že tolik let matce nedal naději. Martinova představa světa po dvaceti letech armádního života je značně zkreslená. To, co platí na bojišti: bílá-černá, přítel-nepřítel, se pro něj v normálním životě stává nečitelné. Cítí, že jistota smrti je v lecčem přehlednější emoce než záplava polopravd, do které se vrací.

Martin má potřebu zjistit, co se stalo s lidmi, kterým před mnoha lety tolik ublížil. Díky náhodě se mu podaří pomoci mladému muži a ten ho představí zbytku rodiny Kadlecových. Nikdo ho nepozná. Jméno si Martin v legii změnil, jako ostatní. Sáře bude skoro třicet a je jiná. Muži ji děsí. Rodina se obává, že zůstane na ocet. Proto přivítají, když mezi ní a Martinem začne cosi klíčit. Dva ztracení lidé v sobě naleznou odlišnost, která je sblíží. Z Martina vyzařuje síla a zkušenost, jakou Sára hledá. Nikdo netuší, že před lety zabil její matku. Martin touží po malé kavárně a obyčejném životě. Čím blíže ale tomuto cíli je, tím více zjišťuje, jak prázdný tenhle sen byl. Hodnoty světa, do kterého se vrátil, jsou rozmazány kompromisy a snaha Martina tyto kompromisy nedělat, ho přivádí do konfliktů. Nejvíce se Sářiným otcem. Ten se začne vrtat v Martinově minulosti. Díky svému vlivu na maloměstě brzy zjistí pravdu. Smeč. Kulka pro Martina schovaná na horší časy. Ty na sebe nedají dlouho čekat. Ve chvíli, kdy se vztah Martina a Sáry začne drolit, jako všechno kde se Martin nechce přizpůsobit a ohnout, vyrukuje Kadlec s krutou pravdou. Střet s bývalým vojákem je neodvratný a pro všechny smrtelný. Pro vítěze je jediná cesta. Útěk.