IL DUETTO (2012)

Magdaléna Mikulová

Obsazení: obsazení: 9 žen, 9 mužů a další (variabilní)

Ambiciózní - rozsahem i nároky na herce a technické zázemí - historické drama. Děj se postupně spřádá ze tří linek: sledujeme tři dvojice zdánlivě propojené jen jejich hudebním nadáním. Nejmladší z nich, pár gymnazistů, prožívá první lásku a společné cvičení smyčcového duetu je z velké části jen záminkou pro nesmělé pokusy o fyzické sblížení a spřádání plánů budoucnosti, která je, jak jinak, společná. Druhá dvojice se setkává po letech za nepříliš romantických okolností při okupaci cizího území. Německá violistka, pracující pro československý odboj, v Praze narazí na starého známého, který právě přicestoval z Říše. Není nadšená z toho, že vyzvědačství na krajanech, jakkoli morálně ospravedlnitelné, se díky jemu stává osobnější. Nicméně, jako výjimečná příležitost, je tento vztah na nátlak odboje prohlubován. Třetí páreček tvoří německá překladatelka prezidenta Háchy a zbrusu nový zastupující protektor. Půvaby nadané lingvistky jsou jaksi automaticky příležitostí k ulevení od těžkého pracovního nasazení pánu okupantů, Heydrich má u paní doktory náskok díky své muzikálnosti. Děj, podobně jako prožívání lidského života, není striktně lineární a objektivní, ke slovu se dostávají obrazy z minulosti a jednání postav je sice motivováno racionalitou, ale jen na úkor emocí, které se zvláště v tak napjaté době, dostávají ke slovu velice silně.

Smyčcová melodie, jednoduchá ale zároveň velmi bohatá Händelova Passacaglia v Halvorsenově úpravě pro housle a violu je ústředním motivem a to nejen hudebním: kontrapunktické variace opřádají "tvrdošíjné" téma i mimo notový zápis, "historky" z válečné historie jsou opředeny dějovými linkami kladenými záměrně kontrastně. Tím největším kontrastem je samozřejmě sledování tří párů, ztvárněných šesti různými herci, kteří ve skutečnosti představují jen jednoho muže a jednu ženu, rozdílné jsou jen okolnosti. Vedle Heydricha, jeho otce a manželky, K. H. Franka, a Háchy se objeví i Milada Horáková, jejíž statečný a vyhraný legální boj s nacistickou justicí byl bezesporu kontrapunktem osvětlující její poválečné, leč tentokrát marné, úsilí.

Přes všechny peripetie, kterými hlavní ženská postava projde, dožije se konce i sňatku. Právě onen objektivně vzato happy end, z emocionálního hlediska katastrofa, dělá z Il Duettu opravdové drama.

Hra získala 1. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2015.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.