Vodník Pentlička zastavil vodu na náhon mlýna, protože mu mlynář Lakota ukradl z rybníku mluvícího kapra Bonifáce. Lakota se spojil s čertem, aby mu mlýn klapal i bez vody, ale jak to tak bývá, za rok skončil v pekle. Mlynářova dcera Marjánka se proto chce utopit, ale vodník jí poradí, jak může otce z pekla zachránit. Musí napravit to, co mlynář způsobil. Marjánka ví, že otec prodal mluvícího kapra Bonifáce komediantům, a tak je vyhledá a chce od nich Bonifáce koupit. Jenže kaprovi se zpátky do rybníka nechce. Nechává se komedianty vykrmovat a vyhrožuje, že pokud ho vrátí do rybníka, tak bude vykřikovat, že ho ukradli. Marjánka s komedianty kapra musí uspat, aby ho dostali zpátky k vodníkovi, ale vše se podaří a nakonec se polepšený mlynář Lakota vrátí z pekla.

Vojtěch Cipra pije, protože je chudý, a je chudý, protože pije. Jednoho dne se rozhodne se vším skoncovat a skočit z mostu do Vltavy. Ještě před tím si chce naposledy zakouřit, ale když vytáhne cigaretu, zjeví se před ním stařeček a požádá ho o ní. Vojtěch Cipra se s ním o cigaretu rozdělí a stařeček, který se představí jako sám Pán Bůh, mu splní jedno přání. Vojtěch Cipra si v opilosti přeje šunku, která je namalovaná jako reklama na protějším domě, ale opravdovou.

Druhý den ráno se u nich doma objeví obrovská šunka, ze které lze do nekonečna ukrajovat, protože maso na ní stále dorůstá. Šunka voní po celém pavlačovém holešovickém činžáku, seběhnou se sousedé a zavolají na Cipru četníka, protože si myslí, že ji někde ukradl. Četník odvede Vojtěcha Cipru do vyšetřovací vazby, kde se seznámí se dvěma vykutálenými podvodníky, Láďou a Bohoušem. Ti jsou kupodivu jediní, kdo Ciprovi uvěří, že je šunka kouzelná, a rozhodnou se ho o ní připravit. Mezitím proběhne Ciprův výslech u soudního rady, a jelikož se neprokáže krádež šunky, je Vojtěch Cipra propuštěn domů. Tam už čeká jeho manželka s dcerou a vezmou osud rodiny do vlastních rukou. Otevřou si uzenářství, ve kterém prodávají kilo kouzelné šunky za 5,-Kč a Pražané se jen hrnou. Rodina bohatne až do chvíle, kdy k nim přijde dáma vydávající se za kontrolu z magistrátu. Ve skutečnosti je to prostitutka Čiperka, kterou poslali podvodníci Láďa a Bohouš s plánem zruinovat Ciprovu rodinu a dostat šunku. Namluví Ciprovi, že musí zdražit na běžné ceny, jinak bude čelit žalobě uzenářského cechu. Vojtěch Cipra udělá vše tak, jak mu Čiperka radí, a navíc se do ní zamiluje. Koupí jí automobil, diamantový prsten a jezdí s ní do Paříže a Monte Carla. Když se náhodou zastaví doma, manželka mu sdělí, že jejich dluhy nabraly obřích rozměrů, a že budou muset kouzelnou šunku prodat. Na to čekají podvodníci a šunku od Vojtěcha Cipry koupí. Tím se však ztratí její kouzelná moc. Vojtěch Cipra končí, kde začal, vyhozen z hospody, protože nemá na zaplacení. Místo Boha se mu zjeví anděl a daruje Ciprovi krabičku cigaret.

9. května 2016 od 20:00 hodin ve VILE Štvanice

Anna Jablonská: BERMUDSKÝ ČTYŘÚHELNÍK

Překlad: Erika Čapková 
Režie: Mikoláš Tyc
Výprava: Karel Čapek

Hra o lásce, divadle, hvězdách, víře a poezii. Poetická hra o dramatech na divadle i v životě.

Byla jednou jedna dívka. Chtěla se stát herečkou, ale říkali jí, že je na to příliš chytrá. A tak psala básně. Toužila po lásce, protože tušila, že láska je počátkem všeho. Její příběh na jevišti vypráví i režíruje několik postav zároveň a dívka je většinou loutkou, se kterou si všichni pohrávají. Dokud a pokud jim to dovolí.

Experimentální tvar, jakési divadlo na divadle, kde není zcela zřejmé, co jsou skutečné scénické poznámky, co je součást dialogů, kde začíná a kde končí samotné divadlo, má silné autobiografické rysy a jasný rukopis mladé ukrajinské autorky, která tragicky zahynula při teroristickém útoku na letišti Domodedovo v Moskvě v roce 2011, a která i přes nízký věk, kterého se dožila, zanechala podstatné dědictví současné dramatice.

Anna Jablonská (1981 - 2011)

Ukrajinská autorka Anna Jablonská tragicky zahynula při teroristickém útoku na letišti Domodedovo v Moskvě v roce 2011. I přes nízký věk, kterého se dožila, však zanechala podstatné dědictví současné dramatice. Byla jedním z nejvýraznějších hlasů své generace. Ačkoli v rodné Ukrajině nebyla téměř uváděna, její dílo se těšilo úspěchům po celém Rusku a bylo oceněno i četnými nominacemi na prestižní dramatické ceny. Patřila ke skupině umělců přidružených k divadlu Teatr.doc, k nimž se řadí především u nás známější Ivan Vyrypajev. Na rozdíl od svých kolegů se však do Moskvy nikdy nepřestěhovala, ale čerpala z prostředí rodné Odessy, inspirována „malými lidmi s velkými sny“. Její hry nabízející naději a příchod světlejších zítřků působí v kontextu současné ruské dramatiky osvěžujícím dojmem. Kritik Pavel Rudnev její talent popisuje jako schopnost zachycovat zdánlivě bezvýchodné situace jako „pád kočky, která nakonec přistane na všechny čtyři“. Jako vrchol její kariéry bývá označována hra Pohani, která byla v české premiéře uvedena v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V roce 2010 se Jablonská zúčastnila mezinárodní rezidence v Royal Court Theatre, kde si svým talentem a pokorou získala tehdejší umělecké vedení.

Cyklus scénických skic 8@8
Pod názvem „8@8“ se skrývá seriál osmi „scénických skic“ nových českých i zahraničních her. Je to něco mezi scénickým čtením a regulérní inscenací – forma, která nezabere tolik času, a proto umožňuje, aby se divák seznámil s opravdu "horkými" novinkami domácího i světového divadla. Od ledna 2016 je projekt, vedle speciálních site-specific verzí, realizován ve VILE Štvanice. 

Více informací na www.divadlo-leti.cz, www.vilastvanice.cz

Projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy, Správní rady DILIA, Eurolines.

Ne, nemá špatnej pocit, že lhala mamince. Jinak to fakt nešlo. Tady už nejde o pravdu nebo o lež. Je jí pětatřicet. Je svobodná. A maminka chce vnouče. Tady jde o život. A maminka se nesmí dozvědět, jaký život její dcera ve skutečnosti žije…

Hra Použití je ironická komedie o dnešních třicátnících žijících svým specifickým životem ve velkoměstě. V centru stojí dvě ženy a jeden muž, kteří spolu pracují v redakci life-stylového časopisu. Postavy jsou velmi různorodé, každá z nich vyznává jiné hodnoty a řeší jiné problémy, ale spojí je muž Stellan, homme fatale, do kterého se všichni tři postupně zamilují. Stellan je „dokonalý muž“, po kterém všichni tři zoufale touží, ale otázka je, nakolik je reálný a nakolik je pouze projekcí jejich přání a tužeb…

Použití jsou ironickým komentářem k dnešní době, ve které panuje jistá krize maskulinity. Kdo je dnešní muž? Jak má vypadat dokonalý muž? A může vůbec dokonalý muž existovat, když má každý z nás jiné požadavky, touhy, přání a představy?

„Hra nabízí kafkovský paradox, ovšem definovaný zcela současnou formou, a tím je ono marné hledání, bloudění v labyrintu vztahů, u nichž vlastně netušíme, nakolik jsou opravdové a nakolik jsou jen iluzí.“ (Jana Soprová o hře Použití)

Komedie Použití vznikla jako dárek pro Divadlo LETÍ k jeho 10. výročí.

Božena Němcová, femme fatale obrozenecké společnosti, matka čtyř dětí, autorka povídek i novel, sběratelka lidové slovesnosti, žena, která překonala svou dobu. Přivlastnili si ji ideologové komunistické propagandy, vznikla o ní řada filmů i literárních děl. Dnes nás vzrušuje hlavně její osobní život. Jedna z nejuváděnějších českých dramatiček Lenka Lagronová se na Boženu Němcovou snaží nahlížet optikou dneška, jako na umělkyni mimořádnou, ale v mnoha ohledech složitou. Není to životopisná hra o mrtvé autorce. Je to příběh o někom, kdo možná žije právě tady a teď. Původní text vznikl přímo pro pražské Národní divadlo, kde měl v režii Štěpána Pácla premiéru 31. března 2016. 

Lenka Lagronová, „největší česká dramatička“, chopila se hry o „největší české spisovatelce“. A třebaže své psaní podložila dokonalou znalostí spisovatelčina života a díla, nejedná se v pravém smyslu o hru životopisnou. Sledujeme sice Němcové osud od příchodu do Prahy až po její smrt (a ještě o fous dál), ale vždy máme tu čest s Němcovou podle Lagronové. S Lagronové Němcovou! Jako Němcovou. Tu ve hře obklopují postavy pojmenované obecně Doktor, Profesor, Nakladatel -  a i když v nich rozeznáme jejich reálné předobrazy (v Básníkovi například nesporně mladého Jana Nerudu), jsou jejich postoje dostatečně ahistorické, aby mohlo vzniknout skutečné drama. Paradoxně se tak o Němcové (o její duši i o jejím těle) dozvídáme více, než kdybychom (bulvárně) traktovali notoricky známé epizody z jejího života. (Milan Šotek)

Kultovní jinošský komiks je posunut do trochu zlomyslné bizarnosti. Třeba mravní ponaučení spanilomyslného Mirka Dušína jsou přiznaně i nepřiznaně podfutrována Janem Amosem Komenským, Václavem Havlem a kdoví kým ještě dalším (Zdeňkem Svěrákem například), takže pubertální mentor Dušín působí jako školometské monstrum i karikatura sebe sama v jednom. Ostatní postavy Rychlých šípů jsou na jevišti klukovsky roztomilé, alespoň pro ty, kteří v puberťácích jsou ochotni vůbec něco pozitivního hledat. Za Bratrstvo kočičí pracky od samého začátku boduje svou paskřivě vyčůranou ufňukaností Bohouš. Autor připsal i tříčlenné Sesterstvo králičího ocásku. Ze zarámování naivních komiksových eskapád do politických procesů padesátých let minulého století divákům zatrne (Dlouhé Bidlo v roli prokurátora Urválka). Společným jmenovatelem celého představení je nejspíše jakási divácká melancholie říznutá klovnutím havrana.

Tři osmdesátiletí dědci v domově důchodců se rozhodnou z hecu založit alternativní hudební formaci, která však kupodivu prorazí a dostane se až na vrchol celosvětové, ba mezigalaktické popularity. Avšak původní aktéři Dravců z Kénigu jsou posléze pro vysoké stáří uměle hibernováni a hrají místo nich roboti, takže velký byznys s jejich hudbou i jejich logotypem pokračuje dál. Původně rozverná groteska se tím láme do tristního tázání po etice uměleckého i materiálního úspěchu a po důstojnosti stáří člověka. Celá hra je navíc ozvláštněna bizarním „divadlem na divadle“, jak se vyjeví až v samém závěru.

Divadelní hra o 6 obrazech na motivy Shakespearova Hamleta v překladu E. A. Saudka. V obskurním Night Clubu „Elsinor“ Hamlet zastává profesi barmana. Místo Ofélie miluje technocouru, namísto Horacia je zde emoboy. Jako otec Hamleta vystupuje tajemný host a oproti původní předloze je navíc přítomen pes. Syžet hry je vystavěn jednak na generačním konfliktu otce a syna, jednak na provokativně pojaté problematice etiky emigrace. Funerální bizarnost s nádechem komična dodává hře svérázně proklamovaná filozofie hnutí Emo.