Myslíte si, že záleží na faktech? Záleží na příbězích. Naše motto zní: Dejme to do novin!

Eddie Reeves, majitel deníku Daily Voice, bude s největší pravděpodobností přijat do Sněmovny Lordů. Musí se sice vzdát svých vedlejších příjmů v podobě vydávání pornografie, ale to přeci za takový kariérní postup stojí. Buckinghamskému paláci stačí, když se bude pořádně opírat do stávající liberální vlády a svůj deník naplní články o tom, že jsou všichni imigranti příživníci, kteří jen požadují dávky a zabírají pracovní pozice, zneužívají zdravotnický systém a dostávají přednostně bydlení, na úkor domorodých obyvatel Spojeného království. Zdá se, že nic nestojí v cestě tomu, aby si Lord Reeves v klidu užíval daňového ráje v Guernsey. Do kanceláře však vtrhnou tři ozbrojené ženy v kuklách...   

Hra vznikla v rámci mezinárodního projektu Theatre Uncut 2013 jako odpověď na otázku, zda máme v době krize sklony k pravicovému smýšlení.

Divadlo LETÍ, DILIA a Švandovo divadlo

uvádí v rámci cyklu scénických skic 8@8

16.11. 2013 v 19:00 hodin ve Studiu Švandova divadla

Neil LaBute: JEDNU VYBER

 (překlad: David Košťák)

Tim Price: KRIZE KAPITALISMU

(překlad: David Košťák)

Mark Thomas: KOSTELY JSOU NUCENY ZAMYKAT KŘTITELNICE, IMIGRANTI V NICH PEROU PRÁDLO

(překlad: Magdaléna Zelenková)

Režie: Petr Štindl

Hrají: Eliška Boušková, Táňa Hlostová, Marie Jansová, Adrian Jastraban, Tomáš Jeřábek a Tomáš Kobr

VSTUP VOLNÝ!

Večer vzniká ve spolupráci s britskou iniciativou Theatre Uncut. Dramatici oslovení tímto uskupením napsali originální divadelní texty, které se pokoušejí často politicky nekorektní formou odpovědět na provokativní otázku: "Stávají se z nás v dobách krize pravičáci?".

Seskupení Theatre Uncut vzniklo v roce 2011 v reakci na škrty financí určených na podporu živého umění. Cílem tohoto projektu je inspirovat veřejnost k přemýšlení, diskuzi a aktivnímu postoji vůči událostem, které se dějí ve světě kolem nás. Oslovení dramatici mají za úkol napsat krátkou hru, která by reflektovala aktuální politickou situaci v jejich zemi. Všechny výsledné hry jsou pak k dispozici ke ztvárnění co nejširšímu okruhu divadelníků. Divadla z celého světa mohou hry, které vznikly v rámci projektu Theatre Uncut 2013, bezplatně uvést od 1. do 30. listopadu 2013. Do projektu Theatre Uncut se vedle Divadla LETÍ zapojilo dalších 126 divadelních institucí nejen z Anglie, ale i z USA, Kanady či Austrálie. Centrem dění na britských ostrovech je pak londýnské Young Vic, které celý projekt startuje.

Více informací na www.theatreuncut.com, www.divadlo-leti.cz, www.svandovodivadlo.cz, www.nocdivadel.cz

Projekt vznikl za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Švandova divadla a Noci divadel.

1. dějství                                                              

Autista omylem vstupuje do budovy jedné politické strany. Je zvyklý ve svém denním stacionáři hrát HRY. Osudnou chybou začíná hrát hru na šikovného politika. Svou nevinností a dravostí způsobuje zásadní zmatky v hlavách všech lidí ve svém okolí. Potkává Olympii a ani netuší, že se pro něj stane osudnou osobou. Ve zmatku převádí peníze státního rozpočtu na účty bank v daňových rajích.

2. dějství

Všichni kromě Olympie pochopili, jaký hrozný omyl se stal. V denním stacionáři se ředitel spolu s ostatními snaží uvést věci zpět do normálních kolejí. S hrůzou zjišťují, že Autista se už nepouští do Her jen na obyčejnou výzvu, ale přítomností milované Olympie. Děsivou situaci řeší člen ochranky zastřelením Autisty. Olympia po Autistovi přebírá duševní nerovnováhu, což přivádí jejího otce k poslednímu zoufalému kroku. Vytáhne pistoli a...

Hra získala 1. místo v  soutěži o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2012.

1. dějství                                                              

Slovensko vstupuje do Evropské unie a v běžné slovenské rodince Drexlerovic nastává zmatek. Týnejdžři Jana a Erik jsou rozhodnutí odejít z malého Slovenska, ale na to potřebují finanční prostředky. Situace se však komplikuje, neboť k nezaměstnanému otci – Dag Drexler – přibude i matka Viol, kterou vyhodí z vysoké funkce, protože neumí anglicky. Situaci jakž takž zvládá teta Klára a podnájemnice (prostitutka) Lili. Je však těžké udržet soulad mezi mladou a starou generací, neboť jejich hodnoty na sebe narážejí v každém dialogu. Po prvotním šoku bere osud do svých rukou matka Viol a rázně rozbíhá chod rodiny v nových ekonomických podmínkách. Situace se zamotává s příchodem eurokomisařky, která oznámí nezaměstnanému Dagovi Drexlerovi, že vyhrál konkurz na výuku cizích jazyků pro eurokomisaře. Nikdo netuší, že je to nový začátek rodinky Drexlerovců v EU.

2. dějství

Slovensko je v Evropské unii už rok a rodinka Drexlerovic zbohatla na bláznivém nápadu Daga Drexlera – vyučovat cizí jazyky na rotopedech. Manželka Viol i podnájemnice Lili si hoví v nových funkcích bohaté rodiny. Děti jsou na studiích v zahraničí a nic netuší. Se situací se neumí vypořádat teta Klára, která se učí základy používání nové techniky – mikrovlnky. Je nespokojená s mraženými potravinami, které se staly základem jejich stravy a které se dováží z pochybných zemí třetího světa. Situace ve městě – po propuštění Viol z funkce – je katastrofická, prosit o její návrat přichází zástupce primátora a ředitel Technických služeb. Oba jsou na rotopedech odhalení ze lži a přetvářky. Do rodiny se vracejí děti a na první pohled jsou zkušenější a odolnější. Pochopily, že ani ve velkém světě nic neznamenají bez řádně ukončeného studia. Zároveň nemůžou uvěřit tomu, že je jejich rodina bohatá. Celá rodinka je zase dohromady a vychutnává si kouzlo domova.

Hra získala v roce 2011 2. cenu slovenského Literárního fondu v Literární soutěži o původní divadelní a rozhlasový text.

1. dějství                                                              

Dva manželské páry žijí ve zvláštní kulturní symbióze. Tadeáš chodí 25 let do kina s manželkou svého přítele Viliama, a Viliam chodí s manželkou Tadeáše zase do divadla. Tuto ojedinělou kulturní symbiózu naruší Tadeáš, když najednou trvá na tom, že bude doprovázet svou manželku do divadla a ať Viliam soprovází svou manželku do kina. Přípravy na tuto událost vyvolávají řadu komických situací, které rozesmějí i jejich děti, Moniku a Adriána.

Návrat z divadla a kina je jednou velkou katastrofou. Zážitky z divadla a kina jsou hlavní linkou dialogů těchto dvou manželských párů. V závěru 1. dějství se Tadeáš přiznává, proč porušil 25-letou tradici. Našel totiž ve starém divadelním programu milostný dopis od Viliama, který prozrazuje, že biologickým otcem jeho syna je Viliam. Všichni očekávají tragický konec jejich vztahů, ale Tadeáš objímá svého přítele s úsměvem na tváři za to, že ho zbavil pětadvacetiletého břemene, protože se mu nezdálo spravedlivé, že je biologickým otcem i Adriána i Moniky (dcera Viliama).

2. dějství.

Podstatná část 2. dějství je postavena na vzpomínkách obou párů, manželských i „kulturních“. Na scéně je vždy jeden pár, který vzpomíná a současně jejich mladá podoba. Jednotlivé scénky odhalují jejich chování a myšlení za mlada, což vyvolává dost smíšené až komické pocity. Oběma párům dochází, že divadlo i film je jedna velká fikce, která zasáhla do jejich životů a teď se musí vyrovnat s otázkou, jestli jim tento zásah přinesl víc pozitiv nebo negativ. V závěru hry obnoví oba manželské páry staré přátelství a vyrovnaní se svým osudem se společně vrhají do nového světa – koupí si permanentky na hokej!  

1. dějství                                                              

Na víkendovou chatu u Jadranského moře je pozván spisovatel Marko Paladio. Přijíždí s asistentkou Vandou. Pozvání iniciovala mladičká modelka Monika, milenka politika Petra Krulicha, která chce v den svých osmnáctých narozenin strávit noc s oblíbeným spisovatelem.

Příjezd Marka Paladia s asistentkou Vandou se komplikuje, protože Marko odmítne nastoupit do Krulichovy helikoptéry a rozhodne se absolvovat náročný výstup na vysoké bradlo, kde se Krulichova chata nachází. Obě dvě strany se snaží o tom druhém získat pikantní informace. Zjišťují ale, že bulvár už všechno řekl. Příchod na chatu je plný emocí a komických situací. Do asistentky Vandy se zakouká Krulichův asistent Arnold, ale Vanda si ho drží od tĚla a současně žárlí na Marka, kterého „okupuje“ mladičká a bezstarostná Monika. Chladnou hlavu z celé společnosti si zachovává domácí „němá“ Marica. Na chatu přilítá helikoptéra a Marko se přiznává, že její přílet byl dohodnutý. Z odchodu Marka do chaty na noční rozhovory s mladou Monikou zůstávají všichni u vytržení.

2. dějství.

Nad ránem se před chatou setkává Marko se svou asistentkou a vypráví jí o tom, že má touhu napsat novou divadelní hru. Asistentka Vanda se dozvídá, že Marko dal v noci tajně všem uspávací léky, takže v chatě s Monikou se nic mimořádného nestalo. Vanda nepřímo vyznává Markovi lásku, ale zjišťuje, že on se lásky bojí. Po probdělé noci se všichni setkávají na lehátkách a snaží se dostat z noční letargie. Nikdo kromě Marka a Vandy nezná pravdu o tom, co se v chatě stalo. Všichni jsou zmatení. Krulich vyhazuje do moře batoh, protože si myslí, že je plný pikantních informací o Markovi, ale jsou v něm šperky mladé Moniky. Společnost se rozchází v míru, ale Marko opět odmítá nastoupit do helikoptéry a vydává se na cestu zpět po horské stezce. Při loučení odhalí, že Marica svou němotu jen hrála. Marica domlouvá Markovi, aby neváhal Vandě lásku opětovat. Marko tak při sestupu, i když značně komplikovaně, učiní.

Monodrama „Osamělé večery Dory N.“ vzniklo při příležitosti 150. výročí úmrtí spisovatelky Boženy Němcové. Autorka jako dlouholetá redaktorka Českého rozhlasu připravila počátkem roku 2012 dokument o životě a díle Boženy Němcové, který odvysílala stanice Čro Vltava. Zaujala ji přitom postava dcery Boženy Němcové Theodory, která je vlastně nejméně známým dítětem slavné spisovatelky. Dora s matkou žila až do její smrti, byla tedy nejbližším svědkem jejího života a mnoha problémů, které ho provázely. U Dory skončila také velká část rodinné korespondence, dopisů BN, jejích zápisků a dalších cenných dokumentů. Dora žila až do své smrti velmi osaměle, a to jak kvůli svému zdravotnímu handicapu /nemoc z dětství způsobila, že byla silně zjizvená/, tak díky své samotářské povaze. Působila jako učitelka v Jičíně, mezi žáky ani mezi učiteli však nebyla oblíbená. Lidí se stranila, až teprve v r. 1912, k 50. výročí úmrtí Boženy Němcové, poskytla první větší rozhovor svému jičínskému kolegovi profesoru Lelkovi. Ten jej pak zpracoval jako Dořiny vzpomínky na matku.

A právě v této situaci začíná monodrama „Osamělé večery Dory N.“, jednak jako scénická montáž dopisů, zápisků a ukázek z díla Boženy Němcové, ale také jako psychologická studie staré ženy, která celý svůj život prožila „ve stínu“ slavné matky a musí se vyrovnávat s různými traumaty, která jí toto soužití kdysi přineslo. Dora v monodramatu vlastně projde katarzí svého komplikovaného vztahu k matce, která končí usmířením s ní i sama se sebou.     

Zanussi se téměř v každém svém literárním i filmovém díle zabývá morální problematikou, kterou většinou situuje do prostředí mezi mladou a starší generaci. Totéž je nosným motivem i v jeho divadelní hře Hybris, která zpracovává polské donedávna velmi tabuizované téma z období partyzánských bojů probíhajících bezprostředně po skončení 2. světové války. Tyto boje, iniciované polskou Zemskou armádou (tzv. ozbrojený odpor vůči stalinskému režimu), vnímány v Evropě jako „občanská válka“, zejména ve východní části Polska (na území, která, jak známo v minulosti podléhala ruskému carskému záboru) trvaly přibližně do druhé poloviny 50. let a vyžádaly si mnohé oběti.

Téma provinění v partyzánském boji je vedeno celou hrou, v níž jsou hlavními postavami profesor (Adam) a jeho student (Konrád). Hra se odehrává v současnosti, přesněji v 90. letech. Profesor se po letech emigrace vrací do vlasti, přednáší ve Vratislavi na zdejší univerzitě, kde se setkává se studentem, který se problematikou války a partyzánského poválečného boje zajímá hlouběji. Student, který propátral profesorovu minulost, ho obviňuje z lidského selhání během partyzánských bojů. Divákovi je nastíněn konflikt v době podléhající válečným zákonům, ale i konflikt o lidském selhání, a etické zkoumání o vině a nevině. Celé, zprvu nenápadné drama, obohaceno o spoustu působivých snových reminiscencí, je situováno do luxusního hotelového prostředí. Střet mezi oběma partnery o význam humanistického a politického apelu poválečného Polska, který zde přerůstá do morálního psychosociálního fenoménu, je nejen zajímavým svědectvím historického příběhu, ale zasahuje i do životní orientace hrdinů a předávání zpráv o světě.

Termín hybris (řec.) v řeckém starověku znamená navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, drzé vystupování, jež si žádá potrestání; podle mýtu řečtí bohové pak postihovali i celou společnost.