Muž jménem Rád, výtvarník, sochař a architekt, přichází vyjednávat realizaci zakázky do divadelní dílny. Přijímá jej mladá žena, Tina, a Rád je zaskočen její tváří, která se mu zdá povědomá. Při jednání o zakázce zjistí, že Tina maluje po práci v divadelní dílně své obrazy, protože nemá ve své malém bytě dostatečné zázemí. Její práce Ráda mimořádně osoví a složí jí poklonu s výborným ohodnocením. Další den Tina jde malovat do ateliéru svého bývalého spolužáka, kde je jí představena mladá modelka, přibližně v jejím věku. Následně do děje vstupuje Tinina matka, kterou si pozvala dcera do divadelní dílny, aby jí ukázala poslední obraz, na který dostala mimořádně příznivé ohodnocení od výtvarníka. Při další pracovní návštěvě Ráda v divadelní dílně, kdy hodnotí rozpracovanou přijatou zakázku, mu Tina ukáže namalovaný akt. V obrazu Rád poznává svoji dceru, ale Tině nic neřekne.

Druhé dějství začíná v Rádově bytě, kdy dceři dává rady, jak obrazově vyřešit zadaný reklamní slogan. Rád si při další návštěvě v divadelních dílnách prohlíží rozpracovanou zakázku a následně mu Tina představí svůj nový obraz. Rádovo hodnocení je opět mimořádně příznivé a pro Tinu motivující. Po skončení pracovního jednání Tina doprovází Ráda mimo budovu a jejich hovor se stočí výlučně na pole výtvarného umění. Před rozchodem ji Rád požádá, jestli by mu neposeděla modelem pro sochařský portrét. Tina po váhání nakonec souhlasí. Při modelování portrétu v Rádově ateliéru se Tina nečekaně potká s dívku, kterou malovala jako akt. Při dalším hovoru se od Ráda dozví jméno ženy, které se hodně podobá. Složitá dějové zápletky gradují v nečekané odhalení.

Autor by se rád jako spoluautor podílel na scénografii a na zhotoveni potřebných obrazů a plastik pro divadelní inscenaci. Není to ovšem podmínkou pro provedení divadelní hry.

Divadlo LETÍ, HaDivadlo, DILIA a Švandovo divadlo

uvádí v rámci cyklu scénických skic 8@8

12.9. 2013 ve 20:00 hodin ve Studiu Švandova divadla

Elfriede Jelinek: PROLOG?

(překlad: Zuzana Augustová)

Rebekka Kriecheldorf: CESTA VÁLEČNÍKA

(překlad: Karolína Macáková)

Wolfram Lotz: MAMKA

(překlad:Martina Schlegelová)

Peca Ştefan: BEST NEW EUROPLAY

(překlad: Magdaléna Zelenková)

Režie a výprava: Marián Amsler a Martina Schlegelová

Hraje soubor HaDivadla

Čtyři krátké hry vznikly pro 35. berlínský "trh her" při festivalu Theatertreffen. Po úvodní typicky jelinekovské miniatuře vám představíme 2 mladší německé autory - Rebeku Kriecheldorf, která patří mezi uznávané autorky komedií (tentokrát se věnuje fenoménu kurzů maskulinity pro moderní muže) a Wolframa Lotze, jehož úspěšnou hru Velemarš v minulé sezóně uvedlo HaDivadlo (v obou hrách vystupuje postava Autorovy Matky, která se v této hříčce stává dokonce postavou ústřední). Závěr večera bude patřit úspěšnému rumunskému dramatikovi Pecu Ştefanovi, který v krátké satiře poodhaluje zákulisí mezinárodních kulturních projektů, podpořených evropským grantem.

Starý Klapzuba: Když se nám narodil první syn, ptal jsem se manželky, jestli chce nebo nechce ještě další dítě. Řekla, že by si přála holčičku. A já na to, že teda jo, že budeme mít holku, jsem jí slíbil. Když jsem se za nějakou dobu pak rozhlédl po chalupě, zjistil jsem, že mám jedenáct synů. A holka žádná. No safra porte, řekl sem si. Jedenáct kluků jako buků. Jedenáct. První, druhý, třetí… (nastupují na scénu do řady podle velikosti) A protože jsem ve své chudobě nevěděl, co s nimi, rozhodl jsem se udělat z nich fotbalové mužstvo (celé mužstvo se nechápavě otočí za Klapzubou).

Autorská adaptace slavného humoristického románu Eduarda Basse Klapzubova jedenáctka o chudém chalupníkovi, který ze svých jedenácti synů vytvořil nejslavnější fotbalové mužstvo všech dob.

„Jak to, že vlastníte tygra? Já nevím, měl jsem ho skoro celý život…“

New York. Obchod s kávou. A Tracy. S tygrem, který není tak úplně tygrem. V příběhu, který se mohl stát… Úsměvné vyprávění o tom co je a není v životě důležité, volně podle slavné novely Williama Saroyana.

Novela Tracyho tygr je křehkým, magickým, lehce surrealistickým vyprávěním o mladíkovi jménem Thomas Tracy. Ten již odmalička toužil po něčem, co by mu patřilo a zároveň bylo jeho součástí. Po dlouhém hledání to „něco“ konečně našel – jeho společníkem se stal neviditelný tygr. Thomas si se svým tygrem povídá, hádá se s ním i radí, tygr dělá Tracyho silnějším, zábavnějším i odvážnějším. Společně pak odjíždějí do New Yorku, kde Tracy začíná pracovat v továrně na výrobu kávy. Zde také za nějaký čas potkává Lauru Luthiovou, která má také svého tygra...

Tygr je v novele Williama Saroyana metaforou. Saroyanův tygr je láska, ale také optimismus, životní energie, touha zažívat nové věci i odvaha čelit nepříjemnostem. Saroyanův i Tracyho Tygr je krásná dívka, dobré jídlo, vůně kávy, slunce, sobota,  čokoláda, prostě všechno to, co tvoří jeden neurčitý  pocit – být rád na světě.  Mít tygra znamená mít chuť žít, ať se děje cokoliv. 

Základním dramatickým principem textu ...a za Tracym tygr je kontrast dvou protichůdných charakterů. Tím prvním je Tracy, sedmadvacetiletý mladík, který je bez rodiny, bez známých i bez peněz, ale přesto plný života a energie. Tím druhým je šedesátiletý doktor Rudolf Scatter, známý psychiatr, muž se skvělou kariérou, dobrým platem a mladou ženou, který si ale někde uvnitř pomalu začíná uvědomovat tíživou prázdnotu své existence...

„Jednoho dne se objevili mloci. A potom mloky objevili lidé...“ Lidské osudy na pozadí globální katastrofy, za kterou si můžeme tak trošku sami... Autorská divadelní adaptace slavného sci-fi románu Karla Čapka.

Hlavní hrdinové příběhů žijí v odlišných dobách, jsou různého věku a pochází z různých společenských vrstev. Co je ale spojuje, je fakt, že jejich životy by se jistě odehrávali zcela jinak, kdyby se nepotkali s mloky. A toto setkání má pro všechny fatální charakter. V těsném kontaktu s tímto zvířetem se odkrývají podstaty jejich osobností, skryté touhy i strachy. Všechny postavy inscenace jsou v rámci Čapkovy poetiky zobrazovány jako „jenom lidé“. Jsou to lidé slabí, toužící po slávě, lásce, majetku, ale nejsou to slaboši, jsou to „jenom lidé“, protože tyto touhy jsou přeci v každém z nás, ať už nás ovládají více či méně. I přesto jsou to lidé, kteří podle Čapka i nás stojí za pozornost, protože kromě svých poklesků jsou schopni lítosti, kritické sebereflexe i lásky.

Způsob dramatizace založený na příbězích z různých časových období, nám také nabízí možnost zamyslet se na vztahem minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jak jsou velké věci minulosti postupem času zapomenuty a jak se naopak někdy naprosto nevýznamné maličkosti časem stávají fenoménem, který mění dějiny. A co teprve náhoda? A existují vůbec náhody? Postavy příběhu jsou vhozeny do tohoto koloběhu času, náhod, osobních selhání a dějinných událostí, které vedou cestou, na jejímž konci je neodvratný konec světa.  Zůstává jim ale otázka: Kdo všechno to zlo způsobil? Kdo za to vlastně může?

Vypravěč:

              ...Trápili se proto mnoho dní

                 A pak najednou

                 Když už doufat zapomněli

                 Když už přebolely všechny hoře

                 Přišla v noci velká bouře

                 A hned ráno

                 Narodil se syn jak lusk 

Stařenka:  A tatínku, jak se bude jmenovat ten náš chlapeček?

Stařeček:  No, jak by se jmenoval? Honza.

Stařenka:  Ale vždyť jsme v Rusku.

Stařeček: Hm. A jak se řekne rusky Honza?

Stařenka: Ivan.

Stařeček: Tak to bude Ivan.  

Tak trochu praštěná pohádka O šíleně statečném Ivanovi je inspirovaná klasickými ruskými pohádkami. A tak se v ní setkáme s Ivanem, krásnou Vasilisou, Kostějem Nesmrtelným, trpaslíkem Kolodějem, Babou Jagou a dalšími reprezentanty tohoto osobitého pohádkového světa. Dobrodružná cesta popleteného Ivana za svou vyvolenou je v tomto úsměvném příběhu popisována s nadhledem a humorem. Autorem pohádky je Vladislav Kracík, umělecký vedoucí Divadla Tramtarie v Olomouci.  

Bombová komedie o téměř dokonalém zločinu.

Tři letušky a jeden pilot z různých leteckých společností se rozhodnou vyřešit své finanční potíže malou, jednorázovou brigádou - bombovým útokem na soukromé letadlo jim neznámého zbohatlíka. Navzájem se neznají a člověka, který celou akci vede a financuje, nikdy neviděli. Jak si naprostí terorističtí amatéři poradí s výzvou na spáchání dokonalého zločinu? Podaří se jim na letiště propašovat potřebné vybavení? Stihnou celou akci dokončit včas? Nehne se v nich svědomí? Budou odhaleni? Tohle všechno a ještě mnohem víc se dozvíte v této akční komedii, ze které by se i Jamesi Bondovi tajil dech.

Další brilantní komedie z pera Doleželové & Vencla má nádech a tempo hollywoodského akčního filmu. Postavy spojuje společná profese, jinak je ale každá z jiné země a právě střet různých mentalit a kultur je výrazným zdrojem humoru. Pomocí retrospektiv do minulosti postav se daří udržovat diváka v napětí až do poslední chvíle. Zápletka se zamotává s každým dalším krokem hlavních „hrdinů“ a její rozuzlení je více než překvapivé a úsměvné. Konečně tu máme komedii, která se nepodobá žádné jiné. Zapomeňte na všechna divadelní klišé současnosti a vrhněte se do víru akce, zábavy a originálnosti.

Michaela Doleželová aRoman Vencljsou absolventy činoherního herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Divadelní hry píší společně od roku 2006, kdy vznikla jejich prvotina Výročí. Na svém kontě mají více jak desítku divadelních komedií a jejich texty jsou poptávány různými divadly v České i Slovenské republice. Jejich zatím nejúspěšnější hra Když se zhasne, se stala nejuváděnější českou komedií roku 2012, kdy se během jediné sezóny dočkala hned pěti různých nastudování. Autorsky spolupracují např. s Moravským divadlem Olomouc, s Městským divadlem Zlín, Slezským divadlem v Opavě nebo s bratislavským Štúdiem L+S.

Šéf pražského policejního oddělení krádeží uměleckých předmětů a historických památek kapitán Šmrdlánek stíhá lupiče dvou gotických soch pašovaných na Západ v srpnu 1968. Od vyšetřování se nenechává vyrušit ani sovětskou invazí a ukradené sochy pronásleduje do Paříže. Tam mu však jeho podřízený praporčík Jelínek případ nečekaně zamotá jinak, než si myslel, že jej má vyřešený. Původně anglická rozhlasová hra premiérovaná v BBC v roce 1976, která pak oblétla přes tucet rozhlasových stanic v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Izraeli a ČR je nyní přepracována na tradiční jevištní dvouaktovku.

Vše se odehrává v jedné scéně.

Poněkud absurdní groteska o pěti dílech včetně jednoho průletu časem (I. Výročí – čtvrtek, II. Žárlivost – pátek, III. Metabolismus – sobota, IV. Elixír – neděle, V. Průlet časem) o problémech a konfliktech mezi manželi Drdibílkovými TOMEM a TÝNOU během oslav prvního výročí jejich sňatku i potom, jakož i stručně o dalších osudech jejich rodiny. S přehledem a moudrostí na základě staletých zkušeností pomáhá vše úspěšně vyřešit DRD – dobrý rodinný duch. Zároveň se ukáže, že základem úspěchu v podnikání je kromě peněz především láska a svornost a všechno skončí očekávaným maxi happy endem.

Velkým kladem této hříčky pro herce je to, že se na jevišti poměrně dost konzumují jak poživatiny pevné, tak tekuté.