Komedie, která řeší problematiku učňovské mládeže prostřednictvím učitelského sboru. Je to drsná mozaika naší společnosti, která přinutí diváka se zamyslet nad prostředím, ve kterém žijeme. Odehrává se v „seniorsborovně“ učitelského sboru v odborném řeznickém učilišti. Zde se kantoři snaží zvládnout naprosto nezvladatelné žáky, neboť padly všechny morální a etické hodnoty. Současná učňovská mládež je sice plná vulgarismů, ale ani učitelský sbor není ideální. Ředitel je zkorumpovaný flegmatik, sborovnou vládne cynismus. Žák Pivoňka a jeho finančně silní rodiče ovšem školu téměř rozvrátí. Na scéně se objevuje nová zástupkyně ředitele, kterou rodiče podplatí a ta dosáhne toho, že dosavadní zástupkyni ředitel propustí. Dojde k malé směšné stávce učitelského sboru, ale pomůžou jim žáci, kteří si na mobil natočí sexuální hrátky ředitele a jeho nové zástupkyně. Žák Pivoňka ovšem zůstává a život ve škole běží dál. Autor ovšem upozorňuje: Pozor! Pivoňků bude čím dál víc. Hra varuje slušné a vzdělané lidi před stupiditou, drzostí a mocí peněz. Je příkladem standardní situace, kdy je bezpráví denně viditelné kolem nás, ale nic s tím nikdo neudělá.

Do letitého venkovského ochotnického souboru, zmítaného malou vnitřní krizí, se vloudí suverénní divadelník z Prahy, který všemu divadelnímu beze zbytku rozumí, všude byl a každého zná. Nabídne souboru inscenování ultra avantgardního textu zámořského genia pod vlastním režijním vedením. Soubor souhlasí a Rejžák se dostává do postavení mesiáše, který je pro ně zpočátku vykupitelem, zahrnovaným obdivem, později však zdrojem skepse a pochybování. Rejžákovo divadelní „evangelium“ nonsensu a absurdity je přijímáno jako písmo svaté až do okamžiku než soubor zjistí, že vykupitel nic nevyřeší. Ne že nic neumí, to ne, ale že je z marasmu nevyvede ke světlu ramp. Tehdy Rejžáka ukřižují zcela v duchu jeho dogmat, to jest dovedou ho do situace, kdy je přinucen se na jevišti obnažit, tak jak to původně právě on necitlivě požadoval po členkách souboru.

Movitý obchodník zdánlivě absurdně věnuje své choti jako dárek k jubileu odtučňovací pobyt v přepychovém sanatoriu, kde se pak následně odvíjí jednoduchý příběh vzpoury sebevědomé ženy proti všemu a všem. Otylka totiž postupně rozkrývá tajenou spolupráci svého chotě s pracovníky sanatoria, a to za účelem zabránění jejího návratu domů, kam si mezitím její choť přivedl jako družku její nejlepší kamarádku. Nebojácná Otylka vezme události do svých rukou a ty dostávají závratný spád.

Agentura DILIA pokračuje také tomto roce v podpoře mladých českých autorů a divadelníků. Letos jsme grantové řízení určené pro studenty vysokých uměleckých škol vypsali již po deváté (viz www.dilia.cz/granty) a přihlásilo se celkem 14 projektů. 

Těší nás, že studenti projevují zájem o současnou dramatiku, jak o zahraniční tak i původní českou. Oblibě se těší scénická čtení, některá jsou součástí větších cyklů a velmi ambiciózních projektů, ale také regulérní inscenace.

V letošním grantovém řízení bylo podpořeno celkem 7 projektů:

• Kapři – inscenace původní hry mladé české autorky – DAMU Praha (5.000,- Kč)
• 3jsou3 – inscenované čtení dramatických textů tří dosud neuvedených divadelních her – FPF Opava (10.000,- Kč)
• Salón původní tvorby 2014 – 21. ročník festivalu scénického čtení původní autorské tvorby - JAMU Brno (15.000,- Kč)
• Expérience Grand-Guignol – inscenace čtyř nově přeložených francouzských aktovek – DAMU Praha (15.000,- Kč)
• SPECIFIC 2014: UKRAJINA - scénické čtení dvou ukrajinských her v novém překladu – FFMU, JAMU Brno (12.000,- Kč)
• Guľi Daj - inscenace původní romské hry – FFUK Praha (5.000,- Kč)
• Bye bye Baby, Sannas sanna jag - česká premiéra inscenace současné švédské hry v novém českém překladu a nová inscenace švédské hry v českém překladu – FFMU Brno (8.000,- Kč)

Grantová komise rozdělila celkem 70.000,- Kč.  

GRATULUJEME!

Cena Evalda Schorma 

za původní hru, dramatizaci či překlad

Uzávěrka nominací: 31. března 2014!

Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP a FPF za původní hru, dramatizaci či překlad.

Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). 

Nominována mohou být tato díla:  
             -  původní hra 
             -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) 
             -  dramatizace

Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz a eliasova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2014.

Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):

  „Každý je v tom  sám. V tom zmáhání  dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“

Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnil divadlo i  film jako představitel československé nové filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988).  Krátký život mu byl  vyměřen. Okusovaný z jedné strany  zákazy a z druhé nemocí (Černý  mnich v roce 1983 byl  patrně posledním představením, které dělal  v plné  síle).  Svůj  život  mohl  žít  mezi  lety  1956 až 1969,  v sedmdesátých  letech vyčerpává  obrovský potenciál  sil. Až  do  roku    1983,   kdy    propuká   nemoc.  
Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu,  Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný cirkus (1977), Sněhovou královnu(1979), Noční zkoušku (1981), Černého mnicha (1983) i Odyssea (1987).
Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné: už  žádná   společenská   kritika,   ale  psychologické,  téměř  meditativní zvnitřnění.  Sonda, maximální  lidskost  i s  propastmi a  pochybami. Lidskost  ve své  obnažené  absurditě. Člověk je  dobrý i špatný. Člověk není  ani dobrý, ani  špatný. Schorm ukazoval, že „v  nejistotě  je  snad  jediné  východisko“. Ze  samoty člověk nesmí utíkat, „člověk  je vždycky sám a musí o tom vědět“.

                                                                          (Radka Denemarková)

Aktovka vznikla na základě repliky z Havlovy Zahradní slavnosti:

„Všichni v této bouřlivé době teprve tak nějak hledáme své stanovisko.“

….

„Nacházíme se v supermarketu, i u nás se už vyskytují jména diskontních gigantů, jako je Target nebo Walmart. Naše země je již několik let v nouzovém stavu, právě tyto střediska se stávají společenským středobodem.“

Mikro situace nám představují fungování obchodního giga centra s vlastními zákony, kde je možné si koupit brokolici, cihlu, nebo třeba zbraň. Celý děj se odehrává ve více či méně vzdálené budoucnosti, ve které jsou lidé smíření úplně se vším, co přijde od pandemie až po válku. Vrcholná onanie statusu quo, konzumu a ignorantství – ale nebojte se, určitě to nebude politický.

…

„Z ampliónu zní: Dostatek toaletního papíru v domácnosti je důležitou značkou spojeného spotřebitele. Nemáte? Vyrobte si ho, ze zlevněných velikonočních ubrousků za 99,90“

Hra získala 1. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2020.

Černá groteska, která vychází z klasického divadelního žánru Komedie dell´Arte. Problémy, které jsou v úvodu předestřeny se záhy vyřeší, protože všechny ostatní postavy jednoduše umřou. Co se stane, když do veselého idylického městečka Komedie dell´Arte dorazí morová epidemie? Co když Harlekýn přestane mít s kým a pro koho hrát? Co se stane se sluhou, který přestane mít komu sloužit? Nejsou typy, nejsou herci, nelze dál hrát... Ti, co zbyli, nemají náhle partituru, kterou by naplňovali – a jsou vystaveni sami sobě a nebezpečné situaci. Tam, kde se pokoušejí vytvořit vlastní charakter a hledat vlastní, autentické reakce na situace, spíše selhávají. Rozpadající svět na pozadí dekonstrukce žánru. Morální úpadek společnosti, oslava života? Je to ještě Harlekýn, pokud jej vidíme bohatého, opilého, přežraného? Přežije jediný Harlekýn – no, a je ještě skutečně na živu? 

Hra získala 3. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2020.

Spolužáci se po šedesáti letech sejdou, aby zavzpomínali na mládí. Tenkrát kluci z této třídy měli po vzoru Rychlých šípů - Foglarovy čtenářské kluby - také svůj klub „Ztracená stezka“. Dohodnou se, že by nebylo špatné si nějaký ten vandr zopakovat i v pokročilém věku. Spolužák, který je místostarostou v obci na břehu řeky Ohře se nabídne, že projedná s místními rybáři, aby klubu „Ztracená stezka“ umožnili pobyt na jejich chatě, kterou si postavili pro případy nepřízně počasí. Kluci na nic nechtějí čekat a hned se dohodnou jak na čase, tak na všem potřebném pro takový čtrnáctidenní pobyt. Jejich pohodlí je úměrné věku a tak jim z větší části věci sbalí manželky. Když dorazí na místo, teprve zjistí, že jim nechybí jen vařič, ale daleko víc potřebností. Mají podle svých úvah na září dost „zbytečného“ teplého oblečení a podobně. Zkrátka, co ženy udělají, není vždycky to pravé ořechové. Při dojezdu na místo zjistí, že přes chatu se přehnaly dvě velké povodně a zbylo z ní už skoro jen torzo. Počasí nevypadá úplně jako pravé babí léto, prší jako z konve a v noci se klepou zimou. Záchranu hledají v hospodě, kam se vydají po třech dnech pobytu. Zasteskne se jim po klidu hřejivého domova a rozhodnou se předčasně ukončit táboření a vrátit se domů. Tam si zatím manželky užívají plnými doušky ženské pohody, a když se „Ztracená stezka“ vrací, mají zrovna typicky ženský dýchánek v plném proudu.

Komedie o pěti obrazech s velice jednoduchou přestavbou a dekoracemi. Kostýmy jsou ze současnosti, rekvizity jednoduché a používané v běžném životě. Hra je protkána známými, i novými písničkami a text umožňuje aplikaci na místní podmínky.

Město, do kterého se kvůli levné administrativní pracovní síle přesouvají mnohé Shared service centra a kvůli čemuž se staví nové a nové kancelářské budovy, začíná postupně pociťovat nedostatek manuálních pracovníků pro zabezpečení chodu officů. Uklízeči si mohou vybírat a jako nedostatkové zboží na trhu také žádat větší finanční ohodnocení.

Proto se stane, že po neúspěšném vyjednávání o zvýšení mzdy nenastoupí zaměstnanci uklízecí firmy jedno ráno na směnu. Pro danou společnost je tak ohrožený nejen hygienický standard, ale i samotný business. Nemluvě o dobré reputaci, pokud by pobočku navštívil nějaký zahraniční klient. Vedení se proto rozhodne do uklízecích pozic dočasně začlenit vlastní administrativní zaměstnance. Vznikne tak tým Service providerů, kteří mají zabezpečovat chod na všech poschodích kancelářské budovy. Takovými tasky, jako je umývání záchodů, doplňování toaletních potřeb, luxování, umývání nádobí a leštění stolů, jsou pověřeni zaměstnanci, kteří se přihlásili dobrovolně, byli vylosováni, nebo se dopustili nějakého business incidentu. V ostatních zaměstnancích společnosti přirozeně narůstá strach z možného přeřazení do jednoho z uklízecích týmů, čímž se zvyšuje jejich produktivita a Shared service centru narůstá zisk. Proto se z dočasného zařazení stává trvalé a vytvoření Service provider týmu se ukazuje jako úspěšný manažerský model.

Přeřazení zaměstnanci si na druhé straně většinou pochvalují, že jim zůstaly stejné platy a nemusí pracovat ve stresovém prostředí. Takže jsou vlastně spokojení, až na bývalého Project Coordinatora, který se cítí ponížený a chce se vrátit zpátky na své bývalé místo. Zaujme ho nápad jeho kolegy Huga a začne pracovat na uklízečské stávce. Ta by mu měla zabezpečit návrat za monitor. Zakládá stávkový výbor. Snaží s přesvědčit kolegy, že to dělá pro jejich dobro a jako hlavní přesvědčovací argument používá vrácení benefitů, o které přišli, protože to je to jediné co jim na nových pozicích chybí. Jeho plán postupně krystalizuje. Zapojují se do něj i další skupiny ve společnosti, jako jsou například mladí Křesťani, požadující veřejné nošení znamení jejich víry. Povstání nespravedlivě přeřazených a umlčovaných zaměstnanců má vypuknout na svátek práce. Hlavní organizátor má v ten den všechno připravené a neváhá dopustit se násilí, jen aby dotáhl svůj projekt do úspěšného konce. Jediné, s čím však nepočítal, je pěkné květnové počasí.