Komediálně laděná hra „Hříčka“ je zasazena do stylizovaného idylického prostředí prvních desetiletí 20. století. Děj se odehrává v malém jihočeském městečku (Týn nad Vltavou).

Hlavními protagonisty jsou tři ženy a čtyři muži ve věku mezi 20 až 50 lety, kteří v městečku a okolí žijí. Vše začíná u manželského páru továrníka Rudolfa Starousedlého a jeho ženy Barbory. Zatímco Rudolf po letech manželství z pochopitelných důvodů svádí jejich mladou služebnou, Barboře nadbíhá atraktivní obchodník z Protivína, který k nim vozí zboží. Ve „společensky nezbytných“ chvílích oba manželé poklonkují buď mladému místnímu učiteli (učí jejich děti), nebo ráznému šéfovi četnictva (vlivné osobě, která usiluje o místo starosty). Oba shodně nesnášejí majitelku místního hotelu, která přišla z Budějovic a ráda by získala v městečku vliv. Poté, co dají manželé průchod svým citům ke svým „milencům“, hoteliérka věc využije a ve spojení s četníkem a učitelem vybudí roztržku. Nejde jí však ani tak o morálku, ale o vlastní plány. Ačkoliv nakonec je vše odhaleno a mělo by dojít k patřičnému potrestání, četník - za slíbenou podporu ve volbách - přimhouří oči…

Hra s nadsázkou karikuje stále se opakující společenské nešvary i malicherné lidské touhy po moci a majetku. „Hříčka“ divákovi nabídne jak vtipné dialogy, tak pestré dějové zvraty.

Komedie s detektivní zápletkou Rodinný poklad se odehrává v době nedlouho po druhé světové válce v malé vsi kdesi ve středních Čechách.

Vše se točí okolo sbírky veteránů, kterou sestavil již zesnulý manžel Amálie Pincové, a která byla kvůli finanční tísni později prodána. Jak se ale časem vyjeví, nějaký kousek „rodinného pokladu“ zůstal nejspíš uschován „na věčné časy“…

Vdova má dvě děti, vdanou Žofii a dosud svobodného Pincka. Její sousedka Růžena má pohlednou dceru Boženu, což zavdává možnosti vzniku jednoho velmi blízkého, až nejbližšího vztahu. Vdově se naopak dvoří místní myslivec Bedřich Lelek.

Do děje nesmlouvavě vstupuje místní pošťačka Viktorka, která svou stálou známost teprve hledá. Možná ji nalezne v postavě nově nastupujícího strážmistra Hrdiny.

Zda strážmistr vyšetří, kam se poklad poděl a co to vlastně bylo, uvidíte sami. A možná přitom v některých postavách poznáte nejen své blízké a známé, ale i sami sebe. Je to však komedie, takže se především dobře bavte!

Rina : …Je to kněz.
Luigi: Do píči.
Rina: Dík.
Ticho. 
Rina: Víš co, Luigi.
Luigi: Co?
Rina: Stanu se satanistkou!
Luigi: (po chvíli) Satanisti jsou prý boží v sexu. 
Tma.

Tentazione je hra o současné „ztracené generaci“ mladých lidí, kteří hned na začátku své životní cesty vše vzdají. Současný svět nabízí tolik možností, tolik vyžití, tolik profesí a tolik komplikací. Nabízí vše a nic. Mladý člověk může být, čím chce, pokud na to má. Musí se ale až příliš rychle rozhodnout, co se sebou samým a se svým životem. Jako kdyby existovala pro všechny jen jedna šance. Pokud nemá dost odvahy, drzosti, výdrže a síly, možná vše rychleji skončí, než začne...

Dvacetiletá Rina celý svůj mladičký život zasvětila divadlu, jako nespočet dívek toužila být herečkou, ale na školu se nedostala. Ze své „životní prohry“ se nedokáže vzpamatovat a vzdá všechny své další snahy o hereckou kariéru. Začne se živit jako barmanka. Od života už nic nečeká. Odevzdaně doprovází svou nejlepší kamarádku Sofii na přijímací zkoušky na pedagogickou fakultu a snaží se přežít ubytování v katolickém penzionu. V penzionu se setkává s Otcem Vojtěchem, který se pro ni hned v prvním okamžiku stane zosobněním všeho dobrého na Zemi. Rina si do otce projektuje všechny své ideály, touhy a sny. Zamiluje se do něj. Poslední večer se ze zoufalství opije a Otci svoje city vyjeví. Otec jejímu vyznání málem podlehne, ale v poslední chvíli ji odmítne.V ten okamžik pro Rinu končí svět. Domnívá se, že větší dobro, které pro ni představoval kněz, už nikdy v životě nepotká, a tak svůj život té noci vzdá.

S Rinou a Sofií se setkáváme v druhé části hry o několik let později. Sofie se také na školu nedostala, ale svůj osud přijala, prodává oblečení v luxusním butiku a užívá si lásku s mladým novinářem Maxem. Rina tvoří „bizarní pár“ s homosexuálním prostitutem Luigim a přivydělává si na živobytí prodejem speedu. Ve jménu své ztracené lásky s knězem vede nevázaný sexuální život a ostentativně trpí. Rina je přesvědčena, že její život nemůže být horší, ale brzy pochopí, že může. Sofie se stěhuje za svým přítelem a po jedné nepříjemné události ji opouští nejen Luigi, ale i její „pseudopřátelé“, dealeři Fred a Pedro. Rina zůstane sama bez přátel a bez peněz. Jedné noci v parku přiopilé a zoufalé dívce svitne naděje „na život“, ale možná už je příliš pozdě…

Dramatická prvotina Tentazione (2005) mladé české autorky získala 1. místo v soutěži o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2012.

18. května 2013 proběhl v Městském divadle P. O. Hviezdoslava v Bratislavě závěrečný ceremoniál devátého ročníku festivalu Nová dráma/New Drama 2013, který probíhal od 13. do 18. května 2013 v Bratislavě. Hlavní cenu festivalu získalo Slovenské komorné divadlo s inscenací Sedem dní do pohrebu. Během ceremoniálu byly uděleny také ceny soutěže o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2012. Na prvním místě se umístily hned dva texty – hra Autista Mariana Janika a hra Tentazione mladé české autorky Heleny Eliášové. Na druhém místě se umístila  hra Michala Baláže Spojené kráľovstvo, třetí místo porota neudělila. Cenu Slovenského rozhlasu získal Vladimír Ragal za text Metro.

První veřejná prezentace finálových textů Trojboj, kterou režijně připravil Tomáš Procházka, proběhla ve čtvrtek 16. května 2013 v A4 – prostoru současné kultury v Bratislavě. Trojboj se  představí také v rámci sekce festivalu Enter Nová dráma/New Drama v Prešově a Žilině.

Soutěž původních dramatických textů – divadelních her ve slovenském a českém jazyce s názvem DRÁMA, jejímž cílem je podpořit a ocenit původní dramatickou tvorbu a napomoci jejímu uvádění na slovenských jevištích, vyhlašuje každoročně Divadelní ústav Bratislava.

Helena Eliášová: Tentazione (2005)
Obsazení: 6 mužů, 2 ženy

Tentazione je hra o současné „ztracené generaci“ mladých lidí, kteří hned na začátku své životní cesty vše vzdají. Současný svět nabízí tolik možností, tolik vyžití, tolik profesí a tolik komplikací. Nabízí vše a nic. Mladý člověk může být, čím chce, pokud na to má. Musí se ale až příliš rychle rozhodnout, co se sebou samým a se svým životem. Jako kdyby existovala pro všechny jen jedna šance. Pokud nemá dost odvahy, drzosti, výdrže a síly, možná vše rychleji skončí, než začne... 

Dvacetiletá Rina celý svůj mladičký život zasvětila divadlu, jako nespočet dívek toužila být herečkou, ale na školu se nedostala. Ze své „životní prohry“ se nedokáže vzpamatovat a vzdá všechny své další snahy o hereckou kariéru. Začne se živit jako barmanka. Od života už nic nečeká. Odevzdaně doprovází svou nejlepší kamarádku Sofii na přijímací zkoušky na pedagogickou fakultu a snaží se přežít ubytování v katolickém penzionu. V penzionu se setkává s Otcem Emíliem, který se pro ni hned v prvním okamžiku stane zosobněním všeho dobrého na Zemi. Rina si do otce projektuje všechny své ideály, touhy a sny. Zamiluje se do něj. Poslední večer se ze zoufalství opije a Otci svoje city vyjeví. Otec jejímu vyznání málem podlehne, ale v poslední chvíli ji odmítne.V ten okamžik pro Rinu končí svět. Domnívá se, že větší dobro, které pro ni představoval kněz, už nikdy v životě nepotká, a tak svůj život té noci vzdá.

S Rinou a Sofií se setkáváme v druhé části hry o několik let později. Sofie se také na školu nedostala, ale svůj osud přijala, prodává oblečení v luxusním butiku a užívá si lásku s mladým novinářem Maxem. Rina tvoří „bizarní pár“ s homosexuálním prostitutem Luigim a přivydělává si na živobytí prodejem speedu. Ve jménu své ztracené lásky s knězem vede nevázaný sexuální život a ostentativně trpí. Rina je přesvědčena, že její život nemůže být horší, ale brzy pochopí, že může. Sofie se stěhuje za svým přítelem a po jedné nepříjemné události ji opouští nejen Luigi, ale i její „pseudopřátelé“, dealeři Fred a Pedro. Rina zůstane sama bez přátel a bez peněz. Jedné noci v parku přiopilé a zoufalé dívce svitne naděje „na život“, ale možná už je příliš pozdě…

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA. 

Helena Eliášová (1987, Praha), absolvovala bakalářské studium dramaturgie na DAMU, v současné době studuje obor Mediální studia na Karlově Univerzitě. Od osmnácti let se věnuje dramatické tvorbě. Mezi nejčastější témata jejích her patří problematika subkultur, hledání vlastní identity, neschopnost zařazení se do společnosti, destrukce a rozklad lidských vztahů, moderní technologie aj. V roce 2007 získala za text Metal4ever ocenění v dramatické soutěži Zlatá divadelní žába, reflektující problematiku rovných příležitostí žen a mužů. Hru uvedlo Divadlo Letí v rámci cyklu 8@8 (režie Daniel Špinar). Mimo to je autorkou politické satiry Na (d)ně!, divadelních her Hustler4U, Poslední večírek, Tentazione, Té noci, Maják, Améba, We Are The Talents! a rozhlasových her Jako za živa a Pátek o desáté. V prosinci 2010 uvedlo divadlo Letí její hru Cyberlove (režie Martina Schlegelová), která vznikla v rámci projektu Centrum současné dramatiky. Za hry Hustler4U a Pátek o desáté získala Helena Eliášová Cenu Evalda Schorma za rok 2009. Její hra Té noci získala 3. místo v soutěži o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2010. Pravidelně spolupracuje s Českých rozhlasem. V současné době se zabývá také překladem z němčiny (T. Meinecke, Der Tod kommt auf einem bleichen Pferd, společně s Kateřinou Bohadlovou).

V blíže nespecifikovaném prostoru se setkávají dva velcí dramatičtí autoři - Anton Pavlovič Čechov a Samuel Beckett. Samuel Beckett obdržel dopis, z nějž se dozvídá o odmítnutí uvedení své hry nejmenovaným divadlem. Čechov se právě vrátil z Moskvy, kde se marně pokoušel v některém z divadel prosadit na repertoár svoji novou hru s názvem Višňový sad. Hra byla odmítnuta (i v MCHATu) – kvůli ekologismu. Do děje vstupuje Václav Havel, který se snaží vyrovnat se stejným problémem jako jeho kolegové – jeho hry nechce nikdo uvádět, za což mohou především kvóty na počet mužských a ženských zaměstnanců v divadlech, které určují poměr mezi nimi čtyři ku jedné. Proto jsou hry českého exprezidenta, které tyto normy nesplňují, odmítány.

Zoufalí autoři se stále více upínají k možnosti požádat o radu autora, který s uváděním her nemá problém, Petra Zelenku. Ten nevkládá svým postavám do úst dvoustránkové monology a jeho témata současné lidi opravdu zajímají. Beckettovi se podaří využít Havlova zaujetí jedním ze svých monologů a Zelenkovi telefonuje. Zelenkova odpověď je však zarážející; ukáže se, že řeší stejné problémy jako tři velcí autoři. Beckett i Havel jsou tímto faktem zdrceni. Nutí se do úvahy, co lze ještě dělat v nastalé kritické situaci. Čechov oproti tomu jedná v duchu poetiky svých her – odchází do zákulisí, kde se zastřelí.

Jedná se o dramatickou hříčku kratšího rozsahu, která komickým tónem parafrázuje nejen některé motivy z děl tří velkých světových dramatiků, ale také prvky poetiky charakteristické pro každého z těchto autorů. Za vtipnými pasážemi se skrývá vymezení tématu hry v závažnější rovině; lze jej pojmenovat jako zpochybnění možnosti sdělení skrze umělecké dílo v současné době.

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 20 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 5 rozhlasových inscenací.

V letošním roce bylo na Cenu Evalda Schorma nominováno 26 textů mimořádné kvality od 21 autorů, z nichž se do finále dostalo 10 autorů.

CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2012

1. MÍSTO

• Alžběta Štollová (Univerzita Helsinky) za překlad hry Sirkku Peltola Finský kůň

Sirkku Peltola: FINSKÝ KŮŇ (Suomen hevonen, 2004)

Celovečerní komedie Finský kůň (Suomen hevonen, 2004) pojednává o finském venkově 21. století. Na chátrajícím statku žijí tři generace. Pole se nezelenají, zvířata z chlévů a stájí mizí. Nakonec odchází i ten poslední kůň. Kromě matriarchátu tu vládne absurdita. Touha po seberealizaci člověka ztroskotává na obtížné mezilidské domluvě a na nutnosti dodržovat nespočet nařízení, včetně těch, která diktuje EU. Co ještě zbývá z finského venkova? Finský kůň je první částí volné trilogie, jejímž druhým dílem je Yksiöön en Äitee ota (2007, Do garsonky s Máti nejdu) a třetím Lämminveriset (2011, Teplokrevníci). Celá trilogie sleduje osud rodiny Kotalových ve Finsku po vstupu země do EU. Hra Finský kůň reprezentuje Finsko v antologii současného severského dramatu (ed. Zbyněk Černík), kterou vydal Divadelní ústav v dubnu 2013.

Alžběta  Štollová (1981), pochází z Prahy. Po čtyřměsíčním studijním pobytu v Rovaniemi se začala zajímat o finskou kulturu. Vystudovala finštinu na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 2007 – 2008 pracovala jako redaktorka v Literárních novinách. Do sborníku k 90.výročí nezávislosti Finska Suomi a my (ed. ŠVEC, M.  – SNOPEK, L., Aegyptus os.: Moravská Třebová 2007) přispěla textem o finských filmech uvedených v české distribuci. V současné době žije ve Finsku, vyučuje češtinu a finštinu, překládá drama i prózu, studuje na Helsinské univerzitě a chodí do sauny. 

2. MÍSTO

• Milan Šotek (DAMU) za původní hru Plejtvák
• Ervín Hodulík (FFMU) za původní hru Adam
• Jan Krupa (JAMU) za překlad hry Philippa Minyany Maličká v hlubokém lese

3. MÍSTO

• Pavel Bušta (FFUK) za původní hru expres praharadotín
• Otto Kauppinen (JAMU) za překlady her Jussi Moila Ke slunečnicím připodobněná a Mika Myllyaho Panika

ČESTNÉ UZNÁNÍ

• Natálie Preslová (FFUK) za překlad hry Sylvaina Leveye Je to prdel, ne?
• Šimon Peták (JAMU) za původní hru faust
• Tereza Verecká (DAMU) za původní hru Divná, divná věc
• Vanda Zaplatílková Hutařová (FFUK) za původní hru Vlk in fabula

Všechny finálové texty jsou k dispozici v DILIA.

Hra expres praharadotín líčí osudy dnešního adolescenta, který se narodil v Radotíně u Prahy. K tomuto zvláštnímu městu chová vřelé city a kde může, tam jej obhajuje. Jeho hra se skládá z devíti obrazů, jež jsou každý sám o sobě uzavřen, ale spojuje je postava Petra a jeho milovaného města. Hra začíná "konfliktem" s Bohem, v nějž okolí malého chlapce proti jeho vůli nutí uvěřit. Petr ale obhájí svůj vlastní názor, a stává se tak teenagerem. Druhý obraz je ódou na Smíchovské nádraží, které Petrovi zajišťuje spojení s velkým světem dospělých lidí. Forma básnického textu je tedy zcela namístě. Dále našeho hrdinu čeká iniciace třemi zly: alkoholem, marihuanou a sexem bez lásky. Ve všech těchto zkouškách ohněm obstojí. Některé obrazy nejsou uzavřenými scénami, ale jen jakýmisi skeči, krátkými parodickými situacemi. Smutkem jsou zastíněny obrazy o vážné nemoci kamarádky Zuzany a setkání s bezdomovcem Jiřím Petráškem, který se stane Petrovým kamarádem. Obě scény končí tragicky. Katarze textu je jak ve výsměchu maloměšťákům, kteří Radotínem pohrdají, tak v očistné lázni velkého milostného vzplanutí při rituálním tanci na muziku Franze Schuberta. Celá hra je jak lehkou moralitou, tak vlídným pohledem do dnešních mladých duší.

Hra získala 3. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.

Faust jako posedlost, Faust jako vzor životní opravdovosti nabízený ve vzorníku, faust jako zboží. Kdo by něco takového prodával? Wagner. A Mefisto mu rád půjčí.

Grétu, vedoucí marketingu společnosti Wagner bros., uhrane divadelní představením Fausta a rozhodne se nasadit ho jako nový obchodní artikl. Z Fausta je hit. Zneklidňující Pán, Wagnerův investor, verbuje zaměstnance pro mamutí projekt, piják Jindřich ale práci nedostane a skončí na ulici.

faust na tisíc způsobů prorůstá z regálů do životů všech, trhá rekordy prodejnosti a hrozí došplhat až ke komerční totalitě.

Hra je dravou travestií faustovské látky určenou pro menší nebo větší chuchvalec zpívajících herců.

Hra získala čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.

Divná věc, divná věc se snaží zachytit a reflektovat stále zběsilejší požadavky, které na člověka klade dnešní společnost. Je třeba jít s dobou, je třeba být týmový hráč! A to ve všech profesích a na každé úrovni.

Skrze teskně groteskní osudy nádražního metaře Tomka zjišťujeme, jak těžké může být naplnit požadavky zaměstnavatele. A jak sladký může být kariérní postup. 

Hra získala čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.