KE SLUNEČNICÍM PŘIPODOBNĚNÁ (Nainen joka rinnastui auringonkukkiin, 2005)
Jussi Moila
Překlad: Otto Kauppinen
Žánr: činohra (řada vícehlasých textů o lásce a smrti)
Obsazení: variabilní
- Miluji tě.
- To nesmíš říkat.
- Proč?
- Žijeme v omezeném čase a/ prostoru.
- Miluji tě.
- Láska je nekonečná. Nevejde se/ sem.
- Miluji tě.
- Sedni si mi/ na klín.
- Díky.
- Ale jen na pět vteřin. Pak si musíš/ stoupnout a znovu to zvážíme.
- Jedna, dvě, tři, čtyři, pět.
Moilův text Ke slunečnicím připodobněná je, jak sám autor píše v úvodu, „řada vícehlasých textů o lásce a smrti“. Jde o nepravidelný dramatický text skládající se z 61 krátkých textů různých forem, sahajících od seznamu značek aut a věků jejich vlastníků přes krátkou báseň tanka a kompilaci vytržených scénických poznámek z Hamleta až k dialogu končícímu eroticky podbarveným dotazem o původu zaoblených tvarů skřítků Mumínků. Na konci textu je i obraz (Ikarův pád od Pietera Brueghela). Každá z těchto epizod se však nějakým způsobem, často patrným až na druhý pohled, váže k tématu neuspokojené lásky a z ní plynoucího negativního pocitu, hraničícího s depresí a vyžadujícího destrukci. Je o věčném konfliktu muže a ženy, kteří se navzájem potřebují, ale k úplnému porozumění mezi nimi nemůže nikdy dojít. Na druhou stranu z textu čiší obrovská životní síla a touha změnit svůj aktuální stav, dosáhnout kýžené harmonie. Text postrádá jednoznačně vyložitelný děj, lze jej interpretovat různými způsoby. Zdůrazněním některých pasáží a upozaděním jiných lze děj dotvořit – autor sám v úvodu píše, že „hru lze znásilnit a ona si to bude pravděpodobně užívat“. Některé věty jsou v textu schválně přeškrtnuté a jejich význam si má každý vyložit sám. V textu nejsou žádné konkrétní postavy – většina pasáží je čistě lyrických a ty, které jsou psány v dialozích, jsou řešeny pouze oddělenými přímými řečmi. Inscenátorům však nic nebrání postavit inscenaci na právě jedné z těchto částí a rozvíjet její postavy ostatními pasážemi. Text k takovéto úpravě přímo vybízí.
Překlad hry získal 3. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.