Dramatická instalace ve čtyřech obrazech. 

V úvodu se objevuje sochařka Iris, která je nucena skrýt svoji pravou identitu, neboť se věnuje zakázané činnosti - tvorbě umění. Vystupuje dále jako Ingrid, služka Ministryně. Ze schůzky Ministryně a Náměstka však vyplyne, že se chystá zatčení umělkyně klíčového významu – Iris. Neustávající křik Ministryniných dětí za scénou, který se Ingrid snaží utišit zakázaným zpěvem, dovede Ministryni k rozhodnutí služku propustit. Ingrid se opět mění v Iris. Před svým odchodem z bytu Ministryně se umělkyně pokouší odnést jedno ze svých uměleckých děl – Giocondu, sochu muže v životní velikosti. Gioconda však ožívá a autorku přesvědčí, aby jej u Ministryně nechala, neboť tam bude mít prostor působit ve prospěch sochařky.

V dalším obraze se však Náměstkovi při výslechu Iris, která již byla mezitím dopadena, podaří využít obrazivosti umělkyně, když odhalí několik mučidel v místnosti a barvitě popisuje jejich účinky. Po slibu veřejného prohlášení, že díla Iris nemají smysl, Náměstek Dozorci přizná, že se jednalo pouze o makety mučidel. Te je však popřeno při následné Giocondově vernisáži v prostorách mučírny. Pod tlakem Ministryně je však Gioconda nucen najít pro svoje exponáty jiný než estetický smysl – začne tedy mučidla prodávat Návštěvníkům galerie. Finanční zisk z prodeje uměleckých děl přivede Ministryni k ochotě stále více uvolňovat normy, týkající se tvorby umění. Až Náměstek rozhodne o znovunastolení původních tvrdých opatření, důvodem je bezmezné, nekontrolovatelné šíření estetiky. Sochařku Iris, která k Ministryni přichází, Gioconda přesvědčí, že tomu musí společně zabránit. Je však nutné, aby umělkyni nikdo nepoznal...

V posledním obraze proto zdobí Iris tetování po celém těle a zvláštní barva vlasů. Na vernisáž několika děl – Giocondů, kde má být však hlavním uměleckým objektem sama umělkyně, přichází její Matka. Ta své dítě nepozná. Iris nakonec Giocondu zničí, když Matce nepotvrdí její pravou identitu. Následně se Ministryně podvoluje Náměstkovým záměrům a dobrovolně se stává sochou. Zbývá už jen najít Iris, posledního umělce, který se pokouší o volnou tvorbu...

Text je formálně rozdělen do čtyř celistvých obrazů, jejichž podstatou jsou absurdní dramatické situace, které jsou zcizovány surreálnými sekvencemi. Hlavní téma hry lze pojmenovat jako vymezení umělce jako vůdčí postavy kultury k perzekucím ze strany systému; tyto perzekuce můžeme chápat různě, od totality ideologie až k vládě kapitálu. V textu lze také nalézt různé citace nebo narážky na jiná umělecká díla.

Příběh hry začíná na střeše vysokého domu, kam přichází Žena, pevně odhodlaná skočit se střechy dolů. Její odpočítávání vyruší Muže, který se ukáže být zkušeným obyvatelem střechy, který se již několikrát marně pokusil skočit. Postupně se dovídáme o důvodech, které vedly Ženu a Muže k rozhodnutí přijít na střechu. U Ženy je to neutěšený stav jejího vztahu s mnohem starším manželem Viktorem. Muže opustila jeho manželka, když s ní odmítl mít kvůli zdravotním rizikům dítě.

Následuje první snový obraz, který poprvé naruší realistickou linii hry. Na scénu přichází Maskulin a Femina, kteří si jako malé děti hrají na slepou bábu. Poprvé objevují pocit prvního dotyku, stud a vyznání lásky. V průběhu hry se objevují další snové obrazy, které mají svůj vlastní vývoj, nezávislý na vývoji realistické linie Muže a Ženy. Později vidíme Maskulina v podobě akčního hrdiny a Feminu jako Bond girl nebo Maskulina jako Caesara a Kleopatru jako mladou, dospívající dívku, jíž se Caesar zmocní. Význam těchto snových obrazů můžeme chápat v různých rovinách. Nabízí se jejich pochopení jako  poetických paralel k poněkud surovému příběhu Muže a Ženy.

Po intimním styku Muž navrhne Ženě, aby spolu měli dítě, na což Žena reaguje podrážděně, protože sama už má jedno dítě, o které se nedokáže postarat. Po zdánlivém usmíření přichází na střechu její manžel Viktor. Ten jí oznamuje, že se Žena může vrátit domů, i když ani s ním dítě už mít nechce. Přijme ji i s tímto jejím krutým rozhodnutím. Po čtyřech měsících se však Žena vrací zpátky na střechu, aby Muže znovu přesvědčila o své lásce. Muž má následně vidinu, v níž na střechu přilézá jeho manželka. Ta mu vyčítá, že neskočili spolu, ačkoli jí to slíbil. Později dojde ke rvačce mezi oběma sokyněmi, kterou Žena ukončí nepovedeným pokusem o sebevraždu. Hra končí epilogem, v němž se Muž i Žena snaží objasnit moment, v němž vzniká láska, přemýšlí nad její hranicí. Za jejich slovy je cítit hluboký smutek i pocit provinění. Po vzájemném vyznání lásky se oba opět chystají skočit...

Žánrově lze text vymezit v intencích tragikomického dramatu s groteskními prvky. Hra se pokouší mapovat aspekty typické pro soudobou podobu vztahu Muže a Ženy. Podstatným prvkem textu je pestrá stylová škála (realistický dialog, parafráze biblických veršů, citace filmu...), čemuž napomáhá poetika snových obrazů.

Realita je úhel pohledu a spisovatel Paul vidí skutečnost skrze stránky svého románu. Rozhodl se v něm oživit svoje vzpomínky na čtyři ženy, s nimiž se kdysi setkal. Během psaní ale zjistí, že postavy, které vytváří nejsou jen pouhým záznamem a kopií svých předloh, ale že začnou žít autonomní život.

První část hry prostřednictvím Paulova vyprávění představí Jiřinu –vášnivou hospodyňku, Miu – ztřeštěnou dívku s „barovou náturou“, Kristýnu –ekologickou aktivistku, a Emmu – intelektuálku a Paulovu manželku. 

Druhá pasáž pak rozvíjí příběh těchto postav, které se společně sejdou, aby zhodnotily dosavadní průběh psaní románu. A protože se jedná o čtyři unikátní ženy, lze očekávat, že nemůžou být nikdy zcela spokojené.

Hra získala čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.

V sobotu 25. května 2013 se na festivalu formou scénického čtení, které připravila  mladší generace režisérů z okruhu Divadla Józsefa Katony, představí mimo jiné čerstvě do maďarštiny přeložené hry Romana Sikory Snídaně s Leviathanem (překlad Gertrud Mária Korpič) a Alice Nellis Barikády (překlad Borbála Csoma).

Program festivalu:

PÁTEK 24/5                        

19.00 ZAMĚŘENO NA… MINULOST

Divadlo Józsefa Katony  - studio Kamra

Divadlo Feste Brno: Havel píše Husákovi

režie: Jiří Honzírek

Národní divadlo Praha: Zítra se bude… (Filmový záznam)

hudba: Aleš Březina

režie: Jiří Nekvasil

režie filmového záznamu: Jan Hřebejk

SOBOTA 25/5                     

19.00   ZAMĚŘENO NA… SOUČASNOST

Divadlo Józsefa Katony  - studio Kamra

Roman Sikora: Snídaně s Leviathanem

Překlad: Gertrud Mária Korpič

Režie: Daniel D. Kovács

Alice Nellis: Záplavy

Překlad: Borbála Csoma

Režie: András Dömötör

Stanislav Jiránek, David Nejedlý: Bílý Palcát aneb Konečně řešení

Překlad: Gertrud Mária Korpič

Režie:Lucie Málková

Petr Zelenka: Očištění

Překlad: Robert Gál

Režie: Kriszta Székely

NEDĚLE  26/5                     

19.00 EUROPEANA

Divadlo Józsefa Katony  - velký sál

Národní divadlo Brno – Divadlo Reduta: Europeana

Autor: Patrik Ouředník

Adaptace:Dora Viceníková

Režie: Jan Mikulášek

Pořadatel: o.s. Divadlo Unlimited

Partneři projektu: České centrum Budapešť, Divadlo Józsefa Katony Budapešť, Institut umění – Divadelní ústav.

Akce se koná pod záštitou velvyslankyně České republiky v Maďarsku Ing. Heleny Bambasové.

Postavy 1, 2,3 a4 spolu hrají na blíže neurčeném místě a v blíže neurčeném čase zvláštní hru, která spočívá v tom, že vždy tři z nich ubližují té čtvrté.

S každým novým kolem se role násilníků a oběti prohodí. Hra francouzského autora S. Leveye zkoumá, kam až taková hra může dojít.

Překlad hry získal čestné uznání v rámci soutěže o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.

Klukovská komedie z maloměsta a začátku 20.století.

Představovat veleznámý Poláčkův humoristický román o partě pěti kluků, kteří provádějí dospělým, i sami sobě, nejrůznější skopičiny, by zajisté bylo nošením dříví do lesa. Peškova dramatizace klasické humoristické předlohy nabízí celou řadu známých příhod Péti Bajzy a jeho kamarádů, Edy Kemlinka, Čendy Jirsáka, Antonína Bejvala a Josefa Zilvara z chudobince. 

A tak se s partou kluků vypravíme nejenom do školy, ale také do krámů pana Bajzy a cukráře Svobody, na dvorek, kde Péťa Bajza a Evička Svobodová sehrají veleskvělou komedii o Nezvedené princezně, která nechtěla pít kávu se Sokolem. Parta pěti kluků se vypraví do biografu a utká se s odvěkými nepřáteli, zlořečenými Habrováky. Ze známých figurek Poláčkova románu nechybí v Peškově dramatizaci ani tatínek a maminka Bajzovi a jejich služebná Kristýna, zvaná Rampepurda, také pan Fajst, pověstný úředník na penzi, který stále peskuje školní mládež, lakotný strýček Vařeka a šťouravá tetička Vařeková.

Celá dramatizace je datována roky 1913 a 1914 a na pozadí humorných příběhů je cítit blížící se válka. Toto téma je však pouhou připomínkou doby, ve které se odehrávají příběhy Karla Poláčka. I hudební dramaturgie této komedie se důsledně přidržuje výše uvedenými daty a téměř všechny předválečné hity, ze kterých je snad nejznámější pochod Colonel bogey (1913), který proslul především díky slavnému filmu Most přes řeku Kwai, ve kterém je použit jako ústřední melodie. Výjimkou je pouze citace z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Všechny písně skvělým způsobem otextoval dvorní spolupracovník Vlastimila Pešky, textař Jaroslav Wykrent.Vlastimil Peškadramatizoval Bylo nás pět pro své brněnské Divadlo Radost, kde tato komedie sklízí zasloužené ovace.  

Hudební party od autora může zprostředkovat DILIA.  Od autora lze také získat DVD záznam filmu Andula a myslivec, který je součástí scénáře.   

Krátký pohádkový příběh, částečně podle historických reálií, se odehrává ve středověku, ve východočeské obci Potštejn. Skutečný příběh o loupeživém rytíři Mikuláši z Potštejna a dějiny známé zříceniny hradu jsou základem, na kterém je děj postaven.

Pohádkovou rovinu reprezentuje víla Bublinka, která „moderuje“ souboj dobra a zla. Ztělesněním zla je zde loupeživý rytíř, který okrádá pocestné. V našem případě kupce Peregrina (opět reálnou postavu) a jeho rodinu. Do děje však vstoupí postava Zemana Heřmana, který spolu s ostatními loupeživého rytíře přemůže a předá spravedlnosti. Zlo je tedy v duchu „pohádkové“ tradice po zásluze potrestáno…

Představení je vhodné jak pro nejmenší dětské diváky, tak pro starší i dospělé, kteří jistě ocení názornost, situační i slovní komiku, a v neposlední řadě také živý děj…