Cena Evalda Schorma 

za původní hru, dramatizaci či překlad

Uzávěrka nominací: 31.března 2013!

Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP a FPF za původní hru, dramatizaci či překlad.

Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). 

Nominována mohou být tato díla:  
             -  původní hra 
             -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) 
             -  dramatizace

Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2013.

Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):

  „Každý je v tom  sám. V tom zmáhání  dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“

Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnil divadlo i  film jako představitel československé nové filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988).  Krátký život mu byl  vyměřen. Okusovaný z jedné strany  zákazy a z druhé nemocí (Černý  mnich v roce 1983 byl  patrně posledním představením, které dělal  v plné  síle).  Svůj  život  mohl  žít  mezi  lety  1956 až 1969,  v sedmdesátých  letech vyčerpává  obrovský potenciál  sil. Až  do  roku    1983,   kdy    propuká   nemoc.  
Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu,  Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný cirkus (1977), Sněhovou královnu(1979), Noční zkoušku (1981), Černého mnicha (1983) i Odyssea (1987).
Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné: už  žádná   společenská   kritika,   ale  psychologické,  téměř  meditativní zvnitřnění.  Sonda, maximální  lidskost  i s  propastmi a  pochybami. Lidskost  ve své  obnažené  absurditě. Člověk je  dobrý i špatný. Člověk není  ani dobrý, ani  špatný. Schorm ukazoval, že „v  nejistotě  je  snad  jediné  východisko“. Ze  samoty člověk nesmí utíkat, „člověk  je vždycky sám a musí o tom vědět“.

                                                                          (Radka Denemarková)

Tři kratičké pohádky pro loutky a pět herců O kohoutkovi a slepičce, O zajíčkovi a lištičce a O řepě jsou určeny pro nejmenší diváky a jejich rodiče.

V jedné malé vesničce bydlí tetka Micina, babička Polívčička a někdy trochu protivný dědeček Kukyn. Na návsi by panoval klid a mír, kdyby se ale v okolí nepotloukali dva drzí, a mezi námi i  pěkně nenažraní, potkaní kluci: vychytralý hubeňour Žeryn a baculatý dobrák Myškin. Tihle dva uličníci se čas od času vloupají někomu do domečku, ukradnou všechny zásoby jídla a spořádají je na posezení. Když nic jiného není, snědí klíďo píďo šlupky od brambor nebo papír od uzenáče, vypijí lák z nakládaných okurek a v nouzi skutečně největší si dají třeba i špejličky od jitrniček. Jediná možnost, jak před těmihle potkaními  loupežníky ochránit spižírnu a ledničku, je... Pořídit si kocoura! No ano, kocoura hlídače. Jenže – na návsi stojí tři domečky a ve vsi je volný jen jeden jediný kocour, Maťulda Mazel. Ke komu se nastěhuje? Komu ochrání zásoby? To se uvidí, až který ze sousedů odvypráví nejlepší pohádku.  

            Divadelní hra Adam je  volně navazující pokračování autorova debutového textu. Děj se tentokrát odehrává v současných společenských reáliích, kdy se v pozadí  začíná uskutečňovat plánovaná revoluce úřednických stavů. Hlavní postavou příběhu je Adam Hoffmann: čerstvý doktorand humanitního oboru, který je díky svému přehmatu s emailem vyhozen z své milované katedry. Bez požadované profesní specializace, nebo dlouholeté pracovní praxe vstupuje Adam do světa za dveřmi univerzitní knihovny.

            Po nepříjemném dialogu se zaměstnankyní Úřadu práce, který skončí jejím nervovým zhroucením, nachází mladý doktorand pracovní příležitost jako Obchodní reprezentant pojišťovny Velká pyramida. Po počátečních patáliích se z něho nakonec stává zaměstnanec měsíce, nakolik omylem odhalí pozvaným klientům interní tajemství o velkém tunelu a ti ucítí šanci zbohatnout. Adam však tuto slibnou kariéru opouští, protože zjišťuje, že oblastní šéf pojišťovny nemá završené ani maturitní vzdělání. Se vztyčenou hlavou nakonec odchází na stavbu, kde hned první den skoro smrtelně zraní kolegu odcházejícího do důchodu. Tady se Adam v šatně potkává s lidmi, o kterých nikdy neměl valné mínění, ale po společném rozhovoru musí nakonec pozměnit svůj předchozí pohled. Při typické rozlučce  s odcházejícím kolegou je mladými kolegy servírovaný netradičný koláč. Jeho příchuť mlsný Adam neumí specifikovat, ale její doslova očarovaný. Díky němu se v posledním dějství hlavní hrdina ocitá v hospodě, kam se dostal poté, co na náměstí napadl vůdce studentské demonstrace a následně dostal lahví do hlavy. Z rukou rozzuřeného davu ho zachraňuje jeho dřívější láska, Regina. Ta roky cestovala po světě, protože nemohla najít životní naplnění. Z jejich vzájemného dialogu se dozvídáme, že ji čeká tajná mise ve jménu společenského blaha a zanechává Adama vlastnímu osudu. Ten má po předešlých životních zkušenostech ujasněné vlastní životní poslání a rozhoduje se vyjít ze stínu akademismu na sluneční světlo, aby se pokusil vzít život do vlastních rukou.

Hra získala 2. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.

Příběh malého kotěte, které hledá domov a pomocí svých kočičích přátel jej nakonec najde. Kde? Přece u lidí. I když se to někdy nezdá, mezi lidmi se občas najde někdo, kdo má rád kočky. Třeba Honzík, který zprvu neví, co taková kočka potřebuje. A nebo ví?

Hravé a veselé vyprávění nás zavede do světa koček a jejich trápení.

Kočka je chlupatá, okatá strakatá

měkká a veselá, smutná i zlá.

Kočka je ohebná, chytrá a přítulná,

Kočka je všechno , co mám tak rád.

Mějte nás lidi, mějte nás rádi,

Bez lásky, přátelství, těžké je být

Zpívejte, tancujte a buďte hraví

Vězte, že jen s námi radost je žít.

Mějte nás lidi, mějte nás rádi,

Chce to jen nebát se a trochu chtít

Za trochu péče a za lásku vaši

Vděčnost k vám navěky budeme mít

Fotbalová komedie, která hraje první ligu.

Fotbalovému týmu, hrajícímu nejvyšší soutěž, hrozí pád do druhé ligy. Aby hráči odvrátili tuto hrozbu, musí splnit nemožný úkol – porazit v posledním zápase sezóny tým, který hraje o první místo tabulky. Představenstvo klubu dává trenérovi nůž na krk a chce, aby za každou cenu dovedl mužstvo k výhře. Jenže to se snadněji řekne, než udělá. Těžko můžete uspět, když váš kádr táhne přestárlý kapitán hrající poslední zápas v kariéře a obranu řídí syn majitele klubu, který umí sotva kopnout do balónu a myslí si o sobě, že je David Beckham. A aby toho nebylo málo, tak osudný zápas bude, poprvé v nejvyšší soutěži, pískat ženská rozhodčí. V takovém případě nezbývá, než vymyslet taktiku, která nemá s fotbalem společného zhola nic. Stačí vybrat obětního beránka, který bude ochoten dostat rozhodčí do postele, a kdyby i to bylo málo, ještě je v záloze plán B – udělat z hráčů herecké hvězdy, které umí nafilmovat celou škálu pádů a zranění tak, že by jim to zbaštil i Dustin Hoffman…

Děj hry se odehrává během již zmíněného posledního utkání sezóny. Divák se prostřednictvím flashbacků teprve postupně dozvídá, co tomuto zápasu předcházelo, a blíže se seznamuje s jednotlivými postavami. Tři herci hrají dvě fotbalové jedenáctky, nechybí komentátor zápasu, zákulisní třenice, standardní situace, ani zpomalené záběry, zkrátka vše, co k pořádnému fotbalu patří. 

Malá domů je komedií, která vznikla speciálně pro bratislavské Divadlo v podpalubí. Stala ve však tak úspěšnou, že se autoři rozhodli vytvořit i verzi adaptovanou do prostředí české nejvyšší fotbalové soutěže. K tomuto účelu použili týmy Baníku Ostrava a Sparty Praha. Hra je však koncipována tak, aby se dala snadno přizpůsobit potřebě inscenátorů a stala se lokální komedií, která jakoby byla napsána přímo pro daný soubor či divadlo. Stačí jen, dle potřeby, pozměnit názvy obou týmů, případně upravit i jména jednotlivých hráčů a rázem máte komedii, která umí být „doma“ takřka kdekoliv. Jednoduchými dramaturgickými zásahy se dá hra adaptovat také na úroveň druhé či třetí ligy.     

Michaela Doleželová aRoman Vencljsou absolventy činoherního herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Divadelní hry píší společně od roku 2006, kdy vznikla jejich prvotina Výročí. Zpočátku psali pouze pro potřeby vlastní divadelní společnosti, ale v současné době jsou jejich texty poptávány různými divadly v České i Slovenské republice. Na svém kontě mají několik divadelních komedií a další chystají. Jejich zatím nejúspěšnější hra Když se zhasne se stala nejuváděnější českou komedií roku 2012, kdy se během jediné sezóny dočkala hned pěti různých nastudování. Autorsky spolupracují např. s Moravským divadlem Olomouc, s Městským divadlem Zlín, Slezským divadlem v Opavě, nebo s bratislavským Štúdiem L+S.

Malá Natálka se prostřednictvím dětské knížky dostane na ostrov Čičidžuma, kde se potká s poněkud svéráznou opicí Marly. Ta se chystá na nebezpečnou výpravu do džungle, aby tam od příšery Sekule získala zpět opičí poklad, který jí příšera ukradla. Natálka se rozhodne Marly se získáním pokladu pomoci. Opička jí slíbí, že pak na oplátku udělá všechno proto, aby se Natálka mohla dostat zpátky domů. Natálka s Marly se tak vydají na dobrodružnou cestu ostrovem, při které potkají lenochoďáka Speedyho, který neumí usnout, hejno sta blech, které ze všeho nejraději lechtají a koušou, a také ukrutánského piráta Zlovouse. Zlovous se doslechl o vzácném opičím pokladu a připlul na Čičidžumu společně se svým papouškem Kadu, aby ho za každou cenu získal. Nezastaví se před ničím, ani před masožravkami a už vůbec ne před Natálkou a její opičí kamarádkou Marly. Všichni se setkají u doupěte příšerné příšery Sekule, která jim dá tři hádanky. Zlovous vezme ze strachu o holý život nohy na ramena a Natálce s Marly nezbude nic jiného, než aby poklad získaly vlastními silami, což se jim nakonec podaří. K velkému překvapení Zlovouse i Natálky se ukáže, že v truhle není nic jiného, než trs banánů. Ostatně, ne nadarmo se říká, že opičí poklad je to nejcennější, co opice mají… Zlovous a Kadu se rozhodnou pověsit pirátství na hřebík a místo toho využijí svůj koráb k přepravě zboží mezi tropickými ostrovy a Marly pomůže Natálce dostat se zpátky domů. Všechno by to mohl být jen krásný sen, kdyby se Natálce na krku nehoupal opravdický, pirátský náhrdelník…

Pohádka je vhodná jak pro předškolní děti, tak i pro školáky na prvním stupni ZŠ. 

Michaela Doleželová a Roman Vencljsou absolventy činoherního herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Divadelní hry píší společně od roku 2006, kdy vznikla jejich prvotina Výročí. Zpočátku psali pouze pro potřeby vlastní divadelní společnosti, ale v současné době jsou jejich texty poptávány různými divadly v České i Slovenské republice. Na svém kontě mají několik divadelních komedií a další chystají. Jejich zatím nejúspěšnější hra Když se zhasne se stala nejuváděnější českou komedií roku 2012, kdy se během jediné sezóny dočkala hned pěti různých nastudování a v roce 2013 se chystají její další uvedení v Čechách, ale také na Slovensku a v Polsku. Autorsky spolupracují s Moravským divadlem Olomouc, s Městským divadlem Zlín, Slezským divadlem Opava, nebo s bratislavským Štúdiem L+S.

Během hry nás hlavní hrdina, Benjamín, seznamuje s tím, jak se postupně zbavil svých milenek Elsy a Lujsy. Jako masový vrah je stižen výčitkami svědomí, a proto si ke vraždě své třetí milenky Mariany přizve svého přítele Nikolu. Nikolo ovšem ztratí nervy a Benjamínovi hrozí, že bude Nikolou udán na policii. Na víkendovém sídle se rozpoutá hra na život a na smrt, buď Nikola zabije Benjamína, nebo Benjamín zabije Nikolu. Benjamín nakonec vítězí a Nikolu zabije. Nepřehlédne však galerii záhadných postav, které jej sledují a snaží se vypátrat, jaký byl osud jeho obětí. Pátrání je nakonec úspěšné. Celá divadelní hra se ukáže být parodií na notorické sledovače televizních seriálů. Benjamín tráví totiž veškerý čas sledováním televize a osudy hrdinů televizních seriálů ztotožní se svým fiktivním životem. Nakonec nedokáže odlišit svůj vlastní život od života postav, které vidí na obrazovce.  Parodie na nekonečné televizní seriály byla jednou z oceněných komedií třetího ročníku literární soutěže Teatru Powszechengo v Lodźi.

Jak uvádí o této hře autorka samotná: „Je to hra, která naslouchá intimnímu rozhovoru tří žen. Díváme se do zrcadla a často se smějeme. Tomu, jak my, ženy, dokážeme přehánět, jak se dokážeme pro něco zapálit, ale i tomu, jak dokážeme být marnivé. Naše hrdinky vám možná připomenou střípky z vašeho života a vy na krátkou chvíli zpomalíte a odpovíte si s nimi na různé otázky. Co je vaší životní výzvou? Jaká máte tajemství, o nichž nikdo jiný nic netuší? A co se ukrývá ve vaší kabelce? … A vy, naši milí mužové, mějte pro nás pochopení a buďte trpěliví, protože my se snažíme o to samé, pouze se v tom vesmíru Marsů a Venuší vždy nedokážeme potkat na té správné vlnové délce mléčné dráhy.“

Tato komedie se již několik let s úspěchem hraje v Bratislavě. V české premiéře ji uvedlo Divadlo Silesia Ostrava.