Cena Evalda Schorma 

za původní hru, dramatizaci či překlad

Uzávěrka nominací: 31.března 2012!

Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP a FPF za původní hru, dramatizaci či překlad.

Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). 

Nominována mohou být tato díla:  
             -  původní hra 
             -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) 
             -  dramatizace

Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena v písemné formě buď na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9 nebo e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2012.

Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):

  „Každý je v tom  sám. V tom zmáhání  dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“

Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnil divadlo i  film jako představitel československé nové filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988).  Krátký život mu byl  vyměřen. Okusovaný z jedné strany  zákazy a z druhé nemocí (Černý  mnich v roce 1983 byl  patrně posledním představením, které dělal  v plné  síle).  Svůj  život  mohl  žít  mezi  lety  1956 až 1969,  v sedmdesátých  letech vyčerpává  obrovský potenciál  sil. Až  do  roku    1983,   kdy    propuká   nemoc.  
Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu,  Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný cirkus (1977), Sněhovou královnu(1979), Noční zkoušku (1981), Černého mnicha (1983) i Odyssea (1987).
Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné: už  žádná   společenská   kritika,   ale  psychologické,  téměř  meditativní zvnitřnění.  Sonda, maximální  lidskost  i s  propastmi a  pochybami. Lidskost  ve své  obnažené  absurditě. Člověk je  dobrý i špatný. Člověk není  ani dobrý, ani  špatný. Schorm ukazoval, že „v  nejistotě  je  snad  jediné  východisko“. Ze  samoty člověk nesmí utíkat, „člověk  je vždycky sám a musí o tom vědět“.

                                                                          (Radka Denemarková)

Mezinárodní den divadla byl založen v roce 1961 Mezinárodním divadelním institutem (International Theatre Institute – ITI). Tento den slaví každoročně 27. března všechna národní střediska ITI a spolu s nimi celá mezinárodní divadelní obec. Při této příležitosti se organizují různé národní i mezinárodní divadelní akce – k nejvýznamnějším z nich patří Mezinárodní poselství – z podnětu Mezinárodního divadelního institutu je každoročně jeho autorem vybraná světově proslulá divadelní osobnost.

Poselství k mezinárodnímu dni divadla 2012

Je pro mne ctí, že mě Mezinárodní divadelní ústav při UNESCO vybral, abych formuloval poselství k 50. výročí ustavení Mezinárodního dne divadla.  Se svými stručnými poznámkami se obracím na své kolegy od divadla, což jsou lidé jako já a mí kamarádi.
Přeji vám, aby byla vaše práce strhující a originální, aby byla hlubokomyslná, jímavá, vedoucí k zamyšlení a aby byla zcela jedinečná.  Přeji vám, aby nás přiměla zamyslet se nad otázkou, co znamená být člověkem a upřímně vám přeji, aby tato reflexe vycházela ze srdce, aby byla nezaujatá a milostiplná.  Přeji vám, abyste dokázali překonat protivenství osudu, cenzuru, chudobu a nihilismus, což nepochybně řadu z vás čeká.  Nechť jste obdařeni nadáním, nechť jste nestranní, abyste nás dokázali poučit o tlukotu lidského srdce v celé jeho složitosti a to ve vší pokoře a s dostatečnou zvídavostí, aby se to stalo vaším celoživotním posláním.  Doufám, že ti nejlepší z vás - budou to totiž pouze ti nejlepší z vás a jenom ve vzácných a prchavých okamžicích  - dokážou zformulovat tu nejzákladnější ze všech otázek :  "Jak žijeme?".

Bůh vám žehnej !

John Malkovich   
překlad Dagmar Steinová

Světový den divadla – 27. března

Ustavení Světového dne divadla navrhl nejdříve v Helsinkách a potom ve Vídni na 9. světovém kongresu Mezinárodního divadelního ústavu v červnu 1961 jménem Finského střediska Mezinárodního divadelního ústavu prezident Arvi Kivimaa. Tento návrh, podporovaný skandinávskými středisky, byl schválen aklamací.

Národní střediska Mezinárodního divadelního ústavu ITI, jichž je dnes téměř 100 na celém světě, slaví od té doby každý rok 27. březen (datum zahájení sezony "Divadla národů" v roce 1962 v Paříži) jako Světový den divadla mnohočetným a nejrůznějším způsobem.

Mezinárodní divadelní ústav, založený v roce 1948 organizací UNESCO a světově proslulými divadelními osobnostmi, je nejvýznamnější mezinárodní nevládní organizací v oblasti performing arts, která má formální příbuzenské vztahy s UNESCO (vztahy poradenství a přidružení). ITI usiluje o "prosazování mezinárodní výměny poznatků a praxe v oblasti reprodukčního umění, podněcování tvorby a zvyšování spolupráce mezi divadelníky, vytváření povědomí veřejného mínění o nezbytnosti počítat s uměleckou tvorbou v oblasti rozvoje, prohlubování vzájemného porozumění za účelem účasti na posilování míru 
a přátelství mezi národy, připojení se k obraně ideálů a cílů organizace UNESCO."

Akce, pořádané na oslavu Světového dne divadla, se snaží výše zmíněné cíle naplňovat. Každý rok je přizvána význačná divadelní osobnost nebo osoba vyznačující se silou srdce a ducha z jiné oblasti, aby se podělila o své úvahy o divadle a souladu mezi národy. To, co je známé jako Mezinárodní poselství, se překládá do více než 
20 jazyků, předčítá pro desítky tisíc diváků před představeními v divadlech na celém světě 
a tiskne ve stovkách deníků. Kolegové v audiovizuální oblasti bratrsky pomáhají a více než stovka rozhlasových a televizních stanic vysílá Poselství posluchačům ve všech koutech všech pěti kontinentů.

Jean Cocteau byl autorem prvního Mezinárodního poselství v roce 1962. V roce 1993 vydalo Venezuelské středisko ITI dvě antologie, jednu obsahující všechna poselství od roku 1962 do roku 1993 v originálních jazykových verzích a druhou sbírku ve španělštině.

Světový den divadla je příležitostí pro divadelníky, aby oslavili sílu reprodukčního umění spojovat lidi, je to příležitost podělit se se svými diváky o určitou vizi svého umění a jeho schopnost přispívat k porozumění a míru mezi národy.

Spolu s širokým rozšířením Mezinárodního poselství, které je ústředním znakem Světového dne divadla od jeho zavedení v roce 1961, zahrnuje Světový den divadla četné akce ve všech částech světa od téměř intimních projevů až po velké lidové slavnosti. 

V letošním roce bylo nominováno 19 autorů a 20 textů, z nichž se do užšího finále dostali:

Tereza Březinová (FF UK): Defender

Ervín Hodulík (FF MU): Absurdistán

Braňo Holiček (DAMU): iJá

Jan Krupa (JAMU): překlad hry Philippe Minyana - Vulkán

Hana Lehečková (DAMU): V(Y)CHOD

Anna Saavedra (JAMU): Kuřačky a spasitelky

Milan Šotek (DAMU): Nový bleší cirkus, Tajemství žlutého hřbetu

Tereza Verecká (DAMU): Íjób

Konečné výsledky budou vyhlášeny 9.května 2012.

Všem finalistům srdečně gratulujeme!

„Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ řekl Zdeněk Harvánek, vedoucí divadelního a hudebního oddělení DILIA.

V letošním roce bylo na Cenu Evalda Schorma nominováno 19 autorů a 20 textů, z nichž se do užšího finále dostali:

Tereza Březinová (FF UK) za původní hru Defender
Ervín Hodulík (FF MU) za původní hru Absurdistán
Braňo Holiček (DAMU) za původní hru iJá
Jan Krupa (JAMU)za překlad hry Philippa Minyany Vulkán
Hana Lehečková (DAMU) za původní hru V(Ý)CHOD
Anna Saavedra (JAMU) za původní hru Kuřačky a spasitelky
Milan Šotek (DAMU) za původní hry Nový bleší cirkus a Tajemství Žlutého hřbetu
Tereza Verecká (DAMU) za původní hru Íjób

 „Letošní ročník byl velice silný,“ potvrdila Marie Špalová z Agentury DILIA. „V nominacích se objevila řada mladých talentovaných autorů, a právě proto se porota rozhodla ocenit všechny finalisty.“

Čestné uznání získala Hana Lehečková z pražské DAMU za původní hru V(Ý)CHOD, kterou uvedlo v rámci cyklu Teď přichází Zákon Švandovo divadlo na Smíchově v režii Davida Šiktance. Druhým Čestným uznáním byl oceněn překlad hry Philippa Minyany Vulkán, jehož autorem je student brněnské JAMU Jan Krupa. Třetí oceněnou je studentka Filozofické fakulty UK Tereza Březinová za původní hru Defender, která se mimo jiné dostala do finále dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka 2011.

Třetí místo obsadily dvě původní hry studentů pražské DAMU, a to Íjób autorky Terezy Verecké a iJá autora Braňo Holička, který text sám úspěšně inscenoval ve Studiu Ypsilon.

Také o druhé místo se dělí dva autoři. Prvním z nich je již zkušený dramatik Milan Šotek, který získal ocenění hned za dvě své původní hry, a sice za Nový bleší cirkus a Tajemství Žlutého hřbetu, kterou uvedlo Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami. Druhým autorem je student Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity Ervín Hodulík za svůj dramatický debut, původní hru Absurdistán.

Absolutní vítězkou letošního ročníku Ceny Evalda Schorma se stala studentka brněnské JAMU Anna Saavedra  se svou hrou Kuřačky a spasitelky, kterou v režii Janky Ryšánek Schmiedtové uvedlo ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka Národní divadlo moravskoslezské. První místo je již tradičně spojeno s finanční odměnou ve výši 10.000,- Kč. Díky finančnímu přispění syna Evalda Schorma, pana Oswalda Schorma již několikátým rokem získávají finanční ohodnocení také autoři na druhém a třetím místě. „Podle mého názoru je potřeba ocenit a podpořit začínající české autory, přál by si to tak i můj otec, jehož jméno Cena nese. Zároveň jsem rád, že si díky tomu mladí divadelníci připomenou právě osobnost Evalda Schorma,“dodal Oswald Schorm.

Všechny finálové texty jsou k dispozici v Agentuře DILIA, synopse her a medailonky jejich autorů naleznete na www.dilia.cz.

Více o vítězné hře:

 Anna Saavedra: Kuřačky a spasitelky

Obsazení: 4 muži, 4 ženy

Něžná groteska o virtuálních láskách, pracujících ženách a mužích v domácnosti.
   Slavná hra A. P. Čechova Tři sestry se stala přímou inspirací pro mladou autorku z česko-chilské rodiny Annu Saavedru a její moderní verzi životů žen ve třetím tisíciletí, v době babyboomu, internetových seznamek, pracovních kariér a ezoterních kurzů Jak být sebevědomou ženou. Chtěly by spasit svět nebo alespoň samy sebe v kraji, kde modré lišky dávají dobrou noc a štěstí přeje průměrným. Tři sestry. Kuřačky a spasitelky.
   Kuřačky a spasitelky jsou všude kolem nás. Jsou metaforou nikoli pouze ženské, ale obecně lidské rozpolcenosti. Jsou po kolena v bahně, ale dívají se nahoru, na hvězdy. Udělaly mnoho chyb, ale nakonec možná najdou odvahu se tomu všemu zasmát. Možná i proto připomínají hrdinky ze slavného seriály Sex ve městě.

Více o autorce:

Anna Saavedra (*1984)

Narozena na pobřeží Baltu v česko-chilské rodině. Vystudovala divadelní dramaturgii na brněnské JAMU. Členka divadla Ateliér, Studia Dům Evy Tálské a elitní klaunské společnosti Champ de tension. Je autorkou prozaických textů (Proměna; Chilské deníky; Cizinec), adaptací (Horečka; Hedda Gabler - Hra s mrtvou myší; Eva, Eva!) a divadelních her (Putování; Racek; Smrt abonentů; Dům U sedmi švábů; Česká měna; Paso a paso/Cesta zraněného bojovníka; Kuřačky a spasitelky; Mamma guerilla/Tajná zpráva z planety matek). Za svou hru Dům u sedmi švábů získala třetí místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma. V současnosti je dramaturgyní brněnského HaDivadla. Hraje na akordeon v undergroundové kapele D.H.R.

*25. 8. 1945 v Praze. Původně byl konstruktérem ČKD. Vystudoval scénáristiku a dramaturgii na FAMU a nastoupil jako scénárista Filmového studia Barrandov. Je autorem mnoha námětů k filmům, např. Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Pro děti napsal společně s M. Macourkem Létajícího Čestmíra, který byl zfilmován v televizní seriál.

(Ne)romantická komedie o nikdy nekončících hrách mezi ženami a muži…

     Je léto a vzduch Paříže, jednoho z nejromantičtějších měst světa, je doslova prosycený láskou. Zvláště pak pro Hercula, mladého a nutno přiznat, že poněkud svérázného muže, který oplývá jednou (ne)závidění hodnou vlastností - jakmile uvidí osobu opačného pohlaví, během pár sekund se do ní dokáže bezhlavě zamilovat. Naštěstí má za kamarády Emilii a Philippa, manželský pár dvou úspěšných architektů, kteří se snaží držet ho nohama pevně na zemi. Když však Hercule v jednom z parků potká krásnou tanečnici Fleur, beznadějně jí propadne. Je ochoten udělat cokoliv, aby jí zaujal, a tak během vteřiny zapře svou vlastní identitu a vylíčí se jako žijící architektonická legenda, pracující u kamarádů v ateliéru. Náhodná známost však přeroste ve vážný vztah, který je posvěcen seznámením s kamarády (Emilie a Philippe) při společné večeři. Jak se ale ukáže, ani Fleur si nelámala hlavu s pravdou, a tak se z ní vyklube nenáviděná Emilina sestra, které nestačí gáže tanečnice, a proto si přivydělává uspokojováním pánských potřeb, především pak těch Philippových. Rádoby romantická komedie se rázem promění v horor plný intrik, lží, překvapení a zvratů, které se až nechutně podobají skutečnému životu. Jak brzy zjistí i sami hrdinové - vzájemné vztahy žen a mužů nejsou ničím jiným, než rafinovanou hrou, ve které má každý z hráčů pouze jeden život…

Michaela Doleželová a Roman Vencljsou absolventy činoherního herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Divadelní hry píší společně od roku 2006, kdy vznikla jejich prvotina Výročí. Zpočátku psali pouze pro potřeby vlastní divadelní společnosti, ale v současné době jsou jejich texty poptávány různými divadly v České i Slovenské republice. Na svém kontě mají několik divadelních komedií a další chystají. Jejich zatím nejúspěšnější hra Když se zhasne se stala nejuváděnější českou komedií roku 2012, kdy se během jediné sezóny dočkala hned pěti různých nastudování a v roce 2013 se chystají její další uvedení v Čechách, ale také na Slovensku a v Polsku. Autorsky spolupracují s pražským divadlem Kalich nebo s bratislavským Štúdiem L+S.       

„Dupačky mu oblékala vždycky naruby, myslela, že je to známka punku…“

Osamělý astronaut přistává na planetu, jež je obývána výhradně matkami. Staňte se svědky jeho výstředního dobrodružství!  Máte děti? Plánujete mít děti? Proč ještě nemáte děti? Jakou výmluvu nejčastěji používáte, když se vás ptají vaši známí? Máte rádi matky s dětmi? Co si o nich myslíte? Vadí vám? Obdivujete je? Připadají vám divné? Chcete být jako ony? Kdo jsou ony?  Na tyto a další otázky hledala ve svém okolí odpověď mladá česko-chilská autorka Anna Saavedra. A dozvěděla se vše, co jste kdy chtěli vědět o mateřství, ale báli jste se zeptat! Mateřství je téma, které jde napříč časem, napříč generacemi, je společné kulturám všech kontinentů, všem náboženstvím a mytologiím a často také alfou a omegou našich osobních historií.

Fascinující, zneklidňující, komická i trýznivá esej o mateřství ve všech jeho podobách je pestrou koláží dialogů, monologů, lyrických ploch, ironických komentářů i dokumentárních textů, které se pokoušejí ohledat bílé místo na mapě našeho vesmíru. Hlavní postavou hry je stohlavý chór matek, z nějž vystupují konkrétní hlasy…

Text vznikl v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky Divadla Letí.

Festival Les Eurotopiques proběhl ve dnech 4. – 9. června a představily se na něm mimo jiných hry Rainera Wernera Fassbindera, Davida Harrowera, Floriana Zellera a dalších autorů z Rakouska, Polska, Litvy, Belgie, Řecka nebo Malty.

Hra Pavla Trtílka získala Cenu diváků a díky tomu bude také příští rok na tomto festivalu uveden další text tohoto autora ve francouzském překladu.

Gratulujeme!

Více o autorovi:

Pavel Trtílek, (*1977), dramatik, básník, překladatel. Vystudoval Divadelní fakultu JAMU (postgraduálně obor dramaturgie a autorská tvorba), kde nyní působí jako pedagog. Dosavadní autorská činnost zahrnuje přes patnáct celovečerních divadelních her a další hry kratšího rozsahu. Většina z nich byla uvedena na českých jevištích. Jeho hry Špína; Poslední večeře; Můj krásný svět; Modelky a Večer umělců se dostaly do finále dramatické soutěže Ceny Alfréda Radoka, přičemž hra Poslední večeře získala 2. cenu. Rozhlasovou hru Ave Maria nahrál Český rozhlas Brno. V posledních letech tvoří i v autorském tandemu s Janem Krupou, se kterým se věnují také překladům z francouzštiny (Ionesco, Tardieu, Beckett, Pinget, Dubillard). V roce 2011 dokončil svůj první román nazvaný přízračně: Poslední kniha. Pro kulturní periodika píše divadelní recenze. Některé jeho hry jsou přeloženy do cizích jazyků (němčina, slovenština, španělština, maďarština, ruština, francouzština).

Více o hře:

SESTŘIČKY
obsazení: 1 muž, 2 ženy

Hra je rámována prologem a epilogem pro loutky s ústředními tématy života, smrti a nesmrtelnosti a tenkou hranicí vedoucí mezi pravdou a lží.

Eliška přiváží na vozíku z ústavu svou starší sestru Andělu, aby s ní oslavila její osmdesátiny. Oslavu pojala jako odvetu za utrpěná celoživotní příkoří. Okolí odjakživa vnímalo talentovanou Andělu jako nadějnou klavírní virtuosku, zatímco Eliška žila v jejím stínu. Ten stín se dostal do jejího nitra a už nezmizel. Nastává série ponížení, výsměchů a krutostí, které Eliška stylizuje do nejrůznějších podob svárů a dětských her, čímž dosahuje převrácení dosavadních pozic obou sester. Vrcholem odvety má být příchod Mistra, hudebního skladatele, k němuž Anděla odedávna vzhlížela jako ke svému vzoru. Eliška dostane Andělu do stavu, ve kterém působí před Mistrem jako duševní i fyzická troska člověka. Pomsta se zdá být u konce, Mistr odchází. My však vlastně nevíme, zda opravdu přišel, nebo byl jen zhmotnělou součástí krutých her sester, protože jeho postava nepromluvila jediné slovo. Anděla však následně bere dosavadní Eliščinu hru pomsty do vlastních rukou.

Autor jednotlivé situace neustále relativizuje, takže zůstáváme na pochybách, co je skutečnost a co jen fikce…

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

Neptejme se, odkud se bere zlo. Hledejme, kde se rodí dobro.
Jedna šachová partie. Hraje se o člověka.

Josef Oldřich Beran je obyčejný člověk, má veselou povahu, hodnou ženu, prima děti, dobré zaměstnání. Pomůže, kde je potřeba. Tak proč se mu najednou všechno zhroutilo? Proč v pár okamžicích všechno ztratil? Ale opravdu ztratil? Možná, že je to jen trochu jinak, než si představoval. Snad Dobro ještě neprohrálo, jen potřebuje trochu víc času. Je třeba jít dál.