Dva komici hledají téma pro novou hru, ale potkávají Milionáře, který hledá dívku – mamon Lesklou, která ho okradla. Rázem se pasují na detektivy, kteří mu mamon najdou a během honu za ní se dostanou do různých prostředí typických pro dnešní dobu. Začínají na večírku celebrit, pokračují běháním po úřadech, dostanou se do světa politiky, světa reklamy, nechybí ani svět novinářů, či volba miss. Celá hra pak končí v reality show. Hra má formu revue vycházející z revuí V+W včetně forbín. Původně totiž byla hra sepsána k 80 výročí Vest Pocket revue Voskovce a Wericha a uváděna s úspěchem v prostorách, kde Vestpocketka začínala. Tradiční forma byla naplněna novým obsahem. V původní verzi (Zvěst o té revue) hra končila parodií na tehdy aktuální reality show Vyvolení pod názvem VyVilení. Ta je v nové verzi nahrazena univerzální nadčasovou reality show „Divnější vyhrává“. Hudbu ke hře zkomponoval Marek Popp a k dispozici jsou halfplaybacky a v případě zájmu lze vytvořit i notový záznam.

Myslíš, že se děcko může zaklesnout mezi nohama a nevyprostit se?

Drsná poetika mezi ženou, mužem a …mužem. Tonka potřebuje dítě, jakékoli, nutně ho chce. Jinak zešílí. Možná už je pozdě. Žije mezi čtyřmi stěnami, ale hned vedle schraňuje pokoj plný panenek. Skrze neurčitou postavu Aleše a dým z jejich společně vykouřených cigaret se odkrývá její dosavadní drama, tedy znásilnění a potracený plod. A k čemu je tu její muž? Všude jsou ho poházené kousky, to jí dožírá. On má o ni strach, o svou vílu, snad že se těhotenstvím rozpadne. A Tonka stále zarytě touží po ztraceném dítěti, neschopná však učinit nějaký rozhodný krok.

Hra je obrazem o ztrátě kukaččího dítěte, o tíživé touze po něm, která přerůstá ve vychýlenost z běžné reality a konvencí. Vychází z autorčiny básně Neseš jí dítě.

Čtyři stěny jsou bezpečné, okno je prostor k vypadnutí.

Hra získala 3. místo v soutěži Dráma 2011.

Kolika lidem jsi pomohl? Jen za tenhle rok stočtyřicetipěti. Ale bude to stoupat. Lidi potřebujou odpovědi.

Bůh versus Ďábel. Frustrovaný sociální pracovník versus zahořklý invalida. Střet světla a temnoty. Boj o duši a příčetnost jedné polobláznivé holky. Může Bůh trpět syndromem vyhoření? Je nám lépe v realitě nebo iluzi?

Soclawski má často padla. Možná občas slyší děti, jak na ulici kopou do malých lidských hlav. Má padla a když má padla, je normální. Říká, že kdo s tím umí skončit, umí. Říká, že když to nejde, překlop popel na nic. Zařvi. Záclona nahoře se zavlní, pohne. Nebo ne. Za takovou záclonou čeká sociální pracovník Soclawski na dalšího ze svých klientů, Ivana - ďábla, ale setkává se i s dalšími klienty, kteří hledají odpovědi. Proč zrovna jim se něco stalo? Bůh s ďáblem si zde hraje o duše nevinných - Anečky a Janka. Nejvíc zdá se, trpí Anečka. Kde jsou její děti? Touží po nich, nerozumí, nechápe, proč o ně přišla. A byly vlastně vůbec? Odpoví vůbec někdy Soclawski při naslouchání ostatním? A jsou vůbec potřeba běžné odpovědi? 

Hra vyhrála soutěž Švandova divadla, kde měla premiéru v květnu 2012. Brutální hra ze současnosti, jejíž autorka, děčínská básnířka Anica Jenski, se letos dostala do nejužšího výběru dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka.

Ty si z pekla holka, hoří ti oko a vedle něj druhý plave. Vím, utopím ti v něm ruku, až budu odcházet.

Najdi si svého mučitele, nechej se mučit, aniž by to mučitel věděl.

Žena jako poraněný motýl v rukou Muže. Uhýbá ranám, sklání se pod nimi. A také znovu a znovu se jim vystavuje. Jakoby chtěla. Jak také říká, neztratila obojek, dokonce si ho sama uměla utahovat. Kdyby měla dceru, ukázala by na díry v pásku a řekla by: Maminko, já na čtvrtý, ty na první. Soused, který má nejasných a nerytmizovaných nárazů o zeď už poměrně dost, touží po Ženě. Žena si přetahuje igelitový pytel přes hlavu, stejně tak i Muž, podobně je i v jejich vztahu, dusno. Muž náhle zmizí. Možná je odstraněn, není jasné kým. Proto je tu kriminalista, ovšem ne vždy, někdy ho zastupuje ostrý kužel světla a Ženiny odpovědi bez otázek, snad sebezpytování. O klasické pátrání po zločinu tu zřejmě nepůjde.

Lehni si vedle hrobu svého mučitele a opakuj si: Jsem mrtev. Přesvědč sám sebe o tomto stavu dřív, než se nastydneš a umřeš, sic by byla porušena pravidla.

Hra byla nominována do finále Cen Alfréda Radoka 2011.

Komorní muzikál, či „tragikabaret“ pro jednu tančící herečku, jednu zpívající herečku, jednoho uhrančivého herce a jednoho pianistu, který ovládá schopnost zpěvu (lze jej nahradit hracím automatem). Děj se odehrává v malém, pomalu zanikajícím kabaretu "Vypelichaná kočka", kde už zbyl jen starý hrací automat, jedna zpěvačka a jedna  tanečnice, obě dvě se svými sny. Zpěvačka touží po plném kabaretu a lesku slávy, tanečnice chce mít dítě. Zpěvačka stále přemlouvá tanečnici, že určitě už zítra přijde víc diváků, ale chodí jich stále méně. Najednou však přijde jakýsi muž - mefistofelská postava hovořící ve verších - který slibuje, že naplní sál každý večer do posledního místa a za to nechce nic víc, než to, o čem ony nevědí, že mají. Slib skutečně splní a žádá to, co je jeho - tanečnice netuší, že nosí v břiše dítě. Když to zjistí, obě dvě napřou všechny síly k tomu, aby ďábla obehrály a naplní sál v duchu hesla „když po něčem opravdu toužíme, splní se to“.  Tuto hru vyhrají, ale tanečnice nakonec umírá při porodu. 

 "Paní Fantomasová se zlobí aneb Zločin v Muzeu čerstvého umění" je ztřeštěná krimikomedie o jednom manželském sporu, který může vyřešit jen loupež. Když totiž Fantomas opakovaně nevynese doma smetí, dojde paní Fantomasové s manželem trpělivost. Je třeba rozhodnout, kdo je doma pánem, a nebyla by to tahle domácnost, aby se spor neřešil zločinem. Fantomas a Fantomasová se rozhodnou spolu utkat, a kdo bude úspěšnější, ten vyhrává. Jejich cílem se stává jediný exemplář vzácné poštovní známky Zelený Mauricius, který je zrovna vystaven v Muzeu čerstvého umění ředitelky Zlatany Platinové. Kdo ho získá, ten zvítězí. Fantomas se na lup vypraví v dokonalém převleku za barona Manuela Rodriga von Makču Pikču a zdárně mu při tom sekunduje jeho asistent Kranke. Paní Fantomasová se vydává za stínovou ministryni pošt Isabelu van der Blond a na pomoc si bere svoji nejlepší kamarádku Minervu Kešu. Situace ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Připravovanou loupež se jim totiž snaží všemi silami překazit Fantomasův odvěký rival komisař Giuseppe de La Lupa spolu s profesorem policejních nauk Joachimem Šnel Langsamem a generálem Silvestrem K. Štelungem, jehož vojáci muzeum střeží. Ke všemu je dění v muzeu pod bedlivou kontrolou redaktorů televize TV Šok. Nic z toho ovšem nemůže oba kohouty stáje Fantomas zastavit. Zvítězit může jen jeden. Nikoho nejspíš nepřekvapí, že známka skutečně brzo zmizí, ale jak už to v bláznivých komediích bývá, je těžko říct, kdo za tím skutečně stojí. Hon teprve začíná.

     Komedie je postavena na vtipných dialozích, svižném tempu děje a absurdních situacích, jejichž hlavním cílem je dobře pobavit diváky. Komedie „Paní Fantomasová se zlobí“ je druhou kriminální komedií autora Jana Váchala. Jeho prvotinu „Madam Colombová zasahuje“ hrála s úspěchem řada divadelních souborů. Kromě divadelních her píše autor i knihy. Debutoval románem „Bessy“ o ambiciózní módní návrhářce ze San Franciska, dále vydal humoristický román „Jak nedočíst Viewegha“ o velmi emancipované a ještě více prostořeké účetní, knížku humoristických vědeckofantastických povídek „6000 miliard“ a detektivku „Titanic 2022“.

Pro děti od 5 let a nižší školní věk.

Sedlák Kuba musí narychlo ke strýci vypomoci při žních a doma zanechává samotnou svoji ženu Marinu. Na tom by nic nebylo, kdyby zrovna neměl přijít kupec pro tři selátka, která má Kuba na prodej. Prodej proběhne, ale kupec má peníze pouze na dvě selata, tak se selkou dohodnou, že se pro třetí vrátí zítra a současně všechna zaplatí. Selce se zdá být koupě výhodná, poněvadž cenu domluvila vyšší, než chtěl Kuba, a proto souhlasí. Ten je však po návratu domů velice zklamán, že má tak hloupou ženu, která se nechá lehce podvést, je přesvědčen, že kupce už neuvidí a selátka i peníze jakbysmet. "Může být na světě ještě někdo hloupější? Jestli takového najdu, bude ti ženo odpuštěno!" A vydávají se s Kašpárkem do světa, kde, jak praví klasik, „lidská hloupost je věčná“, ale na druhé straně „učený z nebe nespadl“.

V pohádce je sedm písniček, ke kterým hudbu napsala Miroslava Forejtarová.