Čeho se musíme vzdát, abychom mohli jít dál?
Úsměvohra o vážných věcech.

Manželský pár – muž s volantem, žena s velkou kabelou plnou věcí. Dvě přítelkyně v permanentním dialogu. Realitní makléř zakládající si na svém postavení. Bezdomovkyně s velkým ošuntělým kloboukem. Tito všichni se po smrti sejdou v předsíni nebe. Nikdo se nechce vzdát věcí, které si s sebou přinesl, ale s kterými dveřmi do nebe projít nemůže. Při vzájemné komunikaci, kdy se postupně dozvídáme jejich příběhy, bolesti i radosti, si postupně uvědomují, co je vlastně důležité a čeho se mohou vzdát. A tak nakonec všichni dveřmi přece jen projdou. 

Pohádka je trojlístkem krátkých pří­běhů. Vypráví o trampotách pana Hyacinta Podivouse, který žije v jednom malém městečku. Pan Podivous má trápení se svou nezbednou botou, poté najde opuštěného pejska a nakonec si pořídí orchestrion s krásnou, ale namyšlenou trumpetkou. Spolu s ním diváky pobaví a zároveň i poučí švec Josef a doktor Veselský, lékař pro Pejsky.

V pohádce hrají jak živé postavy obyvatelů městečka, tak i loutky představující neposednou botu Vendulku, malého pejska Ťapku a namyšlenou trumpetku.

Pohádka je určena pro děti od 3 do 8 let. 

Text na motivy dobře známé pohádky o zlém vlkovi a třech prasátkách, která si staví své domečky. Dětem se představí malé prasátko Mazlík, věčně hladový Koblížek a také nejmoudřejší bráška Kryšpín. Nechybí pochopitelně vlk, který více než strach probouzí u dětí smích. Pohádka je psána hravou a rozvernou formou, děti si mohou společně s prasátky zazpívat písničku. Vhodné pro děti od 3 do 8 let.

Původní inscenace hry získala cenu Pohádkový mlejnek2010 apostup na národní přehlídku Rakovnická Popelka 2010.

Nejnovější dramatizace snad nejproslulejšího dobrodružného románu na světě, mnohokrát zfilmovaného i jevištně adaptovaného. Její autoři Hana Burešová a Štěpán Otčenášekse na rozdíl od většiny adaptací přísně drží Dumasovy předlohy ve snaze postihnout její jedinečný styl a ducha, jenž tkví především v romantické oslavě přátelství, rytířské šlechetnosti a odvahy až fanfarónské a v neposlední řadě i v jemné nadsázce a ironii. Scénář zpracovává všechny podstatné epizody prvního dílu předlohy, popisující d´Artagnanovo mládí  - od jeho příjezdu do Paříže a seznámení s královskými mušketýry Athem, Porthem a Aramidem, s nimiž ho spojí osudové přátelství a s jejichž pomocí překoná nástrahy zvědů kardinála Richelieua, získá vavříny i utrží jizvy na poli válečném i milostném, až dospěje ze zbrklého jinocha v udatného muže a dostane nejen vytoužený mušketýrský kabát, ale nakonec i dekret poručíka mušketýrů.

Nejnovější dramatizace snad nejproslulejšího dobrodružného románu na světě, mnohokrát zfilmovaného i jevištně adaptovaného. Její autoři Hana Burešová a Štěpán Otčenášek se na rozdíl od většiny adaptací přísně drží Dumasovy předlohy ve snaze postihnout její jedinečný styl a ducha, jenž tkví především v romantické oslavě přátelství, rytířské šlechetnosti a odvahy až fanfarónské a v neposlední řadě i v jemné nadsázce a ironii. Jako někdejší vášniví čtenáři románu staví adaptaci na svém prvotním pocitu okouzlení z jeho četby, na důvěrném vztahu, který si k bájným hrdinům vybudovali v dětství, a to na samém konci nadějných let šedesátých.

Scénář zpracovává všechny podstatné epizody prvního dílu předlohy, popisující d´Artagnanovo mládí  - od jeho příjezdu do Paříže a seznámení s královskými mušketýry Athem, Porthem a Aramidem, s nimiž ho spojí osudové přátelství a s jejichž pomocí překoná nástrahy zvědů kardinála Richelieua, získá vavříny i utrží jizvy na poli válečném i milostném, až dospěje ze zbrklého jinocha v udatného muže a dostane nejen vytoužený mušketýrský kabát, ale nakonec i dekret poručíka mušketýrů.

Děj i atmosféra románu jsou v této verzi úpravy průběžně konfrontovány s realitou roku 1969,  kdy v jednom pražském pavlačovém činžáku žije se svou rodinou desetiletá holka, která se s kamarádkami utíká z poraženeckého pocitu z okupace a šedi počínající normalizace do fantazie  mušketýrské odvahy a romantiky. Krátké výstupy z „reálného světa“ tak připomenou atmosféru doby sklonku 60.let, její politické pozadí i všední život a tvoří tak významový a rytmický kontrast i paralelu k hlavnímu, románovému příběhu. Tato inscenační úprava počítá s použitím hudby skupiny Beatles, případně dalších dobových nahrávek. 

Římská tragédie z doby císaře Nerona vychází z řeckého mytického příběhu: Faidra, druhá manželka hrdiny Thesea, se vášnivě zamiluje v době manželovy dlouhé nepřítomnosti do jeho syna z prvního manželství, Hippolyta. Ten však ctí jen bohyni lovu Dianu, ženy nenávidí a nešťastnou Faidru, když se mu vyzná ze své lásky, pohoršeně odmrští a málem zabije. Faidřina chůva, ve strachu ze skandálu, obviní nepřítomného Hippolyta, že chtěl královnu znásilnit, a jako důkaz předloží Hippolytův meč. Nečekaně se navrátivší Theseus svolává na syna pomstu prostřednictvím svého otce, boha moře Neptuna. Ten jeho přání vyhoví a vzápětí přichází zpráva o tragické Hippolytově smrti. Když přinesou jeho tělo rozervané na kusy, zoufalá Faidra vyjeví Theseovi pravdu a Hippolytovým mečem spáchá sebevraždu.

Divadelní úprava škrty umocňuje dramatickou hutnost a sevřenost tragédie a zároveň dotváří promluvy chóru jako dialog žen a starého muže – Vedoucího chóru, jenž sloučením s postavou Posla působí jako vypravěč a organizátor celé hry, nepřímo autor, který archetypální příběh komentuje a dává do širších společensko-filosofických souvislostí. 

STELA: Hvězdy jsou nejkrásnější za bouřky. Nejsou vidět a nikdo na ně nemyslí. (odmlčí se) Nemyslí nahlas…

Na šesti simultánních prostorech prahne pět postav po životní změně. Je noc a v hotelu v přístavu, kde se každý jen pozastaví, ale nezdrží, přemýšlí David nad svým dětským snem, který se mu nikdy celý nevyplnil. Vedle mladé ženy stárne, hledá oporu na nočním nebi a pije. Lena se snaží vymanit z Davidových pout a hledá únik v náručí kohokoliv jiného. Tony spí a nabírá síly na svůj let. Je pilot a má všechno. Dokonce i Stelu, dívku, která se snaží uniknout od silného citu, který ji k němu přivazuje. A proto narazí na samotáře Horáce, který na ni, zdá se, čeká. Všichni mají někam nakročeno a všichni vidí ve svých váhavých krocích východisko.

Básnické drama o osamělosti, lásce a stárnutí, které se nese v duchu nevyřčených tužeb a zoufalé snahy navázat kontakt. Dialog často vychází až z konfrontace několika od sebe vzdálených postav, které útržkovitými replikami pomáhají vhlížet do svých myšlenek a na stísněném prostoru ukazují, jak je těžké se k něčemu odhodlat.