Autorská adaptace Klostermannovy stejnojmenné prózy. Sevřené drama z jihočeského venkova o chudobě, závisti, pomluvách a obecní politice, která se neumí zajímat o osud jednotlivce. Klostermannovští Naši furianti v drsných podmínkách šumavského podhůří.  

Manželé Křenkovi jsou vypovězeni z obce. Jsou to dobří sousedé a tvrdě pracují, přesto padnou za oběť politickým půtkám mezi místními starousedlíky. Po deseti letech vzniká přistěhovalcům z jiných obcí domovské právo, a proto je třeba s nimi udělat krátký proces dřív, než se ona hranice přiblíží. Přípravy na odjezd jsou ale náročnější, než by se mohlo zdát, obcí se začínají šířit pomluvy a po chvíli je jedno, co je pravda a co lež. Někteří se snaží vypovězeným neohrabaně pomoci a situaci tak ještě zkomplikují. Nakonec bude možná pro všechny nejlepší, když se na Křenkovy zapomene… ačkoli to byli dobří lidé a „kdyby bylo na mně, držím je v obci za každou cenu.“ 

Zatímco Klostermann vykresluje bídu chudého člověka a nemožnost svůj úděl změnit, adaptace se výrazněji soustředí na mechanismus obecní politiky a pomluv, na sebestřednost a sebezahleděnost lidí, kteří jsou ve své podstatě hodní a s nikým špatně nesmýšlí. Jazyk adaptace je posunutý k dnešnímu vnímání světa, dialogy jsou osekané, rychlé, bez ozdob, jen místy se snaží přihlásit ke Klostermannovu vnímání světa. 

Svěží, veselá i smutná komedie o jedné dívce a třech pánech.
O lásce, čase a smrti. A také o Bedřichovi. A vlastně o nás všech.
„Vede-li tě skuhrající havran, dojdeš k mršině. A tak je to se vším.“

Melancholická groteska s prvky černého humoru Příběhy z pohřbu je příběhem mladé ženy Rózy a jejích tří životních partnerů či druhů na životní cestě, Edgara, Alana a Paula.

V základní časové rovině se ocitáme na Rózině pohřbu a v průběhu hry pátráme po příčině její smrti, která pravděpodobně souvisela se třemi zmíněnými muži. Pomocí reminiscencí do seznámení s jednotlivými muži v průběhu Rózina života se nastíní citový život hlavní protagonistky.

Zabil Rózu její manžel Paul? Zabil ji tichý intelektuál Alan? Nebo Edgar, poněkud panovačný psychoterapeut s bohatým účesem?
Zcizujících efektů je dosahováno prostřednictvím postavy Veroniky, autorky hry, jež občas do příběhu vstupuje coby vyšetřovatelka zločinu, komentuje jednání postav, a především tvoří Rózino alter ego.

Atmosféra napůl nostalgická, napůl groteskního zmaru. Vyšetřování vraždy. Vyprávění směšných i krutých příběhů ze života. Rózino poetické vidění světa. Tragikomická zpráva o nemožnosti naplnění při hledání skutečné lásky.

Krátký skeč o pravdě.

V malém lokálním obchůdku leží na zemi mrtvola. Má odříznuté ruce a možná i nohy. Udělali to ti dva muži, kterým z tašky kouká zakrvácená pila na kosti? Spíš ne. Říkají, že ne. Přijeli jen na dovolenou. Se smrtí protirežimního novináře nemají nic společného. Říkají.

Muž, žena, osmdesát starých pánviček, dvacet tisíc neaktuálních letáků, stovky použitých kartáčků, vyschlých kontaktních čoček a noc. Málokdo z nás je normální. Všechno dobře dopadne, stačí napočítat do tisíce, ale vynechat prvočísla.

Berlínská divadelní organizace Drama Panorama pořádá ve dnech 26.-28. května 2023 festival zaměřený na současnou mezinárodní dramatiku „Neue Übersetzungen internationaler Dramatik“.

Během tří dnů se v Berlíně formou scénického čtení představí devět divadelních her z devíti zemí. Scénické prezentace budou doprovázené panelovými diskusemi se zaměřením na specifika a výzvy překladatelské tvorby.

Festival si bere za cíl představit divadelní kultury, které bývají často v německy mluvících zemích nedostatečně zastoupené. Uvede nové hry ze střední a východní Evropy (Maďarsko, Polsko, Česká republika, Ukrajina), z Izraele, Kuby a Guinea-Bissau, ale také z Portugalska a Spojeného království. Diváci tak mohou v rámci festivalu pomyslně navštívit tři kontinenty a společně s tvůrci si tak potvrdit, že umělecký překlad je tvorba, která doslova překonává hranice. Scénická čtení a diskuse jsou zaměřeny právě na důležitost překladatelské práce pro mezinárodní divadelní dialog.

Českou republiku na festivalu reprezentuje hra Sorex mladého českého dramatika Tomáše Ráliše, která získala 1. místo v dramatické soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2020. Německý překlad hry je dílem překladatelky Mairy Neubert a jeho scénické čtení proběhne v sobotu 27. května v English Theatre Berlin.

Tomáš Ráliš
SOREX
Obsazení: variabilní

Parkoviště, tovární haly, ubytovny – a v nich čistá LÁSKA a láska prasklá jako dlaždička v koupelně. Dělníci, imigranti, ztracené existence a andělé. Ruce, co by chtěly chytit dávno rozprášené touhy a ideály, ruce, co by chtěly být křídly. Ruce, co by chtěly létat, ruce, co vytírají, spojují, šroubují, porcují.
Stíny duší ocitající se v pusté krajině každodennosti, nezájmu a vyhoření, duší snících o vzdálených domovech.
A mezi nimi pobíhající tisíce rejsků – sorexů, ženoucích se za potravou.
Lidé. Zvířata.
Jak žijete vy? Jako lidé? Jako zvířata? Běháte v kolečku, nebo vás už doběhlo?
Snězte denně tolik, co vážíte, běhejte, hrabejte, milujte, ztrácejte, dokud se váš čas nezastaví.
Dokud se vám nezastaví srdce.
Dokud vás něco nepřejede.
Dokud vás něco nesežere.
Dokud vás ještě něco žere.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.  

JAREK                 Ptal se tě někdo, prcku, na názor?!

ZDENEK             Ne…

JAREK                 My se známe? No? Co? Jsi snad holub?

ZDENEK             Ne, já jsem vrabec, Zdeněk…

JAREK                 No, tak jak nejsi holub, tak vyfič.

MARUŠKA           No, přesně, že?

Nebezpečně aktuální hra nejen pro děti (7+) ze sídliště. 

Jarek, Franta, Ladin a Maruška: čtyři holubi tvoří nerozlučnou holubí bandu na jednom sídlišti. Hlavní starostí holubí bandy je kálet na střechy a bojovat proti svému nepříteli (Kočka Dolores). Kočka má podle jejich přesvědčení na svědomí smrt legendárního holuba Bohouše. Banda je rozhodnutá se za tuto nespravedlivou smrt holubího krále pomstít! Jenže jednoho dne se nějak podezřele motá jeden vrabec (Zdenek). Snaží se tak nějak zapadnout do party. A navíc si hraje na chytrého. Myslí si totiž, že Bohouše nesežrala kočka (která ho určitě sežrala). Konečné řešení proti kočičímu nepříteli vede holubí boss Jarek, který nekompromisně dodržuje pravidla bandy, i když ji všichni postupně opouštějí. Vrabec podnikne pátrání a málem přijde o život, když dotírá na kočku Dolores. Ale světe div se, legenda holubů Bohouš se vrací z dovolené…!

Hra současné autorky Maliny Prześlugy (*1983) je v sousedním Polsku jedním z nejuváděnějších textů pro děti a mládež. Současná bajka ze sídliště (která by se opravdu mohla odehrávat za rohem) předestírá nebezpečné téma xenofobie či nacionalismu pro mladé diváky. Česká premiéra proběhla 19. května 2023 v Divadle loutek Ostrava v režii polské režisérky Ady Tabisz. V originálním textu figurují tradiční, obvyklá polská jména: Zbigniew, Heniek, Stefan, Mariola, Przemek, Janusz. Jediná Kočka Dolores má stejná jména jak v polském, tak českém překladu. Český překlad je vzhledem k realizaci v Ostravě převeden do jakéhosi zdejšího nevyhraněného jazyku ulice, Kočka Dolores a vrabec mluví spisovnou češtinou.