Výprava světem fantazie pro všechny, kteří odmítají vyrůst.

Věřte na víly!

Rodina Darlingových si žila poklidným životem. Psí chůva Nana svědomitě hlídala malou Wendy i jejího bratříčka, ale jedné noci přiletěl otevřeným oknem do pokoje tajemný chlapec Petr Pan spolu se svou průvodkyní vílou Zvoněnkou a pozval děti na dobrodružnou cestu do Země Nezemě. Stačí jen vzlétnout a vydat se vstříc hvězdné obloze… Ztracení chlapci, piráti, mořské panny, nebezpečný kapitán Hák nebo krokodýl s budíkem v žaludku, to jsou jen někteří hrdinové slavného příběhu v nové adaptaci Davida Drábka.

V novém bytě mezi nevybalenými krabicemi sedí žena. Není schopna se rozpohybovat, začít žít ten zjevně vysněný nový život v novém bytě. Muž okolo ní hýří aktivitou, chodí do práce, nosí jí jídlo, trpělivě očekává, kdy přijde ta chvíle a žena vstane z houpacího křesla. A proč se žena chová takto? Vysvětlení je jednoduché – nechce se jí. Její důvody jsou iracionální, ona sama jim nerozumí, není schopna je tedy ani vysvětlit. Okolí ženu atakuje. Zjevuje se její mrtvá Matka, která ji nutí k aktivitě. Matka, která se utopila v průběhu maškarního plesu s maskou klauna na tváři – ničím to nešlo smýt, ničím. Muž považuje za důležité začít nový život v novém bytě početím dítěte. Nikde není řečeno, že žena dítě skutečně čeká, ale okolí to přijímá jako fakt. Telefonáty tchyně, sousedé, kteří se nabízejí k hlídání, všichni z práce jim to přejí… Poslední, kdo se přijde zaradovat z narození děťátka, jsou Matka s Farářem – dva klaunské obličeje. Žena jako by se pod tíhou vyvíjených tlaků utvrzovala ve své pasivitě, ve svých pochybách. Nabízí se ale i možnost, že se všechno odehrává pouze v představách ženy, že jedinou skutečnou postavou je Muž a jeho podněty si žena pouze personifikuje. „Ale mně se nechce. Nechce se mi vstát. Nechce se mi dělat děti. Nechce se mi uklízet. Nechce se mi zrovna teď linkovat si šťastný život. Zítra třeba. Nebo pozítří. Říkám si, že můj Muž počká. Vždyť, co je na tom. Nic, Doktore. Vůbec nic. Čekal jste asi větší důvod k pasivitě. Patrně něco filozofičtějšího...“, říká v závěru hry Doktorovi, kterého pozval její Muž. Je to gynekolog nebo psychiatr? Nebo vůbec není Doktor? Je to také jen představa? Každopádně žena Doktora nenápadně zneužije: „Nedávejte ty ruce pryč! Vidíte, klidně jsem si řekla. Já si umím poradit, Doktore. Už máte aspoň čtvrt hodiny ruce u mě v klíně. Tenhle rozhovor je zbytečný. Jsem zdravá, Doktore. Zdravá jako řípa. A vy jste mi to právě udělal.“ Žena vstává z křesla, přijímá představu okolí, přijímá fakt těhotenství, dalo by se říct, že konečně „vyhoví“ očekáváním, která jsou na ni kladena. Ale je to jen hra, vzápětí, když zase osamí, usedá zpět do svého křesla a houpe se. Navždy už zřejmě bude žít dvojí život: ten správný, aktivní, naplněný podle představ společnosti, a ten svůj, skrytý, vnitřní, ten, který se odehrává jen v jejích myšlenkách.             (Lenka Havlíková)

Ve hře Stísněni, kterou uvedlo Národní divadlo pod názvem Stísněná 22, se Iva Klestilová rozhodla opustit omezení daná zkoumáním vnitřního světa ženy a svoji hrdinku zkonfrontovat se společností. Na schodišti domu nacházíme ženu, která se na malou chvíli zastavila, ustrnula v okamžiku, který od ní vyžaduje rozhodnutí, aby se raději ponořila do světa svých vnitřních představ. Hlavní postavou hry ale tentokrát není tato žena, nýbrž dům, na jehož schodišti se nachází. Odposlouchané útržky hovorů se ženě skládají do mikropříběhů těch, kteří zde žijí, a ona tak nahlíží vlastní situaci z úhlů, k nimž ji tyto příběhy dovedou. Žena, sedící na schodech, řeší de facto banální životní situaci – neví, není si jistá, zda se dál chce scházet s Mužem, zda touží po tom, aby se jejich vztah nějakým způsobem dál vyvíjel. Pro Muže je její chování, její nečinnost, nepochopitelná. Věci jsou z jeho pohledu daleko jednodušší: „Když chceme být spolu / Jsme nahoře / Úplně jednoduchá logika / Když nechceme, jsme na schodech.“ Žena je tu ovšem „propojena“ s ostatními ženskými postavami, přičemž každá z nich zobrazuje určitou etapu života ženy. Přízrak Těhotné ženy, která kdysi v obavě z těžkého porodu vběhla pod auto jednomu z obyvatel domu, přináší otázku mateřství. Oproti tomu Starší žena představuje konečnou fázi, předobraz toho, jak všechny dopadneme. Uvězněny v manželství, které už nikam nemůže vést, budoucnost neexistuje a minulost je zapomenuta. Mezi postavami Těhotné ženy a Starší ženy se rozevírají pomyslné nůžky pro postavu ženy, o těchto věcech se ona ve skutečnosti rozhoduje. Její momentální milenec nemá vlastně s jejím rozhodováním mnoho společného, jejich vztah definuje žena pouze slovy: „Není to nepříjemné.“

Ve hře Stísněni se autorka poprvé pokouší postihnout také svět mužů. I mužské postavy se ve hře propojují a zachycují obecný vývoj mužského života. Od Muže, který nechápe rozhodování ženy a vztah vzdává, přes manžela Starší ženy, který je stejnou obětí dlouholetého stereotypu jako ona a který uniká do svého světa. Objevuje se zde také milenecká homosexuální dvojice – jako regulérní protiváha vztahu Muže a Ženy. Závěr hry je hořkým způsobem katarzní. Přichází Dáma a Pán. Dáma je zřejmě bývalou majitelkou domu a přišla sem zemřít. Pán nemá sílu ani moc ji zadržet, je jen odháněn a bezmocně přihlíží sebevraždě – která je de facto sebe-uskutečněním. Dáma vzpomíná na bývalý lesk domu: „Leštěný mramor… / Tady… / Všude… Byl… / Leštěný mramor / Každé dveře měly… kožené polstrování… / Dole stál livrejovaný vrátný… / Zdravil…“ Tato nádhera, tento život, který měl řád, je podle slov Dámy záležitostí minulého století: „Vaše století mě minulo.“ Takový je vzkaz hry, ne my, ale celé naše století je v nepořádku.

                                                                                                                                                 (Lenka Havlíková)

Hra získala v roce 2001 2. cenu v dramatické soutěži Nadace Alfréda Radoka.

31. března 2023 uvede italské Teatro San Carlo premiéru hry úspěšného českého autora Davida Košťáka!

Poetická hra s názvem Nad rozlitou mléčnou dráhou (v italském překladu Milkway) pojednává o vztahu nedospělého otce a stárnoucí dcery. Režie se ujal Giacomo Nappini Casuzzi, který na konto hry řekl: "Jedním z hlavních hrdinů hry je Čas, dimenze, která nám proklouzává mezi prsty: Nemám čas je typická fráze naší doby. Musíme si ho zasloužit, honit se za ním, získávat ho zpět, a to vyvolává úzkost, dokud se nenaučíme dávat času smysl, obývat ho, prožívat trvání. Neboť to, co nás osvěcuje, není nad námi, ale v našem životě. Lidé, které milujeme, jsou padající hvězdy, které nám zanechávají zářivý odkaz: své svědectví."

V hlavních rolích se představí Edoardo Barbone a Monica Bonomi.

Více informací naleznete zde. 

NAD ROZLITOU MLÉČNOU DRÁHOU

David Košťák

Obsazení: 1 muž, 1 žena

Ona:    Tak vidíš 
           Svobodný otcové
           S malejma dětma
           Na ty ženský letěj
           Myslela jsem si
           Ale ne
           Chlapík co vezme ven stařenku
           To překoná i štěně labradora

Když byla Klára malá, její otec odletěl do vesmíru. Nyní se vrátil. Zatímco ona zestárla o padesát let, on zestárl o pět. Nyní před nimi stojí nejtěžší úkol – přijmout skutečnost, že jejich úlohy se proměnily. Z dítěte se stává rodič a z rodiče dítě.

Poetická hra o vztahu nedospělého otce a stárnoucí dcery, kterým čas protekl mezi prsty jako hvězdný prach. Hra skýtá velkou příležitost pro mladšího herce a starší herečku.

Hra je k dispozici v češtině a v anglickém a italském překladu.

Dojemné i humorné – takové jsou okamžiky nového zpracování klasické předlohy A.S. Puškina Oněgin. Autorka divadelní adaptace je přesvědčená, že i v dnešní moderní době má tato klasika lidem co říci, a může oslovit široké publikum. Boj „proti systému“ a hledání lásky, svého místa a identity je totiž aktuální otázkou všech generací.

Oněgin je zhýčkaný a obdivem znuděný mladý muž, který se odmítá zapojovat do čehokoliv, co od něho společnost očekává. Když mu strýc odkáže usedlost, rozjede se na venkov, kde hledá rozptýlení od moskevských opulentních bálů. Potkává zde Tatianu, tichou a ještě naivní dívku, která mu ve své dětské smělosti vyznává lásku. Oněgin ji odmítne a poté, co v souboji zabije svého přítele Vladimíra, odjíždí pryč. Tatiana zůstává sama a je nucena podrobit se požadavkům společnosti.

Když se po letech znovu potkávají, oba jsou někým jiným. Oněgin touží po skutečné lásce, kdežto Tatiana vystřízlivěla ze svých dětských představ. Zdá se, že se karty obrátily. Dokáže Oněgin přesvědčit Tatianu, že jediné, co má opravdu smysl, je pravá láska?

(dopis Tatiany a Oněgina z překladu Josefa Hory, rok vydání 1962)

Uzávěrka: 21. 4. 2023

Divadlo LETÍ pořádá autorskou dílnu, která mladým dramatikům poskytne možnost rozvíjet své individuální kreativní dispozice pod dohledem etablovaných českých i evropských dramatiků. V průběhu divadelní sezóny 2023/2024 se bude skupina vybraných mladých dramatiků pravidelně setkávat na dílčích workshopech zaměřených na různá specifika autorské tvorby jako je např. psaní pro rozhlas, pro imerzivní formy divadla, adaptace literárních děl, ale i praktické záležitosti práce v oboru.

Součástí workshopu bude i kontinuální individuální práce na dramatickém textu středního rozsahu s pravidelnými dramaturgickými konzultacemi. Výstupy z autorské dílny budou v sezóně 2024/2025 inscenovány a mladí dramatici/dramatičky se stanou nedílnou součástí inscenačních týmů.

Setkávání bude probíhat v měsíčních intervalech a s ohledem na časové možnosti uchazečů se odehraje vždy v jednom z víkendových dní. Během workshopu se autoři zúčastní masterclass minimálně šesti českých a dvou zahraničních etablovaných autorů ze sítě Fabulamundi.

Hlavním garantem workshopu za Divadlo LETÍ je dramatik a dramaturg David Košťák.

Součástí přihlášky je:

• strukturované CV
• motivační dopis
• případně ukázky další tvorby
• krátká hra viz zadání

Rozsah: cca 10 – 15 minut
Obsazení: max. pro 4 herce/herečky
Zadání: Inspirujte se v jedné z klasických pohádek a napište krátkou hru pro dospělé, která bude reflektovat společenské téma, jenž považujete za podstatné.

Na základě přihlášek budou vybrány tři mladí dramatici a tři mladé dramatičky. Workshop je pro všechny uchazeče zdarma.

Požadavky na uchazeče:

• schopnost komunikace v anglickém jazyce (masterclass zahraničních tutorů nebudou tlumočeny)
• být otevřený vůči připomínkám a kolektivní tvorbě

Přihlášky zasílejte elektronicky na e-mailovou adresu kostak@divadlo-leti.cz do 21. 4. 2023. Případné dotazy směřujte na tutéž adresu.

Více o Davidu Košťákovi: https://www.fabulamundi.eu/cs/david-kostak-2/

Více o projektu Fabulamundi: https://www.fabulamundi.eu/cs/project-4/

Hra Olga (Horrory z Hrádečku) vznikla v rámci rezidenčního programu Divadla LETÍ. Obrazy ze života Olgy Havlové, který si sama nevybrala, ale který hrdě vzala za svůj. Česko-chilská autorka Anna Saavedra tentokrát věnovala svou pozornost osobnosti Olgy Havlové, někdejší první dámy disentu a první dámy této země. Saavedra za hru v roce 2016 získala Cenu české divadelní kritiky v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku. Od premiéry se inscenace stala hitem Divadla LETÍ, získala ocenění Inscenace roku v anketě Divadelních novin a Cenu Marka Ravenhilla 2016, dosáhla desítek repríz a je stále vyprodaná.  Představitelka titulní role Pavlína Štorková zvítězila v Cenách divadelní kritiky v kategorii Ženský herecký výkon.

Do angličtiny text přeložila Eva Daníčková a v New Yorku jej v rámci projektu Rehearsal for Truth – divadelního festivalu věnovaného Václavu Havlovi režíruje Barbora Schnelle a Henning Bochert.

Více informaci naleznete zde.

Tři krátké pohádky: Tři přání, Červená Karkulka, Princezna Kuňka, jsou určené pro nejmenší publikum od 3. do 7. let.

Pohádky proběhly s diváckým úspěchem nejprve v rámci Dramatické výchovy střední odborné školy, a nyní je uvede amatérský soubor.

Výprava: sada maňásků, maska vlka, paraván; u každé pohádky jsou vypsány výrazové prostředky.