Čtyři zpovědi, takřka dokumentární – pro jednoho herce, komentátora, zpěvačku a klavíristu.  S hudbou Gustava Mahlera a Johanna Strausse. Hudební dramaturgie Jiří Štilec.

Den po pohřbu Gustava Mahlera se v proslulé vídeňské kavárně Central setkají čtyři velké osobnosti středoevropského fin de siecle: Karl Kraus, Rainer Maria Rilke, Oscar Kokoschka a Alfred Loos. Sedí u jednoho stolu, ale jako by tam byli každý sám. Jsou příliš hrdí na to, aby vzájemně konverzovali a příliš osamělí, aby jim nebylo spolu dobře.

Vzpomínají Mahlera, jenž každému z nich svým způsobem vstoupil do života, ale především mluví o sobě samotných. Sugestivně vykreslují obraz svých životních úspěchů, proher a strázní. Ne všechno, co říkají je pravda, a proto jejich monology zcizuje komentátor, který z nadhledu uvádí věci na pravou míru. A v kavárně Central se v tu chvíli objevuje ještě jeden mladý muž. Je tu zaměstnám jako uklízeč, který hostům neúspěšně nabízí své neumělé akvarely s vídeňskou architekturou. Pokaždé se neopomene představit: Adolf Hitler, malíř.

Hra kombinující historická fakta s fikcí je nostalgickým ohlédnutím za kulturním středoevropanstvím, které lze obnovit jenom legendou či poezií.

Karel: SARS-CoV-2 není žádný strašák, Marie, ale skutečná hrozba, na kterou náš imunitní systém není připraven, hlavně ten můj.

Marie: Je to jenom virus. Můj imunitní systém taky nebyl připravenej na manželství s tebou a přesto se s ním dokázal vyrovnat.

Karel: Zato moje imunita mele z posledního. Kvůli tvým řečem, tvé upjatosti, neuróze i kuchyni!

Marie: Bože, už je to tolik let, co jsem přepálila tuk při smažení, a ty mi to budeš pořád připomínat.

Karel: Mně to zase pořád připomíná můj žlučník.

Konverzační komedie o rodině, kterou prověří virus.:

Rozhádaní Bláhovi (citově založená učitelka Marie, suchý matematik Karel a jejich pubertální dcera Lucie, studentka) jsou uvrženi do karantény ve svém vlastním bytě, protože na exotické dovolené přišli do kontaktu s nebezpečnou mutací koronaviru. Spolu s nimi zůstává v domácím vězení i Petr (Lucčin spolužák) nešťastně zamilovaný do Lucie a Mariin otec Josef Kučera (někdejší proutník). Musejí tu spolu zůstat tak dlouho, dokud se nepotvrdí, že jsou všichni negativní. Jejich chování neovlivňuje jen hrozící Covid-19, ale i ponorková nemoc. Najdou k sobě opět cestu nebo zvítězí nevraživost?

Hlavní obsazení: 2 muži (zhruba 75 a 45 let), 1 chlapec (16 ), 1 žena (40) a 1 dívka (16). Vedlejší role: 1 žena (40). 2 mužské a 2 ženské hlasy ze zvukového záznamu.

Josef: Teď už zbejvá jenom čekat, jestli to u někoho z vás propukne.

Karel: Covid možná, ale ponorková nemoc určitě.

Lucie: I v ponorce by bylo líp než tady. Je tam aspoň periskop.

Ve městě se koná pod širým nebem velkolepá hostina bohů a to bohů převážně slovanských, kterou spolu se zástupci města pořádá bohyně lásky, vody i krásy – Lada. Děj začíná u vstupní brány. Tou po slavnostním ceremoniálu prochází průvod s postavami předních slovanských bohů, zástupců města a početného komparsu na hlavní scénu, kde se odehrává stěžejní program. 

Písař Vladimír obdrží od bohyně Lady kouzelné pero a vše co je jím napsáno, stane se. Do mytologického rázu slavností tak vstupuje osvěžující prvek pohádkový. Písař Vladimír je zde ústřední postavou a je také moderátorem a dirigentem jednotlivých vystoupení. Hostina bohů není jen o hostině, při které božstvo konzumuje pokrmy a baví se spolu s návštěvníky tohoto programu, je i velkolepou slavností lásky, krásy a vody. K tomu bezpochyby patří zvuk trumpet a bubnů, jako v době barokní, kdy bylo takové vystoupení nepostradatelnou součástí všech velkolepých slavností. Mimo scénu probíhá v mezičase ceremoniální otevírání šenků, chýší a již zřízených pohostinství. Program na hlavní scéně je variabilní a vstřícný k možnostem místních skupin, škol, kroužků a dalších ochotnických spolků i nadšených jednotlivců. K pestré nabídce hlavního programu patří i večerní průvod a večerní provedení na hlavní scéně.

Celková výtvarná stránka slavností je pojata v duchu baroka, ale není jinak tímto slohem vázána. Jen je třeba, aby celková výprava oslovila návštěvníky svojí krásou a vznešeností. Představení je protkáno humornými výstupy s překvapivým rozuzlením. Láska zde není libozvučnou frází, ale skutečnou oázou pro duši. Zkrátka prezentace lásky, dobra a krásy, to je Hostina bohů.

Provedení nevšedního námětu s dobrou režií může městu zajistit nejen dobrý ohlas, ale i značný obchodní obrat v celém regionu.

Celkový počet účinkujících, včetně dvou členů obsluhy horkovzdušných balonů a šesti členů – chrličů ohně, je podle scénáře „Hostina bohů“ 363 postav a 17 koní.

Krve je tu hodně, ale rozhodně ne dost.

Bod křiku je černou tragikomedií, která ve čtrnácti obrazech nabízí a s lehkostí kombinuje především téma násilí, neúplné rodiny, chamtivosti, lásky – mateřské, bratrské, i neopětované. Vše je zabaleno do hávu rychlých dialogů, plných drsného, cynického a černého humoru.

Marie Jánská má dva dospělé syny. Jeden je doma, druhý na misi v Afghánistánu. Muže má ve vězení a za zády neustále cynickou tchýni. Muže zavřeli za podivných okolností, pár dní poté co vyhrál sportku. Jeho peníze ale dostala a netuší, že není sama, kdo o nich ví. Stejně tak jako netuší, že se jí za zády rozjíždí mašinérie toužící po tomto majetku. Mladší syn s psychopatickými sklony, spojený s místní policií, kamarádící s retardovaným Šimonem začíná děsit okolí, aby vyděsil matku a dostal se k penězům. Od kradení čtyřkolek - po zavraždění dcery starosty. Když už jde o život, z mise přijíždí naděje v podobě syna staršího. Naděje sice umírá poslední, ale někdy ani neexistuje. Šéf okresní policie a dva synové, kteří se zřekli své matky pro peníze odsouzeného otce. Ztráta veškerých hodnot vezme za své a vezme s sebou i několik životů.

Text inspirovaný tvorbou Q. Tarantina a dílem M. McDonagha. Kombinace černé grotesky, psychologického dramatu a tragikomedie zasazená do české vesnice a českému diváku tedy o dost bližší.

Černá komedie o neúplné rodině. Úplném úpadku a ztrátě hodnot.
Nevěř nikomu – hlavně ne sám sobě.

Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP a FPF za původní hru, dramatizaci či překlad.

Uzávěrka nominací: 31. března 2022!

Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). 

 Nominována mohou být tato díla:  
             -  původní hra 
             -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) 
             -  dramatizace

Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2022.

Hlavní cíle:

Základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díky Ceně Evalda Schorma se jejich díla mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 46 divadelních (např. Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, Studio Ypsilon, A studio Rubín, Městské divadlo Zlín, Experimentální prostor NoD, Divadlo Feste, Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a 9 rozhlasových inscenací.

Originální koncept divadelní degustace tentokrát proběhne pod širým nebem na dvoře kavárny BAR/ÁK. Projekt, který pravidelně dvakrát ročně představuje krátké hry současných autorů, slibuje divákům nevšední kulturní, ale i kulinářský zážitek.

Jednotlivé chody té nejžhavější současné české dramatiky provedou návštěvníky od přípitku až po dezert. Diváci se mohou těšit na hry českých autorů Romana Sikory a Martiny Kinské a na ukázku z vítězné hry dramatické soutěže Cena Evalda Schorma, která je určena nejmladší generaci českých autorů a jejíž vítěz bude v rámci večera slavnostně vyhlášen. To vše v režii mladého, talentovaného režiséra Víta Maloty.

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cenu uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001 a hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětluje Zdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA. V letošních nominacích dominovala autorská tvorba, objevily se však i překlady dosud nepřeložených divadelních textů. Do finále se nakonec dostalo pět mladých autorů a autorek.

20. 7. 2021, 20:00 na dvoře kavárny BAR/ÁK (Za Poříčskou bránou 7, 186 00 Karlín).

VEČEŘE S NOVOU HROU

Roman Sikora: Dobrá zpráva

Martina Kinská: 15 minut

Ukázka z vítězného textu Ceny Evalda Schorma

Režie: Vít Malota

Součástí večera je speciální letní degustační menu. Nasytíme masožravce i vegetariány!

Finalisté Ceny Evalda Schorma za rok 2020

Agentura DILIA uděluje každoročně Cenu Evalda Schorma určenou studentům divadelních škol za původní hru, dramatizaci či překlad.

Do finále letošního ročníku Ceny Evalda Schorma byli nominováni:

• Monika Hliněnská (DAMU) za dramatizaci románu Stefana Zweiga Netrpělivost srdce
• Josef Doležal (DAMU) za původní hru Harlekýn je mrtvý
• Tomáš Ráliš (DAMU) za původní hru Sorex
• Daniela Samsonová (JAMU) za původní hru Regály
• Sára Dvořáková (FF UK) za překlad hry Erica-Emmanuela Schmitta Madam Pylinska a tajemství Chopina

Mejdan, láska, prázdniny, únos. Tři kámoši se setkávaj v domovskym Ústí nad Labem po nejdivnějšim akademickym roce, jakej kdy zažili. Konečně začíná léto bez distanční výuky, vzduchem tepe hudba, tělem šije extáze a na okolních sídlištích někdo unáší děcka. Je na Mariánský skále pořád čarodějnice? Co se stalo v Mojžíři? A kde je sakra Petr?!

Černá teenagerská komedie letící v rychlejším tempu než je maximální rychlost dodávky, která je jedinou scénografií inscenace, je volně inspirována hororovými příběhy z populární knihy Černá sanitka Petra Janečka.

Žena 2: Už jako dvanáctiletá holka jsem začala psát básně, ale protože jsem se styděla, že to píšu jako holka, tak jsem to podepisovala chlapeckými jmény, protože u kluků to projde…

Hra formou koláže zachycuje život Bohumily Grögerové. Jednotlivé repliky byly vybrány z jejích děl a poté rozděleny mezi tři ženské hlasy tak, aby její osud mohl být vnímán jako individuální příběh i jako obecná situace české spisovatelky 2. poloviny 20. století. Protože Bohumila Grögerová ve svých dílech pracovala s vlastní historií jako by to byla fikce, tematizuje koláž také otázku autorství a vztah mezi skutečností a uměleckým experimentem.