Hra se zpěvy pro jednoho herce a maňásky

Vodník Josef, který učí ve vodnické škole má dnes volno, a tak musí zaskočit upovídaný vodník pan Pivoda z podvyšehradí. Ten s sebou vezme svoji sbírku hrníčků a nad nimi začne vyprávět pražské vodnické pověsti. Právě ty dávají základ celé hře. Každý hrneček totiž dostal od jiného vodníka a ke každému takovému vodníkovi se váže nějaká pověst. Vypráví se tak příběh samotného Pivody, jak zachránil dítě plující v řeznické míse, nechybí příběh Zlého vodníka od Karlova mostu, či Vodníka Šítka od Šítkovských mlýnů. Také o Splávkovi – dědicovi celého povltavského panství bude řeč a děti si samy zahrají jeho příběh. Hraje se též o tom, jak se květ z jihočeských rybníků dostal do moře. A aby ani výuka nestála, pověsti jsou propojovány výukou Plavání, Topení, Vodopisu a žabího zpěvu atp. Při mnohých vyprávěních si pak bere vodník do hry i dětské diváky a celá pohádka je tak interaktivní.

Výsledky Cen divadelní kritiky za rok 2020 vyhlásil 3. března po 20 hodině pořádající časopis Svět a divadlo online a to na facebookové stránce časopisu a na svém YouTube kanálu. Ankety se každoročně účastní desítky českých divadelních kritiků a kritiček. Hlasování se zúčastnilo celkem 66 divadelních kritiků. Výsledky byly určeny prostým součtem udělených hlasů.

V hlavní kategorii Inscenace roku zvítězila inscenace Zahradníček - vše mé je tvé Jana Nebeského a Lucie Trmíkové, která si vysloužila také titul ženský herecký výkon roku. Cenu za mužský herecký výkon roku si za postavu Franze v představení Malý stvořitel odnesl Karel Dobrý. Výrazný ohlas u divadelních kritiků sklidil také Cirk la Putyka. Novocirkusový soubor z pražských Holešovic si vysloužil cenu za nejlepší divadlo roku a společně s pěti dalšími divadelními programy také ocenění v nové kategorii online divadla vytvořené speciálně pro letošní rok. Marko Ivanovič byl oceněn za hudební složku jeho opery Monument a rapové duo PΛST (Ivo Sedláček a Dan Kranich) za hudbu k inscenaci Šílený Herkules v rámci Antické Štvanice.

Nejlepší Poprvé uvedenou českou hrou roku se stala hra Tomáše Dianišky s názvem 294 statečných.

POPRVÉ UVEDENÁ ČESKÁ HRA ROKU 2020

TOMÁŠ DIANIŠKA: 294 STATEČNÝCH
uvedlo Divadlo pod Palmovkou Praha, režie T. Dianiška, dramaturgie Ladislav Stýblo 

Obsazení: 8 mužů, 5 žen (variabilní)

Akční béčko o hrdinech operace Anthropoid

Doku-fikční hra podle skutečné události o zákulisí největšího hrdinského činu našich dějin.

„Je třeba rozstřílet toho kata, co sedí na hradě. Snad nám někdo spadne z nebe. Olda je řezník a dělá fantastické řízky. Aťa zbožňuje verneovky a až vyroste bude pistolníkem. Jindřiška se poprvé zamilovala a všimla si, že tady v Libni to krásně voní. A všichni mají tajemství. Tatínek už strachem zešedivěl. Jak můžou být obyčejná děcka tak odvážná? Přitlučeme hřebíky na cepy a vymlátíme ty nácky! Hlavně ať nikdo nezradí, jinak se Jindřiška nestihne zamilovat podruhé.“

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

VŠEM OCENĚNÝM GRATULUJEME!

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.

Převést Vančurovo Rozmarné léto na jeviště lze jen omezeně při propojení základní linie tří hlavních mužských postav (Antonína, majora a kanovníka) spolu s Antonínovou ženou Kateřinou a linie kouzelníka Arnoštka a Anny při snaze po zachování nádherného Vančurova jazyka.

Pohádkově zarámovaná kriminální ptákovina o vraždě, možná i nájemné, k jejímuž vyšetření chybí mrtvola, o nevysvětlitelném zmizení prominentního zubaře a jeho ženy, o těžké a složité práci kriminalistů, o tom, jak to vše vedlo k tomu, že nebyla zabita jedna nesnesitelně starostlivá teta, a konečně o tom, že sudičky mají nakonec vždycky pravdu.

Pokus o parodii na kriminálky s drsňáky i ochránci zákona nepříliš chytrými, kde nakonec přes všechny překážky všechno nečekaně dobře dopadne, nikdo ze slušných lidí není zavražděn, láska vítězí a dokonce se mnozí i vezmou.

Rozhlasová hra Martina Františáka vypráví o jednom pokusu o návrat. Hlavní hrdina Metoděj se vrací do vesnice na Valašsku, aby převzal navrácený statek. Právě odtud vyhnali krátce před smrtí jeho otce. Pravou příčinou nuceného odchodu ale překvapivě nebyla kolektivizace.

Metodějův otec (předobrazem postavy je Milan Švrčina) byl vášnivý hudebník, pedagog a propagátor folkloru, který neúnavně zakládal lidové kapely ať už ze svěřených žáků či dospělých. Jeho autentické vnímání lidové kultury ale odporovalo oficiální kulturní politice. Proto byl vždy krátce poté, co se mu podařilo vybudovat úspěšný soubor, vyhnán o vesnici dál. Metoděj cítí povinnost ve svobodných časech na otcův odkaz navázat. Doufá přitom, že síla „muzigy“ pomůže překlenout staré rozpory. Sám si ale není jistý, zda se vrací jen kvůli slibu, který dal otci, nebo tak činí z potřeby najít své kořeny, z touhy po odplatě, či kvůli dávné lásce. Jisté se ukáže jen to, že se toho změnilo víc a jinak, než si uměl představit. Je totiž už druhá polovina devadesátých let, mnohé naděje dostaly pachuť iluze, nové rány pálí víc než staré a vina překrývá vinu.

Autor Martin Františák se v nové hře opět vrací do svého rodného kraje.

Vtipná pohádka o Honzovi, který se vydá do světa, aby si vydělal na opravu střechy chaloupky, kde bydlí se svou maminkou. U pana zámeckého si vyslouží hroudu zlata a tak se zdá, že střechu hravě nechá opravit. Donese domů zlatou hroudu? A přestane mu pršet do chaloupky? To se dozvíte ve veselé pohádce Jak Honza ke štěstí přišel.

Chcete-li se od srdce zasmát i na hřbitově, ponořte se do komedie Tatíček zůstavitel, kde čtyři sourozenci poctivě plní všechny požadavky závěti, aby dostali tučné dědictví po svém otci. A to i v době Covidu 19 přes všechny zákazy vlády. Ani na chvilku nevypadnete z napětí provázeného humorem, jak to nakonec vlastně dopadne.

Pět žen, které hledají východisko ze své tíživé životní situace, pět ženských osudů, které se sejdou v jedné místnosti na jednom z dnes již tak populárních kurzů life coachingu. A jeden muž, profesionální kouč Ladislav, kterému se poprvé v životě rozsype kurz jako domek z karet hned po prvním sezení. Hra s podtitulem Proplačte se ke štěstí, jež vznikala autorskou cestou na skutečných kurzech life coachingu, se po svém uvedení hrála od roku 2013 na prknech Švandova divadla a těšila se neustálé divácké oblibě.

„…a co to tedy life coaching je? Life coaching je směr, který podporuje klienta v tom, aby stále hledal, jak být ve svém životě spokojený, cítil jeho smysl, směřoval za svými cíli a nevzdal to, když se mu zrovna nedaří. Kouč klientovi pomáhá definovat, jak by si svůj život představoval a podporuje ho v tom, aby si troufl nový přístup postupně uvést do praxe. A to vše dámy, pochopitelně nejlépe s úsměvem!“