Děti si vyslechnou poutavým hlasem vyprávěče vyprávěný příběh, který snad nikdy nekončí ani nezačíná. Příběh o rytířích, princeznách, čarodějích, mluvících zvířatech, kouzelných předmětech a samozřejmě se spoustou zábavy i poučení.

Muzikál Anděl. Příběh spásy a vykoupení. Divadelní hra ve verších, s originálními písněmi.

V pokojích a chodbách nemocničního zařízení začíná nenápadně jednoho dne dobrodružství překonávající propasti věků, zahrnující nebeské úkazy, prorokované a zároveň neočekávané. Proč zrovna malá holčička Terezka má být ta, které se zjeví jednoho dne někdo, kdo nepatří do tohoto světa, nikdo nerozumí. Sama zde právě prožívá nepříjemné roky svého života, kdy postižená neznámou chorobou je vydána na milost doktorům. V tom neútěšném prostředí je však jedna duše, která jí rozumí, která jí pomáhá procházet nevlídným obdobím a nakonec s ní dovede příběh lásky do zázračného konce.

Základem této Shakespeariády je postava Júlie, která nezemře, ale proměňuje se na známé ženské postavy v mozaice děl slavného dramatika, kterými jsou: Dva šlechtici z Verony, Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy, Troilus a Kressida, Othello, Richard III., Macbeth, Král Lear, Hamlet, Perikles, Caesar, Titus Andronicus, Cymbelín, Dobrý konec všechno spraví, Večer tříkrálový, Veselé paničky windsorské i Sen noci svatojánské.

Júlie objevuje svoji ženskost v nešťastné lásce (Romeo a Julie, Dva šlechtici z Verony). Je ještě romantická a i patetická, na což doplatí Romeo. Ona se domnívá, že umřel... Po nešťastné lásce se Julie straní mužů. Je k nim zlá a svému okolí na obtíž (Zkrocení zlé ženy). Nikomu se nedaří k ní přiblížit, nebo jí vyhovět. Ale to změní drastická zkušenost (Trojské) války, kam ji vezme její bezradný otec a ona právě díky trucovitému a nerozvážnému chování upadne do zajetí. A tam se znovu zamiluje (kombinace Troilus a Kressida + Zkrocení zlé ženy). Její nastávající je však mimořádně žárlivý (Othello). Snadno tedy podlehne intrikám Jaga, který mu našeptává možné soky. A tak se její muž v neovladatelné žárlivosti zaplete do souboje, ve kterém podlehne. Vítěz, kterému se od začátku líbila, ji považuje za svou kořist (Richard III.). Ona se vzpírá, ale narození syna po násilném početí ji na čas smíří s uzurpátorem bez skrupulí. Pod vlivem svého věznitele odloží syna na vychování a plně se věnuje dvorským intrikám. Je to konec konců její jediná šance na velké činy. Ty však skončí krvavě (Macbeth). Uzurpátor doplatí na její našeptávání, ale vítěz tohoto souboje o moc se nad ní slituje a dovolí jí vrátit se k synovi, který mezitím dospěl. U něho však uznání nenachází (Hamlet). Naše hrdinka odchází do britského vyhnanství, se vším smířená. S překvapením zjišťujeme, že Romeo jich rannou nešťastnou lásku přežil a jeho smrt byla fingovaná. Rodina ho vyhostila do vzdálené nehostinné Británie, kde se však ocitá i naše hrdinka vypuzená vlastním synem Hamletem. I tady ji zastihnou kruté války. Klášter, kam se uchýlila, vyrabuje soldateska a ji zachrání právě Romeo. Už ve zralém věku k sobě opět nacházejí cestu (hra Cymbelín).

Tak se před námi Julie mění z romantického děvčete, přes láskou zraněnou mladou ženu, po zralou a žádostivost vzbuzující dámu, přichází i mateřství (i když z donucení) a ambice (krutě potrestané), aby v rezignaci zralých let najednou objevila dávno ztracenou lásku. A i když se schyluje ke šťastnému konci, přeci to bude ještě jinak...

Každá scéna vychází z originálních citací z uvedených děl, jen ojediněle jsou doplněné o nové repliky. Hru je možné uvést ve velkém obsazení, stejně jako v komorním, vzhledem k tomu, že v některých scénách zůstává Julie sama a dialog vede s hlasy (služebnictvo, šašek aj.), které nemusíme vidět. Pomocí zpětné projekce se také lehce a levně mění prostředí.

K dispozici je také rozhlasová verze z roku 2022.

Cena Evalda Schorma 

 za původní hru, dramatizaci či překlad

 Uzávěrka nominací: 31. března 2021!

 Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP,  FPF a Konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad.

 Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). 

 Nominována mohou být tato díla:  

             -  původní hra 
             -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) 
             -  dramatizace

 Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2021.

 Hlavní cíle:

Základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díky Ceně Evalda Schorma se jejich díla mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 44 divadelních inscenací (např. Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, Studio Ypsilon, A studio Rubín, Městské divadlo Zlín, Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a 9 rozhlasových inscenací.

Často si představuju odpadky. Obrovskou nekonečnou hromadu odpadků všech lidí na planetě. Dopité kelímky od kávy značky Starbucks, na kterých jsou napsána jména lidí, vraky aut, plechovky od všech konzerv a piv, sáčky, nákupní tašky s barevnými logy obchodů, rozbité mixéry a mikrovlnky, které už nikdo nechce.

A já stojím venku, život běží… A najednou se všechny ty odpadky pomalu vznesou k nebi. Jen tak, samy od sebe. Pomalu, klidně, jako by pro ně přestala platit zemská přitažlivost. Všichni kolem mě se zastaví. Lidé vycházejí z obchodů, vystupují z aut, otevírají okna domů a kanceláří a zvedají hlavy vzhůru k obloze.

Celý svět stojí. Jen ty odpadky pořád stoupají a stoupají vzhůru… až přikryjí celé nebe. Nebe celé Země. Ta vrstva odpadků vytvoří jakoby hladinu. Hladinu odpadkového oceánu. Zem je najednou písečné dno a lidi v ní jsou nehybní jako hvězdice nebo trsy sasanek. Dýchám jen mělce a dívám se na tu nádhernou hladinu z mozaiky všech těch vyhozených věcí, skrz kterou prosvítají paprsky slunce. Dřív si těch vyhozených věcí nikdo nevšímal, všichni se snažili je nevidět… a teď od nich nikdo nedokáže odtrhnout zrak.

Mozaika situací, monologů a písní je výpovědí nejmladší divadelnické generace formulovaná uprostřed roku 2020. Strach z technologií, z nejisté budoucnosti, osamění i odlidštěného chápání lidského života, nebo riziko vnitřní neukotvenosti dané bezbřehými možnostmi současného světa, těmto a podobným tématům se kolektiv tvůrců ve své hře věnuje. Nesourodá skupina putující napříč situacemi v každé z nich ohledává, jak a kdy se může přelít poslední kapka, jak a kdy se může vysypat to poslední zrnko písku.

Hra s písněmi pro loutky a 5 herců

Klasický Faustovský příběh zpracovaný již stokrát a přesto tak trochu jiný. O duši Fausta se utkává Mefisto s Andělem a Smrtí a všemu přihlíží a vše komentuje Kašpara – ženská obdoba Kašpárka. Nejprve Faust uvažuje o směřování svého dalšího vědeckého bádání a rozhoduje se pro studium Alchymie. Poté si přivolá Mefista a sepíše s ním smlouvu, kde mu upisuje svoji duši a žádá za to splnění všech přání. Následuje klasická komická scéna, v níž ďábla přivolává i Kašpara slavným Pidluke Padluke. Faust s Mefistem se přesouvají do Prahy. Nejprve do Faustova domu a pak ke dvoru. Mefisto se však spletl a namísto doby Rudolfa II je přenesl do doby jeho nástupce Matyáše. Ten alchymisty nesnáší, a tak Faustovi hrozí trest, pokud králi nepředvede něco zajímavého. On předvede s pomocí Mefista souboj živlů a oba raději mizí z Hradu. Faustovi se tam však zalíbila jistá Markétka a žádá ji po Mefistovi. Spolu s Markétkou pak odlétají zpět do dob Faustových ale stále zůstávají v Praze ve Faustově domě. Tam zjišťuje, že Markétka je jen Mefistův trik a nikoli skutečná dívka. Podvedený Faust se chce zbavit úpisu, a tak požaduje po Mefistovi něco, co nebude chtít splnit – obraz Krista. Mefisto nerad splní a pak bere Fausta na cestu kolem světa. Mezitím na scénu vstupují dva hloupí dvořané, kteří se také omylem dostali do jiného století. Po návratu z cesty kolem světa Mefisto oznamuje Faustovi, že nadešel čas odevzdání duše. V tu chvíli přichází chvíle pro dvořany, a jejich komický výstup známý jako „vartovačka.“ Ve chvíli, kdy si Mefisto přichází pro Fausta, zastaví ho Smrt s tím, že tělo patří jí, a Anděl tvrdí, že duše zas nebi, protože Mefisto v plnění přání podváděl. Faust tak v této verzi příběhu nekončí v pekle.

Vpředvečer svátku svatého Mikuláše je nutné v nebi připravit vše na nadílku. To by nebyl zas až takový problém, kdyby Mikulášovi nepomáhal snaživý, ale trošku zbrklý andílek Perutík a kdyby z pekla neposlali na výpomoc línou dceru samotného Lucifera Lucianu. Perutík cítí jako povinnost Lucianě vše vysvětlit – kdo je to svatý Mikuláš, jaké jsou jeho skutky a co je jejich povinnost vpředvečer svátku svatého Mikuláše. Luciana má ze všeho jen legraci a s Perutíkem se řádně škádlí. Vznikají tak komické situace doplněné o písničky. Nakonec se vše přeci jen nachystá, a trojice odchází na svět nadělovat dětem. Celá pohádka je koncipována tak, že volně přechází v samotnou reálnou mikulášskou nadílku.

Hra vychází z pražských pověstí o čertech. Čert na začátku spí a když se probudí, začne vyprávět dětem, a především malému Čertíkovi (loutka), jaké nesmysly že se o čertech vyprávějí. Že čert nikdy nespí, že je něco po čertech dobrý atp. Součástí pohádky tak je pověst o doktoru Faustovi sehraná jako klasická marionetová hra, pověst o čertových sloupech z Vyšehradu, o čertovské svatbě v Divoké Šárce, o čertovi v klášterní kuchyni atp. Dětští diváci jsou občas vtahováni do hry, a tak se celá pohádka stává velmi interaktivní.

Hra s písněmi pro dva herce a loutky.

Klasický příběh Červené Karkulky se odehraje jako hra dvou dětí. Jeníček a Mařenka si hrají na půdě na schovávanou a najdou loutky a scénu starého loutkového divadla. Rozhodnou se, že si tedy spolu zahrají pohádku O červené Karkulce. Víceméně tradičně vyprávěný příběh je obohacen o písničky. Lehce pozměněné jsou pouze okamžiky, které jsou v běžné pohádce nelogické. Například proč Vlk nesežere Karkulku už v lese a číhá na ni u babičky, nebo proč nakonec vlkovi naplní břicho kameny a hodí jej do studny. V této variantě Karkulku v lese zachrání matka příroda a Vlka si nakonec Karkulka ochočí a dají mu šanci stát se hlídacím psem.