Oba protagonisté, feldkurát Katz a Josef Švejk, jsou ve světě proslulé postavy z románu Jaroslava Haška, o kterém v textu také mluví jako o svém otci. Dojdou k poznání, že jsou bratři zrození na papíře. Odmítnou hledat někoho, kdo se také narodil bez matky. V textu hry jsou různé humorné slovní zápletky, od čínštiny až k češtině. V dialozích se jim pro podnikání jeví zajímavě jakási privatizace některých rituálů, jako je poslední pomazání, nebo i biřmování. Přemýšlí na radu Švejka i o způsobu udělat z pohřbu radostnou událost, podobně jako v Číně. Konfrontují poznatky románových postav s realitou v Česku. Nakonec feldkurát i se svým pucflekem dojdou k poznání, že je lépe vrátit se zpět do Haškova románu, podle přísloví „Ševče, drž se svého kopyta!“

Hra má kabaretní charakter. Kabaret od svého vzniku ve Francii v 80.letech 19.století prošel řadou proměn k horšímu i lepšímu, jako snad žádný jiný obveselovací prostředek. Tím je také tato hra. O to se snažili i u nás významní umělci jako byl Eduard Bass, Saša Rašilov, Artur Longen anebo Vlasta Burian. Jaroslav Hašek měl v kabaretech druhý domov. Sám v nich často vystupoval. „Kabaret U feldkuráta Katze“ se k těmto pořadům, které mají diváka obveselit a vtáhnout ho do předkládané atmosféry, vhodným způsobem blíží.

Protože častějším prostředím pro produkci těchto her byly lokály, je i v této hře jednoduchá jediná dekorace scény - hospodský lokál. Přestávka může být v několika místech podle uvážení. Hra není náročná ani na kostýmy či rekvizity. Je koncipovaná pro variabilní počet herců i hudební doprovod. Náklady na produkci jsou téměř nulové. Je vhodný pro zájezdovou produkci vzhledem k malým nákladům na dopravu, vybavenost, počet herců i hudební doprovod. Ve hře jsou využity známé písničky z minulého století podle uvážení a možností produkce. Takové v příloze nabízí v notách Bedřichj Gregorini.

Hra je postavena na pestrém životním příběhu spisovatele O. Henryho a jeho populárních i méně známých povídkách: „Zpověď humoristova“, „Loutky“, „Jedno společné“ a „Harlemská tragedie“.

Děj se odehrává v roce 1907 v USA. Úvod tvoří vystoupení samotného autora a jeho „představení“ formou interview. Dále hra pokračuje uvedenými povídkami, které na sebe nenavazují, avšak svou výpravou, atmosférou i příběhem tvoří celek. Vše probíhá v „lehce omšelých“ kulisách čtvrti Harlem počátku 20. století. Tato newyorská čtvrť v obvodě Manhattan se proslavila soužitím směsice sociálních vrstev a národností a historickými a kulturními památkami. Známá je také nepříliš bezpečnými ulicemi, jejichž „postrachem“ byly i některé postavičky z děl Mistra povídek, O. Henryho.

Ačkoliv povídky byly napsány více než před sto lety, jejich spád, nečekané rozuzlení a především laskavý a inteligentní humor potěší diváka zcela jistě i dnes.

Představení trvá cca 70 - 80 minut (+ přestávka).

Přiznejme si, že Láďa a Richard se zrovna moc nemusejí. Už na Konzervatoři si lezli na nervy, a tak je ani trochu nepotěší, když se teď po třiceti letech sejdou oba v krematoriu. Ano, oba usilují o kšeft, a teď se v šatně obřadní síně stanou naposled rivaly. Po všech hádkách a vzájemném vyčítání, kdy jsou oba přijati, vstoupí do děje Vlastička. Jejich společná láska! Jejich miláček a trochu také drsná žena, která zde sice hodlá zpívat, ale později se přizná, že přišla trénovat na svůj pohřeb. Oba muži, kteří se sami starají o starou matku a druhý o hluchou sestru, s hrůzou zjistí, že se jim jejich poslední láska vzdaluje. Po odchodu Vlastičky do nemocnice se oba muži sblíží. Už není třeba si nic vyčítat, jen vzpomínat na to krásné, co bylo… V posledním jednání se Vlastička vrací. Po operaci hlasivek, s mluvícím aparátkem u krku. Ovšem nebyli by to tito tři, kdo finále obrátí do šťastného konce.

Postavy: Láďa, dobrosrdečný, Richard občas prudérní, a jejich celoživotní láska Vlastička. Poznámka: Občas se na scéně objeví Vrah, němá postava. Herci nemusejí umět hrát na hudební nástroje. Hlas z amplionu je předtočený.

Určeno dětem od 6 let stejně jako dospělým divákům, obzvláště milovníkům trampingu.

Dvakrát do roka se posouvá čas. Na jaře o hodinu dopředu, a aby se to vyrovnalo, tak se jedné podzimní noci ručičky všech hodin vracejí zase o hodinu zpátky. Díky tomu bývá ona říjnová sobotní noc o hodinu delší. A právě během této tajůplné „hodiny navíc“ vrcholí loutková komedie pro celou rodinu O hodině navíc aneb Potlach v hustníku.

Jejími hlavními hrdiny jsou sourozenci Maruška a Honzík, kteří žijí pouze s tatínkem kdesi v panelákovém bytě na okraji velikého města. Jednou se však otec rozhodne vzít své děti na noc do lesa, kde trávil se svým tátou trampem dětství on. Zavede je do staré trampské osady, ukryté v opuštěném lomu hluboko v lesích. Netuší, že se tam právě koná sraz trampů, řečený potlach. A tak zde dětem představí řadu starých známých podivného vzezření a ještě podivnějších jmen: Bobra, Jelena, Rádio, Šedého vlka, Raketu či třeba Kachnu…

A jelikož trampové právě „zavírají les“ a připravují ho na blížící se zimu, zůstanou všichni vzhůru až do onoho kouzelného okamžiku, kdy se čas posune o hodinu nazpět. V ten moment se začnou dít věci, o kterých se dětem a trampům nejspíš nikdy ani nezdálo… Trampové se totiž v onu magickou chvíli všichni do jednoho promění do podob svých vlastních přezdívek. V Šedém vlkovi se probudí šelmovské pudy, Rádio se snaží naladit cokoliv jiného než Rádio Country, Raketa prorazí střechu osadního srubu a odletí neznámo kam a Jelen? Tomu začne jít doslova o život! Vždyť v lese se tu noc koná hon na jeleny!

Autorky a autoři současné dramatiky mají už jen pár dní na to, aby mohli svoje soutěžní texty přihlásit do soutěže původních divadelních her ve slovenském a českém jazyce DRÁMA. Vedle lákavých inscenačních cen čeká na autorku nebo autora vítězného textu odměna v hodnotě 1 000 €.

21. ročník soutěže DRÁMA vyhlásili Divadelný ústav, Slovenské národné divadlo a Divadlo Jána Palárika v Trnavě. K organizátorům soutěže DRÁMA 2020 se poprvé přidali i Štátne divadlo v Košicích a Štúdio 12, platforma Divadelního ústavu pro novou dramatiku a nové divadlo. Partnerem soutěže je Rozhlas a televízia Slovenska – Rádio DEVÍN. Texty finalistů soutěže, která je anonymní, budou na jejím konci publikované v podobě elektronické knihy. Autorky a autoři současné dramatiky můžou přihlásit svoje divadelní hry do soutěže nejpozději do 31. ledna 2021.

Vedle finanční odměny i lákavé inscenační ceny

Vedle toho, že na autorku či autora vítězného textu čeká finanční odměna, o ty nejdůležitější – inscenační ceny se postarali partneři soutěže.

Činohra Slovenského národního divadla: udělí cenu, kterou bude nastudování jimi vybrané divadelní hry ve formě scénického čtení v Modrém salónu SND.

Divadlo Jána Palárika v Trnavě: udělí cenu, kterou je nastudování vybraného textu v rámci projektu #stagestream.

Státní divadlo v Košicích: udělí Cenu Činohry ŠDKE, která spočívá v nastudování jimi vybraného textu formou scénického čtení v následující divadelní sezóně.

RTVS – Rádio DEVÍN: udělí Cenu RTVS, kterou bude nastudování textu v podobě rozhlasové hry nebo scénického čtení.

Štúdio 12, divadelní platforma Divadelního ústavu: udělí Cenu Štúdia 12, kterou bude nastudování textu formou scénického čtení v následující divadelní sezóně.

Informace o přihlašování dramatických textů do soutěže DRÁMA 2020

NOVINKA: Z důvodu současné epidemiologické situace můžou autorky a autoři posílat svoje dramatické texty nejen poštou, ale i e-mailem.

Instrukce pro zasílání soutěžních textů e-mailem

Přihlašované texty bez označení jména a jiného identifikátoru můžou autorky a autoři poslat přímo e-mailem na adresu: lenka.cepkova@theatre.sk. E-mail musí vedle soutěžního textu obsahovat naskenovanou přihlášku, stejně jako doklad o zaplacení registračního poplatku ve výši 15 €.

Instrukce pro zaslání soutěžních textů poštou

Přihlašované texty ve třech vytištěných vyhotoveních a jednom vyhotovení textu na CD nosiči nebo USB spolu s přihláškou v zalepené obálce a dokladem o zaplacení registračního poplatku ve výši 15 € zašle autor nebo autorka na adresu:

Divadelný ústav

Jakubovo nám. 12

813 57 Bratislava

heslo „DRÁMA 2020“

Úhrada registračního poplatku:

Štátna pokladnica, IBAN: SK34 8180 0000 0070 0007 1011

Koordinátorka soutěže:

Lenka Čepková, lenka.cepkova@theatre.sk

Status soutěže spolu s přihláškou a podmínkami je k dispozici na webové stránce Divadelného ústavu.

Děj se odehrává ve dvou časových rovinách. První část vykresluje dobu minulou se svými pozitivy a negativy. Jsou zde zasazeny kořeny děje, který se pak již odehrává v současnosti. Dějištěm je Ostrava, výrazná svou proměnou za posledních 30 let.

Příběh začíná v kině. Mladí manželé Hynek a Jarmila očekávají narození svého prvního dítěte. Hynek si přeje syna, budoucího fotbalistu Baníku Ostrava. Při sledování filmového týdeníku na Jarmilu přijde porod a Hynek se začne shánět po telefonu, aby přivolal sanitku. Později se Hynek dozví, že se mu narodila dcera Vilma. I když je z počátku Hynek z narození dcery zklamán, později svou dceru miluje. Rodina je v ději vykreslena jako typická na tehdejší dobu, otec je s platem horníka jako živitel, matka je prodavačkou v Pramenu. Vilma se přátelí se sousedovic Honzíkem, který se věnuje fotbalu.

Posunem v čase vede děj vyprávěč (Pan Čas). Z Vilmy se stane úspěšná studentka vysoké školy, z Honzíka úspěšný fotbalista Baníku. Hynek věří v lásku těchto mladých lidí, ale Vilma odchází za prací do Prahy - zrovna v době, kdy se v Ostravě zavírají doly, a otec zůstává bez práce. Vilma rodině finančně vypomáhá, ale otec se těžko smiřuje s tím, že finance do rodiny přinášejí prakticky dvě ženy – manželka a dcera. Otec se doma nudí a nemůže stále nalézt činnost, která by ho místo práce naplňovala. Chodí na výběrová řízení, ale nic ho neuspokojuje, neboť je zvyklý tvrdě pracovat. Je pyšný na svou dceru, která v Praze buduje kariéru. Otec stále plánuje, že si Vilma vezme fotbalistu Honzíka, ale dozvídá se o Reném, důležitém muži ve Vilmině životě. Otec už předjímá, že Pražák nemůže být vhodným partnerem pro jeho dceru a nemůže se s tím smířit. Nicméně se musí na příjezd Vilmy s Reném připravit.

V druhé půlce děje přijíždí Vilma se svým snoubencem Reném domů. Najednou se zde musí skloubit dva světy, dvě civilizace – snobská z Prahy a rázovitá z Ostravy. Otec má chuť Reného vyhodit za límec z domu, ale respektuje přání své milované dcery. Vilma přesto tajně pokukuje také po Honzíkovi a cítí žárlivost, když se kolem něj točí jiné holky – doslova zlatokopky pasoucí po penězích úspěšného fotbalisty. Vilma se však musí rozhodnout, kterého z mužů si vybere za partnera. Honzíka stále miluje a začne s ním krátký románek. Honzík však odjíždí hrát fotbal do zahraničí, a proto si Vilma bere za muže Reného. Příběh končí ve chvíli, kdy Vilma porodí syna a Honzík jí posílá velkou částku peněz, aby „odčinil“ svůj odchod, doslova říká, že peníze Vilmě dluží. Vypadá to, že Vilmin syn, kterému dala jméno Jeníček, bude Honzíkův a nikoli Reného.

Pan Čas provází diváky dějem. Změny v čase jsou odděleny zpomalenými pohyby jak herců, tak company. Děj doprovází dobová projekce.

Pokud má inscenační tým problém s vulgarismem v názvu, lze použít pouze „Ostravský máj“.

Určeno mládeži a dospělému publiku

Inspirováno skutečnými filmy

Na úřadě vlády přijímá Premiér své stranické kolegy a zároveň ministry. Dožaduje se na nich peněz, které jim dal za úkol „ulít stranou“ z jejich ministerstev pro potřeby předvolební kampaně.

Ministr financí, ministr obrany, ministr vnitra i ministr bez portfeje však v tomto úkolu selhali.

Premiér ve svém vnitřním monologu divákům odhaluje skutečnost, že si celý život nasazuje rozličné masky. Jednu má pro voliče, jinou má pro spolustraníky, další masku si nasazuje před novináři či dokonce před vlastní rodinou. Tak často chodí v rozličných maskách, až se sám bojí, co zůstalo pod maskou z něho samotného.

I nyní si musí nasadit masku – masku přísného šéfa. Vyhrožuje svým ministrům ztrátou jejich funkcí, pokud mu do druhého dne neseženou požadované (a nemalé) množství peněz.

Do toho přichází opozdivší se ministr kultury Pepa. Zdržel se na Karlově mostě, kde u jednoho stánku objevil obličejové masky v podobě všech členů vlády včetně pana premiéra. Zakoupil je coby dárek pro všechny přítomné. Snaží se premiérovi zalichotit zmínkou o tom, že právě jeho maska jde mezi lidmi na dračku – sám byl svědkem, jak ji někdo koupil hned v deseti kopiích! Ale premiér zhnuseně odhazuje svou masku na stůl a s připomínkou běžící lhůty na sehnání peněz opouští místnost.

Ministři netuší, kde do druhého dne sehnat tolik peněz. To snad aby vykradli banku. A právě tato poznámka přivede ministra kultury na nápad. Vzpomněl si na kultovní film s Patrickem Swayzem Bod zlomu, v němž skupina lupičů v maskách amerických prezidentů vykrádá s úspěchem banky.

Pokud oni, ministři, přepadnou banku ve svých vlastních maskách, nikoho ani nenapadne, že by se pod maskami ukrývali právě oni.

Jeho nápadu se chytne a rozvine ho ministr financí. Vykradou Českou národní banku, kde má coby ministr financí kódy k trezoru se státním pokladem. Ministr vnitra zařídí, že v centru města nebudou žádní policisté, ministr obrany dodá zbraně a výbušninu, kterou budou moci použít jako výhrůžku. A ministr bez portfeje? Ten nejspíš nepřispěje ničím. Leda snad, že by nesl tu bombu...

Povzbuzeni alkoholem, který mezi nimi po celou dobu koluje, vyrážejí ministři na netradiční bankovní přepadení…

Jednoaktovka Masky vznikla na objednávku mezinárodní soutěže krátkých politických her „Cena Ferdinanda Vaňka“.

Nabízí se možnost inscenovat hru v jednom večeru s autorovou krátkou hrou Parlamentní podvýbor pro kosmonautiku.

Sněhurka: Vždyť to byla úplná pohádka, tehdy. Jak pro ni šel a ty úkoly, jak splnil –

Princ: Nechtěl ji pro sebe. A neřekl jí to. Vztah postavený od první vteřiny na lži. To nemůže fungovat věčně.

Zhruba deset let po skončení děje dvou známých pohádek se setkávají spřátelené pohádkové páry. Zlatovláska a její Jiřík hostí na své zahradě Sněhurku s Princem.

Zatímco Zlatovláska ukazuje Sněhurce klece se zvířaty, jejichž řeči Jiřík díky své schopnosti stále rozumí, Jiřík staví na zahradě pro jejich společné posezení moskytiérou zabezpečený přístřešek. Ukáže se, že jeho schopnost slyšet a rozumět hlasům zvířat je všechno jiné, než dar. Stovky neustále brebentících neviditelných jednotlivců z řad stovek druhů hmyzu jsou pro něj utrpením, které jeho žena není schopna pochopit. Ta naopak již léta strádá jeho neochotou opouštět domov a především kuchyň. V ní totiž narazí na zvířata maximálně v bezpečně nemluvné – protože zabité – formě. Jejich evidentně poněkud narušený vztah si nezadá s vyčerpaností milostného zaujetí druhé dvojice. Bezelstná a naivní Sněhurka si vedle do sebe zahleděného a světácky vystupujícího Prince začíná připadat čím dál více nepatřičně. Oba vztahy projdou během zahradního setkání dramatickou a přitom černě-groteskní (sebe)reflexí. Roli v ní hraje i mluvící jelen, mlčící papoušek a extrémně pravdomluvné Sněhurčino zrcadlo, přinesené jako dar. To se aktivuje a zapojuje do hovoru, kdykoliv v jeho přítomnosti zazní otázka. Ale je jen otázkou času, kdy se ho pro jeho vševědoucí upřímnost pokusí někdo rozbít. Vztahová krize obou párů navíc vrcholí v těsné blízkosti výběhu s hladovým medvědem a Zlatovláska životní nudu zahání přemírou alkoholu. A do toho všeho má Jiřík doma pušku. Tohle nemusí dopadnout dobře. A také nedopadne.

Hra vznikla na objednávku časopisu Svět a divadlo (byla zveřejněna v čísle 5/2020) jako pátá z šestidílného cyklu krátkých pohádkových grotesek na havlovské téma Pravda, láska a ty druhé.