
Marie Špalová
NEJVĚTŠÍ KOUZLO
Příběh chlapce, který se nečekaně setká se zlobou a nenávistí. I když tuto nepříjemnou zkušenost prožije v pohádkovém světě, je analogie s reálnými případy dobře čitelná. Inscenace je vhodná zejména pro předškolní a mladší školní věk. Z pedagogického hlediska je velmi dobře využitelná k výchovnému působení.
KOCOUŘÍ PŘÍBĚHY
Hra je založena na akčnosti loutek a odvíjí se na dvou příbězích, které prožijí hlavní protagonisté – kocouři.
KONKURZ
Rozmrzelí a sebelítostiví kocouři se rozhodnou pro změnu a vydávají se do světa hledat zábavnější způsob života. K naplnění svých představ využívají své vrozené kočičí mrštnosti. V okamžiku, kdy se zdá, že došli ke svému cíli, zradí je jejich vrozené pudy. Kocouři se vrací pokorně domů.
ZATOULANÉ KOTĚ
Kocouři opět přemýšlí jak uniknout z domácí nudy a pochopili, že je lepší zůstat sám sebou. Nečekaná náhoda jim přihraje milé překvapení. Příběh objasňuje dětem, že kamarádům se má pomáhat a že ne vše je špatné i když to na první pohled tak vypadá.
DŮM S VYHLÍDKOU
Dům s vyhlídkou je rodinný příběh ze současnosti. Soužití tří generací na pozadí stavby rodinného domku, který se má stát místem pro život celé rodiny. Převážná část děje se odehrává v prostředí bytu dvou sourozenců Marie a Jana, kteří jsou již v důchodovém věku. Dva obrazy jsou situovány do bytu Boženy, matky Marie a Jana. Kromě hereckých partů hrají svou roli i promluvy z televize, které kontrapunkticky doplňují dialogy postav a dávají některým dialogům pointu. Televize je k divákům situována tak, že nevidí obraz, ale slyší jen zvuk. Uskutečnění snu stavebníků se neobejde bez komplikací, které si vynucují, aby každý z rodiny přinesl nějakou oběť. Komické situace střídají tragické momenty ovlivňující jednání postav.
KUŘBABA
Veselohra Kuřbaba vypráví příběh o peripetiích milostného trojúhelníku s překvapivým, ale šťastným koncem.
Veselohra se zpěvy Kuřbaba popisuje vztahy manželů Skippyových a jejich rodinného přítele Bláhy. Ela je nepracující básnířka a věřící katolička, která doma vládne železnou rukou. Živitelem rodiny je Skippy, amatérský malíř a prodavač tonerů, jehož tajným koníčkem je experimentování s drogami. Skippyho kumpán Bláha, který je burziánem a majitelem hodinového hotelu, s nelibostí sleduje narůstající nespolehlivost svého nejlepšího přítele a snaží se ho přibrzdit, ale není to nic platné. Proto Skippyho závislost na drogách anonymně udá Ele. Ta rozpozná v udavači Bláhu, a místo toho, aby Skippymu domluvila, začne Bláhu vydírat, neboť ho již léta tajně miluje. Bláha se nejprve vzpěčuje, ví, jak Skippy Elu hluboce miluje a jak je na ní závislý, přesto nátlaku nakonec podlehne, aby neztratil kamaráda, doufaje, že časem se vztahy vrátí do starých kolejí. Z Ely se ale vyklube drsná domina a sexuální dračice, do níž se Bláha beznadějně zamiluje, a oba milenci začnou plánovat společnou budoucnost. V cestě jim však stojí Skippy a složitý církevní rozvod, a tak se manželský trojúhelník začne nebezpečně žhavit. Dříve než stačí dojít ke katastrofě, zásah vyšší moci, kterou reprezentuje v trojroli kavárník, farář a zástupce Houboha doprovázený esbičkami (světelnými bytostmi), napraví všechny tři hříšníky.
CHIBYČKY
Moderátorka: Adolfe, veřejnost vás asi nejlépe zná pod označením ‚Muž, který ještě nikdy neudělal žádnou chybu‘. Vy musíte mít přímo život snů, viďte?
Adolf: Ehm, mezi životem snů a noční můrou je někdy tenká hranice, řekl bych.
Moderátorka: Hahaha. Adolfe, jak vypadá váš běžný den?
Adolf: Ráno si čistím zuby přesně 3 minuty, pak postavím vodu na zelený čaj. Mezitím zkontroluji, že mám v aktovce všechno: peněženku, klíče, mobil, diář, svačinu a lízátko pro zvláštní příležitosti. Oblíknu si čistou košili, zavřu dveře od bytu, přivolám výtah, a když mám štěstí tak potkám – no nic. Prostě jako každý obyčejný člověk.
Čtyři sourozenci se právě vydávají poprvé do školy. Jsou úplně stejní jako všechny ostatní děti: přeříkávají se, padají, mudrují, stydí se… Až na to že to vlastně nejsou děti ale Chibyčky! Malá stvoření, která nám lidem ustavičně sedí za krkem, pomáhají nám překonat sami sebe a poučit se z vlastních chyb. Co se ale stane, když Chibyčka Berta poruší školní nařízení a vydá se ven mezi opravdové lidi? A má to něco společného s objevením Adolfa, člověka, který nikdy neudělal žádnou chybu?
Hra se umístila ve finále soutěže Českého rozhlasu o nejlepší rozhlasovou hru Radio Drama Autor.
Polák Roman
Prof. Mgr. art ROMAN POLÁK (1957), divadelní režisér, autor dramatizací domácích i světových literárních děl, dramatik, vysokoškolský pedagog, příležitostně spolupracuje na filmech.
Netradičním inscenováním poezie a autorským textem se prosadil jako gymnazista v divadle malých jevištních forem, na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě studoval divadelní režii v ročníku Miloše Pietra. Od roku 1982 působil v činohře Státního divadla Košice a od roku 1984 v Divadle SNP v Martině. V martinském divadle vytvořil jakožto kmenový režisér inscenace, díky nimž se v osmdesátých letech 20. století zařadil k nejvýznamnějším režisérům na Slovensku. Martinské inscenace Dotyky a spojenia (1988) a Baal (1989) později reprezentovaly československé divadlo na evropských mezinárodních festivalech (Wroclaw, Toruň, Moskva, Bělehrad).
V letech 1990 – 1996 působil na volné noze. V tomto období spolupracoval se Slovenským národním divadlem, s Divadlem Andreja Bagara v Nitře, s Divadlem Astorka Korzo ’90, kde později (1996 – 2000) působil jako kmenový režisér. V roce 2000 se stal uměleckým šéfem činohry Státního divadla Košice, v roce 2005 se vrátil do Divadla Astorka Korzo ’90 na post uměleckého šéfa a režiséra. Jako etablovaný režisér začal spolupracovat i se zahraničními divadly – v Shakespeare‘s Repertory Theatre (Chicago, USA) inscenoval v roce 1992 Macbetha. V roce 1999 inscenoval v Paříži v Theatre Moliére Puškinovu hru Kamenný host. Intenzivně spolupracoval i s českými divadly v Brně a v Praze. V dubnu 2006 se stal ředitelem Činohry SND a na tomto postu setrval do května 2008. V letech 2013 – 2017 byl opět ředitelem Činohry SND a v této pozici stál u zrodu mezinárodního divadelního festivalu Slovenského národního divadla Eurokontext.sk, který prezentuje tvorbu divadel ze zemí V4 a vybraných partnerů z Evropské divadelní konvence (ETC).
Vedle divadelní režie se Roman Polák věnuje také režii filmové. Za činoherní i operní režie získal několik nominací a cen v různých anketách a na festivalech. Věnuje se i pedagogické činnosti – v letech 1994 – 1996 působil jako externista na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a v roce 2007 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Interním pedagogem Divadelní fakulty VŠMU se stal roku 2011, kde je dnes Vedoucím katedry režie a dramaturgie.
Na návrh Umělecké rady Janáčkovy akademie múzických umění v Brně ho prezident České republiky Miloš Zeman jmenoval roku 2016 profesorem Dramatického umění.
Jako autor se podepsal pod divadelní hru Kentauri (Divadlo ASTORKA Korzo ´90), je autorem či spoluautorem řady divadelních adaptací (Nevesta hôľ, Anna Kareninová, Bratia Karamazovovci) či výrazných dramatických úprav (Play Gorkiy alebo Letní hostia). V současnosti často spolupracuje s dramaturgy Danielem Majlingem, Petrem Kováčem a s dramaturgyní Darinou Abrahámovou.
MONOLÓG GERTRÚDA
Pro herečku v nejlepších letech (nejlepší roky je termín velmi individuální, proto může mít tato hra široké uplatnění).
Gertrúda je Hamletova matka. Sledujeme stav její mysli, i vztah k jejímu synovi, k manželovi i k novému manželovi, který nahradil toho starého, když zemřel. Ale i vztah k režisérovi, který se pokouší o moderní interpretaci Hamleta. I vztah herečky, která hraje Gertrúdu, k herci, který hraje Hamleta. Text není jen o Shakespearově hře, je o životě herečky, o jejím stárnutí, o jejích zklamáních i o jejích touhách. Hra je vhodná pro malá i velká divadla. Záleží na talentu a popularitě herečky a invenci režiséra. Může vzniknout hodinová inscenace. Nabízí se také spojení s druhou, tematicky obdobnou hrou Romana Poláka Monolog Chůva.