Na nejdelší slovenskou turistickou magistrálu vedoucí z Devína na Duklu – Cestu hrdinů SNP - se vydává historik Henrich, unavený z rychlého životního stylu a služby dějinám, spolu se svou přítelkyní, bohémkou a bývalou básnířkou, píšící Evitovky, Terezou. Po skončení této poutě se mají rozhodnout, jestli se rozejdou nebo spolu zůstanou navždy. Na cestě potkávají osmnáctiletého účastníka super star Janíka, kterého životní tempo dovedlo na okraj vyhoření a chce opět najít svůj vnitřní hlas, mladou idealistku snažící se vytrhnout spod rodičovských křídel Dominiku a toulavého indiánského šamana Andreja, ze kterého se vyklube Terezin bývalý. Společně i o samotě putují dvacet osm dní, v průběhu kterých ujdou 769 kilometrů. Na podstavcích pomníků minulosti se snaží odhalit podstatu vlastní přítomnosti, najít svoje malé osobní hrdinství a smysluplný mravní kodex, který by nás vytrhl z historické smyčky genocid, válek, nešťastných partnerství, ztráty smyslu pro povinnost a ničení přírody. Ve snaze pochopit dědictví minulosti, které si ve svém životě nesou, čelí situacím, které kontrují jejich pocitu z komplikovanosti bytí i vlastního vyhoření a zjednodušují svět poutníků na bezpečné místo na spaní, oheň, jídlo, teplo, dobré počasí, smích, suché boty a ošetřené puchýře. 

Hra byla v premiéře uvedena roku 2018 v Prešovském národním divadle.

Bývalá seriálová hvězda, dnes učitel literárně-dramatického oboru na základní umělecké škole – Michal, se rozhodne naplnit svoje režijní ambice a nacvičit s dětmi Čechovova Platonova. Díky čerstvému vzduchu, který po smrti starého ředitele přináší na ZUŠku nastupující ředitelka a kolegyně Romana a grantu z Evropské Unie u příležitosti roku koně, nabírá Koňar Platonov na základní umělecké škole reálné obrysy a Michal do příprav zapojuje všechny své kolegy. Učitel na bicí Tóno mu skládá do školní inscenace hudbu podobnou Mozartovu Requiem. Jano nacvičuje se žáky lidovku a jeho žena, herečka Soňa z místního divadla jim pomáhá s jevištní řečí. Mladá nástupkyně na místo učitelky zpěvu, po nové ředitelce, Mária, věrně a s odhodláním pomáhá Michalovi jako asistentka režie.

Platonovem se však stává Michal sám, a kromě tvůrčí krize, alkoholu a apatie čelí láskyplnému spiknutí troch generačně odlišných žen, kterému se nedá vyhnout a před kterým se dá jen utéct.

Učitelé, kteří se nikdy nestali opravdovými umělci, jsou zakletými rukojmími základní umělecké školy ve městě, do kterého se přichází umřít. Michalův polibek však není ten pravý zázračný lektvar na jejich bezmocnost a nedává jim odpověď na otázky, které si při svém hledání kladou. 

Jaké to je žít a realizovat se na periférii? Musí člověk odejít do metropole, aby se dostal do žebříčku třicet pod třicet? Může za neúspěch město? Malovala by Frída Kahlo stejně, kdyby žila ve městě, jako je to naše? A jak to že Kant prožil celý svůj život v jednom městě? Tragikomedie Good place to die, nabízí pohled na to, jaký by byl Platonov, kdyby svůj život prožil v dnešním maloměstě.

Hra byla v premiéře uvedena roku 2015 v Prešovském národním divadle.

A žili spolu šťastně až do smrti, protože se ani nepotkali...

Čerstvá učitelka matematiky Denisa, zničená z prvního rodičovského sdružení, se chystá ven se svou kamarádkou, vysokoškolačkou Aďou. Na zastávce se k nim vetře učitel výtvarky Bohuš a v klubu Revoluce, kde dnes hraje francouzská kapela, potkávají i Sašu, který se právě vrátil ze sběru jablek v Itálii. Aďa je beznadějně zamilovaná do Saši, ale to, že Aďa o hodně radši pije a Saša o hodně radši hulí, není jediný rozdíl mezi nimi. Bohuš by se nejradši vyspal s každou, jen aby zaplnil tu „díru co má v hlavě.“ Denisa ke vztahům přistupuje vědecky a aby reálně odhadla svoje možnosti ve městě, sestrojila graf funkce potencionální partner. S odhalením jejích zapomenutých narozenin, které nemá napsané na facebooku, graduje zábava a s přibývajícím alkoholem v krvi všichni vidí sami sebe jako elegantnější a krásnější, ale přitom jsou jen zoufalí, zranitelní a schopní udělat cokoli, aby aspoň na chvíli uspokojili hlad po životě, dřív, než se nad ránem vrátí do svých dětských pokojů a prázdných pronájmů.

Single radicals je generační výpovědí „twenteens“, kteří před nedávnem skončili vysokou školu a přemýšlejí, co budou dělat s načatým životem. Hledají to pravé místo pro život, cíl, o který se dá aspoň otřít, když ne opřít, a touží po ideálním partnerovi. Nevyvážené poměry mezi periférií a centrem, chybějící generace do zahraničí exportovaných dvaceti a třicetiletých na malém městě, egoismus, nutí naše hrdiny přehodnocovat své vztahy, hodnoty a možnosti. Ve snaze nanovo definovat lásku, si uvědomují, že se z nich stali Single radicals a zbavení ideálů nejsou schopní pustit se do budování vztahů.

Hra byla v premiéře uvedená v roce 2013 v Prešovském národním divadle. V roce 2015 ve Váci Dunakanyar Színház (Maďarsko) a v roce 2016 v Teatr im. Stefana Jaracza v Olsztyne (Polsko).

„Každý chce být jedinečný. Ale světelný meč nebo kouzelnou hůlku dostane k narozeninám málokdo. I když by je chtěl každý, ne každý je ale vyvolený, co se dá dělat, že?“

Adam chodí na základku. Nemá to v životě zrovna jednoduché. Ale kdo to má na základní škole jednoduché, že? Chtěl by, a určitě v tom není sám, aby jeho život vypadal jinak, chtěl by, aby bylo zlo potrestáno a dobro vyhrálo. Náhle k tomu dostane příležitost, ale když tu je ta možnost, když to jde, možná už to celé nemá vůbec cenu. Sociální sonda (proboha, to je strašný slovní spojení) do jednoho života obyčejného kluka, který chce být VYVOLENÝ. A to by stačilo. Život jednoho kluka (a už vůbec ne sociální sonda) totiž dost možná nikoho nezajímá.

Hra zvítězila v soutěži Českého rozhlasu o nejlepší rozhlasovou hru Radio Drama Autor.

Grafik a mystik Josef Váchal umírá a začíná se hrát o jeho posmrtné osudy. Jak na zemi, tak v říši astrální, kterou za života tolik „fedroval“. V Československu doba politického tání přeje oficiálnímu uznání zneuznaného umělce, v astrálu je potřeba naplnit kvóty spasených duší. Sám Mistr však chtěl být v dalším životě psem a budoucnost lidstva vytyčil slovy: Až spravedlnost kosmická atomem vypálí zemi.

Jediná možná hra o Váchalovi je ta bez Váchala.

Hra se umístila ve finále soutěže Českého rozhlasu o nejlepší rozhlasovou hru Radio Drama Autor.

Lea váha, jestli to neřekne teď, tak už nikdy.

Lea: Nahráli mě…nahráli mě, když jsem se opila. Hnusně opila. Svlíkli mě…a…a šahali na mě. Všude. Dali to na síť…pak odhlasovali, že jsem nejhnusnější na celé škole.

Co má společného patnáctiletá Lea, stará paní von Glaube, nemocný Pavel, delikvent Troškár a pan Florián? Zdánlivě nic jen touhu zemřít. Starým autem se vydají směr Hradec. Saxofon, benzín, telefon a taška s půl miliónem eur. U koho skončí? That’s LAJF.

Dramatický příběh s prvky černé komedie o tom, jak to může dopadnout, když se několik neznámých lidí dohodne po internetu, že společně spáchají sebevraždu. 

Hra se umístila ve finále soutěže Českého rozhlasu o nejlepší rozhlasovou hru Radio Drama Autor.

Franta: Pane Bože, prosím tě, aby už válka brzo skončila. Ochraňuj Bouřku, nedopusť, aby jí zastřelili, opatruj tátu a řekni mu, že se mi nic nestalo a ukaž mi prosím cestu domů. Slibuju, že už budu hodnej a budu pořád s mámou. Slibuju.

Franta Pilnáček je kluk jako každý jiný, pomáhá rodičům na poli a starat se o hospodářství, nejradši se ale projíždí na své kobylce, které říkají Bouřka. 28. července 1914 ovšem během atentátu umírá následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand D`Este a nic už nebude takové, jaké bylo. Začíná válka, do které nejprve odvedou Bouřku, a pak i Frantova tatínka. Franta tatínka nechce nechat odjet a naskočí za ním do vlaku, který míří na frontu. A tady začíná Frantovo velké dobrodružství, během něhož se potká s malými uhlobarony, jednookým koňským veteránem Pirátem a holčičkou Maruškou, kterou v poli postřelili vojáci.

Hra zvítězila v soutěži Českého rozhlasu o nejlepší rozhlasovou hru pro děti a mládež Radio Drama Autor.

Vítězné texty Český rozhlas nastuduje a odvysílá ve svém programu. Příběh Bouřka Marie Novákové, který zvítězil v kategorii Původní dosud nezveřejněná rozhlasová hra pro děti a mládež, se odehrává za první světové války. Dílo pracuje s jemnou mystickou atmosférou, zároveň však dětskému posluchači dokáže přiblížit pocit strachu a napětí v čase válečné nejistoty. Vítězný text Tomáše Loužného Vyvolený v kategorii Původní dosud nezveřejněná rozhlasová hra pak za použití rozhlasově atraktivních vyprávěcích postupů pojednává o tématu školní šikany, kterou otevírá z originálního úhlu pohledu. Posluchači se na výsledná zpracování mohou těšit na vlnách Českého rozhlasu Vltava a Dvojka, případně Rádia Junior v pravidelných programových řadách pro hry a pohádky.

O vítězství v soutěži se ucházelo 112 textů v kategorii Původní rozhlasová hra a 72 textů v kategorii Původní rozhlasová hra pro děti a mládež. Do užšího výběru postoupilo v obou kategoriích deset titulů. Vedle hlavních cen udělily obě poroty dalším dvěma autorům čestná uznání. V kategorii Původní rozhlasová hra je obdrželi Tomáš Hladký za text Dormition a Miloslav Vojtíšek za hru Tma milosrdenství, v kategorii Původní rozhlasová hra pro děti a mládež pak Iva Tajovská za titul Pod Slupkou a Lidmila Kábrtová za hru Šedivák. Jako cenu pro vítěze vložil Český rozhlas do soutěže v každé kategorii částku 100000 Kč.

Ve finále soutěže se dále mimo jiných objevili i autoři David Košťák se svou hrou Konec vlaštovčí sezóny, Marek Epstein se svou hrou Lajf, Barbora Haplová se svou hrou Chibyčky, Štěpán Vranešic se svou hrou Zvony bez věží cinkat neumějí, Tereza Březinou se svou hrou Únikovka.

Zdroj: Český rozhlas

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětluje Zdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 40 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 9 rozhlasových inscenací.

V letošním nominacích na Cenu Evalda Schorma, kterou uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001, v naprosté většině dominovala původní autorská tvorba. Do finále se nakonec dostali 3 mladí autoři, respektive dvě autorky a jeden autor.

Na třetím místě se umístil student VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka Jan Plachý za původní hru Obraz. Druhé místo obsadila studentka brněnské JAMU Tereza Agelová se svou hrou dvě čárky. Tereza Agelová se, společně s kolegyní z brněnské fakulty Marií Mlatečkovou, stala zároveň vítězkou Ceny Evalda Schorma, a to s původní hrou asi.milování. Všichni tři ocenění autoři si díky fondu Dozorčí rady DILIA odnesli také finanční odměnu. Ukázku vítězné hry představilo formou scénické skici Divadlo LETÍ v režii Martiny Schlegelové.

 CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2019

 1. MÍSTO

• Tereza Agelová a Marie Mlatečková (JAMU) za původní hru asi.milování.

2. MÍSTO

• Tereza Agelová (JAMU) za původní hru dvě čárky

3. MÍSTO

• Jan Plachý  (VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka) za původní hru Obraz

VŠEM OCENĚNÝM GRATULUJEME!