Děj hry je zasazen do současnosti. V jednom velkém ruském divadle se rozhodnou nazkoušet inscenaci o Stalinovi. Role jsou rozdány, kulisy vyrobeny, předpremiéra pro tisk může začít. Poté, co herci odehrají první scény, se ukáže, že mezi diváky je i ruský prezident, který prohlásí: „Rád bych se podíval, jak chtějí prezentovat mého předchůdce“. Pokračování se však prezidentovi nelíbí, a tak musí divadlo přistoupit k radikálním změnám: jedni protestují, druzí se nadšeně podřídí, třetí v tom hledají výhody a snaží se odstranit konkurenci.

Je to hra o lidské psychice a připravenosti reprodukovat za určitých okolností nebezpečné praktiky totalitní minulosti, která není tak úplně minulostí: prorůstá do současnosti a hrozí, že se stane budoucností. Hra ukazuje, jak snadno se z člověka stane tyran a jak poslušně mu to jeho okolí umožní.

Hra Jak jsme pohřbili Stalina zkoumá, jak moc je duše dnešního člověka prorostlá stalinismem. Při hledání odpovědi na tuto otázku nelze zůstat pouze ve vážné rovině. Text proto není jen aktuální a děsivý, ale i velmi vtipný. Autor vše pojímá s humorem. Vysmívá se strachu i křivopáteřníkům.

Tragifraška byla napsána na začátku roku 2019 a publikována na portále Snob. Hra byla doposud přeložena do angličtiny, němčiny, hebrejštiny a češtiny. Psalo se o ní ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung a mluvilo v německém rádiu Deutschlandfunk. První veřejné scénické čtení hry proběhlo v moskevském divadle Těatr.doc 4. července 2019.

Pohádka Dračí romance vypráví o útrapách dvou princů na cestě za nevěstami, o které navíc vůbec nestojí. Cestou musí překonat hordu loupežníků, draka i touhu zůstat singl. U komediální pohybové pohádky se pobaví nejen malí, ale i velcí…

Co se stane, dostaneme-li fungl nový svět a svobodnou vůli nakládat se svými osudy?

Ironizující příběhová mozaika tvořená fragmenty dialogů, monologů a situací, které spojuje jeden společný jmenovatel – prostředí toalet. Místo, kde lidé, ať už skrze prožitky či skrze psaní na stěnách, odkládají masku a zanechávají svá osobní tajemství. Toalety nejsou pouze místem fyzické, ale i emocionální úlevy. Je to místo, které nabízí úkryt před světem, nejvíce před sebou samým. Dokud však nevystoupíme z bludných kruhů a nepohlédneme sami sobě do tváře, naše kabinka zůstává prázdná.

Skrze příběhovou mozaiku nahlédneme do života (osmi) reprezentantů člověka dnešní doby, jejichž vinou se svět neodvratnou rychlostí řítí do záhuby. Kde leží hranice lidského uvědomění a kam až jsme ochotni zajít v zaslepenosti vůči okolnímu světu? Vymaníme se nakonec z pohodlné lhostejnosti a pohlédneme nepříjemné pravdě do tváře nebo budeme zarputile ignorovat varovné signály, které máme přímo před očima? Dovedeme převzít zodpovědnost za podobu světa, ve kterém žijeme? Nebo jsme si sem všichni přišli jen odskočit?

„Jak se pozná, že přišlo jaro? Všichni přece čekáme, že se něco změní. Celou zimu. Sníh roztaje, ale to neznamená, že se už nevrátí. První teplý den? Můžeme mu věřit? Je to začátek něčeho nového, nebo jen záludné lákadlo, které vzápětí stejně oddálí, na co celou dobu čekáme. A co vlaštovky? Po tom, co jsme omezili migraci lidí, omezili jsme i migraci ptáků. Narušili jsme infrastrukturu matky přírody. Ale jak teď poznáme, že přišlo jaro? Co když nepřišlo celá ta léta? A my slepě věříme jen datu v kalendáři…“

Budoucnost. Prašné ulice se vyprázdnily po tom, co svět zasáhla nemoc přenášená ptáky. Města jsou izolována jedno od druhého a jejich vzdušný prostor ochraňují napnuté sítě. Ale lidé se naučili žít…

Richard pracuje jako moderátor v rozhlasové vztahové poradně, přestože sám se řešení svých osobních problémů spíš vyhýbá. Odráží nájezdy osamělé matky, ze setrvačnosti udržuje vztah, který ho ve skutečnosti nenaplňuje, a snaží se zapomenout na minulost. Ta se mu ale v podobě tajemné ženy neustále vrací. V podvečer, otevřenými dveřmi na balkón. Co všechno je schopný udělat proto, aby mu už nikdy neodešla?

Romantické drama z dystopického světa o poutech, která se při utažení zpřetrhají, a o tendenci člověka zaměňovat blízkost za nesvobodu. Pohled na vnitřní diktaturu každého z nás.

Hra se umístila ve finále soutěže Českého rozhlase Radio Drama Autor.