Muž asi šedesátiletý, žena asi třicetiletá.

Dva lidé v jednom bytě. Adam se v něm zavřel dobrovolně, Júlia přichází, odchází. Kdo jsou tito dva lidé, tak rozdílní? Co je spojuje, co rozděluje? On je starý spisovatel, který se specializuje na psaní povídek. Ona zřejmě marketingová pracovnice farmaceuticko – kosmetické firmy. Jsou manželé. Ale co je spojilo a co je rozděluje? Proč ona chce, aby on co nejdřív umřel? Každý z nich má tragickou minulost, vzpomínky, které je determinují. Ale nad jejich životem visí stín čehosi temného. Jaké je to provinění, co je vede do konfliktu, který stále víc graduje? Vztahová hra plná divných příběhů, poznamenaných sexualitou. Možná délka představení je hodina, hodina dvacet.

Aľa Rachmanovová (vlastním jménem Galina Ďuriaginová) začala psát svoje deníky jako šestnáctiletá v roce 1916. Od života ve spokojené rodině svého otce lékaře postupně zaznamenává události ruské revoluce od jejích sociálně-demokratických počátků až po červený, komunistický teror, chaos v zemi, občanskou válku a upevnění komunistického režimu. V roce 1925 je donucena odejít z Ruska, i se svým manželem, bývalým ruským zajatcem, Rakušanem a jejich synem do Rakouska. Potom popisuje zážitky v meziválečném Rakousku. Ruské deníky vyšly postupně od roku 1931 do roku 1933 v Rakousku a byly přeložené do celé řady jazyků. Dokonce i do japonštiny. Autorka se v západní Evropě stala velmi populární.

Roman Polák se ve své volné adaptaci soustředí na první část Ruských deníků, ve které se mění režim, mění se charaktery lidí, Aliných spolužáků i podřízených jejího otce v nemocnici i služebnictva v rodině. Vidíme rozpad systému a zrod nového, který je založený na poslušnosti, nedůvěře a krutosti, která se mění až na sadismus. Z množství postav v denících si musel Polák vybrat ty nosné, vytvořit v nich dramatický oblouk, sloučit několik postav do jedné a napsat tak klasickou vztahovou hru, v níž osud země tragicky zasahuje do osudů jedné vážené, humanistické rodiny. Tato hra je i výstrahou před totalitní ideologií, která častokrát přichází nenápadně a s lidskou tváří. Ale postupně se mění ve zvrácený režim. Inscenaci Ruské denníky uvádí s úspěchem Slovenské národní divadlo v Bratislavě. 

Píše se rok 1641 a na sklonku třicetileté války vlastní již devatenáct let panství horšovskotýnské štýrský hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. Klatovský kat Kříž, přicházející od Klatov, se na vrchu Šibeníku u Horšovského Týna seznámí s mladým Janem, který prchá před drábem. Kříž ani Jan netuší, že to jsou právě oni dva, kteří se mají později setkat na popravišti. Janovi na útěku pomáhá jeho milá Milena, dcera hostinské. Do děje rovněž vstupuje lstivá hostinská z Týna. Pod vidinou peněz naláká kata do svého hostince. V hostinci se rovněž zastavuje dráb a hostinská chce využít této situace k obohacení. Další dvě dcery hostinské, Nora a Dora, které moc rozumu nepobraly, příliš hostinské v jejích plánech nepomáhají. Hostinská a dráb spřádají plány, jak přijít k penězům a přitom polapit prchajícího Jana. Za úplatek má hostinská vyzradit žoldnéřům tajný vchod do města Týna. V patách jim ale je katova žena Mařka, která Mileně a Janovi pomůže. S katem Křížem a jeho ženou se stále táhne stín minulosti, když se jim kdysi v městě Stodě nepovedla poprava rytíře Jan Kryštofa Zouzara. Dráb Jana opravdu polapí, ale jejich plán s hostinskou se vymkne kontrole a švédští žoldáci začnou město týnské plenit. Katovi Kříži a jeho Mařce se podaří Jana osvobodit. Dráb a hostinská nakonec neuniknout svým trestům a jsou to právě oni, kdo jsou polapeni a následně popraveni.

Manželé Robert a Ilona právě slaví výročí svatby. Ilona je z Roberta znuděná, Robert si zase připadá v jejich vztahu jako ve vězení. Do jejich rutiny nečekaně naskakuje Robertův dávný kamarád Čenda, který jejich vztah značně okoření. Čenda domlouvá Robertovi, že potřebuje nějakou jinou ženskou, nový impulz do života. Navíc vlezlá sousedka, paní Šťastná, jim také klidu nedopřeje. Paní Šťastná je Čendova teta, ale to, že jsou příbuzní, tají. Šťastná a Čenda připravují plán, jak Ilonu a Roberta připravit o nějaké peníze. Za nějaký čas vyjde najevo, že se Čenda a Ilona znají a že, spolu dokonce měli poměr. V Čendovi se hýbe svědomí a chce z plánů proti Robertovi vycouvat. Šťastná je na Čendu rozzlobená. Po nečekaných událostech Ilona od Roberta utíká. Shodou náhod však Čenda dopomůže Robertovi k penězům od Ilony. Robert se dozví, co měl Čenda v plánu a je na něj rozzlobený. Čenda se snaží celou situaci vysvětlit. Robert nakonec s vysvětlením souhlasí a oba kamarádi se rozhodnou na vše zapomenout a vrátit se do starých časů.

Divadelní komedie ze současnosti. Děj odehrávající se v prostředí krachující firmy „Zahradec“, zabývající se výrobou zahradních dekorací.

Ředitel firmy Oliver Obermajer se snaží firmu stůj co stůj udržet. Do děje vstoupí Martin Horníček, utajovaný syn ředitele Obermajera, o kterém nemá nikdo tušení. Horníček vášnivě sází loterii. V kanceláři se seznámí se zahořklou stárnoucí kolegyní Marií Ouřadovou, která je bývalou ženou Obermajera. Matka Horníčka, alkoholička Olga Horníčková, vyhledá Obermajera a pod pohrůžkou neplacených alimentů po něm žádá, aby pracovně pomohl jejímu synovi. Horníčkova vášeň pro sázení loterie nezůstane bez odezvy a skutečně vyhraje. Jeho touha vlastnit firmu Zahradec ho zavede jak do spletitého kolotoče s místním starostou obce, tak i s matkou. Jeho záměr sice vyjde, ale po odchodu zaměstnanců z firmy není schopen vyrobit revanš pro starostu, jenž mu pomohl a ten na něj pošle lynč. Zdrceného Horníčka potká další rána, když jeho matku Horníčkovou srazí auto a ta umírá. Nina, pohledná, sexy kolegyně z kanceláře a bývalá Horníčkova partnerka, Horníčkovi sdělí, že ho matka v šesti měsících adoptovala a tudíž není Obermajerův syn. Obermajerovi se uleví, že Horníček není jeho syn a také Ouřadová, která je jeho bývalá žena, je ráda. Když se zdá, že vše končí, jak má, do děje vstoupí mladá dívka jménem Kateřina a tvrdí, že je Obermajerova dcera. Děj ukončuje zoufalý výkřik Ouřadové a píseň „Kancelář“.

Divadelní adaptace tohoto slavného románu není pouze o trojúhelníku Karenin, Anna, Vronský. Má ambici zobrazit dobu, ve které se odehrává a najít průsečíky se současností. Je to hra o morálce, o hledání boha, ale i o politice a dotýká se i vztahu Ruska k národům v jeho impériu. Zajímavé jsou dvě scény s Levinovým bratrem Nikolajem. Umírá na tuberkulózu, je přesvědčením materialista a komunista, ale v okamžiku strachu před smrtí je ochotný uvěřit v boha. V centru hry je však samozřejmě tragický příběh Anny, Vronského a Karenina. Inscenace adaptace se s úspěchem hrála ve Slovenském národním divadle a trvala čtyři hodiny. Verze, kterou vám předkládáme, je zkrácená varianta na tři hodiny, kterou autoři připravili pro divadlo Vígszínházs v Budapešti. V režii Romana Poláka se hraje na malé scéně v Pesti Színhász od října 2019.

František Švantner patří spolu s Dobroslavem Chrobákem a Margitou Figuli mezi představitele slovenské lyrizované prózy, dnes bychom to mohli nazvat slovenským magickým realismem. V období druhé světové války se autoři tohoto literárního proudu uzavírali do záhadného světa venkova, plného krutých i lyrických vztahů, na pozadí vznešené i temné přírody. Nevesta hôľ je ústřední dílo slovenského magického realizmu.

Do rodné vesnice se po letech vrací Libor, který tu dostal místo myslivce. Ve vesnické hierarchii je to významná funkce v místní státní správě. Má tu na něj čekat i jeho milá - Zuna, s níž si ještě jako děti slibovali věrnost. Ale návrat domů není idylický. On, člověk, který „načuchl městem“, se po počátečním uctivém přijetí stává pro vesničany cizím prvkem. Podle jejich tvrzení se ze Zuny stala místní poběhlice, která spí s každým, kdo jí zaplatí. Otec Zuny, starý mlynář oslepl, protože se spřáhl s ďáblem. Mlýn, kde si Libor a Zuna hrávaly jako děti, zchátral a zpustl. Čím víc se Libor seznamuje s prostředím, do kterého se vrátil, tím víc je zmatený. Svět, do kterého se vrátil, je plný pověr, tajemství a nevraživosti. Setkává se s uhlířem Tavem, který žije vysoko v horách a dozvídá se od něj tajemnou a krvavou historii o zrození Zuny. Ale dozví se od něj i to, co je pro něj nejpodstatnější. Zuna je čistá, nevinná a s nikým nespává. To si vesničani jen vymysleli ze zlomyslnosti. Libor začíná vztah se Zunou od začátku. Znovu se zrodí jejich zapomenutá láska. A když už máme pocit, že se i naplní, objeví se On, tulák, který se dokáže proměňovat ve vlka. Záhadná bytost. Libor zjistí, že se s ním Zuna schází. Je to monstrum, které vylupuje lidem oči? Ďábel nebo naše nehmotné druhé temné Já? Postupně se realita v hlavě Libora mísí se sny a představami. Jeho život v horách spěje k tragickému poznání. Odchází z prostředí, do kterého se vrátil s nadějí a radostným očekáváním. Je zklamaný, osamělý a ztracený v komplikovanosti života. Odchází, ale neví kam...

Roman Polák adaptoval tento román už v roce 1986 a inscenoval v Divadle SNP Martin. Tato nová adaptace je ve své struktuře komplikovanější, má výraznější prvky hororu a mystičnosti. Ale i prvky detektivní zápletky. Inscenace, kterou režíroval ve Slovenskom národnom divadle se hrála s diváckým úspěchem několik sezón.