Hra Martina Vačkáře s písňovými texty Jiřího Ornesta a hudbou Aleše Březiny je přitažlivou syntézou dramatického příběhu s humornými okamžiky. Je inspirována autentickým deníkem přímého účastníka dramatického exodu skupiny českých Židů z Protektorátu Čechy a Morava v roce 1940.

Důležitou součástí je hudební složka - kromě scénické hudby obsahuje i řadu písní různých hudebních žánrů (písně swingového charakteru hráli čeští uprchlíci - muzikanti - na palubě lodi, aby tak překonali nesnesitelné podmínky plavby).

Inscenace hry měla premiéru v roce 2015 v Jihočeském divadle a byla součástí multižánrového projektu s cílem připomenout události v Československu na přelomu 30. a 40. let minulého století, kdy desetitisíce lidí utíkaly kvůli svému židovskému původu, stejně jako kvůli politickému pronásledování do Palestiny před ohrožením ze strany nacistického Německa.

Projekt vznikl na základě skutečného příběhu dramatického exodu skupiny českých Židů z Protektorátu Čechy a Morava v roce 1940, ještě před začátkem nucených deportací. Tato strastiplná cesta skončila známou dějinnou událostí – potopením lodě Patria u břehů Haify 25. 11. 1940. Cílem projektu bylo připomenout si tuto významnou událost nejen prostřednictvím divadelní inscenace Archa naděje, ale také řadou programových akcí, které se k projektu váží, a tak podpořit porozumění mezi lidmi a hlubší pochopení těchto významných dějinných událostí 20. století.

Na jedné školní zahradě roste jabloň, v níž žije Jabloňová víla. Pokaždé, když strom rozkvete, víla se probudí ze zimního spánku. Děti ji radostně vítají a holčičky s ní tančí kolem jabloně. Jenže na jaře se probudil i predátor Květopas Jabloňový. Dokonce přivedl své dva syny, aby jim předal zkušenosti. Jenže ti nemají zájem o nic jiného, než o své chytré telefony. Otec je z nich zoufalý a rozhodne se je dát na převýchovu k přítelkyni Čarodějnici. Květopas se snaží jabloň zničit, ale děti svoji jabloň hlídají. Škůdce si na pomoc přivolá přítelkyni Čarodějnici a ta v přestrojení za školní kuchařku očaruje děti i učitelský sbor. Očarované děti si odvede do své jeskyně v říši Zla, kde z nich udělá strašidla.

V říši Zla existuje tajemná virtuální síť – Mysterius nett. Přímo v jeskyni má čarodějnice obrovský počítač – CZZ - Centrální zdroj Zla. Mladým Květopasům se pomocí chytrých telefonů podaří CZZ zničit a tím i celou říši Zla, ovšem za cenu zničení jejich vlastních telefonů. Ze strašidýlek se stanou opět děti a vezmou mladé květopasy mezi sebe, aby jim ukázaly, že i bez mobilů je na světě zábava a legrace. Když se vrátí všichni na školní zahradu, zjistí, že Květopas už dokonal dílo zkázy a květy jabloně jsou plné housenek. Jabloňová víla umírá. Na scénu přichází ptáčci, o které se děti celou zimu staraly. Svolají další ptačí kamarády a vyzobají z květů všechny housenky. Jabloň i její víla jsou zachráněny.

výpověď dvou žen, které ještě nebyly v tom

pozitivní     je někdy     negativní

Červený šátečku,

kolem se toč,

kolem se toč,

kolem se toč.

Dneska máš na výběr.

Já nevím proč bych chtěla být matka, nese to svoje rizika.

Odložte si.

Já nevím proč bych nechtěla být matka, nese to svoje rizika.

Uvolněte se.

Být nebo nebýt matka, to je otázka.

Pohlavní styk byl?

Mít dítě, to není jen tak, na to jsou potřeba dva lidi různého pohlaví.

Já nevím proč,

já nevím proč, 

já nevím proč...

Hra dvě čárky (dvě čárky na těhotenském testu, dvě čárky jako protagonistky textu) tematizuje obavy z těhotenství a vyrovnání se s nastupující sexualitou. Autorka dokáže velmi dobře uchopit pocity a stavy postav v onom podivném období mezi adolescencí a nástupem dospívání. Období plném zmatků, hledání cest, nepochopení, (sebe)destrukce, kladení si otázek a znovu definování světa, protože optika dětského světa už neplatí a optika světa dospělých ještě neplatí. Promyšlená hra se slovy evokující nečekané souvislosti dokáže i na malém prostoru symptomaticky vystihnout obtížně vyjádřitelné pocity, přitom hravou formou s notnou dávkou humoru, který jinak obtížná témata odlehčuje do nesentimentálních a nepatetických vyznění.

Hra získala 2. místo v dramatické soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2019.

Edgar                   Jak se vám líbí ten obraz?

Berenika              Ani nevím. Měl by se mi líbit? 

Edgar                   Nevím… Prý má docela úspěch u kritiků. 

Berenika              Ach tak. Lidské utrpení přece vždy zafunguje.

Co všechno se ukrývá v nejhlubším nitru zbloudilé lidské bytosti prahnoucí po pochopení a po tom nejčistším citu, kterým je mateřská láska? Stačí jen plátno a trocha představivosti… Každý válčí sám se sebou; se svými démony. Někdo v sobě své démony hýčká, jiní se před nimi schovávají. Tak či tak se člověk může stát jejich loutkou a sám sobě nepřítelem.

Tragédie plná slz a strachu, která vypráví o životě umělce, který se pohybuje na hranici nám ještě známého světa a bezedné iluzivní propasti. Na konci přece jen vše skončí, ale jak pravil Yeats: „Je konec opravdu koncem?“

divadelní esej z oblasti červené knihovny 

on hledá ji ona hledá jeho my se hledáme vy se hledáte oni se hledají

Existuje láska na první pohled?

Autorská koláž na téma hledání ideálního partnera.

Příběh čítankového vztahu s čítankovými chybami.

Budu tě milovat až do smrti.

Prostřednictvím dialogů modelového vztahu, který nikdy nemůže fungovat, zjišťujeme, co my sami jsme schopni do fungujícího vztahu investovat a jak jsme ochotni partnera přijímat.

Musíme si promluvit.

Dramaturgická koláž spojuje úryvky zaručeně pravdivých ženských časopisů, infantilních dětských říkanek, voicendů, básní Oldřicha Mikuláška, úvahy psychologa Ericha Fromma.

Když jsi šťastný a víš o tom, zatleskej!

Jsme ochotni naučit se milovat a asimilovat se?

Autorky se v textu snaží postihnout „snadnost“ navazování vztahů mezi dospívajícími formou rozvolněného mírně ironického textového pásma. Na pomoc si berou texty z inzerátů, ankety o seznamování, knihu Ericha Fromma Umění milovat, básně Oldřicha Mikuláška a další zdroje. Pracují se zcizením a komentáři uvnitř jednotlivých textových sekvencí, rozvrhují části textu do voicebandových pasáží, experimentují se strukturou dramatického textu a vytvářejí si tak flexibilní scénář pro práci s věkově odpovídajícími účinkujícími. Scénář vznikal pro inscenaci divadelního souboru Bandajá.

Hra získala 1. místo v dramatické soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2019.

Do finále letošního ročníku Ceny Evalda Schorma byli nominováni:

• Tereza Agelová (JAMU) za původní hru dvě čárky
• Jan Plachý (VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka za původní hru Obraz
• Tereza Agelová a Marie Mlatečková (JAMU) za původní hru asi.milování.

Slavnostní předání Ceny Evalda Schorma se bude konat v rámci Večeře s novou hrou 23. srpna 2020 ve 20:30 na dvoře kavárny BAR/ÁK, Za Poříčskou branou 7, Praha 8 - Karlín. Během večera proběhne mimo jiné scénická skica úryvku vítězné hry v podání Divadla LETÍ.

Všem nominovaným gratulujeme!

Hra vypráví tři paralelně jdoucí příběhy tří dvojic, které se ocitnou na 40 dní v karanténě. Dvojice mají ještě jednu věc společnou - ženy jsou vždy Estonky, muži Češi - je to dáno tím, že hra vznikala online a estonská autorka psala ženské repliky a český autor mužské. V textu je karanténa dána aktuální situací, tedy nemocí Covid-19, ale jednotlivé příběhy jsou víceméně univerzální příběhy lidí uzavřených nečekaně spolu na 40 dní. Každá z dvojic je v jiné fázi vztahu. Liis a Vašek jsou čerstvě zamilovaní mladí lidé a do karantény vstupují těsně po svém prvním dlouhodobějším společném pobytu u Vaška. Teprve během karantény zjišťují, že je asi víc věcí, které je dělí, než těch co je spojuje a na konci jsou rádi, že karanténa končí a už se nemusí vidět. Petr a Mirjam vstupují do karantény se vztahem v krizi. V podstatě se akorát rozcházejí kvůli její nevěře a neochotě jít s Petrem do Prahy za lepší prací. Během karantény se nejprve hádky stupňují, ale Petr v sobě náhle objeví svoji dominantnější stránku, která Mirjam imponuje. Díky karanténě se jejich vztah zachrání a odcházejí do Prahy. Třetí dvojicí je Tomáš a Reet. Ti přijíždějí do hotelu, kde prožili svou první noc před deseti lety a jsou zde uvězněni v karanténě. Daleko víc, než svůj vztah řeší situaci, kdy maminku Reet odvezou do nemocnice, nemají o ní zprávy a navíc doma v Estonsku zůstává sama jejich devítiletá dcera July, kterou maminka Reet hlídala. Vše se vyřeší a jejich vztah je krizí patrně ještě posílen. Hra existuje též v anglické a estonské podobě.