Rozhlasová hra, která byla později uvedena i v televizní verzi, má strukturu výslechu. Cynický policejní úředník je zde protihráčem dvou vyděšených občánků, jejichž synové se stali rukojmími totalitního režimu nejen obrazně, ale pro jednu noc i doslova. Hra zkoumá míru ponížení, které jsou otcové ochotni podstoupit v zájmu svých potomků.

První z aktovek inspirovaných osudy věčných poutníků, proklínaných a milovaných středověkých bavičů: Pěnkava a Loutna putují do města, kde se konečně dosyta najedí, odpočinou a snad potkají muže, o jehož srdce se musí dělit. V nekonečném bloudění narazí na osamělou chatrč. Podivná stařena jim dovolí přenocovat pod zvláštní podmínkou: chce, aby jí vyprávěly, co dosud neslyšela. Každý z jejich příběhů, však poopraví dle své pravdy tak, že končí smrtí či neštěstím. V boji mezi nadějí a marností vítězí nakonec Pěnkava příběhem, v němž je přemluveno neštěstí a vítězí láska. Neslýchaná věc: stařena svou porážku dívkám vrátí, když jim připomene jejich neštěstí v lásce k podvodníkovi. Ale pro Pěnkavu s Loutnou není rozhodující minulost, ale budoucnost s jejími nadějemi, jakkoli bláhovými.

Hra tvoří ženský protějšek ke hře Sen ve třech (Sen o dvou kůrkách), dohromady tvoří diptych Malé noční hry.

„Vždycky jsem chtěl, aby divadlo bylo velmi jednoduché, vyrůstající vlastně z holého vzduchu tak jako to, co roste v Pěnkavině hlavě. Může-li být zvěst o síle fantazie a hravosti, měla by se o tuto sílu opřít. Je to skutečně setkání s dotěrným nebezpečím? Anebo jen něčí těžký sen? Je to především hra, hra o tom všem, hra na to vše. Hra pro potěchu.“ (Antonín Přidal)

Hra na motivy Cervantesova díla. Antonín Přidal Cervantesova idealistického hrdinu konfrontuje s komediantem, který se imitací Quijota přiživuje na jeho pověsti podobně jako knižní plagiát, kvůli němuž Cervantes chvatně ukončil druhý díl svého románu. Quijotovský mýtus, komentovaný mluvícím Koněm a Oslem, je zde vystaven novým zkouškám, novým otázkám.

„Quijotovy ideály jsou nádherně a upřímně formulovány, ale není znepokojivé, že je chce ubránit někdo. Kdo tak často vidí, co nevidí, a nevidí, co vidí? Přál bych si, aby inscenace naznačila, že Quijote nemusí být vyložen jako blázen, aby byl zajímavý, a že nemusí být heroizován, aby pro nás byl podnětný. Čím? Ne moralizováním, ale dramatem svého osudu, jehož byl spolutvůrcem.“ (Antonín Přidal)

Motto příběhu: Láska, ta potvora vlezlá, položí na lopatky i samotnou smrt.

Veselohra s haloweenským námětem o smrťákovi Krchovcovi a jeho třech přátelích (zombie), se kterými o každém úplňku hraje ve své špinavé hřbitovní kapli karty. Jeho poklidný život naruší kontrola z nebeského ministerstva života a smrti. Krchovec je nedbalý a neposílá včas písemná hlášení. Anděl - revizor smrťákovi pohrozí, že ho nebeský úřad bude muset vyhodit. Smrťák se poleká a rozhodne se z vypočítavosti oženit. Jeho manželka mu bude pomáhat s administrativou a ještě uklízet zanedbanou domácnost.

O úplňku se Krchovec sejde se svými kamarády a při kartách diskutují o manželství. Všichni ho varují. Smrťák je ale pevně rozhodnutý a najde si pěknou mladou smrtku.

Smrtka ze začátku dělá drahoty, ale pak si spočítá, že jako vdaná paní nebude muset dělat svoje smutné řemeslo a manžel si ji bude hýčkat. Proto jeho nabídku k sňatku přijme.

O úplňku se koná smrťácká svatba. Krchovec je z neznámého citu – lásky zmatený, ale šťastný. Když se však své manželky opatrně zeptá, jestli mu bude pomáhat, smrtka rázně odmítne. Proto se nevdávala, aby musela pracovat. Krchovec pochopí, že jeho kamarádi, kteří ho před ženěním varovali, měli pravdu. Jenže láska je láska a všechno skončí happy-endem v posteli. A tak manželství, založené na oboustranné vypočítavosti, se promění ve vzájemnou sympatii a lásku.  V závěru se ozve smrťákův nadšený hlas: „Ta láska je fakt prima věc.“  

A to je KONEC.

Poznámka autorky: Tuto veselohru jsem napsala proto, že každý člověk občas podlehne neodbytným myšlenkám na neodvratný konec, ať už svůj nebo svých drahých. A tak jsem chtěla toto smutné přemítání touto hrou plnou sympatických příšerek zlehčit jemným humorem. Toť vše.

VALNÁ HROMADA V ČASE VIRŮ Z NETOPYRŮ neboli OPERACE OVULACE čili AKCE DAVI

V časech globální virové epidemie zůstávají všichni v izolaci a nejčastějším komunikačním prostředkem se stávají videokonference na internetu. Takovým způsobem spolu komunikuje také rodina Jonášova. Tomáš Jonáš, pětasedmdesátiletý prezident rodinné banky a holdingu JONÁŠ svolává své tři dcery, aby jim oznámil, že rodinný přítel Vincek právě úspěšně dokončil studia na Oxfordu a že tedy existuje varianta jmenovat ho svým zástupcem a možná i nástupcem. Všechny tři sestry – Krista, majitelka velkopapírny, která se začíná věnovat výrobě papírových roušek, Renata, majitelka soukromé kliniky, zaškolující právě nouzové sestry, jež jí na pomoc s epidemií zaslal stát, a Vendula, která v nově nastolené situaci musí své studenty arabistiky a hebrejštiny vyučovat po skypu – mají s otcem i mezi sebou skvělé vztahy. Nový ředitel v podobě pětadvacetiletého Vincka však přeci jen vzbudí jisté obavy, přestože se na jeho stranu pomocí videozáznamu staví již několik let zemřelá matka Anna Jonášová. S Vinckovou matkou Terezou totiž před lety vymyslely tajný plán, který bude pro všechny velkým překvapením.

Původní hra na aktuální téma s podtitulem „bulvární videofraška o ničem a o všem pro obrazovku, plátno i jeviště, jak se komu zlíbí“, čerpá odkazy na Čechovovy Tři sestry, stejně jako na Shakespearova Krále Leara. Poprvé byla uvedena na prknech Divadla na Vinohradech během karantény v dubnu 2020 v podání samotného autora a vysílána online.

„Všechna světýlka časem zhasínají…“

Netradiční divadelní hra, kde se lidé nedělí na herce a diváky. V Příliš malém kruhu jsou všichni pouze lidmi hrajícími hru s názvem Život.

Monodrama o životě, smrti a všech věcech, které se života a smrti týkají. Kluk, který spolu s vámi sleduje dění kolem, pokládá otázky a vlastně ani nečeká odpovědi. Kluk s hlavou plnou nejrůznějších životních příběhů a myšlenek a také specifickým smyslem pro humor, díky němuž jsou i vážná témata podávána s lehkostí, nadhledem a úsměvem na rtech. Kluk, který je připraven donutit diváky k zamyšlení, hrát si s nimi, pobavit je i šokovat zároveň.

Na planetě Geona, v říši s názvem Doménie, je ve veliké hloubce skalnaté hory vybudována rozsáhlá pevnost. Jedině v ní se cítí bezpečně vůdce té říše, Deon – stařec a šílenec, který touží porazit spokojenou zemi Atmánii s jejím osvíceným panovníkem Artézem, a pak ovládnout celou planetu. Spousta otroků pracuje na podzemních plantážích v jeho prospěch. Svým podřízeným vládne surově a nelítostně. V celé pevnosti panuje vojenský režim. Jen k profesorovi Limovi, má určitý respekt, i když nechá jeho ženu pracovat jako otrokyni na plantážích.

A právě u něho v hlubinné laboratoři začíná příběh, kde profesor Lim dostal za úkol pečovat o jeden ze tří přístrojů, označených jako KN 33, který byl vytvořen podle fantazie Deona. Deon je přesvědčen, že lidský mozek je schopen odolat elektronickým útokům, které jsou schopny vyřadit veškerou elektroniku a KN 33 mu bude sloužit v případě války jako spolehlivá telekomunikační záloha. Je cvičen především k telepatickým přenosům tajných informací.

Ukáže se, že v tvrdých podmínkách žití se jako živá bytost vymkne podivnému předurčení. Projeví se u něho nejen jasnozřivé a hypnotické schopnosti, ale i citlivé sociální cítění a pevný charakter protkaný láskou, kterou působí na ostatní. V temném prostředí podzemní laboratoře se postupně setkává s řadou postav. Kromě profesora Lima se o něho stará praktikantka Mea. Oba se do sebe zamilují, jejich láska je však čistě duchovní, ale o to více dojemná. S přístrojem KN 33, který profesor polidštil jménem Jossi, se postupně seznamují pohlaváři, o kterých Jossi ví všechno. Jeho schopnosti zaujmou především velitele vojsk generála Terona, u něhož materialistický pohled na život taje pod laskavým projevem a silou neobyčejných schopností Jossiho. Ten generálovi v kritické situaci zachrání život. Příběh je protkán řadou postav z pevnosti, ať je to otrokyně Nela, Genea, manželka profesora Lima, otrokyně Liko, inspektor projektu Grobén, správce pevnosti Hero, podlézavý a záludný sekretář, později kancléř jménem Monéz, Akam - hypnolog, sloužící pouze Deonovi, a do příběhu vstoupí i prověřený novinář Grem, který se nakonec stane s hypnologem Akamem členem odboje.

Podzemí pevnosti je nestálé a pomalu praská. Vůdce Deon si to ovšem nepřipouští. V závěru příběhu, kdy se do podzemí začne hrnout magma, se pevnost musí evakuovat. Zůstává pouze Deon, který ve své mocenské zaslepenosti nevěří „panice“ a jde vstříc svému neblahému osudu. Jossi se loučí s Meou a nestačí se již přestěhovat do bezpečí. Jeho poslání je naplněno. A tak se se svojí milovanou Meou dojemně loučí. Představení končí oslavnou hymnou, kterou zpívají všichni zachránění. V té šťastné atmosféře nelze přehlédnout, že proradný kancléř jménem Monéz je zatčen. Říše Doménie a celá planeta Geona jsou vysvobozeny.

Technické předpoklady: zvuková technika – efekty, televizní obrazovka s kamerou, možnost přední i zadní projekce.

Dost dobrá komedie o tom, jak se dva úplně cizí lidé, Marta (47 let), sekretářka z bulvárního deníku a Matěj (22 let), dělník z garáže, nečekaně potkali a to i díky příbuzným, co si roky užívali tajné „hrátky“ na portugalské Madeiře. Ale nakonec; i neštěstí lidi sbližuje.

Marta jako sekretářka v bulvárním deníku, na kterou je spolehnutí už řadu let, je „vyhozena na dlažbu,“ aby si užila i jiný čas, tedy čas bez práce -  čas pohody. Ovšem „čas pohody“ opravdu relativní, Marta má starostí až nad hlavu. Stará se o dceru Káču s malým děckem a také o starou matku, co žije sama na druhém konci republiky. Marta to své zvládá – nezvládá, prostě jak jde život, se kterým se, i přes všechny těžkosti, statečně pere.

Naopak mladému dělníkovi Matějovi, který pracuje v autodílně jako „myč a čistič“ se daří znamenitě. I s jeho nelehkým příběhem, který jej provází od dětství, ale z něhož se uměl svižně otřepat. A ještě vrací kus z toho, co v životě dostal cenného, tomu z blízkých, který se o něj nejvíc postaral.

Poprvé se Marta s Matějem potkávají v autodílně, a hned se pohádají na „smrt,“ protože Matěj odmítne bez fronty opravit stařičký vůz, jímž Marta jezdí nakupovat do Teska. Ale osud někdy opravdu zamíchá kartami. Po druhé se oba protagonisté potkají na ministerstvu zahraničí, aby se společně dozvěděli o smutných, ale i veselých peripetiích života jejich nejbližších příbuzných. Je třeba zapomenout „pohádání na smrt“ a společně se postarat o věci poslední. Ale také o věci první, na kterých stojí kus běhu lidského života a kterými jsou třeba vzájemný respekt, přátelství a láska.

Jednoduchá realizace, včetně dekorací a kostýmů, ale vskutku zábavné představení -  s hranicí smíchu a slz -  s významným uplatněním zralé herečky v roli Marty.