V Bosně a Hercegovině končí válka a Caligula je vůdce, který nese odpovědnost za vše, co způsobila, za zabíjení „cizích i vlastních synů“. Chystá se na něho atentát, on o něm ví a čeká v kruhu svých nejbližších na smrt. V Caligulovi jde o jistou studii pádu velké autority, o studii stavu, kdy se vrah potká se svým obrazem. Jak se blíží čas atentátu, začne Caligula postupně všechny přítomné v úkrytu likvidovat. Je přesvědčen, že musejí zemřít pouze jeho rukou, že nikdo jiný na to nemůže mít právo. Náš hrdina ví, že on bude existovat jen tak dlouho, dokud ho budou lidé chtít - tedy věčně.
Caligula je výsostně politickou hrou - součástí inscenace je i ilegální propaganda prostřednictvím TV kanálu. Právě média mají ve hře důležitou úlohu, i když jsou zde v jistém smyslu karikována a zesměšněna. Figurují zde jako poslové „jen těch špatných“ zpráv, o které nikdo nestojí…vše se jaksi děje mimo ně a pro ně příliš pozdě nebo příliš brzy. Média jsou zde ukázána jako parazitující a pokřivená zrcadla opřená kdesi v přítmí. Podstatnou složkou hry je samotná reflexe vztahu mezi Východem a Západem. Reflexe skutečnosti násilí jako praktického nástroje k udržování moci. Reflexe bohapustého populismu. Reflexe skutečnosti, že postavy, jako je třeba tento Caligula, určitá společenství v určité chvíli potřebují. Existují dokonce prostředí, kde se tyrani periodicky vracejí, protože svět je přece potřebuje.

Autor se zaměřuje na uprchlíky z bývalého socialistického Československa, s nimiž společně prodělal počátky života v emigraci. Zavádí nás na místo, které bylo v minulosti tabu - do uprchlického tábora, který zachycuje v mnoha detailech. Jako přímý svědek podává autentický obraz o prostředí a lidech rozličných národností, kteří zde žijí. Hra v minulém roce vyšla knižně na Slovensku. Představuje zajímavý titul pro repertoár, ovšem její uvedení předpokládá smíšené obsazení, protože zhruba polovina dialogů je napsána ve slovenštině.

Rita je bohatá dáma, po celý život zvyklá na noblesní přístup a společenský zájem. Teď, když zestárla a je pouze jednou z obyvatelek penziónu pro seniory, jí obdiv chybí. Zčásti si jej nahrazuje vzpomínkami, kdy poprvé objevuje i stinné stránky svého života, a zčásti pak ovlivňováním svého okolí, manipulacemi s lidmi. A okolí sebou manipulovat celkem ochotně nechává – je tady přece výhled na dědictví a někdo z nich je dostat musí. Tak se rozehrává série intrik a spojenectví každého s každým a všech proti všem a paní Rita se výborně baví.

Horor všedního dne.
Dvě dějství + černá skříňka.

Televizní magnát zpytuje své vědomí a rozhodne se věnovat svým blízkým. Snaží se z nich naklonovat nového Adama a Evu. Setkání zázračného dítěte se zaostalým. Letmé úvahy o jatečním průmyslu v Čechách. Proměna dívky ve veverku a hrůzostrašné finále Kajetánova experimentu. Nález černé skříňky se záznamem klíčového setkání. Odehrává se na plovoucích podlahách...
Hra vznikla r. 2002 a byla také uváděna pod názvy Silicon Baby či Autobus v podsvětí.

Hra byla napsána na podzim 2002. Skládá se ze tří částí: Prolog, Hlavní část, Ouvertura. Děj se odehrává ve „Východním“ Berlíně zhruba 10 let po pádu „železné opony“. Paolo, mladý muž - typický reprezentant zlaté mládeže, se oddává svým bezstarostným radovánkám. Koupe se ve střešním bazénu se svým nevlastním bratrem Bastim, při tom telefonuje a udržuje nezávaznou konverzaci se svou matkou – jako vždy z ní tahá peníze. Za Paolem přichází ústřední postava Heikki (18-letá dívka, původem Češka, živící se jako „placená milenka“), aby splnila to, co se od ní očekává. Když Paolo podruhé telefonuje se svou matkou, Heikki mu vytrhne telefon z ruky a oznamuje jeho matce, že s ním čeká dítě. Paolo je konsternován, matka taktéž. Matka chce, aby Heikki okamžitě opustila její dům. Heikki propadá zoufalství, je bezradná, ale nevzdává se. Nakonec se matka nechá obměkčit a přikazuje Paolovi, aby se o dívku zatím postaral, než přijede ona. Paolo Heikki zmlátí a uteče z domu. Venku hovoří s Michaelem (asi padesátiletý zámožný muž postižený rakovinou, kterého mimo jiné Paolo využívá jako další zdroj financí). Michael se vyznává ze své závislosti na Paolovi.
Heikki, již zabydlená v domě, cosi připravuje v kuchyni. Vstoupí Michael, dozvídá se, že jeho milý Paolo čeká s Heikki dítě. Natolik ho to rozruší, že Heikki znásilní. Do toho přichází Paolo, kaje se před Michaelem a vymlouvá se na Heikki. Michael Paola bije, ale nakonec spolu skončí v milostném objetí. Nato se vrací matka a nachází Heikki schoulenou za dveřmi. Ženy spolu zůstanou samy. Matka se dívce vyznává ze své radosti nad brzkým narozením potomka. Heikki však nakonec matce oznamuje, že dítě nečeká s Paolem. Matka se na ni vrhne a chce ji zabít. Michael jí v tom nakonec zabrání. Matka je velmi zklamaná, loučí se s Bastim a žádá Paola, aby jí pomohl - aby ji zabil. Paolo nechápe, oč jde. Aby mu s úkolem pomohla, matka mu sděluje, že ho vydědila a navíc že není její syn - stejně jako Bastiho si ho koupila (Paolo je ruského původu). Michael nakonec na matčinu prosbu přinutí Paola, aby učinil, co po něm matka žádá – aby jí probodl srdce. Heikki se rozhodne zůstat s mrtvou matkou. Paolo chce spáchat sebevraždu, ale nedokáže to. Heikki mu pomůže: rozbodá mu hruď stejně jako to on udělal matce.
Proud vody začne stříkat stropem. Heikki se začne milovat se zuboženým Michaelem. Pak nastane klid. Basti volá maminku. Heikki potratí. Volá Bastiho. Michael volá Heikki. Basti volá Heikki a Michaela. Heikki zabodne onen vražedný nůž do elektrického vedení. Smrt všech tří živých elektrickým proudem.

Čas: Kdysi dávno před Kristem
Místo: Jihovýchodní Evropa - přibližně prostředí, které mnohem později obývali Řekové.
Jde o docela novou interpretaci starověkých legend o Heraklovi. S Euripidovým či Sofoklovým zpracováním má jen některé styčné body. Má tři části: 1. Prolog, 2. Souboj v chrámu a 3. Obě? obci.

1. Herakles zde vystupuje jako vysloužilý válečník, který sloužil bohům a nyní se dožaduje odměny za své služby - daru nesmrtelnosti. Přichází Hermes, který mu má dar předat, Herakla označuje cejchem božství a rituálně mu předává plod věčnosti. Herakles plod pozře, ale následně odmítne následovat Herma do říše bohů a vrací se do Théb za svou ženou, aby ji uchránil před smrtí, čímž se zásadně prohřeší proti božskému kultu a obrátí tím proti sobě hněv bohů.

2. Hylos, Heraklův syn, mezitím na matčino přání přináší smrtelně jedovaté hady a Alkestis, Heraklova žena, spáchá sebevraždu. Hylos svého otce proklíná. Herakles se vrací domů, zjiš?uje, co se stalo, a propadá zoufalství. V tu chvíli si Hermes přichází pro Alkestis. Propukne souboj a když se už zdá, že Herakles vyhrál, Hermes na něho sesílá bohyni šílenství Lysu. Herakles zešílí a rituálně zneuctí svou již mrtvou ženu.

3. Herakles se probudí ze svého šílenství a zpočátku nechápe, co se stalo. Jeho syn se na něm mstí a nutí ho, aby si uvědomil, co způsobil. Herakles je zoufalý, proklíná bohy i sám sebe a zcela se noří do svého zoufalství. Přichází rodinný přítel a představený obce Thezeus a od Hyla se dozvídá, co se stalo… Nabádá Herakla, aby zapomněl a vyšel mezi lid, aby obětoval bohům a potvrdil, že je teď svatý a nesmrtelný. Herakles to odmítá, ale Thezeus ho nakonec přinutí k panovnické povinnosti. Herakles bere svou zneuctěnou ženu a vstupuje na obětiště před lid. Lidu oznámí, že nastal konec bohů a čas smrti a společně se svou ženou se upálí.

Hra byla napsána v září 2002. Tentýž námět autor (pod stejným názvem) zpracoval jako libreto komorní opery.

Autorka píše divadelní i rozhlasové hry – některé z nich DILIA vydala (Robertovi s láskou, Dvanáct ořechových dortů aj.). Spolupracuje s rozhlasem – známé jsou četby na pokračování z jejích povídek a románů (první vyšel, když jí bylo 57 let). Tato hra je nejnovějším dramatickým dílem H. Longinové (2004).Je horké léto. Krásná Irena a její přítelkyně Bobina jsou bez peněz a uprostřed vlastního života. Potřebují větší obnos, aby mohly ve velkém rozjet výrobu dámského spodního prádla a později financovat přestavbu staré stodoly na vysněný bar jménem Jeřabinka. Irena se v Praze náhodou seznámí se starším elegantním a bohatým číšníkem. Rodinu nemá a zmínil se, že dostal zpět majetek v restituci. Právě mu nevyšla dovolená v Maroku. Irena ho okamžitě pozvala do Jižních Čech: bydlet může v zahradním altánu, s Bobinou připravily honosné uvítání chlebem a solí (Irena nemá ani zahradu ani altán a zbytečně číšníkovi nevykládala o třech dětech, o které se po rozvodu sama stará). Bohatý ženich opravdu přijel!Každý z hrdinů hledá jinde štěstí, lásku, ztracený domov, peníze a také odpověď na otázku, jak poznat, že se blíží konečná…

Pán cítí, že tento den zemře. Obětuje se tedy a svého bezmezně oddaného sluhu Zbyška zabije a vycpe - vždy? co by si chudák bez středu svého života počal?! Pak se vydá za svou silně nalíčenou Paní. Cestou potká vnadnou Stázu, která ho nakojí vlastním mlékem a svému starému příteli z dětských let sebevraždu vymluví. Stáza se ovšem shodou okolností utopí. Mezitím se Paní se služkou Kubébou značně opijí a zase téměř vystřízliví. Nastane ještě řada nečekaných událostí, než zjistíme, že Pánovi bude znemožněna okázalá a slavná smrt na kříži - nastal totiž konec světa.

Dramatizace stejnojmenné knihy; dramatizaci provedla v roce 2002 sama autorka.

  Irena Dousková je autorkou mladší generace (nar. 18. 8. 1964 v Příbrami). Dosud vydala tyto knihy: poezie - Pražský zázrak /spolu s L.Lomovou, J.Reinischem a P.Ulrychem/ (Pražská imaginace 1992); próza - Goldstein píše dceři (Melantrich 1997); Hrdý Budžes (Hynek 1998, Petrov 2002); Někdo s nožem (Hynek 2000); Doktor Kott přemítá (Petrov 2002); Čím se liší tato noc (Petrov 2004).

  Hrdý Budžes je tragikomedií z prvních let husákovské normalizace. Tato doba je zde prezentována očima žákyně druhé třídy ZŠ Helenky Součkové. Hra je napsána pro tři herce - kromě hlavní hrdinky by to měli být jedna žena a jeden muž, kteří vystupují ve všech ostatních rolích ( jako rodiče, spolužáci, učitelé, herci, atd.). Děj se odehrává v okresním městě, především v prostředí školy a divadla.
  Premiéra se konala v lednu 2003 v příbramském divadle, v hlavní roli s Bárou Hrzánovou, která za roli Helenky získala cenu Thálie za nejlepší ženský herecký výkon v r. 2003. Představení se dosud hraje, jednak v Příbrami, dále při pravidelném hostování v pražském Divadle bez zábradlí a na zájezdech po celé republice. Záznam představení uvedla dvakrát Česká televize.

Veršovaná pohádka podle Boženy Němcové

Pohádka je určena mladším dětem: příběh je jednoduchý a srozumitelný, postavy, které do pohádky patří - princezna, král, chudý hrdina, jsou čitelně rozděleny na hodné a zlé.Dějové schéma je obecně známé: macecha vypudí pastorka Jaromila z domu. Na cestě za prací se mladík potká s dobrými vílami, které mu za jeho péči o květiny pomohou uzdravit nemocnou princeznu. Tu totiž kdysi zaklel zlý čaroděj, protože odmítla jeho ruku – způsobil, že byla slepá a němá. Uzdravená princezna se do Jaromila zamiluje, ale král pro ni chce urozeného ženicha. Princezna však odchází s Jaromilem. Tu zasáhne Královna Země; král přijme Jaromila za zetě, protože nechce ztratit dceru a protože pochopí, že ušlechtilost srdce je víc než bohatství.Autorka povoluje v případě potřeby škrty, nikoli však vsouvání nových veršů.