Strhující příběh talentovaného, ale silně nezakotveného mladíka Toma, který touží po bohatství a především uznání a pro dosažení svého cíle je schopen hrát tu nejriskantnější hru. Román Talentovaný pan Ripley z roku 1955 patří k nejslavnějším dílům americké spisovatelky Patricie Highsmithové. Postavě Toma Ripleyho věnovala autorka následně ještě další čtyři romány a tento chladnokrevný, nemorální vrah, kterému přesto čtenáři fandí, se stal prototypem nového antihrdiny. Dočkal se také řady filmových verzí, v nichž si Ripleyho zahrál například Alain Delon, John Malkovich nebo Matt Damon.

Komorní adaptace přivádí na jeviště pouze čtyři herce, kteří vystřídají hned několik rolí, hlavním tématem je totiž krize identity. Tom Ripley jakožto „muž, který chtěl být někým jiným“ je v dnešní době a společnosti, která žije paralelní životy ve virtuálním světě, vrcholně současný. Kam až může tato touha po jiném životě vést? Existují pak nějaké hranice?

Divadelní adaptaci tohoto psychologického thrilleru je zároveň možné obsadit více herci.

Historická detektivka z období vlády Přemysla Otakara II.

Oldřich z Chlumu je se svými věrnými druhy, panošem Otou a velitelem Divišem, pozván do Jindřichova Hradce, aby zde na hradě jednoho z mocných Vítkovců vyšetřil sérii podivných zločinů. Vraždí opravdu přízrak mrtvého komtura, nebo se za vším skrývá nebezpečný šílenec? Čas kvapí a na cestě už je vyslanec svaté inkvizice. Ale ještě nebezpečnější než inkvizitor jsou svůdné ženy… Jak obstojí tři vyšetřovatelé v této dvojí zkoušce?

Historická detektivka jednoho z nejpopulárnějších současných českých autorů byla ve světové premiéře uvedena v roce 2019 v Jihočeském divadle.

Drama Panorama: Forum für Übersetzung und Theater e. V. představuje od roku 2014 na festivalu Ein Stück: Tschechien v Berlíně nové divadelní hry prostřednictvím scénických čtení a hostujících představení inscenací českých her. Jako vydavatelka předkládané antologie Von Masochisten und Mamma-Guerillas vybrala kurátorka festivalu Barbora Schnelle divadelní hry, které byly na festivalu již prezentovány, a doplnila je o další texty. Tematicky hry sahají od groteskního zobrazení vykořisťování na globalizovaném trhu práce ve hře Zpověď masochisty Romana Sikory přes feministické hry dramatiček Anny Saavedry a Kateřiny Rudčenkové, problematiku vícejazyčných vztahů (Eva Prchalová) až k dokumentárním tématům druhé světové války ve hře Slyšení Tomáše Vůjtka. Dále je zde parodována postava zkorumpovaného českého politika s vášní pro pivo a husí pečínku (S.d.Ch.) nebo všeobecné mlčení o dopingových skandálech socialistického sportu (David Drábek). Hry se taktéž dotýkají vztahu společnosti k pojmu domoviny (David Zábranský) anebo představují ironicky-utopické strategie na zachování české kultury v době globálních migrací (Petra Hůlová).

Hry sebrané v tomto svazku přestavují témata, která aktuálně hýbou českým divadlem. Svědčí o hledání sociálně spravedlivých a rovnoprávných společenských modelů, o potřebě kritické reflexe českých a evropských dějin, staví se proti omezenosti nacionálně okleštěného myšlení a odhalují prázdné fráze současné politické rétoriky.
V německojazyčném prostoru představuje kniha dlouho očekávaný update a je zároveň prvním svazkem nově vzniklé řady divadelních her v německém překladu: Drama Panorama.

Knihu podpořily následující instituce:
Ministerstvo kultury České republiky | Česko-německý fond budoucnosti | Institut umění – Divadelní ústav, Praha | performczech.cz | DILIA – divadelní, literární, audiovizuální agentura | Deutscher Übersetzerfonds.

Slavnostní prezentace knihy proběhne 6. června 2018 v 19 hodin v Galerii Českého centra Berlín v rámci festivalu Ein Stück: Tschechien 2018.

Další informace:
https://neofelis-verlag.de/verlagsprogramm/theater-performance/920/von-masochisten-und-mamma-guerillas

Příběh vypráví o malé holčičce, biologovi na střední, politikovi – vášnivém lovci a dalších postavách, které se potýkají nejen s mezilidskými vztahy, ale i se svými postoji vůči ekologii a přírodě.

Za charakteristickou by se dala považovat scéna z kraje hry, kdy se desetiletá Anička rozhodne na své narozeniny vypustit svého domácího králíčka Alfréda do přírody. Když je akt vykonán, potká se s biologem Karlem, který změní její pohled na věc tím, že ji ubezpečí, že králík svobodu nepřežije:

Anička:                (dojde za biologem, na pozadí se odehrává bitka matek) Pane? Co to znamená to zdedenegero…

Karel:                   Zdegenerovanej?

Anička:                Jo.

Karel:                   To znamená, že už nemá přirozené chování, víš? Že není zvyklej žít v přírodě.

Anička:                Takže umře?

Karel:                   To se takhle nedá říct…

Anička:                Chtěla jsem mu pomoct a zabila jsem ho…

Karel:                                   Udělalas, co sis myslela, že je správný. Možná to zní drsně, ale tím, že tvůj králík umře, zase pomůže jiným zviřátkům, který se z něj najedí… Taková je prostě příroda.

Hra se pokouší nemoralizovat, jen s hořkým úsměvem poukazuje na fakt, že pokud se v životě nedokážeme s něčím vyrovnat, raději před tím zavřeme oči. 

Hra získala první místo v soutěži původních dramatických textů divadelních her Dráma 2017.

B: Všimla si jí nějaká tetka, která si kolem nádrže krátila cestu do krámu.

(Pauza.)

J: Proč?

(Pauza.)

B: No asi si chtěla nakoupit.

J: Ne, proč si ta tetka krátila cestu do krámu přes nádrž... Proč... Proč mi to říkáš, to se ptám.

B: Měl bys to vědět...

Láska až za hrob, aneb dybbukovské téma po jihočesku.

Divadelní hra o šesti obrazech se odehrává v jihočeské vesnici Svatá Máří, kde se koná svatba důležitého majitele místní pily Jeremiáše. Během obřadu a veselky se dozvídáme o sebevraždě jeho bývalé milé, nevlastní sestře Nevěsty, Marie od Truhlářojc. Na majetek a sílu dobrého hospodáře však mají všichni zúčastnění nějaký ten zálusk a duch Marie se snaží jeho předvídatelnému úpadku zabránit. Posedne Jeremiáše a ukáže mu, co on nevidí. Nevěru a chtivost. Po závěrečném vymítání se Jeremiáš rozhodne odejít s Marií na onen svět. Hra se opírá o skutečné reálie a je umístěná do nevzdálené minulosti. Řeší témata duchovna, víry a lásky.

Hra se umístila ve finále čtvrtého ročníku Dramatické soutěže pořádané agenturou Aura-Pont, která navazuje na 22 ročníků  dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka.

V sobotu 19. května 2018 skončil v Bratislavě 14. ročník festivalu Nová dráma / New Drama 2018. Součástí závěrečného ceremoniálu bylo předávání festivalových ocenění a cen soutěže původních dramatických textů ve slovenském a českém jazyce Dráma 2017. Na třetím místě se umístil Miroslav Djablik s textem Vianočný zázrak. Druhé místo nebylo uděleno. Odborná porota soutěže udělila dvě první místa – české autorce, zastupované DILIA, Vandě Zaplatílkové-Hutařové za hru Jen zavřít oči a Dušanovi Vicenovi za hru Odpisy a priznania. Cenu Rádia Devín získal Ondřej Škrabal s textem Zjevení pudla.

Večer patřil také udílení cen Nová dráma/New Drama 2018. Výsledky hlasování festivalových diváků rozhodly, že Cenu bratislavského diváka získala inscenace Elity. Účastníci Semináře mladé kritiky, posluchači vysokých škol uměleckých a humanitního směru z Čech a Slovenska, udělili Cenu studentské poroty inscenaci Postfaktótum. Zvláštní cenu poroty si odnesla herečka Barbora Andrešičová za širokospektrálnost hereckého projevu v inscenaci Ľudia, miesta a veci. Hlavní Cenu Grand Prix obdržela inscenace WOW! Divadla Debris Company.

Vanda Zaplatílková Hutařová vystudovala VOŠ Hereckou v Praze a Divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době pracuje jako vedoucí souboru a dramatických kroužků na Doctrina – Podještědské gymnázium. Vedle toho si přivydělává jako režisérka a autorka dramatických textů, spolupracuje se skupinou Popojedem produkující především krátké filmy a podílí se jako šermířka na projektech skupiny Merlet.

Se svou hrou Sebestředná samota vyhrála 1. místo v soutěži Dráma 2015, za hru Jen zavřít oči získala 1. místo v soutěži Dráma 2017, dvakrát jí bylo uděleno čestné uznání v Ceně Evalda Schorma za Vlk in fabula (2012) a Sebestředná samota (2015), získala cenu diváků na PidiFESTu (2015) a nominaci v kategorii Mladé divadlo na Českém Tučňákovi (2013), obojí za komedii Vlk in fabula. Jako scénáristka se podílela na úspěších krátkého filmu Bio Buddy (48HFP Seattle: World Winner: Best Directing, 2nd Best Movie, 48HFP Prague: Best film, Best screenplay, Visionaria 2017: Winner Jury Award, Short to the Point 2017: Best Screenplay, Los Angeles CineFest 2018: Finalist) a krátkého vertikálního filmu 2084 (Top Indie Film Award 2017: Best Experimental Short Film, ARFF Berlin // Around International Film Award 2017: Jury Award, Hollywood Boulevard Film Festival’s annual event 2018: selected to screen).  

JEN ZAVŘÍT OČI (2017)

Žánr: hořká komedie
Obsazení: 7 mužů, 8 žen

Příběh vypráví o malé holčičce, biologovi na střední, politikovi – vášnivém lovci a dalších postavách, které se potýkají nejen s mezilidskými vztahy, ale i se svými postoji vůči ekologii a přírodě.

Za charakteristickou by se dala považovat scéna z kraje hry, kdy se desetiletá Anička rozhodne na své narozeniny vypustit svého domácího králíčka Alfréda do přírody. Když je akt vykonán, potká se s biologem Karlem, který změní její pohled na věc tím, že ji ubezpečí, že králík svobodu nepřežije:

Anička:                (dojde za biologem, na pozadí se odehrává bitka matek) Pane? Co to znamená to zdedenegero…

Karel:                   Zdegenerovanej?

Anička:                Jo.

Karel:                   To znamená, že už nemá přirozené chování, víš? Že není zvyklej žít v přírodě.

Anička:                Takže umře?

Karel:                   To se takhle nedá říct…

Anička:                Chtěla jsem mu pomoct a zabila jsem ho…

Karel:                   Udělalas, co sis myslela, že je správný. Možná to zní drsně, ale tím, že tvůj králík umře, zase pomůže jiným zviřátkům, který se z něj najedí… Taková je prostě příroda.

Hra se pokouší nemoralizovat, jen s hořkým úsměvem poukazuje na fakt, že pokud se v životě nedokážeme s něčím vyrovnat, raději před tím zavřeme oči. 

Hra získala první místo v soutěži původních dramatických textů divadelních her Dráma 2017.

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Originální koncept divadelní degustace tentokrát proběhne pod širým nebem v podobě zahradní slavnosti v režii výrazného slovenského režiséra a zakladatele Divadla LETÍ, Mariána Amslera. „Divadlo LETÍ je moje srdeční záležitost, velice rád se do něj vracím a je skvělé, že se nám vždy podaří najít společný termín, abych jednou za dva roky s LETÍ nastudoval novou inscenaci. Večeře s novou hrou je takový bonus, který v sobě pojí dvě mé oblíbené věci – jídlo a divadlo. Plenérová zahradní slavnost bude podle mě krásný závěr této náročné sezóny,“ říká Marián Amsler, který v současné době připravuje inscenaci Vojna a mier ve Slovenském národním divadle. „LETÍ se dlouhodobě snaží inscenovat současnou dramatiku také mimo tradiční divadelní prostory. VILA Štvanice je svým komorním uspořádáním navíc velice kontaktní. S našimi diváky se pravidelně potkáváme po představení v baru a vedeme diskuse, proto jsem se tentokrát rozhodli pozvat je na zahradní slavnost a vedle současné dramatiky jim naservírovat taky dobré jídlo. Rádi totiž propojujeme současné texty s postupy imerzivního divadla,“ doplňuje dramaturgyně Divadla LETÍ Marie Špalová.

V rámci slavnostního večera diváky kromě přípitku, předkrmu, hlavního chodu a dezertu čekají čtyři krátké hry v interpretaci kmenových herců LETÍ Tomáše Kobra, Jiřího Böhma, Richarda Fialy, Nataši Mikulové a nově osloveného Michala Bednáře. Představí nám text autora S.d.Ch. Poslední husička, loutkovou grotesku Víta Peřiny Poslanci na návštěvě v ZOO a hru Hany Lehečkové Trollí matka, která vznikla v rezidenci přímo pro tuto příležitost. Čtvrtou hrou bude ukázka z vítězné hry v soutěži o Cenu Evalda Schorma, jejíž vítěz bude v rámci večera slavnostně vyhlášen.

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cenu uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001 a hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětluje Zdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA. V letošním roce se v nominacích objevila jak původní autorská tvorba, tak překlady dosud nepřeložených divadelních textů. Do finále se nakonec dostalo devět mladých autorů a jejich šest děl.

18. 6. 2018, 21:00 VILA Štvanice

VEČEŘE S NOVOU HROU – ZAHRADNÍ SLAVNOST

S.d.Ch.: Poslední husička

Vít Peřina: Poslanci na návštěvě v ZOO

Hana Lehečková: Trollí matka

Ukázka z vítězného textu Ceny Evalda Schorma

Režie: Marián Amsler

Scénografie: Eva Justichová

Součástí večera je speciální degustační menu ovoněné začátkem grilovací sezóny. Nasytíme masožravce i vegetariány!

Finalisté Ceny Evalda Schorma za rok 2017

Agentura DILIA uděluje každoročně Cenu Evalda Schorma určenou studentům divadelních škol za původní hru, dramatizaci či překlad.

Do finále letošního ročníku Ceny Evalda Schorma byli nominováni:

• Eliška Poláčková, Tomáš Weissar, Radek Černoch (FFMU) za překlad hry Tita Maccia Plauta Curculio aneb Darmojed
• Adam Skala, Kamila Krbcová (DAMU) za původní hru Žranice
• Kateřina Volánková (FFMU) za původní hru Domeček za hranicí slušnosti
• Nataša Mikulová (DAMU) za původní hru Zrození Venuše
• Barbora Hančilová (DAMU) za původní hru Za dveřmi
• Kateřina Kykalová (DAMU) za překlad hry Joëla Pommerata Popelka

 Vznik Večeře s novou hrou podpořilo Ministerstvo kultury ČR, MHMP, Art District 7 a Dozorčí rada DILIA.

Minihra pro předsedu, zapisovatelku a osmičlennou volební komisi se odehrává v době prezidentské volby. Ve volební komisi zasedají lidé nejrůznějších povolání i názorů. Jak se blíží vyvrcholení, začínají přicházet výsledky a nervozita stoupá. Jednotliví členové komise vyjadřují své názory na kandidáty i na celkovou situaci čím dál vyhraněněji. Někteří se chovají jako skuteční demokrati, jiní naopak zuří, že se situace nevyvíjí podle jejich osobních přání. Do hry se tu a tam zapojuje i obecenstvo, aby nakonec přišel na scénu deus ex machina a podobně jako v antických dramatech rozhodl. Nicméně výsledek je stejně do ztracena – každý z odcházejících členů si podržuje svůj názor, svůj triumf i zklamání. Vše zůstává otevřeno…

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětluje Zdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 40 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 7 rozhlasových inscenací.

V letošním nominacích na Cenu Evalda Schorma, kterou uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001, se objevila jak původní autorská tvorba, tak překlady dosud nepřeložených divadelních textů. Do finále se nakonec dostalo 9 mladých autorů a jejich 6 děl.

DILIA se rozhodla udělit čtyři Čestná uznání. Za původní hru Domeček za hranicí slušnosti jej získala studentka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Kateřina Volánková, za původní hru Zrození Venuše Nataša Mikulová, za původní hru Za dveřmi Barbora Hančilová a za překlad hry Joëla Pommerata Popelka Kateřina Kykalová, všechny tři oceněné autorky jsou studentkami pražské DAMU.

Na druhém místě se umístili studenti Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Eliška Poláčková, Tomáš Weissar a Radek Černoch za překlad hry Tita Maccia Plauta Curculio aneb Darmojed. Třetí místo nebylo uděleno.

Absolutními vítězi se stali studenti DAMU Adam Skala a Kamila Krbcová za původní text Žranice, cenu si převzali z rukou vnuček Evalda Schorma. Oba autoři si rozdělili také finanční odměnu ve výši 10.000,- Kč. Finančního ohodnocení se dočkali také laureáti na druhém místě.

 CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2017

1. MÍSTO

Adam Skala, Kamila Krbcová (DAMU) za původní hru Žranice

2. MÍSTO

• Eliška Poláčková, Tomáš Weissar, Radek Černoch (FFMU) za překlad hry Tita Maccia Plauta Curculio aneb Darmojed

3. MÍSTO

nebylo uděleno

ČESTNÉ UZNÁNÍ 

• Kateřina Volánková (FFMU) za původní hru Domeček za hranicí slušnosti
• Nataša Mikulová (DAMU) za původní hru Zrození Venuše
• Barbora Hančilová (DAMU) za původní hru Za dveřmi
• Kateřina Kykalová (DAMU) za překlad hry Joëla Pommerata Popelka

Adam Skala, Kamila Krbcová

ŽRANICE

Groteska o výživě lidu

“Myslíte, že někoho zajímá historie? Leda by byla obalená slaninou a nacpaná do střívka!”

Budoucnost. Lidé se rodí rychleji, než se stačí navzájem zabíjet. Mladá Ministryně výživy zná řešení. Otevírá Masoráj, nekonečnou továrnu, která maže slovo hlad ze slovníků. Po staletích snažení a strádání dochází lidstvo věčného nasycení. Konečně jsme došli dokonalosti. A co dál?

Sci-fi groteska ve třech dějstvích vychází z původní hry Egona Bondyho Ministryně výživy. Hraje se o přebujelém konzumu a nemožnosti nasytit se materií, o tom, co dělá lidi lidstvem a o jejich schopnosti sebedestrukce.

Adam Skala
S režisérkou Zuzanou Burianovou vedl soubor Krutodivadlo!, režíroval site-specific Kacířské nápady, monodrama Osamělé Večery Dory N. (Malá scéna divadla pod Palmovkou) nebo dokumentární hru Kopanec (Venuše ve Šehlovce). Zářez je jeho první původní hrou a získal za ni čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2016. Studuje režii na DAMU.

Kamila Krbcová
Vystudovala Gymnázium Jana Nerudy v Praze, v současné době dokončuje magisterský obor dramaturgie činoherního divadla na DAMU. Jako dramaturg spolupracuje s Divadlem Spektákl, podílela se na vzniku autorských inscenací s režisérem Braněm Holičkem - Hrabe Ti, aneb Hrabal pro Divadlo pod Palmovkou, Demokracie v Divadle Minor nebo Zábava pro Studio Ypsilon. Spolu s režisérem Adamem Skalou napsala jako svou prvotinu hru Žranice, inspirovanou dílem Egona Bondyho (nejen) Ministryně výživy.

V době, kdy německá kancléřka v roce 2015 prohlásila svou slavnou větu „My to zvládneme“ a otevřela do své země dveře téměř milionu uprchlíků a ekonomických migrantů z kulturně zcela odlišných zemí, prakticky nikdo nevzpomněl, že Německo bylo poslední zemí Evropské unie, která otevřela svůj pracovní trh občanům nově přijatých zemí Evropské unie. Zatímco o ekonomické migranty, kteří často zatajují svou identitu i věk, je dobře postaráno, obyvatelé nových zemí EU se o sebe a o svou práci museli postarat sami. Paradoxně právě v zemi, která to zvládne, panuje averze vůči „polským instalatérům“, čímž jsou míněni všichni pracující ze zemí bývalého východního bloku, protože podle veřejného mínění lidé z východních zemí Unie zabírají pracovní místa. Ilegální imigranti jsou v Německu a nejenom v Německu, zřejmě vítáni daleko více.

Aktuálních problémů pracujících z východní Evropy v západních zemích Evropské unie si všímá současný polský dramatik Radosław Paczocha, který je znám spíše jako autor úspěšných komedií. Na příběhu tří žen si všímá skutečnosti, že ani mnoho let po vstupu nových zemí do EU se nezměnily platové rozdíly východních a západních zemí a pracující chudoba zůstává zcela mimo zájem politiků, kromě občasných předvolebních proklamací. Často proklamované a doporučované cestování za prací ovšem vylidňuje venkov a dokonce i některá velká města. A co je nejhorší, často rozděluje celé rodiny. Jaké má potom rodičovství na dálku dopad na další generaci, zůstává mimo jakoukoliv pozornost, s výjimkou nejnovější hry Radosława Paczochy Emigrantky. Hra nabízí zajímavé příležitosti pro tři herečky středního věku.

Český překlad byl se souhlasem autora upraven a hlavně zcela depolonizován, protože příběh se týká všech zemí bývalého východního bloku.