Krakonoš obchází a obhlíží svůj kraj, sleduje chování lidí, někdy i v přestrojení. Lakomá teta pěstounka má u sebe sirotky Janka a Aničku, které nejsou šťastní a trápí se, že musí u ní ve mlýně hodně pracovat jen za jídlo. Janek využije určitého svátečního dne, kdy je dovoleno sirotkům vstoupit do Krakonošovy zahrádky, aby si natrhal kvítek štěstí, který by to měl změnit. Získá ho, ale lakomý hostinský, který ho využil ke vstupu do zahrádky, mu ho ukradne. Krakonoš se jako vždy objeví, zlé ztrestá a sirotek Janek kvítka získá a přinese kvítek štěstí i Aničce.

První místo, dotované prémií 3500 euro a především premiérou regulérní inscenace ve Státním divadle v Norimberku v červnu 2018, obsadil Roman Sikora se hrou Zámek na Loiře: „Text vycházející z tradice Jeana Geneta, Jeana-Paula Sartra nebo Václava Havla se věnuje analýze jazyka a způsobu, jímž jazyk utváří komunikaci a určuje způsob, kterým vnímáme zkušenosti a hodnoty, jež sdílíme. (…) Autor stvořil unikátní jazykový svět složený z jednoduchých frází, které lidé používají v každodenní komunikaci, a jejich variací. (…) Porota s radostí přijala účast v této hře a doufá, že čtenáři, divadelníci i diváci si podobně užijí setkání s tímto chytrým, do posledního detailu vystavěným, originálním a komplexním světem tohoto textu.“

Slovenská autorka Lenka Čepková se umístila na druhém místě (2000 euro) se svou hrou Žijeme: „Jedná se o sociopolitický text s velice hravým začátkem, v němž herci ztvárňují nejen množství trojrozměrných postav, ale také identit v mnoha reálných i surreálných situacích. Hra se odehrává v socialistické minulosti, národní přítomnosti a rozvrácené slovenské budoucnosti. Z formálního hlediska text vyniká kombinací vnitřních monologů a dialogických pasáží, jež vytváří kontinuální proud vědomí, rytmicky organizující jevištní prvky.“

Třetí místo (1500 euro) míří do Čech, obsadila ho Michaela Štěchová se svou hrou Byt na předměstí světa: „Na první pohled se hra jeví jako černá komedie, na druhý se v ní začínají rýsovat vysoce aktuální témata: nebezpečí terorismu, strach z cizích kultur, postfaktická společnost, v níž jsou skutečná fakta úzce spojena se lží a hoaxy. Text chytře propojuje český a německý svět, úspěšně pracuje s rozdíly a podobnostmi mezi evropskými a mimoevropskými kulturami a dokládá nesmyslnost předsudků. Zároveň je hru možné považovat za příklad tzv. dobře napsané hry – s krystalickými dramatickými a divadelními situacemi, jasnými komediálními postavami a smyslem pro černý humor.“

Jednu z her, jež se umístily na druhém a třetím místě, uvede v červnu 2018 ve světové premiéře Divadlo F. X. Šaldy.

Porota zasedala ve složení: Simone Sterrová, šéfdramaturgyně Divadla Brémy; Eva Maria Voigtländerová, šéfdramaturgyně vídeňského Burgtheatru; Ján Šimko, šéfdramaturg literárně-dramatické redakce Slovenského rozhlasu; Petr Christov, teatrolog a dlouholetý vedoucí Katedry divadelní vědy FF UK; Klaus Kusenberg, šéf činohry Státního divadla v Norimberku; Christian Papke, zakladatel a ředitel soutěže, předseda poroty (bez hlasovacího práva).

Ceny budou slavnostně předány na zahajovacím večeru třetího ročníku festivalu Hovory o hranicích ve čtvrtek 29. června v 19.30 na Komorní scéně Státního Divadla v Norimberku. Hlavním cílem tohoto festivalu je představit současné i klasické české a slovenské dramatiky prostřednictvím inscenovaných čtení a přednášek. Program, zahrnující i hudební vystoupení, diskuse a besedy, vyvrcholí v neděli 2. června představením nejnovější hry Arnošta Goldflama Achich…, kterou na hlavní scéně norimberského divadla za účasti autora uvede Divadlo F. X. Šaldy.

Zdroj: divadlo.cz

Hlavním protagonistou hry je zhruba čtyřicetiletý muž Petr, který se pod tlakem okolností rozhodne letět někam pryč, aniž by dopředu věděl kam. Ocitne se v letištní hale s tím, že teprve v ní se rozhodne, jaké místo zvolí. Postupně přicházíme na to, co ho k jeho rozhodnutí vedlo a v jaké se ocitl situaci. Nejprve se dá do řeči se zaměstnankyní letiště Kateřinou, kterou v samém úvodu při odbavování zpraví, že nemá žádnou letenku a že tedy počká na let, kde pro něj bude volné místo. Má ale podmínku, teplo, slunce, moře. Kateřina k němu zpočátku přistupuje s nedůvěrou, pak se spolu ale přece jen sblíží, neboť je zjevné, že být v letištní hale je pro Petra záležitost zcela mimořádná. Nikdy dřív nikam neletěl, natož pak sám … a to proč je sám, proč vedle sebe nikoho nemá, se pak dozvíme ve sledu druhém při jeho povídání si s dívkou, která se vrátila z Indie.

Vzniká zde konfrontace dvou odlišných přístupů k životu, odlišných úhlů pohledu na svět, přesto jim to tak říkajíc ladí a jsou v určité lidské souhře. Petr se pak dostává do kontaktu i s dalšími zaměstnanci letiště. S vrchním, který podává občerstvení v místní malé restauraci, se strážníkem, který tam vše hlídá a brání možným rizikům, plynoucím aktuálně i z přistěhovalecké situace a možným útokům teroristů. I toto téma je v rámci vedlejší dějové linie ve hře zakomponované. Ti všichni se kolem Petra „semknou“ ve snaze mu podat pomocnou ruku a podpořit ho v tom, aby někam letěl a stal se i tímto rozhodnutím víc dospělým mužem, kterým i přes svůj věk dílem mnoha okolností, zdá se, zcela není. Dostává se mu pochopení, ale i přímých „knock outů,“ aby se posunul, aby nebyl zbabělec, aby se stavěl problémům čelem a zase neutekl zpět do svého, jak on říká, dětsky zařízeného pokoje.

Celá hra se odehrává v prostorách letištní odletové a příletové haly. Není příliš náročná na výpravu, stojí na textu jako takovém a projevu herců ve svých rolích. Letiště je zde mj. prostor, v němž dochází ke střetávání různých kultur a ras. Místem, kde je člověk součástí všudypřítomného pohybu, dynamicky působícího světa, v němž je důležité mít se na pozoru a činit správná rozhodnutí. Jelikož chyba by znamenala pro Petra letět jinam, než by měl, a tím nabrat třeba nesprávný kurs. A to v širším měřítku, než by muselo být na první dobrou v kontextu hry zřejmé.

Scénické čtení nového německého překladu hry Kateřiny Rudčenkové Čas třešňového dýmu, beseda s autorkou, ale také workshop o současné české dramatice a překladatelský seminář  - to vše zahrnoval letošní ročník projektu Kus: Česka: Druhá sklizeň 2017/Ein Stück: Tschechien: Nachlese 2017, který proběhl v polovině června v Berlíně.

Drama Panorama e. V. a České centrum Berlín se v projektu festivalu „Kus: Česka: Druhý sběr 2017“/„Ein Stück: Tschechien: Nachlese 2017“ opětovně věnoval české současné dramatice v německém překladu. Loňská vítězná autorka Ceny publika festivalu byla pozvána do Berlína na týdenní rezidenční pobyt, který byl spojený s překladem a scénickým čtením její hry Čas třešňového dýmu.

Součástí projektu byl také workshop k aktuální české dramatice a jejímu překladu (na příkladu hry Kateřiny Rudčenkové Čas třešňového dýmu, ale také dalších divadelních her, které byly představeny na festivalu Kus Česka v minulých letech). Organizace se ujalo České centrum Berlín, Humboldtova univerzita v Berlíně, Katedra západoslovanských jazyků a Drama Panorama: Forum für Übersetzung und Theater e. V. 

Máma s Annou žijí v malém domku v Praze... samy. Každá chce tu druhou učinit šťastnou a snaží si všemožně zaplnit prázdné místo po tátovi. Máma si myslí, že na nový život s jiným mužem nemá právo kvůli své víře. Má strach z nemilosrdného Boha. Anna si zas myslí, že čím víc bude dokonalejší, tím více dokáže svoji samostatnost a nebude zátěží. To vše se však brzy zvrtne a Anně jde o život. Touží se obětovat za štěstí svojí mámy. Podaří se jí to?

Divadelní hra rozehrává proti sobě dvě stěžejní postavy Feuchtwangerova románu Žid Süss na půdorysu staletí.

Ve hře Josef Süss a Weissensee vystupují jako (svým způsobem věčné) oživlé literární postavy v novém svérázu, v originálních konkrétních kontextech a situacích současnosti. První dějství se odehrává před bejt dinem, rabínským soudem, který posuzuje, zda udělí Josefu Süssovi gijur (tedy konverzi), navzdory jeho zcela vlažnému přístupu k plnění náboženských povinností a jeho dobrodružnému pojetí života finančníka. Před bejt dinem se ale ve druhém dějství objevuje i Weissensee, který se též uchází – i když je protestant, ale ve věčném souboji s Josefem Sussem - o gijur, aby, jak se nakonec dovídáme, potlačil to, co ho skutečně trápí, antisemitismus v něm. V ostrých výměnách názorů před bejt dinem a mezi rabíny bejt dinu se řeší otázky, co je nejhlubší podstatou židovství, jak chápat Stát Izrael, jak zabránit novému holocaustu, zda lze antisemitismus překonat.

Naléhavost řešení těchto otázek zesiluje dějová zápletka, kdy v jižním Libanonu teroristé vězní dobrovolníky, kteří přišli na pomoc Izraeli, a k překvapení všech je chtějí vyměnit za tolik kritizovaného Josefa Süsse. Zdá se, že rabíni hledají řešení, aby znemožnili protivníkovi určovat, co je podstatou židovství; součásti jejich složité strategie je i nabídka Weissenssemu, aby se zhostil zřejmě velmi nebezpečného úkolu být vyměněn za unesené dobrovolníky.

Ve třetím dějství se ocitáme v současném Izraeli. Josef Süss gijur získal a nyní "si kroutí" výcvikový program izraelské armády. Situace je neradostná, z celého světa se valí špatné zprávy. Jak z této situace ven? Micol, mladá velící důstojnice izraelské armády říká, že to hlavní, co Izrael má, je šabat, je Hospodin. Naopak Josef Süss vášnivě obhajuje svobodný rozum, analýzu, tvořivou sílu židovského intelektu, racionální plán. Když se Süss rozhoduje pospíšit si do jižního Libanonu, kde zatím působí v záchraně dobrovolníků za všeobecné pozornosti médií Weissensee, konflikt mezi Micol a Süssem se vystupňuje, až na něj Micol namíří revolver. Micol zakazuje Süssovi cestovat do jižního Libanonu, protože by porušil pravidla šabatu, kdy se cestovat nesmí (až na výjimky). Když Süss neposlechne, Micol vystřelí. Josef Süss padá na zem, ale bude vždy znovu a znovu vstávat jako pták Fénix z popela.

Publikaci „Pokud je to možné, jsem Fredy Hirsch“ vydal Ondřej Přerovský-Tilda, Praha 2016.

Divadelní hra tragicky zesnulé ukrajinské autorky píšící rusky Anny Jablonské (1981–2011) je sondou do života jedné běžné rozpadající se rodiny, jejíž členové se v prostoru nevelkého právě rekonstruovaného bytu neustále míjejí. Matka, otec, dospívající dcera a jejich rodinný přítel žijí na první pohled naprosto obyčejný, typický příběh. Pod povrchem tohoto příběhu však pulzují utajené touhy, naděje, nespokojenost, utrpení a věčné otázky. Katalyzátorem změny se stává babička, otcova matka, která do domácnosti přiváží nejen svůj vlastní silný příběh, „urputnou“ víru, ale i radikální proměnu všech a všeho kolem... Zdánlivé „zázraky“, které se začínají dít, vytvářejí další a další otázky týkající se víry a smyslu života. Existenciální drama okořeněné  komikou, vysoká tragédie s civilními rysy, mystická atmosféra prolínající se s až dokumentárním realismem...

Krátká hříčka je parodickou variací příběhu Trojské Heleny a sleduje příběh domácího násilí na manželce skalního fanouška hokejové Sparty. Kdo se stane Paridem, který Helenku unese přes řeku do pražské Troji? Promění se v Helenu a oddá se slepě svému osudu? A co na to Karel, Kája a sparťanští hooligans?

Podivínský milostný trojúhelník společně s korálovkou Julií, králíkem Bobkem a několika myšmi představuje parodickou variaci příběhu jedné velké lásky a zároveň velkou režijní výzvu. Postavy si dělají, co chtějí, zvířata umírají na scéně a chvíli se zdá, že se autorce vše vymklo z rukou. Co způsobí jedna zdánlivě nevinná odpověď na vyznání lásky? Co je to mimetismus? Kdo je kořist a kdo predátor? A kdo koho nakonec sežere? Krátká hříčka spojuje milostnou lekci s lekcí teraristiky a vyznačuje se svižným dialogem, vyšinutou argumentací a humorem za rohem.