Klasická pohádka na motivy bratří Grimmů. Dramatizace vhodná pro profesionální, ale i dětské soubory. Příběh o dívce v červeném čepečku, která se vydá sama lesem navštívit babičku, je obohacen o několik rolí zvířátek. Děti pobaví vyplašený smraďoch v roli tchoře a zajíc, který ze strachu hází bobky. Tito dva kamarádi diváka provází celým dějem a postarají se o mnoho vtipných situací. Pohádka je vhodná zejména pro předškolní děti a děti prvního stupně.

K celému textu náleží originální hudba jak v podobě instrumentálních nahrávek, tak v notovém zápisu. Autorem hudby je Richard Dvořák, hudební skladatel, který spolupracuje hned s několika profesionálními scénami, jako je např. Městské divadlo Zlín, Slovácké divadlo, divadlo Husa na provázku atd. Výrazná je jeho tvorba pro Jana Antonína Pitinského.

Skutečný příběh z doby „dávno“ minulé, o kterém se však ještě „nedávno“ nesmělo mluvit. Nemohlo, neboť nikdo netušil, že vůbec existoval.

Žánrově ambivalentní text balancuje kdesi na hranici mezi dokumentárním divadlem a „malou alternou“, s prvky fyzického divadla. Hlavní děj se odehrává v době mezi březnem 1938 a listopadem 1942 v Šanghaji. Vypráví o třech mladých dívkách (mezi třinácti a čtrnácti lety), které se vydaly za vysněnou prací a poctivým životem, aby mohly pro své rodiny vydělávat dostatek peněz. Falešné inzeráty nabízející velký výdělek, však představují jízdenky do utěšitelských táborů.

Japonské utěšitelské stanice byly zřízeny japonským státem, za záminkou aby vojáci veřejně neznásilňovali ženy. Pro dívky to však byla (NE)konečná doba plná bolesti, křiku, utrpení, nenávisti, pláče a (NE)dobrovolného uspokojování, neboť musely během dne uspokojit až 50 můžu. Takto stát připravil dívky o všechno – nejprve o svobodu, nelítostně a chladně o panenství a později o veškerou úctu (k životu i sobě samým), víru i možnost se z tohohle pekla někdy vzpamatovat. Pokud dívky přežily život v táborech, čekalo je nové peklo – zavržení vlastní rodinou a doživotní samota. Výpovědi Ú, Tě a Chy rámcuje vyprávění čtvrté dívky, která na vše nahlíží zvenčí. Je neustále přítomna, tu a tam reaguje, odpočítává dny, posouvá děj napříč dobou a časem. Vše završuje soudní tribunát s rozsudkem, že se jedná o dávno promlčenou historii a zmiňované nemají právo na odškodnění.

Hra získala čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2016.

Devatenáctiletý Marco přichází na přijímací pohovor s manažerkou pobočky kavárenského řetězce, jejich hovor je však přerušován Marcovými vzpomínkami a démony z minulosti. Vypráví manažerce, jak nakreslil komiks, který byl státem Florida shledán obscénním – Marco pak musel absolvovat sezení s psychologem, hodiny žurnalistické etiky a skupinovou léčbu homosexuality. Později se Marco přizná, že byl jako dítě svým starším bratrem narkomanem prostituován, dokud jednoho násilníka nezabil. Nyní opustil Floridu, přestože mu to soud zakázal, a hledá v New Yorku práci. Manažerka pobočky, lesba, která našla s mladíkem společnou zálibu v komiksech, mu oznamuje, že ho zaměstnat nemůže, ale že může bydlet u ní, dokud se nepostaví na vlastní nohy.

Překlad hry získal 3. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2016.

Provokativní text Angéliky Liddell je součástí trilogie Actos de resistencia contra la muerte (Projevy vzdoru ke smrti). Je rozdělený na prolog a tři části. Vystupují v něm dvě ženské postavy, Angélica a Děvka, a jeden muž – Pan Děvka. Liddell se v tomto společensko-kritickém textu zabývá tématy imigrace, xenofobie a sociální nespravedlnosti.

Střídají se monology autorky Angéliky a jejího alter ega, postavy Děvky, oblečené do španělské vlajky. Angélica v úvodu komentuje hru od první vize, na scéně rozplácnuté bílé velryby Moby Dicka, z jejíhož břicha vystupuje sto černochů s rybími hlavami, přes idealizovaný obraz Španělska jako země slunce a pláží, pokřivený realitou plnou turistů a topících se imigrantů z Afriky, až po apokalyptickou představu, že se vlády ujmou ryby.

Děvka: Všiml jste si, pane Děvko, že ta ryba má lidské oči?
Utopilo se tolik černochů, že se objevují ryby s lidskýma očima.
Ryby už snědly tolik černochů, že jim začínají růst lidské oči.
Rybáři by měli dostat pušky.
Protože rybu s lidskýma očima je třeba zabít jako člověka, že, pane Děvko?
Protože černoši jsou taky lidé, že, pane Děvko?

Angélica, chladně a věcně, jako by četla titulky novinových článků, informuje o konkrétních datech a počtech mrtvých a nezvěstných přistěhovalců, utopených ve snaze dostat se na španělský břeh. Děvka se svým emocionálně expresivním a sarkastickým monologem obrací na mlčícího Pana Děvku, bělocha nalíčeného načerno, který má reprezentovat katolickou a buržoazní společnost, politiku, moc, bohatství, lhostejnost k problémům chudých, stereotypní představy Evropanů o Africe a úpadek etických hodnot. Svůj slovní útok, plný ironie, zesílený neustálým absurdním opakováním frází, namířený proti všemu, co zosobňuje Pan Děvka, stupňuje až do bodu naprostého zhnusení z něj a ze sebe samé. Závěr hry odkazuje k dílu Piera Paola Pasoliniho.

Překlad vznikl pro Divadlo Feste, které hru uvede v české premiéře formou scénického čtení na festivalu Specific 2017.

Překlad hry získal 2. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2016.

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětlujeZdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 30 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 6 rozhlasových inscenací.

Cenu Evalda Schorma, která je určena studentům divadelních škol za původní divadelní či rozhlasovou hru, dramatizaci nebo překlad, uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001. V letošním roce se v nominacích objevila jak původní autorská tvorba, tak překlady dosud nepřeložených divadelních textů. Do finále se nakonec dostalo 8 mladých autorů a jejich 7 děl.

DILIA se rozhodla udělit tři Čestná uznání za původní dramatickou tvorbu, která získala studentka brněnské FFMU Kateřina Volánková za původní hru (Ne)chtěná útěcha, student brněnské JAMU Matěj Randár za původní hru Ochutnej Zlín a Adam Skala z pražské DAMU za původní hru Zářez. Třetí místo obsadili dva překladatelé, student JAMU Otto Kauppinen za překlad finské hry Marie Kilpi To je ale nemilé a student DAMU Oskar Bábek za překlad hry Davida Johnstona Busted Jesus Comix. Na druhém místě se umístily studentky FFMU Kateřina Chromková a Eliška Pírková se svým překladem hry Angéliky Liddell A vydaly se ryby válčiti s člověkem.

Absolutní vítězkou Ceny Evalda Schorma se stala autorka hry Ve dne v noci, studentka pražské DAMU Kateřina (Kasha) Jandáčková, která získala také finanční odměnu ve výši 10.000,- Kč. Finančního ohodnocení se dočkali také laureáti na druhém a třetím místě.

CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2016

1. MÍSTO

 Kateřina (Kasha) Jandáčková: VE DNE V NOCI

 “Šance, že zemřeme při teroristickém útoku, je stejná jako ta, že vyhrajeme hlavní výhru v loterii.”

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?

Autorský text Kashy Jandáčkové, který měl v prosinci 2016 premiéru v experimentálním prostoru NOD v její režii, vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali.

„Kateřina Jandáčková ve svém scénáři vychází z fenomenu teroristických útoků. To je téma navýsost aktuální, ovšem poněkud choulostivé v zemi, která bobtná obavami a zůstává přitom po praktické stránce ode všech problémů migrace a terorismu izolována. Cesta, kterou autorka zvolila, dává smysl: vede linii od intimního pohledu na člověka-oběť i člověka-teroristu v jejich každodennosti, až později pozvolna přidává rozměr společenský a politický. Nejvíce si vážím toho, že nesoudí, nezvedá mravokárný prst, ale postupně převrací a proměňuje úhel pohledu. Obavy i klíčící nenávist se mění v touhu po vlastní lidské důstojnosti, jež se s úzkostnou xenofobií neslučuje. Autorka navíc využívá současných postupů jako je monologizace, klipovitost a kompozice z různorodých textových prvků.“  Jiří Adámek

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

Kateřina Kasha Jandáčková po absolvování Pražské konzervatoře v oboru herectví pokračovala ve studiu divadelní režie na KALD DAMU v ateliéru Jiřího Adámka. Během studia realizovala mnoho klauzurních představení, která završila absolventskou inscenací v divadle Disk s názvem K smrti šťastní, tu posléze převzalo pod záštitu divadlo NoD. Jako dramaturgyně a asistentka režie opakovaně spolupracovala s režisérkou Petrou Tejnorovou a její skupinou Sgt Tejnorová & The Commando. Dále jako režisérka spolupracovala s Divadlem LETÍ a festivalem Prague Pride, divadlem Komedie nebo s režisérem Martinem Kukučkou (SKUTR). Její poslední inscenace s názvem Ve dne v noci, u které je i autorkou scénáře, uvádí divadlo NoD. Ve vlastní tvorbě se zásadně zaměřuje na aktuální osobní i společensko-politická témata a na hledání nových forem skrze předmět, pohyb, nová média a vlastní autorskou tvorbu.

2. MÍSTO

• Kateřina Chromková a Eliška Pírková za překlad hry Angéliky Liddell A vydaly se ryby válčiti s člověkem

3. MÍSTO

• Oskar Bábek (DAMU) za překlad hry Davida Johnstona Busted Jesus Comix
• Otto Kauppinen (JAMU) za překlad hry Marie Kilpi To je ale nemilé

ČESTNÉ UZNÁNÍ

• Kateřina Volánková (FFMU) za původní hru (Ne)chtěná útěcha
• Matěj Randár (JAMU) za původní hru Ochutnej Zlín (kabaret o stycích)
• Adam Skala (DAMU) za původní hru Zářez