Do nemocniční márnice přichází nový pracovník Láďa, kterého zaučuje dosavadní pán márnice Josef, jenž se právě chystá k odchodu do penze. Vše nováčkovi do detailu s osobitým černým humorem vysvětluje a pouští se také do diskuse na osobní témata. Josef Láďovi prozrazuje jednu křivdu z mládí, kvůli které dnes není doktorem on, ale někdo, koho dodnes v nemocnici denně potkává. Klidné vody márnice po chvíli velmi zčeří sanitář Fanda přijíždějící s lůžkem, na němž leží člověk, který není až tak docela mrtev. Josef se dozvídá, kdo tuto fatální chybu údajně způsobil a nastává čas, který odkryje Josefovu skutečnou tvář a který bude naplněn velmi nekonvenční pomstou. Protože (slovy Josefa): „Některý křivdy nebudou nikdy zapomenutý. Nikdy.“

Celovečerní groteska, jež má sice v podtitulu tragická, je však spíše úsměvná než přehnaně morbidní.

Móric je na plný úvazek pecivál, což by nevadilo, kdyby nebydlel v bytě svého nevlastního mladšího bratra Rudolfa. Rudolf neví, jak Mórice vyhnat, aby mohl být sám se svou přítelkyní Otýlií a zapomenout na čas na svůj osobní bankrot, z kterého ho podle Otýlie může vytáhnout prodej jeho hodnotného obrazu, který má v bytě. To však Rudolf odmítá. Móricovi sežene prostitutku Lucii, kterou zná již z dob studií, kdy do něj Lucie byla zamilovaná. Lucie souhlasí a Mórice vytáhne na párty. Druhý den ráno se za ním v Rudolfově a Otýliině nepřítomnosti v bytě zastaví a náhodou zjišťuje, že skutečným majitelem bytu je sám Móric. Lucie spatří svou šanci a začne se v bytě usazovat. Rudolf ji však po příchodu zpraví o tom, že byt je zárukou na půjčené peníze. Otýlie Rudolfa znovu nutí prodat obraz, a když neuspěje, odchází od Rudolfa, stejně jako Lucie od Mórice. Bratři zůstanou v bytě sami a Móric se stává skutečným pánem svého bytu.

Dvoudílné absurdní drama o vykloubených a zvrácených hodnotách. Hra, která Vás přinutí si položit otázku: „Kdo je tady vlastně pitomec?“

HELENA     Moje sestra má ploutev. Vaše sestry ploutev nemají, že ne? Mají vyhřezlou ploténku, mají fejkovou kabelku od Vuittona, mají piercing v pupíku nebo mají zácpu a zabírá jim na to jen ….. Moje sestra má ploutev. A mě to neudivuje, protože ona spadla z oblakov... Moje ségra je z půlky kapr a já si nemyslím, že skončí vycpaná vedle kostry velryby v Národním muzeu – já vím, že musím skončit já. S Adamem. Jaká je v tom souvislost? Seterská. Bez logiky. Jsme prorostlé lepivými srstnatými šlahouny,  jsme jedna s druhou svázané šňůrou absurdní logiky z říše divů.

Pokračování úspěšné komedie Jedlíci čokolády, která se stala Českou hrou roku 2011 v rámci udílení Cen Alfréda Radoka, o osudech tří sester Rózy, Heleny a Valérie. Co se v životech těchto osobitých postav po deseti letech změnilo? Róza už se tolik nepřejídá, ale bodrost, boubelatost a svazek s pošukem Ludvíkem se jí drží dál. Navíc provozuje temnou Sluj, kam se chodí lidé léčit pobytem v naprosté tmě. Ludvík se živí jako soukromé očko a před jeho metodami bledne i komisař Clouseau. Helena s Janem sledují trhliny ve vzájemném vztahu a v potu tváře vychovávají přechytralá dvojčata Loretu a Olivera. Na scéně se nově objevuje mladý uhrančivý lékař. A vzápětí i sestra Valérie, která se vrací z cest, aby pomohla s asociálními dvojčaty, a vůbec, aby pomohla. Vše se zahustí a rozvibruje do koktejlu z lásky, násilí, poťouchlosti a kouzel, jak to má ve správné romanci být. Láska nebeská podruhé při zastávce v Čechách. I když už to vypadalo, že v téhle části světa nestaví...

„Romantické komedie mívají různé ponory, Drábkovy tři sestry v domě po rodičích dosahují hloubek až nečekaných, odkaz na Andersenovu pohádku v názvu se dotýká samotného tajemství smrti, což ale autorovi nebrání rozpoutat nejryzejší grotesku.“

Petr Mareček

Drama o jedné jednající postavě a druhé neviditelné, pod stropem němoty, která je možná i Tvým nekonečným nebem.

Všechno se to točí kolem Terezy, ale všichni mají společný problém. Hledání otcovské lásky ať už v druhých, v Bohu nebo v sobě samých. Někdo ulítává na čokoládě, někdo zas na dlouhých nohách své krásné příbuzné. Seskočit z kolotoče, ze kterého se dělá blbě, se však podaří jen někomu.

Zkušený detektiv Červor zasahuje v podivném a pitoreskním případu vraždy. Ku „pomoci“ má neschopného policejního nováčka Krunýře. K tragédii došlo v bytě jisté ženy jménem Sépie, kterou oba kriminalisté zastihnou po nočním tísňovém volání v obývacím pokoji pološílenou v zakrvácených večerních šatech a s krví zbrocenou starožitnou mačetou v ruce. U jejích nohou leží mrtvola muže také ve večerních šatech, jehož useknutá hlava se válí opodál.

Samotné vyšetřování v bytě se nese v duchu jadrných dialogů, fraškovitých situací a stále podivnějších úkazů, které donutí detektiva Červora, aby využil svých okultních vědomostí a paranormálních schopností. Postupné zasvěcování nováčka Krunýře do případu navíc odkrývá zcela nečekané souvislosti i pravou identitu všech čtyř postav dramatu: detektiva Červora, policejního nováčka Krunýře, ženy Sépie a mrtvoly muže jménem Vrak.

Zdánlivě kriminální případ nabývá stále znepokojivějších schizofrenních rysů, až na svém otevřeném konci s mrazivou pointou graduje jako případ z úplně jiné profesní oblasti lidské činnosti. A rovněž zde dochází k rozluštění do případu opakovaně a v různých formách vstupujícího symbolického vzkazu „odjinud“, jenž zní takto:

Sépie v ohrožení zahalí vše do neprostupné temnoty.
Červor vnímá jen noc a den.
Krunýř je jeho záhuba.
Vrak ukrývá klíč k pokladu, který nikdo nechce.
Ve skříni je Zlo.

Noc divadel - Theatre Uncut 2014

8@8 - scénické čtení krátkých politických her v rámci Noci divadel

15. 11. 2014 od 21:30 ve Studiu Švandova divadla

Režie: Petr Štindl

Zapojte se již potřetí společně s Divadlem LETÍ do unikátního mezinárodního projektu Theatre Uncut, v rámci něhož jsou během jediného měsíce v divadlech po celém světě uvedeny nové krátké hry, reflektující aktuální politickou a společenskou situaci. Vedle her, které se věnují středoevropské problematice, uvedeme také hru tureckou, která vznikla v koprodukci Theatre Uncut a turecké divadelní skupiny DOT Tiyatro. V rámci ní turečtí a britští dramatici reflektovali ve svých hrách nedávné události v parku Gezi, které patří v poslední době k největším a nejtragičtějším světovým protestům, a upozornili na téma ohrožení demokracie v Turecku.

Scénické čtení probíhá v rámci cyklu 8@8 ve spolupráci s agenturou DILIA. 

Anders Lustgarten: Prst boží

Překlad: Jakub Škorpil

Státní loterie už nevynáší tolik, co kdysi. Chtělo by to změnit pravidla. Co takhle místo o miliónové jackpoty losovat o fyzické tresty? Úsporná opatření vytvořila mezi obyčejnými lidmi kulturu nedůvěry, pomstychtivosti a zášti, tak proč jim nevyjít vstříc?

Krátká hra Anderse Lustgartena, který působil jako rezidentní autor např. v londýnském Soho Theatre, National Theatre a Royal Court Theatre a je držitelem Ceny Harolda Pintera, vznikla v rámci projektu Theatre Uncut 2014.

Vivienne Franzmann: Nejvíc nejhorší

Překlad: Michal Zahálka

Jsme informovaní! Všechno, co potřebujeme vědět, najdeme přeci na facebooku nebo na novinkách. Zajímáme se o to, co se kolem nás děje, a sdílíme to. A angažujeme se! Stačí přeci kýbl ledové vody...

Držitelka ceny George Devina za rok2010 arezidenční autorka londýnského Almeida Theatre a Royal Court Theatre Vivienne Franzmann napsala tuto krátkou hru pro projekt Theatre Uncut 2014.

Hakan Günday: Pod kůži

Překlad: Kateřina Holá

Píše se rok2045 amladá dívka shání drogy. Shání je v muzeu a je ochotná zaplatit cokoliv. Tyhle drogy jsou totiž největším nepřítelem vládní propagandy. A jsou silně návykové.

Hra vznikla v rámci projektu Theatre Uncut Istanbul, který vznikl v koprodukci Theatre Uncut a turecké divadelní skupiny DOT Tiyatro. V rámci ní turečtí a britští dramatici reflektovali ve svých hrách nedávné události v parku Gezi, které patří v poslední době k největším a nejtragičtějším světovým protestům, a upozornili tak na téma ohrožení demokracie v Turecku.