Skončila světová válka. (Za čtvrt století dostane do názvu číslo 1, to aby se to v dějepise nepletlo.) Někdo na ní vydělal, někdo tratil, ale všichni chtějí rychle zapomenout a Žít! Užívat si! Jenomže život podražil a ne každý s ním může držet krok.

            Kupodivu v té hříšné době, kdy místo boha zaujala výše konta, se stal zázrak. Aspoň tak to prohlásil své ženě Ignác Kolísko, jehož válečné úpisy připravily o malou továrnu v malém městečku, když mu – snad ze samého nebe – spadlo dědictví po strýci: Patrová vila v pražské nóbl čtvrti.

            A tím začíná (řečeno s Shakespearem) komedie plná omylů, posunuto o pár století blíž k nám omylů pečlivě připravených, aby se v jejich stínu mohlo hrát vabank. Navenek všichni společně, potají každý sám na sebe, všechno korektně v mezích zákona.

            Nechybí ani láska, opětovaná leč skrývaná, ale podložená solidním majetkem, ani nevinný flirt, který je ovšem včas a krutě potrestán (ztrátou majetku), a když hrozí, že se dokonalá konstrukce sofistikované strategie zhroutí, dojde i na mrtvolu.

            Perfektní vyšetřování a nevyvratitelné důkazy objeví, co divák možná už tuší. Že všechno je jinak, což s oblibou pronášejí filozofové už od antiky, když jsou v úzkých.

            Tahle komedie však touto výmluvou nekončí, protože po tom „JINAK“ se teprve ukáže „JAK“. Což je zatím přísně tajné, aby si každý mohl vytvořit vlastní hypotézu.  

Moderní pohádka o souboji dobra a zla, koncipovaná jako volný příběh, který je adaptovatelný do různých měst. Text vznikl původně pro amatérský divadelní soubor Bozděch, který přes sto let působí v pražských Vršovicích. Ovšem inscenátoři ho mohou použít i pro jiné lokality a volně upravit místní reálie. Jde o setkání „starých“ a vlastně hodných strašidel se strašidly „novými“, trochu fízlovsky orientovanými i organizovanými. Dobro vítězí nad zlem a děti se možná občas budou potkávat s hodnými strašidly, která lidem spíše pomáhají.

Komisař Mac Leary se dohodl se svým kolegou Kalleyem, že jeho žena, která se bude vydávat za slečnu Jonesovou, navštíví jednu věštkyni, o které měli podezření, že její živnost je pouhou zástěrkou jakéhosi pašování. Věštkyně paní MacLearyové předpověděla, že se zamiluje do bohatého mladíka a odjede s ním mimo Evropu. Komisař  si myslí, že je to nesmysl, protože paní Mac Learyová je šťastně vdaná. Později zjistí, že se věštba zcela vyplnila.

Autor doporučuje hru uvádět společně s textem Zločin na poště pod názvem Zločin na poště a Věštkyně.

Mírně globalizovaná česká tragikomedie v 15 obrazech

Obyvatel Domu seniorů a bývalý estrádní herec a komik Jaroslav Pštros se rozhodne, že své blížící se sedmdesáté narozeniny bude slavit celých sedmdesát dní - od svatého Václava až do svatého Mikuláše, aby tak všechny jeho dětí, z nichž tři žijí v zahraničí, měli možnost přijet mu poblahopřát a něčím ho potěšit. A protože chce využít možnosti, kterou mu dává nový občanský zákoník, a odkázat svůj byt a bývalý mlýn v Podještědí tomu z dětí, kdo mu udělá největší radost, oznámí to svým potomkům v dopise. Někteří z nich si okamžitě začnou lámat hlavu, jak v závodě o dědictví uspět. A protože jeho nejstarší dcera Helena žije se svým manželem, majitelem kadeřnického salonu Parisem, v Kanadě a jeho nejstarší syn, zubař Romeo, se svou ženou, herečkou Julií, v Austrálii, pro jistotu se urychleně rozletí do staré vlasti. Prostřední Pštrosův syn Petr, homosexuál, který žije se svým partnerem, transvestitou Lucianem, ve Francii, na to jde jinak – pozve otce do Paříže, aby mu představil svého registrovaného partnera a vzal ho na Eiffelovku i na travesti show na Montmartru. Jen Pštrosova mladší dcera Libuše, vdova po veterináři Přemyslovi, a jeho nejmladší syn Cyrano, který byl na prezidentskou amnestii propuštěn z věznice ve Stráži pod Ralskem, kde si odpykával trest za neplacení alimentů své bývalé ženě Roxaně, se do nějakých dostihů o dědictví odmítají zapojit. A sám exkomik Pštros, který se na jménech svých dětí tak vyřádil, si zatím v Domě seniorů vytrvale předchází pečovatelku Aničku. Dobře odposlouchané manželské dialogy, ironické glosování politiky, svérázný černý humor hlavní postavy i lehce absurdní zápletka navazují na chytrý humor autorových starších her Na kůži se neumírá, Pavučina a Oboustranná past. Jednotlivé obrazy mají švih a protože předpokládají inscenování s využitím jevištních metafor, jsou nenáročné na scénu a rekvizity.

Tato pohádka pro malé i starší děti začíná „vyčarováním“ hlavních pohádkových postav: krále, jeho dcery - princezny a draka, lehce nešikovnou čarodějnicí Popletou. V momentě, kdy se na scéně objeví pětihlavý drak Paterák, se děj komplikuje a začíná se „hrát“ o princeznu. Jak to ostatně v pohádkách bývá. Naštěstí pro Popletu se objeví selka Andělka, která povolá svého chytrého syna Tondu. Ten se pak do dění zapojí a princezně pomůže. Malí diváci nakonec zjistí, že každý problém se dá vyřešit, ale vždy platí prověřené rčení: „Ševče, drž se svého kopyta!“

Hra obsahuje také původní písničky, které malé i větší publikum pobaví a děj oživí. Nechybí ani řada nečekaných rozuzlení zdánlivě složitých situací, které jistě ocení starší děti a dospělý doprovod. Představení trvá cca třicet minut.

„Jednoaktovka pro tři herečky a (nejen) pánské publikum“ se odehrává v současnosti, ve větším českém městě, v kavárně. Hlavními aktérkami jsou dvě spolužačky ze střední školy Hana a Marie. Do děje posléze vstupuje servírka z kavárny, Míša. Hana je manželkou úředníka. Sama pracuje jako sekretářka. Mají kluka a holku školního věku. Manžela jí právě odvezli do nemocnice, a tak se schází s kamarádkou Marií, aby jí to sdělila a trochu se rozptýlila. Marie je manželkou podnikatele, sama pracuje jako účetní. Mají dvojčata - kluky na stavební průmyslovce.

Dámské debaty, které vyplňují celou hru, se nesou v lehce ironickém duchu. Ne vždy se dámy shodnou, ne pro každou „pohnutku“ či zálibu svého blízkého muže mají pochopení. Projevuje se nejen temperament jednotlivých aktérek, ale pochopitelně i jejich věk a životní zkušenosti. Hra staví zrcadlo mezilidským vztahům a především vtipnou formou glosuje jiný pohled mužů a žen na svět...

ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU aneb Absolutně nevinný žertík (2014)

Jevištní úprava známé filmové komedie se snaží ze slavného příběhu, který líčí věčné spory a nelítostné žerty dvou rozhádaných manželských párů, zachovat vše, co po několik generací spolehlivě baví filmové diváky. Decentní úprava filmového scénáře do divadelní podoby neodstraňuje dobové narážky, ale snaží se je připomenout současnému divákovi a přiblížit dnešní mládeži. Dramatizace filmu Petra Schulhoffa využívá v maximální možné míře nosné filmové hudby, kterou zároveň oživuje několik známých písní.

Evžen Novák si jako invalidní důchodce přidělává jako komparsista. Jednou při návratu z natáčení se setká na pavlači se svou sousedkou Alenou Bartáčkovou a v žertu jí naznačí, že jí je manžel nevěrný. Jenže Kája Bartáček si to nenechá líbit a slibuje Novákovým, kteří si rádi hrají na lidi z lepší společnosti a jejich syn René si vylepšuje jméno různými tituly, pomstu. Začíná tak malá sousedská válka, jež má být zažehnána ve chvíli, kdy se mají obě znepřátelené rodiny stěhovat z činžáku, který má být zbourán. Nebyla by to však pravá komedie, kdyby se obě rodiny znovu nesetkali na sídlišti jako sousedé v jednom paneláku a na jednom patře. Válka se znovu rozhoří a nepomůže ani snaha Reného a neteře Bartáčkové, protože i jejich svatební oznámení je považováno za poněkud hloupý vtip…

Muž:    Naše první

            Už ne moje

            Už ne tvoje

            Naše

            Řekni to

Žena:   Naše

Muž:    Naše

            Úložiště vzpomínek

            Našich

Žena:   Našich vzpomínek

Muž:    Den za dnem

            Budou se skládat

            Podle pravítka

            Do komínků

            Po týdnech

            Po měsících

            Po rocích

            Budou se skládat

On a ona. Nastěhovali se k sobě a začali spolu plánovat budoucnost. Jsou ale věci, které do šťastného svazku nepatří. Ty musí zmizet z očí, musí se odložit na dno skříně. Jenže ticho, které po nich zůstane, je mnohdy děsivější než věci, o kterých se nemluví.

Krátká poetická hra o lásce, která mlčela tak dlouho, dokud neoněměla.