To, čím žijeme dnes, má svoje kořeny v minulosti, která se nám možná jeví jako hodně vzdálená, ovlivňuje nás však víc, než si myslíme. Proto nejde obejít období „založení říše“, tedy období Velké Moravy a její klíčové postavy – Svatopluka, Rastislava, Mojmíra, Konstantina a Metoděje. Komorní hra je postavená na konfliktu dvou výrazných osobností Rastislava a Svatopluka, který spočívá v nesmiřitelnosti dvou koncepcí národního bytí, zjednodušeně řečeno idealistické, která staví na dominantní úloze Ducha a Slova (Rastislav), a pragmatické, která tvrdí, že říše nestojí na velkých ideách, ale silných mužích, tedy politicích nebo vojácích, kteří nesní, ale konají „užitečné“ činy a nezkoumají jejich mravní podstatu, ale upřednostňují momentální prospěch pro společnost (i osobní moc). Svatopluk ve hře vystupuje jako typ věčného, zároveň ale řekněme moderního pragmatického vládce či politika, pro kterého jsou povolené jakékoliv prostředky, když jsou posvěcené účelem; naopak, Rastislav je vizionář, kterého výrazně ovlivnil Konstantin a Metoděj svým neobyčejným přístupem čisté, upřímné, duchovně mocné víry, která mění svět, jednotlivce i národy, i když je většina považuje za blázny. Jejich přístup je neobvyklý především v porovnaní s Němci, kteří už před nimi propagovali a šířili v říši křesťanství, pravda, především mečem.

Hra vznikla pro Studio Slovenského národného divadla, kde měla v lednu 2015 premiéru v režii Rastislava Balleka. Inscenace získala hned pět ocenění Dosky za sezónu 2014/15, a to v kategorii nejlepší inscenace, nejlepší režie, nejlepší ženský herecký výkon, nejlepší scénografie a scénická hudba.

Castor a Pollux – dvě nejzářivější hvězdy souhvězdí Blíženci se pod jinými jmény v lidských mýtech objevují už od dob Babylonské říše, kdy jejich přízviska pravděpodobně patřila tehdejšímu bohu moru a nákazy Nergalovi. Později se objevují i v řeckořímských bájích a v Bibli a celé souhvězdí Blíženců zaujímá v příbězích a legendách čím dál tím významnější postavení. Nehledě na astrologické významy, jež jsou mnohdy předimenzované a za vlasy přitažené, Blíženci zdůrazňují dvě stránky osobnosti, jak tu racionální, tak tu pudovou a zvířeckou.

Stejně tak mohou představovat dvě vzájemně blízké lidské bytosti, jako jsou v původní hře Pavla Bušty Adam s Evou a Josef s Marií, později v jiném smyslu Eva s Josefem a Marie s Adamem. Všichni procházejí protikladnými epizodami nepochopení a sblížení směřujícími k nevyhnutelnému konci.

Blíženci jsou tragikomickou hrou o dvanácti obrazech pojednávající o střetu osob dvou generací. Tuto srážku doprovází láska, chtíč a postupná ztráta iluzí. A samozřejmě nesmí chybět také Shakespeare!

Tak, chlapče, jez

A mlč

Ať nezalžeš

Papej, miláčku

A až se tě zítra dotkne první hřebík

Popraskáš

Jako napité klíště

Nakazíš nás infekcí

Zápalem mozkových blan

A my ho nazvem vírou

Poslední večeře páně. Dvanáct apoštolů se sešlo, aby plnými lžícemi nakrmilo svědomí dnešního světa jeho vlastními hříchy. Břicho praská ve striích a v jeho ranách začínají rašit prvosenky. Nová víra je na dosah.

My Personal Jesus s podtitulem Krátká masopustní hra s 12 četnou příležitostí vyslovit se je minimalistickou poetickou hrou s výrazně rytmizovaným jazykem. Hra je vhodná například jako libreto k pohybové inscenaci.

Megapolis prožívá strašné období.  Je válka, město je obleženo. Řady obránců rychle řídnou – prostory  vhodné pro uložení raněných jsou již přeplněné. Stále tíživější je nedostatek potravin. Navíc v metropoli vypukl mor. Tak vypadá prostor existencí lidských bytostí, které svými osudy  tvoří děj této divadelní hry. O čem je však vskutku toto dílo? O Lásce! O lásce a beznadějné situaci. O lásce, která daný stav ruší. A to tím, že jej přestane vnímat v uzavřenosti lidského života. Neboť je silou, která překračuje tuto uzavřenost – energií snad metafyzickou…

Dílo bylo uschováno v DILIA  28. 07. 2014.

Viliam Klimáček: OPÉRATION ROMÉO

Překlad do francouzštiny: Jaromír Janeček a Claire Vidoni

Režie: Éric Cénat

Produkce: Théatre de l´Imprévu (Orleans - France)

Československo 1984. Bývalý ředitel Československého filmu byl suspendován a pracuje v archivu. Jednoho dne slaví se synem narozeniny své ženy. Za bezstarostnou rodinnou pohodou se však skrývá neustálý tlak Státní bezpečnosti. Manželé vědí, že jsou odposloucháváni a stále sledováni…

Data představení

12. a13. 9. 2014         Divadlo Pardubice (Česká republika)

15. 9. 2014                 Švandovo divadlo Praha (Česká republika)

14. 10. 2014               L’Hectare a Vendôme (Francie)

16. a17. 10. 2014       Espace G. Simenon a Rosny-Sous-Bois (Francie)

7. 11. 2014                  Divadlo a Chartres (Francie)

4. 12. 2014                 La Pléiade a La Riche (Francie)

20. 2. 2015                 Divadlo Beaumarchais a Amboise (Francie)

Připravujeme Sezona 2015-2016

                                    DivadloLa Tête Noirea Saran (Francie)

                                    Divadlo Donjon a Pithiviers (Francie)

                                    Divadlo Toursky a Marseille (Francie)

Devítiletý Mireček je blázen do hokeje a zrovna žije hokejovým turnajem při olympijských hrách v Naganu (1998). Fandí většinou se svým tatínkem doma u televize, který se objevuje poslední dobou víc doma místo v práci. Po hádce obou rodičů Mirečka dochází k přiznání, že tatínka vyhodili z práce kvůli alkoholu – začne ještě více pít. Čím víc vrcholí hokejový turnaj a Česká republika postupuje výš a výš, jejich manželství se hroutí. Nakonec se rozvedou a to už jsou Češi olympijskými vítězi a tatínek bere Mirečka na vítání hokejistů do Prahy. Hra počítá s využitím autentických záznamů projevů komentátorů (Záruba, Vichnar) na ZOH v Naganu, které jsou dnes už takřka legendární a při jejich poslechu opravdové fandy zamrazí v zádech.

Ve hře jsou skloubeny komické prvky obyčejného života a fanouškovství a prvky hluboké životní krize. V rozhlasové hře je zjevná zejména jemná hra s jazykem, kdy jazyk hokejový proniká mimo mantinely fanouškovství a objevuje se v obyčejném životě.

Snad každé dítě v naší zemi zná slavný večerníček Krkonošská pohádka. Na televizní reprízy se dnes dívají se svými vnoučaty i babičky – pamětnice prvního uvedení ze sedmdesátých let minulého století. Po Listopadu přibylo k televiznímu zpracování i knižní vydání, které do dnešních dnů přesáhlo daleko přes sto tisíc. K tomu se v letech 2001-2 přidal i Supraphon se třemi audiokazetami.

V roce 2013  se k televizním večerníčkům vrátila autorka Božena Šimková a ze šesti epizod vytvořila přidáním postavy Vypravěče celistvý příběh o tom, jak Anče a Kuba bojují s Trautenberkem za své štěstí, tedy aby se směli vzít. Zpočátku snášejí Trautenberkovo grobiánství, nepřejícnost, sobectví a lakotu, ale když pochopí, že je schopen pro peníze připravit lidi i o poslední kapku vody, vzepřou se a odcházejí. A není podstatné, že se jich ujme Krakonoš, ale to, že se rozhodli sami, podle svého svědomí, i když tím přijdou o střechu nad hlavou a skromné živobytí. Protože mlčet k lidské špatnosti znamená být sám špatný. A to je poselství této hry.

Pohádek o princeznách, které chtěl pro sebe drak, bychom napočítali celou řádku. Ale že by si  princezna sama vzala draka, o tom vypráví jen jedna. Ta naše.

V malém zámku malého království není vůbec veselo. Pana krále trápí pakostnice, princezna se nudí, protože tatínek král ji od rána do večera nutí hrát Člověče nezlob se a ještě k tomu fixluje. Zato králův chráněnec Alfons dělá všechno možné, aby se králi zalíbil. Ne že by ho měl rád, ale aby mu odkázal trůn i s královstvím. Jenomže to by si ho musela princezna vzít za muže a ta o tom nechce ani slyšet. Možná proto, že se jí líbí mladý řezbář František, který jí postavil na zahradě lavičku a vyřezal na ní krásné srdce. A přitom dobře ví, že by mu král princeznu nedal a ještě by ho vyhnal za tu opovážlivost. Kdyby tak mohl udělat nějaký hrdinský čin, třeba se vrhnout do divoké řeky nebo porazit tříhlavého draka, napoví mu kmotřička, která léčí královskou pakostnici, protože má lék na všechno, a když ne lék, tak aspoň radu. A taky prý umí čarovat. Možná proto se za tři dny na kopci hned proti královskému zámku objeví zčistajasna drak a všemi třemi hlavami křičí: My chceme princeznu!

A kdo půjde s tím drakem bojovat? Sluší se, aby to byl Alfons, když chce princeznu za ženu. I král mu to doporučil. Ale co řezbář František? Záleží na vás, děti, komu z nich pomůžete. Jistě už víte, kdo je statečný a kdo zbabělec. A jistě si vyberete dobře. Protože pak se dozvíte tajemství pohádky, která se tak zvláštně jmenuje: Jak si princezna vzala draka.