Ve světě panuje finanční krize a téměř všichni jsou nezaměstnaní. Ti, kteří si hledají práci, jsou rebely k smíchu. Nezaměstnané Děvče si kvůli své nezaměstnané Matce hledá partnera pro život. Přes internet potkává plytkého Svalovce a hloubavého Filozofa a pozve je k sobě na večeři. Všichni se tak potkávají u jednoho stolu, kde konfrontují své protichůdné názory na práci a život. Matka chce Děvčeti vybrat muže z této zvláštní dvojice. Stát se může cokoliv.

Hra získala čestné místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2013.

Setkání se pořádá pod záštitou města Burgasu, ruského velvyslanectví a mnoha dalších uměleckých organizací a jeho cílem je sledování rozvoje slovanské kultury. Každý z uvedených dní má pod patronací zahraniční host, který je pečlivě vybírán z mnoha uchazečů různých uměleckých odvětví. Organizátoři festivalu letos vybírali z více jak 160 osobností současné slovanské kultury a jejich volba padla na Michaelu Doleželovou a Romana Vencla, kteří jsou v současné době předními českými autory divadelních komedií. Oba se aktivně věnují také herectví, režii a pedagogické činnosti.

Coby čestní hosté festivalu Svaté slovo vedli přednášku na gymnáziu v Burgasu, jehož studenti se specializují na studium literatury a vykazují předpoklady pro vlastní literární činnost. Na tamní Umělecké konzervatoři, která je jedinou v celém Bulharsku, vedli workshop se studenty herectví zaměřený na rozvoj metaforického myšlení a vnímání partnera na jevišti. Setkali se i s významnými bulharskými umělci, jako je například básnířka Roza Bojkova, která přednáší na sofijské univerzitě a její básnické sbírky jsou překládány do mnoha světových jazyků. V rámci oficiálního programu festivalu položili květiny k památníkům Adama Mickiewicze a Alexandra Puškina a obdrželi čestné uznání za svou činnost v oblasti kultury.

Návštěva Michaely Doleželové a Romana Vencla se u bulharské odborné veřejnosti setkala s mimořádným úspěchem. O jejich pedagogické služby má zájem jak Umělecká konzervatoř v Burgasu, tak i Vysoká škola divadelního umění v Sofii. Domluvili se i na překladu svých her do bulharštiny, přičemž dvě z nich by měly být v brzké době uvedeny v Sofii. Konkrétně komedie Když se zhasne, se dočká své bulharské premiéry již začátkem nové divadelní sezóny a to pod režijním vedením Nikolaje Gunderova, který patří k nejlepším bulharským divadelním režisérům a jeho práci znají diváci po celé Evropě i v Americe.     

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 20 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 5 rozhlasových inscenací.

CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2013

1. MÍSTO

• Martin Sládeček (JAMU) za dramatizaci románu Thomase Manna Zpověď hochštaplera Felixe Krulla a její překlad z němčiny

Thomas Mann, Martin Sládeček:  ZPOVĚĎ HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA (Die Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krulla

Svět je jen hra. A hochštapler Felix Krull zná její pravidla. Jako mnoho z nás, i on jde v touze prodat se suverénně z role do role. Dojde ale snad až příliš daleko. Jeho dobrodružství jsou zábavná a strhující – do  propasti. Tady je, krásný, klamný světe! Chceš jej?

Sládečkova dramatizace nedokončeného románu německého spisovatele a nositele Nobelovy ceny Thomase Manna představuje vůbec první pokus o uvedení tohoto humoristického díla na české jeviště. Vznikla původně v němčině, ze které byla svým autorem následně přeložena do češtiny. Premiéry se dočkala v sezóně 2013/14 v brněnském Divadelním studiu Marta.

Dramatizace se drží děje své předlohy a respektuje specifika jejího jazyka. Zároveň ji však v Mannových intencích posouvá směrem k dnešku. Hochštaplerovo vyprávění člení jako životopis a dovádí je do nečekaně mrazivých důsledků.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

Martin  Sládeček, po maturitě zahájil studium dramaturgie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V akademickém roce 2011/12 absolvoval studijní pobyt na Universität Mozarteum Salzburg zaměřený na divadelní práci s realitou. V jeho rámci dramaturgicky doprovázel mj. šestidílný dokumentární projekt „Salzburg. Erkundungen der Wirklichkeit“, následně oceněný Cenou spolkové země Salcbursko (Der Salzburgpreis 2012). Ten jej utvrdil v tvůrčím směřování k dokumentárnímu divadlu. Ve stejném roce vedl redakci zpravodaje mezinárodního divadelního festivalu „Setkání/Encounter“. Bakalářské studium ukončil s vyznamenáním a zvláštním stipendiem děkana za „výjimečně kvalitní bakalářskou práci“. Tématem této práce byla Mannova Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Prakticky absolvoval inscenací Gombrowiczovy Svatby v brněnském Multikulturním centru Stadec. Zabývá se románovou reflexí rozpadu Rakousko-uherské monarchie a literární krajinou Bukowiny. Zajímá se také o rakouský humanistický román 20. stol. Jeho teoretické práce se posud soustřeďovaly především na románovou tvorbu Thomase Manna. Je činný jako překladatel a tlumočník z jazyka a do jazyka německého. Nyní studuje v navazujícím magisterském studiu JAMU Brno a působí jako dramaturg na volné noze v ČR, Rakousku a Německu.  

2. MÍSTO

• Helena Kebrtová (DAMU) za překlad pěti aktovek Grand - Guignol

3. MÍSTO

• Tereza Verecká (DAMU) za původní hru Kapři
• Jan Krupa (JAMU) za překlad hry Laurenta Gaudého Onysos zuřivec

ČESTNÉ UZNÁNÍ

• Matěj Randár (JAMU) za původní hru Maturanti
• Pavol Seriš (JAMU) za původní hru Nezamestnaní

Komedie  Vše nejlepší posledním narozeninám odkazuje na klasický model ješitného, povrchního muže, který zatratí svoji nejmladší dceru, aby v ní později objevil jedinou věrnou duši a ukazuje, jak chováním a postojem v průběhu celého života ovlivňujeme svůj osud ve chvíli, kdy se ocitáme na samém konci.

V příběhu mají prostor tři generace. Ta nejstarší stojí na prahu smrti a odchodu do nenávratna. To je okamžik pravdy. Ukazuje se, jak kdo se svým životem naložil. V případě tří starců, kteří se nám představují, převažuje sobectví nad dobrými povahovými vlastnostmi. Hlavní postava, pan Král už není v kondici řešit svoje problémy, je prakticky bezmocný. Na scénu vstupují jeho tři dcery. Ani jedna na něho nemá dobré vzpomínky. Na jejich společném životě kdysi dávno leží temný stín. Každá ze sester se k situaci staví jinak. Obě starší vidí  hlavně majetek svého odcházejícího otce. Pouze ta nejmladší, Štěpánka, cítí morální povinnost se o svého otce postarat, aby dožil důstojně, jak to jen půjde. Ke střední generaci ve hře patří i manžel Štěpánky, který musí polknout hořkou pilulku a nakonec přistoupit na to, že svého nenáviděného tchána přijme ve svém domě.

Mladík Havran a mladičká zdravotní sestra patří k té nejmladší generaci. V průběhu děje se Havran  dvoří sestře za pomoci strategie a filozofie pohřebáka kombinovaného s pojišťovákem. Předvádějí, kam až za morální bariéry je člověk schopen jít, pokud má na zřeteli jen svůj materiální prospěch.  Postava Havrana funguje i v symbolické rovině, je to on, kdo v černém obleku za podivných okolností odváží staré lidi se škraloupem v minulosti z nemocnice do nenávratna, nebo do symbolického pekla. Jediný pan Král je zachráněný svojí dcerou, která si ho konečně veze domů.

Poslední scéna je nejdelší, vrcholí v ní skrytý i otevřený boj dvou starších sester o majetek přímo na území nepřítele, tedy v bytě jejich mladší sestry, která nic netuší. Bitvy se účastní i notář, který možná  také nejprve neví, později mu začíná svítat a ocitá se v rozpacích, zda pokračovat v práci, nebo ji vzhledem k okolnostem odmítnout. Morální dilema za něho vyřeší příchod manžela Štěpánky, který rychle pochopí, o co jde a dílo překazí. Strhne se hádka, nakonec i rvačka o papíry, v nichž je psáno, že majetek přechází pouze na dvě starší sestry. Papíry se roztrhají a pozbudou platnosti. Notář mizí a zůstává jen rodina. Prostřední sestra hodí vinu na svoji starší sestru a ta se zhroutí, zřejmě kvůli srdečním obtížím. Štěpánka volá sanitku a děj se rozděluje do dvou prostorů. Vzadu probíhá záchrana nejstarší sestry. V prvním plánu, blíž forbíně, sedí starý pan Král, který mnoho nechápe, ale snaží se sám upamatovat na to, co je dle něho nejdůležitější. Nemůže si vzpomenout, co to je, a mimoděk se své dceři omlouvá. Ona to pochopí jako generální omluvu za všechno špatné, co jí v životě provedl. Odpouští mu. To se stává tečkou příběhu. Pro pana Krále je to okamžik úlevy a radosti.

Ona:      Jsi v pořádku?

B:        Zkurvený padající světla...

Ona:      Co se ti stalo...

V:        Dohasínáš... ten s tebou ale vyjebal. Tvůj první klient, myslela sis, že bejt děvka je nějaká pohoda? Omyl. Chlapi, co stavěj u silnice jsou prasata a          úchylové.

B:           Za ty prachy...

Perseidy je hra o obyčejných lidech, kteří mají své zázemí, práce, rodiny, stálé partnery a přece je jejich spokojenost jen zdánlivá a povrchní. Upínají se a utíkají k jiným partnerům, mění práce, kradou a dokonce i vraždí. Během jedné noci, kdy prochází Země každoročním pásmem asteroidů, prochází i řada postav svými každonočními denními problémy. Bezhlavě zamilovaný otec od rodiny On vraždí, aby si získal srdce mladé venkovské holky Ony. Mezi jeho obětí se objevuje schizofrenní sedmnáctiletá B/V, která se snaží dostat svou jedinou oporu z vězení. D bláznivě miluje svého milence M, i přes to, že žije ve spokojeném vztahu s policistou P. V duchu trierovské poetiky se v absurdních dialozích objevují zoufalé definice lásky, vztahů a nedosažitelného štěstí. Štěstí pocítí snad jen ten Didi a Gogo, kteří čekají na zastávce konečné autobusu, kde pozorují padající hvězdy.

Aneb Adie, krásný plameni…

Vzdělávací pořad o W. A. Mozartovi s použitím veršů J. Seiferta

V několika dialozích mezi Mozartovou ženou Konstance, Josefinou Duškovou a Mozartem chce přiblížit složitý život i vztahy geniálního skladatele, včetně jeho vztahu k Praze. Osou příběhu je setkání Konstanz Mozartové a Josefiny Duškové po geniově smrti. Vracejí se ve vzpomínkách do minulosti a přibližují tak významné momenty v mistrově životě.

aneb Síla českého osudu v životě a díle G. Verdiho

s použitím sonetů E.B. Browningové a W. Shakespeara .

Vzdělávací pořad o životě Terezie Stolzové z Kostelce nad Labem, která se vypracovala na velkou hvězdu La Scaly a také velkou múzu a přítelkyni geniálního skladatele G. Verdiho. V jevištní zkratce je to příběh geniálního skladatele a jeho hvězdy a současně i přítelkyně. Zda i intimní, to není jasné dodnes.

Minipohádka je určená především pro děti v mateřských školách. Hravou formou vypráví dětem o tom, jak roste obilí a jak se z žitného zrní zadělává a peče chleba. Improvizovaná scéna kdekoliv, možná náznak rybniční hráze. Pohádka s písničkami a říkankami je koncipovaná jako vzdělávací, ale hravá, která předpokládá průběžný kontakt s dětským publikem, jeho zapojení.