Nešťastně končící tajuplná situační komedie s prvky dramatiky „coolness“. Jiří se po pádu berlínské zdi dostává do Německa ke svým vzdáleným příbuzným - emigrantům, kteří se do Západního Berlína dostali z totalitní ČSSR. Mladý muž se chce zdokonalit v němčině a také by se rád podíval, jak se provozuje skutečný kapitalismus. Je však překvapen - jednak proto, že zeď, kde bývalí Češi bydlí, zatím nezbourali (na srovnání se zemí teprve čeká), a také proto, že zde nachází jen potomky emigrantů – rodiče odjeli na dovolenou do Tichomoří. Napětí nastává v okamžiku, kdy se do něj oba sourozenci Michael a Luisa zamilují a vyžadují od něj dostatečný důkaz lásky. Jiří svým způsobem miluje oba dva (s Luisou spí a s Michaelem vede nekonečně dlouhé rozhovory), postupně je však nátlak natolik silný, že musí chtě nechtě couvnout. Zprvu se sice zdá, že se vše v opojení drog, alkoholu a návštěv diskoték vyřeší, nakonec ale balí kufry a inkognito takřka „čechovovsky“ odjíždí. To vše se děje k nesmiřitelné nevoli Michaela a Luisy. Hra je polemikou nad tématem opravdové lásky i nad tím, jak je kdo schopen něco za takový cit obětovat. Navíc se zabývá problematikou bariér mezi lidmi, kterou symbolizuje právě ona zeď. Nabízí řadu otázek nad dnešní mládeží – je schopna se se současným světem vyrovnat? Na to odpovídá právě toto komorní drama, ochucené neopakovatelnou atmosférou na začátku, kdy se hýří bezstarostnými vtipy včetně narážek na betonovou hráz stále čnějící před jejich domem, i na konci, kdy Michael pláče a Luisa vehementně, leč marně do té zdi buší, jako by už nikdy zmizet neměla.

Manželé Soustovi jsou souzeni pro svou údajnou zvrácenost a kanibalismus. Soud po drahném oddalování vyslechne dva svědky a obžalované odsoudí k trestu smrti. Souzeným se však pozornost nevěnuje. Tady se především soupeří, a to mezi vždy úspěšným mladým prokurátorem, který mění soud v televizní show, obhájcem - intelektuálem, zdrceným krizí doby a enormní přizpůsobivostí mladé generace, a poněkud primitivním starým soudcem, jehož hlavní ctižádostí je konečně tu najít partu kamarádů. Oba prokurátorovi svědci mají jisté kouzlo, on není zcela duševně zdráv, což by mohlo mít souvislost s těžkým ublížením na zdraví, jehož se prý na něm Soustovi dopustili; ona se k soudu ani osobně nedostaví. Hra „Sousta“ disponuje neotřelými nápady a ostrou ironií.

Autorka se s citem a pokorou dotýká tématu, které je v českém prostředí nové a odvážné. Text jen respektuje a velmi vhodně vybírá citace z autobiografie sv. Terezie z Lisieux Dějiny duše a z několika jejich básní. Prostředí kláštera je vykresleno realisticky – i když s jemným humorem. Vedle dětské Terezie zachycuje text i velmi odlišné charaktery dalších sester. To dává hře plastičnost a odlehčuje vážné téma hry. Skrze dialogy mezi sestrami se divákovi otevírá hluboká reflexe duchovního života a cesta k filozofii věčného duchovního dětství.
  Od úvodního obrazu, kdy Terezie na přání sestry představené svěřuje deníku své vzpomínky, se na krátko dostáváme do dětství v otcovském domě. Od počátku se projevuje Tereziina dětskost, schopnost radosti ze života, ale i nešikovnost. A také touha stát se řeholnicí.
  Další děj už pokračuje v prosté a chudé klauzuře. Kromě Matky představené, tu jsou ještě sestra Vincenta – typ hrubé, drsné a za svatostí se - po namáhavé cestě postu a obětí - deroucí ženy, mladičká sestra Magdalena, nejistá, bojácná, toužící po lidském kontaktu, jíž se Terezka stane rádcem a oporou. Ale i Terezka potřebuje někoho blízkého, komu by poodhalila svou nejistotu – a tou je Anežka, sestra představená, její starší rodná sestra.
  Postupem času se zhoršuje její nemoc (tuberkulóza) a s tím paralelně probíhá i fyzický rozpad kláštera. Terezka vše s pokorou, i když i s vnitřním zápasem a fyzickou bolestí, přijímá a umírá odevzdaně.

Advokát Cyril navštívil psychiatra, aby se dozvěděl, jaký je stav jeho přítele Oty. Lékař o něm hovoří jako o vyhaslém případu. Žádá Cyrila, aby mu řekl, co o Otovi ví. Padesátník Ota se zamiloval do mladé fotografky Yvety a požádal Cyrila, aby ho zastupoval u rozvodového soudu ze ženou Alenou. K všeobecnému překvapení Alena s rozvodem souhlasí a balí svému muži kufry. Zamilovaný Ota se rozhodne nechat jí veškerý majetek a své milence kupuje byt. Postupně se objevují další postavy příběhu: Otovy děti Kamil (pubertální básník), Klára (šestnáctiletá dorostenka, která fetuje) a Yvetina matka, jenž je ve stejném věku jako Ota. Vše dopadne tak, jak se dalo předpokládat. Velká láska pomine, Ota dostane infarkt a když se uzdraví, Yveta ho vyhodí z bytu. Jeho bývalá žena Alena odjíždí do Ameriky se svým milencem a Ota končí na psychiatrii.

Pohádka na motivy českých pohádek o zamilovaném vodníkovi, dobrém mlynáři, krásné Haničce, statečném Jankovi a zlých čertech pro děti od 5 let a nižší školní věk.

Vodník Čvachtal je zamilovaný do mlynářovy dcery Haničky, za což se mu posmívá kolega Sumovous. Mlynář má ovšem jiný problém. Z pramene v Čertovské skále ubývá stále více a více vody, takže už stěží otočí mlýnským kolem a hrozí, že mlynář bude muset co nevidět přestat mlít obilí. Jak se potom budou živit? Čvachtal přichází na nápad, že se promění v člověka a mlynáři v jeho soužení pomůže. Ten jeho nabídku přijímá, ale do celé situace se ještě vloží Janek, milý Haničky. Oba se hodlají podle svého s čerty utkat, ale nakonec svoje síly spojí, pekelníky ze skály vyženou a pramen uvolní. Zlo je potrestáno a láska vítězí…

V pohádce je šest písniček, ke kterým hudbu napsala Miroslava Forejtarová.

Svižně plynoucí text odhaluje mechanismus vzniku bulvární komedie: od slabé návštěvnosti divadla a nutnost nasadit atraktivní titul přes zakázku autorovi, autorská muka při hledání námětu a komponování fabule až po zkoušku, kdy se text pod rukama režiséra a vlivem zásahů spřízněného kritika zcela proměňuje. Proces zkoušení se zvrhává v hádku zúčastněných a autor při ní dokonce omylem zastřelí kritika. Hra nakonec ústí v překvapivou pointu: je lepší dělat kariéru v jiných oborech lidské činnosti než se živit psaním či hraním bulvární komedie.

Po smrti otce zdědí mladý mlynář Filip zrzavého kocourka. Poté co mu Filip na trhu koupí zrzavé boty, se Zrzounek rozhodne, že z mlynáře udělá pána. Naučí ho nejen vybranému šlechtickému chování, ale také tvrdé práci ve mlýně, kterou Filip dosud zanedbával. Jednoho dne uloví Zrzounek překrásné ptáčky a pošle s nimi Filipa na královský zámek. Král dar příznivě přijme a Filip, Markýz z Nemanic, je pozván na slavnostní královský ples, na němž si má princezna Lenka vybrat svého budoucího ženicha. O Lenku se sice ucházejí tři další markýzové, ale ona má oči jen pro Filipa. Její hodný otec ji Filipovi přisoudí, ale ještě před svatbou si chce prohlédnout Filipovo panství. Naštěstí mu opět pomůže Zrzounek, který přelstí hloupého obra a získá jeho pozemky pro Filipa. Jakmile král zjistí, že je Filip majetný, nic už nebrání šťastnému konci celého příběhu.

Drdovsky laděná satirická komedie je určena dospělým divákům, i když v ní hrají pekelné bytosti. A právě tyto „podpozemské“ síly dokáží vymyslet na lidi osvědčené zkoušky charakteru. Věčnými lákadly pro hříšníky jsou peníze, moc, kariéra, pohodlný život v přepychu atd. Po vzoru Drdových komedií autor vytvořil vtipnou jevištní podívanou s písničkami, která hercům skýtá lákavé role svérázných a charakterově plastických postav a divákům pohodový divadelní zážitek.

Pět brilantních dialogů „ze života“, které mezi sebou v příznačných, originálně rozvíjených mikrosituacích vedou dva přátelé z dětství, oba vzdělaní třicátníci.
1/ Dialog na vnitrostátním letišti Moskva – Domodědovo, poté, co byl První okraden právě teď, kdežto Druhý již dříve… Za oběma případy okradení se rýsují praktiky „Domodědovské zlodějské mafie“.
2/ Dialog na nádraží či letišti, kdy nesrozumitelné hlášení ampliónu evokuje nostalgické vzpomínky na „staré dobré časy“ - na dávné masové letní přesuny vlakem k moři do Soči, konfrontované s novodobými nájezdy rekreantů do Španělska.
3/ Telefonický hovor mezi Stockholmem a Moskvou: Druhý žádá Prvního, aby zašel k jeho rodičům a předal jim peníze, ten slibuje. Hovor se pak příznačně zadrhne o znechucení Druhého ze Švédů a končí klasickým nedorozuměním.
4/ Nejspíš cizina, Evropa, ale nikoli nezbytně. První a Druhý sedí kdesi na lavičce. Pijí pivo z lahví. Spokojeně rozjímají o civilizačních vymoženostech jako je žárovka, telefon, guma, sklo… Jde o to to vymyslet – např. pivo! Stejně tak letadlo, televizor… Přemítání je přivede k představě mimozemš?ana, který uvidí poprvé lidi, a konečně si také prohlédnou sebe navzájem.
5/ Druhý přichází k Prvnímu s naléhavou prosbou: potřebuje se s ním opít. Druhý čeká důležitý telefonát a chce opití odložit na zítra. V dialogu se rozvinou a střetnou dva opačné přístupy k životu, resp. povahy: Druhý, negativista, činí marné pokusy opustit Rusko - právě se opět vrátil z Rakouska, nemůže žít ani tam ani zde, trapas, kocovina; První, pozitivní, dychtivě poznává cizinu, aby se vždy utvrdil, že se mu přece jen stýská po domově. Nakonec konstruktivně navrhne, že se opijí ještě dnes (hned po telefonátu), když Druhý právě dospěl k negaci své prosby.

Česky in: Svět a divadlo, 2003, č.1, str. 129 - 144