V rámci festivalu Perepost proběhlo dne 5. března 2013 scénické čtení hry Romana Sikory Zpověď masochisty. Čtení připravil s herci divadla Teatr.doc režisér Talgat Batalov, který je u nás znám např. inscenací Dva v tvém domě, která v loňském roce hostovala v Divadle Archa. Hru do ruštiny přeložil Sergej Busygin.

Festival Perepost vznikl jako partnerský projekt festivalů Zlatá maska, Ljubimovka a Novaja Drama a formou scénických čtení představuje nejinspirativnější současnou zahraniční dramatiku. Na letošní ročník bylo vybráno celkem sedm her z Velké Británie, Německa, Mexika, Finska, Kanady a České republiky.   

Sikorova hra, kterou v roce 2011 uvedlo pražské Divadlo Letí, se již četla na festivalu současné české dramatiky v Paříži (překlad Katia Hala) a v překladu Barbory Schnelle také v rámci Mezinárodního literárního festivalu v Berlíně. Momentálně se chystá inscenace Zpovědi masochisty ve Švýcarsku.

Fotografie ze čtení zde.

Agentura DILIA ve spolupráci s mezinárodním festivalem Zlomvaz zve na tři scénická čtení a diskusi 3D - třetí rozměr dramatu.

Akce se uskuteční v sobotu 11. května 2013 v prostorách DAMU (Karlova 26, Praha 1):

14,00 hod. Nikdy nevíš, čím tě život nakonec překvapí (K222)

15,30 hod. Obyčejný život (K332)

16,45 hod. Snídaně s Leviatanem (K222)

18,00 hod. diskuse


Více informací na webových stránkách festivalu - zde.

PROJEKT VZNIKL ZA PODPORY HL.M. PRAHY A SPRÁVNÍ RADY DILIA.

 Jeruzalém (titul hry pochází ze slavné ódy na Anglii od Williama Blakea) je obrazem současné „staré dobré“ Anglie, té zelené a bukolické země.
     V lesích poblíž vesnice Flintock už léta v karavanu žije Johnny Rooster Byron – vagabund, opilec, podivín a hlavně vypravěč neuvěřitelných historek. Johnny býval kaskadérem, s motorkou objížděl venkovské poutě a přeskakoval na ní auta, autobusy, chystal se přeskočit i samo Stonehenge. Pak se ale málem zabil a od té doby žije v lese, prodává drogy a přitahuje místní mládež – obzvlášť tu ze spořádaných rodin z nedávno postaveného satelitního městečka. Jeho obyvatelé se ale ze svých drahých domků nehodlají koukat na něco tak obskurního, jako je starý Johnny. A tak sepíší petici a poštvou na Johnnyho úřady. Johnny se má vystěhovat – a to právě den po největší události ve Flintocku, po májové pouti na oslavu dne svatého Jiří.
     Ale stejně, jako se komercionalizuje starý dobrý Flintock, ani pouť už není, co bývala – veselí je spíše už jen folklórem pro turisty, celou akci sponzoruje nadnárodní pivovar. Tu pravou Anglii s lesnímu duchy a skřítky, magií lesa a velkolepými oslavami, tu najdete už jen u Johnnyho Byrona. Ale vše má skončit, pokud bude Johnny vzdorovat demolici, to ho totiž zavřou. A to se zase nelíbí jeho bývalé družce Dawn, a hlavně jeho šestiletému synovi Markymu. A navíc, když jde do tuhého, Johnny zjistí, že jeho mladí přátelé ho jen využívají, ale nikdo se za něj nepostaví. Navíc je tu problém s šestnáctiletou Phaedrou, kterou víc než luxusní předměstí láká Johnnyho karavan – a její nevlastní otec to nehodlá tolerovat. A tak je Johnny zase sám, sám proti všem – duch staré pohanské Anglie, kterou Johnny symbolizuje, je nicméně s ním. Zlobí se celý les a celá zem…
    Jeruzalém mísí pohádkové motivy s venkovskou tvrdou realitou, je to hra s prvky komedie, u které ale přesto diváka zamrazí a snad ho i dojme. Postava Johnnyho Byrona je velkou příležitostí pro herce kolem padesátky. Hra byla v roku 2010 ověnčená několika prestižními divadelními cenami Laurence Oliviera a nejinak tomu bylo u znovuuvedení této hry za rok 2022.

Vzájemně se prolínající životní příběhy několika žen, které pravidelně docházejí do kadeřnického salónu čtyřicátnice Truvy Jonesové. Truvy přijala novou kadeřnici Annelle, o níž se později dozvíme, že její milý byl ve vězení, což její další život výrazně ovlivnilo. Clairee (šedesát šest let) je vdova po starostovi a je stále vůdčí osobností. Padesátiletá M´Lynn je matkou mladé a krásné Shelby, která se přes varování lékařů (má nemocnou ledvinu) rozhodne otěhotnět. Její matka jí darovala vlastní ledvinu. (Autor hru věnoval památce své sestry, kterou zosobňuje právě Shelby). A konečně je tu Ouiser, téměř sedmdesátiletá bohatá dáma, chvílemi zatrpklá (má problémy se svým sousedem), ale její humor je všeočiš?ující.      Hra, která se celá odvíjí v jednom prostředí – kadeřnickém salónu, získala Pulitzerovu cenu a  byla i s úspěchem zfilmována. U nás ji pod názvem Věčné magnolie uvedlo v devadesátých letech  Středočeské divadlo v Kladně se Stellou Zázvorkovou v roli Ouiser.

Svou popularitou si tato hra vysloužila pověst jedné z nejvýznamnějších her 90. let - byla uvedena v New Yorku, Chicagu, Johannesburgu nebo v Sydney a v roce 1998 vznikl podle této hry i film. 

Gangsterské drama pohrávající si s tématikou násilí patří k tzv. chlapeckým hrám, které oslavují „vzrušující pocit být chlapcem nebo mužem“. Odehrává se v roce 1958 v jistém Ezras Atlantic Clubu v Soho. Tento klub vlastní gang neškodných podvodníků – jsou to Sweets, Potts, Skinny a Baby, kteří svůj volný čas tráví na amfetaminu. Do této zábavy ale zasáhne jistý nebezpečný gangster Sam Ross, který zabije jejich šéfa Ezru a unese zpěváka, tanečníka a klubovou hvězdu sedmnáctiletého Silver Johnyho. Vyděšený a paralyzovaný gang, který teď vede Mickey, Ezrova pravá ruka, se zabarikáduje v klubu a připravuje se na útok. Ezrovým synem a dědicem je ale Baby, kterého Mickey vyhodí. Baby se ovšem v závěrečné scéně vítězoslavně vrací, aby poté, co zabil Ezrova vraha Sama Rosse, přivedl zpátky Silver Johnyho. Usvědčuje Mickeyho ze zrady, neboť Ezru udal Rossovi. Na Mickeyho stranu se přikloní Skinny, ale toho Baby zastřelí.  Z Babyho, který působil jako nevyzrálý mladík, se stal rozhodný muž činu, ale jeho mužství a drsnost získávají patologický rozměr.

Tento jednoduchý děj je povýšen proudem skvělých dialogů. Butterworth dokáže ze slov poskládat útočnou zbraň ale i mnohovýznamové slovní žerty – vždycky je ale jeho výstavba dialogů ukázkou bravurní práce se slovem. Text je dále plný bonmotů a refrénovitých a heslovitých replik. Jeho jazyková virtuozita se dá přirovnat k Mametovi, Pinterovi, Stoppardovi, navazuje tu mimo jiné také na odkaz absurdního dramatu.

Simonova komedie, která byla uvedena na Broadwayi v roce 2003, je inspirována skutečným životem dramatičky Lillian Hellmanové a spisovatele detektivek Dashiela Hammetta.
    Rose je známá dramatická autorka, žijící v domě na pobřeží East Hamptonu, který dřív sdílela se svým milencem Walshem Mc Larenem. Ten však zemřel a léto s Rose tráví její mladá asistentka Arlene. Nicméně Walsh, i když je mrtvý, je stále součástí Rosina života –zjevuje se jí jako duch.
    Walsh se objevuje ve vypjatých okamžicích, kdy ho Rose potřebuje (je jediná, kdo ho vidí a může s ním mluvit). Nyní se Rose dostala do finančních potíží, její dílo nemá úspěch a situace začíná být velice vážná. Proto jí Walsh navrhne, že by mohla zkusit přesvědčit mladého spisovatele Gavina Clancyho, žijícího v sousedství, aby dopsal Walshův nedokončený román, který od jeho náhlé smrti leží v šuplíku psacího stolu…

David Mamet umístil svou hru do prostředí pochybné realitní kanceláře v Chicagu. Základní dramatickou situaci hry vytváří soutěž o nejúspěšnějšího realitního agenta, kterou vyhlásí vedení společnosti. Nejlepší agent získá luxusní auto, druhý sadu nožů a ostatní přijdou o místo. Obchodní praktiky, vynalézavé finty a vzájemné podrazy prodejců (kteří se ani neštítí svou vlastní firmu v noci vyloupit) tvoří hlavní osu celé hry. Soutěž tak metaforicky zobrazuje podnikatelské prostředí, kde jeden může uspět jen na úkor druhého v tvrdém boji o přežití. Autor navíc používá svébytný jazyk - osobité prostředí, humor a výborně napsané dialogy dávají skvělou příležitost pánské části souboru. Mamet za tuto hru získal prestižní  Pulitzerovu cenu.V roce 1992 byl podle ní natočen film (s Jackem Lemmonem, Al Pacinem, Kevinem Spacey atd.), který také získal mnoho ocenění, mimo jiné byl nominován na Oscara.

V průběhu jediného večera, v reálném čase, rozehrává autor s neobyčejným postřehem pro banalitu „scény z manželského života“. Vnadná, povrchní a panovačná Beverly a její uštvaný, ušlápnutý muž Lawrence pozvou na návštěvu nové sousedy - upovídanou zdravotní sestru Angelu, jejího nemluvného manžela Tonyho a rozvedenou Sue, jejíž patnáctiletá dcera Abigail vedle v domě pořádá hlučný večírek. Všichni kromě kultivované Sue ztrácejí postupně zábrany a odhalují o sobě a svých partnerech různé důvěrnosti i svou povahu. Při vášnivé debatě o „umění“ se rozrušený Lawrence nečekaně skácí s infarktem a zemře. Sue se marně snaží dovolat Abigail... 
    Mike Leigh je známý britský filmový režisér (Tajnosti a lži, Vera Drake). Za své filmy získal řadu ocenění. Dialogy jeho hry Abigail má večírek vznikaly z improvizace při zkoušení. Jsou proto nesmírně živé a vtipné. Představitelka Beverly, Alison Steadmanová, získala za roli dvakrát cenu Herečka roku. Úspěšnou inscenaci pak Mike Leigh natočil i pro televizi.

Roku 2013 britský server Whatsonstage vyhlásil Abigail´s Party jako Best Play Revival (Nejlepší nové uvedení za rok 2012) a dvě herečky z inscenace se umístily na druhém (hlavní role) a prvním místě (vedlejší role).