JERUZALÉM (JERUSALEM, 2009)

Jez Butterworth

Překlad: Olga Bártová
Žánr: činohra
Obsazení: 9 mužů, 5 žen

 Jeruzalém (titul hry pochází ze slavné ódy na Anglii od Williama Blakea) je obrazem současné „staré dobré“ Anglie, té zelené a bukolické země.
     V lesích poblíž vesnice Flintock už léta v karavanu žije Johnny Rooster Byron – vagabund, opilec, podivín a hlavně vypravěč neuvěřitelných historek. Johnny býval kaskadérem, s motorkou objížděl venkovské poutě a přeskakoval na ní auta, autobusy, chystal se přeskočit i samo Stonehenge. Pak se ale málem zabil a od té doby žije v lese, prodává drogy a přitahuje místní mládež – obzvlášť tu ze spořádaných rodin z nedávno postaveného satelitního městečka. Jeho obyvatelé se ale ze svých drahých domků nehodlají koukat na něco tak obskurního, jako je starý Johnny. A tak sepíší petici a poštvou na Johnnyho úřady. Johnny se má vystěhovat – a to právě den po největší události ve Flintocku, po májové pouti na oslavu dne svatého Jiří.
     Ale stejně, jako se komercionalizuje starý dobrý Flintock, ani pouť už není, co bývala – veselí je spíše už jen folklórem pro turisty, celou akci sponzoruje nadnárodní pivovar. Tu pravou Anglii s lesnímu duchy a skřítky, magií lesa a velkolepými oslavami, tu najdete už jen u Johnnyho Byrona. Ale vše má skončit, pokud bude Johnny vzdorovat demolici, to ho totiž zavřou. A to se zase nelíbí jeho bývalé družce Dawn, a hlavně jeho šestiletému synovi Markymu. A navíc, když jde do tuhého, Johnny zjistí, že jeho mladí přátelé ho jen využívají, ale nikdo se za něj nepostaví. Navíc je tu problém s šestnáctiletou Phaedrou, kterou víc než luxusní předměstí láká Johnnyho karavan – a její nevlastní otec to nehodlá tolerovat. A tak je Johnny zase sám, sám proti všem – duch staré pohanské Anglie, kterou Johnny symbolizuje, je nicméně s ním. Zlobí se celý les a celá zem…
    Jeruzalém mísí pohádkové motivy s venkovskou tvrdou realitou, je to hra s prvky komedie, u které ale přesto diváka zamrazí a snad ho i dojme. Postava Johnnyho Byrona je velkou příležitostí pro herce kolem padesátky. Hra byla v roku 2010 ověnčená několika prestižními divadelními cenami Laurence Oliviera a nejinak tomu bylo u znovuuvedení této hry za rok 2022.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.