Jedinečná divadelní noc v Praze. Prezentace Překladatelské dílny DILIA 2012 – Skandinávské jazyky.
Scénického čtení se účastní i shooting star současného finského dramatu Saara Turunen.

V režii Petra Haška agentura DILIA, Divadlo Letí a Národní galerie v Praze uvádí čtyři nejnovější hry z Dánska, Finska, Švédska a Norska.

9. prosince 2012 v 18:00 hodin v prostorách Národní galerie v Praze – Veletržního paláce (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)

Rezervace vstupenek: produkce@divadlo-leti.cz

Více v informačním letáku, ke stažení zde:

Rosemary a Harry žijí spolu svým poklidným a stereotypním životem již více jak padesát let. On, veterán války v Koreji a bývalý zaměstnanec letecké společnosti, si chce užívat obyčejný život bez zvratů a překvapení. Ona, horlivá katolička, která dokonce chtěla v mládí vstoupit do kláštera, je manželovým opakem – neustále touží po nových zkušenostech a dobrodružstvích. Jejich životní postoje se střetnou, když Rosemary přichází s nápadem výletu do Říma.
Dobře napsaná hra, která je velkou příležitostí pro dva starší herce souboru, ukazuje, jak i takto vyhraněné osobnosti dokáží přes všechny problémy a rozdíly spolu prožít život plný lásky a vzájemné tolerance.

Strážníci Gobbel a Blunt musí na Štědrý den splnit jednu nepříjemnou povinnost: oznámit starým a nemocným manželům, že jejich dcera zahynula během autonehody. Když vidí, jak by tato zpráva mohla staříky otřást, velmi ochotně využijí nedorozumění a nechají oba manžele v představě, že tragická zpráva se týká jejich psa. Jenomže jedna malá lež plodí další. Strážníci se do nich zaplétají a aby „neztratili tvář“, musí vymýšlet stále krkolomnější řešení, které rozvíří svátečný den malého městečka. V jejich síti nakonec uvízne nejen místní pastor, ale i lehce militantní Gronya, která na svou pěst organizuje domobranu proti pedofilovi, jenž se v tomto městečku někde ukrývá.
Lehce morbidní Neilsonova komedie je jako dobře promazaný stroj, který jednu dobře myšlenou lež zvětšuje do čím dál absurdnějších situací.
A co teprve když se zjistí, že vše bylo jinak a autonehoda se týká úplně jiné osoby... 

„Prožijte pohádkový víkend ve Ztraceném ráji!“ Takhle zněl inzerát v jednom farním
časopise, který zlákal do osamělého hotýlku dokonce dvě dvojice. Protože přijely inkognito, pánové tu vystupují pod krycím jménem Smith a přítomné dámy pochopitelně nejsou jejich legitimní manželky. Z této výchozí situace se odvíjí komediální děj, plný záměn a ztřeštěných situací. Jejich „dirigentem“ je tamní recepční.
Překladatel hry označuje tuto komedii rodem skvělé divadelní a filmové adaptace hry irského dramatika Seana O’Caseyho, Pension pro svobodné pány, v úpravě legendy českého filmu, režiséra Jiřího Krejčíka.
Poprvé se tato hra u nás představila na scéně Divadla Na Fidlovačce, kde se úspěšně uvádí již druhou sezónu.

Nejnovější hra Anderse Lustgartena zkoumá etiku politiky úsporných škrtů a její vliv na současnou společnost. Brechtovsky laděná hra nastoluje situaci, kdy veškeré veřejné služby a sociální systém je zprivatizován – a co se stane, vidíme hned ve druhé scéně, kdy žoviální řemeslník nainstaluje vyděšené důchodkyni doma „měřič dluhů“, automat, který pravidelně vyžaduje svou dávku peněz, jinak v domácnosti nic nebude fungovat. S důchodkyní se podíváme i do zprivatizovaného zdravotnictví, kde se paní ocitne po pokusu rozmlátit zmíněný automat. Pokud první půli hry tvoří sled obrazů z neutěšeně zprivatizované společnosti, druhá půle nabízí radikální řešení. Ocitáme se ve Dvoraně veřejného mínění, kde protestanti horlí proti zkorumpovaným bankéřům a celému nefunkčnímu systému. Jediným jejich posluchačem je ale pouze nedávno vyhozený mladý bankéř, skeptický k jakékoliv možnosti změny. Sociální téma a téma občanských nepokojů, které nedávno otřásly Británií, zpracovává Lustgarten s typicky britským černým humorem a nadsázkou. Ne nadarmo získal stipendium Nadace Harolda Pintera, tento autor je mu vskutku blízký.

Hra měla premiéru v únoru 2013 v londýnském Royal Court Theatre v režii Simona Godwina.

Divadelní hra Spřízněné duše pojednává tragikomickým způsobem o životě manželů, jejichž manželství se po řadě let společného života dostalo do mrtvého bodu. Oba manželé se cítí velmi osaměle, jejich děti mají vlastní rodiny a rodiče navštěvují zřídkakdy.

Jednoho dne se každodenní prací znuděná manželka na cestě domů setká s neznámým mužem, který právě ten den má narozeniny, ale protože žije sám, nemá je s kým oslavit. Ženě je muže líto a zároveň je jí sympatický. Pozve ho tedy domů, aby jeho narozeniny oslavili ve třech. Domnívá se, že tato situace může oživit její manželství. Její rozhodnutí vyvolá následně řadu komických i dramatických situací, ve kterých oba příchozí se snaží přesvědčit zoufalého manžela o tom, že by život ve třech byl prospěšný všem. Manžel pochopitelně na tento  návrh nemíní v žádném případě přistoupit, zuří a silně odporuje. Jeho manželka se proto s cizím mužem rozhodnou manžela spoutat a dát mu roubík, aby ho tak „po dobrém“ mohli přesvědčit. V této napjaté chvíli přichází jiná žena, která na začátku hry sváděla manžela, který však odolal, neboť chtěl zůstat věrný manželce. Tato žena a cizí muž náhle pocítí vzájemnou náklonnost a silnou přitažlivost. V této situaci všichni čtyři tedy sfouknou svíčku na dortu, který při svém příchodu nenápadně přinesla manželka, která oslavenci přeje, aby se mu splnila všechna přání.

Divadelní hra pojednává o tom, jaké meze může mít a jakými krizemi může manželská instituce  procházet.