Je po válce, ale nenávist, vraždění a pomsta zůstává. Hořkost nám zatemnila mozek a my střílíme a střílíme... slovy... náboji... do srdce... do těla. Pomsta nás ovládá staletí a i teď, kdy je zapotřebí, aby si země a lidé odpočali, zaplakali a otřepali se z hrůz, kdy je potřeba si podat ruce a obejmout se, jsme schopni v sobě najít špetku síly a všechno všem oplatit.
    Miroslav Bambušek osobitým a citlivým způsobem zobrazuje trhlinu naší poválečné doby. Čechové se, zmožení a unavení z hrůz válečné doby, ale stále plní zloby, která byla silnější než cokoliv jiného, se stejnou krutostí mstili německému lidu. Muži, ženy, děti a vše, co mělo německou národnost, vše se střílelo a jako odpad házelo na jednu hromadu. Oko za oko, zub za zub? Ano, jedině tohle pravidlo zůstává a taky pach, pach, který se usadil do mraků, pach strachu a krve.
    Děj nás seznamuje se třemi postavami, Josefem Ottem, Josefem Kitlem a Annou Löwenbeinovou. Všechny tři spojuje konec války, všechny tři spojuje strach. Anna je Němka, která se jednoho večera dovolá Josefovi a přemlouvá ho, aby zachránil její maminku, která byla odvezena do tábora a čeká na smrt. Josef, který je poznamenán hrůzou koncentračního tábora, kde byl jeho tatínek zastřelen a jeho maminka si posléze vzala život, nejprve pomoci Anně odmítá. Jak se hovor vyostřuje, postupně se do Anny zamilovává. Josef Otte, který pracuje u nádražní revoluční gardy, patří přesně k těm, kterým vystřílet zásobník do německé ženy přináší přinejmenším pocit zúčtování. Jsi Němec? Chcípni. Krátká hra Miroslava Bambuška, držitele Ceny Alfréda Radoka, vystihuje poválečnou náladu nejen v České Republice, ale v celém světě.

Čtyřicetiletá přitažlivá malířka Sofie se na večírku seznámí s padesátiletým úspěšným podnikatelem Filipem. Okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra a rozvine se vztah, který oběma přinese štěstí a naplnění, v které už nedoufali. Jejich téměř ideální soužití pozorujeme ve sledu vtipných scén (např. když si „zařizují“ novou lednici). Krize přichází teprve v okamžiku, kdy Sofie otěhotní. Filip je totiž nadšený představou, že by se neočekávaně ještě mohl stát otcem, kdežto Sofie si připadá na mateřství stará a nechce se kvůli dítěti vzdát své kariéry a umění, kterému vše obětovala. Ostrý spor je přivede až k psychologovi, jenž se jim snaží pomoci. Jejich vztah je však přesto na pokraji zániku. A pak přijde osudné ráno, kdy má Sofie odejet do nemocnice na potrat...     Komorní drama se v USA setkalo se značným zájmem publika. Přináší skvělé herecké příležitosti pro muže a ženu středního věku.

Během víkendové party na venkovském šlechtickém sídle se po letech náhodou setkávají bývalí milenci – významný londýnský lékař, charismatický Dr. John Christow a holywoodská star Veronica Crave. Mezi hosty je i doktorova poněkud zaostalá manželka Gerda a jeho současná milenka – originální sochařka Henrietta. Druhý den ráno je Dr. Christow nalezen mrtev a nad ním jeho žena s revolverem v ruce. Případ, který na počátku vypadá jako jasná vražda ze žárlivosti, se však záhy zkomplikuje, když policie zjistí, že lékař byl zastřelen zbraní jiné ráže. Kdo je tedy oním záhadným vrahem? Některá ze sokyň, či potrhlá hostitelka Lady Angkatellová, která si do košíku na vejce dala i revolver a nepamatuje si proč? Nebo snad ušlechtilý Edward Angkatell, který zoufale miluje Henriettu a Christow mu stojí v cestě?
Poslední víkend patří mezi nejčastěji uváděné hry Agathy Christie. V ČR již několikrát vyšel ve své původní románové verzi, nedávno byla v televizi uvedena jeho britská filmová adaptace z roku 2004, na svou divadelní premiéru však teprve čeká. Kromě toho, že nabízí všechny přednosti klasické „poirotovské“ detektivky, patří k těm dílům A. Christie, kde je detektivní rámec pouze obohacením vlastního dramatu mezilidských vztahů. Zejména ženské postavy jsou nebývale svébytné a nabízí skvělou hereckou příležitost. Autorka hru upravila tak, že je možné postavu Poirota (nedisponuje-li divadlo vhodným představitelem) vynechat.

Indiánské pohádky smyšleného kmene Čučudejů jsou svým dějem velmi blízké notoricky známým pohádkám tzv. světové pohádkové pokladnice. Snad právě proto jsou doslova potěšením pro malé i velké a právě proto jsou určeny divákům od tří do sta let. Autor je napsal pro herce Westernového městečka v Boskovicích u Brna v letech 2004 až 2008, kde úspěšně bavily a stále baví tisíce návštěvníků.
Pohádka první je o tom, kterak macecha Wakýja malého Ahajúta a malou Šavenys do černého lesa vyhnala, a jak děti na zlého ducha Kadědanoku a jeho družku Kababinoku narazily a co z toho vzešlo. Druhá pohádka vypráví o tom, kterak jelen Okašú a divoké prase Glóglo najdou malého chlapce jménem Čikaja. O toho pak svedou nelítostný boj se syny zlého draka Sisiutla. Třetí pohádka vypráví o synovi náčelníka Čučudejů jménem Pípsil, kterému předpověděl duch noci dlouhý předlouhý spánek. Poslední pohádka vypráví, kterak se nejšerednější indián Wahurka stal náčelníkem kmene Čučudejů, a kterak ho z osidel smrti zachránila indiánská dívka Nataša.
Čučudejské pohádky s podtitulem Z mýtů a povídaček slavného indiánského kmene Čučudejů lze uvádět jednotlivě, či v libovolné sestavě. Taktéž obsazení je naprosto libovolné, pohádky může hrát jakýkoli počet herců a hereček, ženské role mohou hrát muži a naopak.

Současná francouzská komedie z prostředí vrcholného managementu. Příběh šesti špičkových manažérů, kteří společně pracují na lukrativní zakázce zbrojního průmyslu odkrývá jejich skutečné ambice, morálku a svědomí i schopnost manipulovat či být manipulován.

Daniel Besse je současný francouzský autor, režisér a herec. V roce 2001 získal za hru Ředitelé (Les Directeurs) Moliérovu cenu v kategorii nejlepší hra.

Kde je hranice mezi normálností, studem a ponížením? Zaměstnanci jedné netradiční logistické firmy a lidé jim blízcí se dostávají do situací, v nichž si uvědomí, že se svými životy nejsou spokojeni. Extrémní podmínky zimního Finska, kde se hra odehrává, podtrhují těžko pochopitelné jednání postav; osobitost a ironie s jakou hrdinové řeší své problémy však vychází z nich samotných. Jsou to lidé nedokonalí, jako všude jinde na světě, vtažení do příliš těsných pout vzpomínek a zapouzdřených rodinných vztahů napříč generacemi. I když jsou tyto vazby silné, vztahy mezi lidmi se proměňují. Pomíjivost vévodí i světu, kde všechno hmotné zamrzá. Nebo je pouze humor pravdou a alkoholismus probouzí surrealistická vidění... Co je to nemoc a co sesterská, homosexuální a heterosexuální láska? Finská spisovatelka, režisérka a herečka Leea Klemola (1965) získala doma za svou poslední divadelní hru ocenění Hra roku 2005. Česká premiéra textu (v tomto překladu) byla uvedena v této sezóně ve Studiu Marta brněnské JAMU.

Spolužáci z gymnázia, úspěšný advokát Petr a rádoby spisovatel Ota se po třídním srazu před neprůbojným spolužákem Pavlem chlubí bytem, který si pronajímají, aby si tam vodili milenky. Pavel kývne na jejich nabídku, že jednou týdně byt využije. Otův otec, doc. Šulc, který je Pavlovým nadřízeným, vyhledává Petra, aby ho vytáhl z bryndy – v galerii, kde pracuje, ukradl několik vzácných obrazů. Petr slibuje, že záležitost vyřídí. Pavel si mezitím přivádí do „šmajchlkabinetu“ jeho manželku Ivanu. O její skutečné totožnosti nemá ponětí – přepjatě, tak trochu „čechovovsky“ působící Ivana si pro tyto schůzky vymýšlí, že je rozvedená. Nicméně vychází najevo, že se – jako sociální pracovnice – stará o Pavlovu matku. Když jsou v nejlepším, překvapí je Ota; Ivana prchá a Ota spolužákovi řekne pravdu. Otův otec má infarkt, a když se Ota u Petra informuje, jak je to s těmi obrazy, Petr všechno zatluče. Ota ví, že si spolužák vymýšlí a v afektu prozradí, že načapal Ivanu s Pavlem.     Druhá část hry se odehrává po deseti letech. Vojta, syn Ivany a Petra, dokončuje právnickou fakultu, Petr se má stát ústavním soudcem. Všechno působí až idylicky, dokud je nenavštíví Ota. Oznamuje Petrovi, že ví, jak se všechno tehdy seběhlo, zejména to, jak shodil vinu na Pavla, a tak se mu pomstil. Díky Petrově fintě strávil Pavel několik let za mřížemi. Ota chce po Petrovi peníze, jinak vše zveřejní ve svém časopise. Rozhovor nedopatřením vyslechne i Vojta, Ivana je vystrašená. Vojta začne pátrat na vlastní pěst, navštěvuje Pavla v útulku Armády spásy. Ivana zamíří za Otovou ženou Kateřinou; žádá, aby Ota přestal Petra vydírat. Posléze ovšem prohlédne a přestává brát prášky. Na závěr, když už se zdá, že Petrovy právnické kličky zase zvítězí, dospívá k názoru, že nenormální není ona, ale všichni ostatní a odhodlá se k „chlapskému“ řešení.     Svižně a vtipně napsaná hra s bezmála detektivní zápletkou je osobitou reflexí morálního stavu české společnosti po roce 1989. V divákovi probouzí řadu znepokojivých otázek, které v sobě možná dávno potlačil. Třeba právě proto, že se považuje za „normálního“.

Čtyřicetiletý historik Leoš se sejde s milenkou Stáňou; začínající vědec Šimon přináší zprávu, že profesor Doležal byl nařčen ze spolupráce s komunistickou tajnou policií. Profesorova snacha Stáňa a Šimon profesora obdivují, Stánin manžel Václav se obává, že mu aféra ohrozí politickou kariéru. Stáňa přesvědčí Leoše, aby promluvil se svou manželkou, advokátkou Juditou, která převezme profesorovo zastupování. Setkává se s novinářem Silbersteinem, který celou aféru rozpoutal. Stíny minulosti začínají silně zasahovat do životů všech zúčastněných, ale ovlivňují třeba i dospívající děti Stáni a Václava. Stáňa opouští manžela a rozchází se i s milencem, Judita se sbližuje se Silbersteinem, profesorova manželka Gábina neunese nervové vypětí a dostává infarkt. Profesor bude podle všeho očištěn, nakonec se ale ukazuje, že staré hříchy mají dlouhé stíny – jeden z nich naprosto neočekávaně padne i na profesorova bývalého studenta Leoše.     Hra se zabývá často přetřásaným tématem spolupráce se státní bezpečností, ptá se, zda rozhodující roli při „podání ruky zlu“ sehrála síla nátlaku, nebo charakter. Ukazuje, jak „velké“ dějiny mohou vpadnout do našich životů a vrhnout na mnohé zaběhané zvyklosti jiné světlo. Politický námět ovšem není nejpodstatnější, rozhodující jsou vztahy jednotlivých postav a jejich vývoj, který by se i bez naznačené aféry možná ubíral podobným směrem. Možná ale také ne.

O princeznu Jůlinku se přijíždí ucházet král ze sousedního bohatého království. Jůlinčin otec se sňatkem souhlasí, neboť vidí příležitost, jak se dostat z chudoby. Nápadník se ovšem chová podivně, jako by mu vůbec o princeznu nešlo. Toho si povšimne hospodyně Agáta, stejně jako panoš Martin. Princezna se nakonec rozhodne prchnout, aby se vyhnula svatbě. Agáta jí daruje kouzelné račí klepeto, pomocí kterého může být neviditelná a nemusí tedy nikam prchat. Klepeto také nakonec donutí nápadníka mluvit pravdu. Nechce princeznu, ale poklad, který má být ukryt někde na zámku. Otec Jůlinky ho vyžene a princezně dovolí, aby si vzala Martina, s kterým se mají už dávno rádi. A dokonce se s pomocí kouzelného klepeta podaří najít i ztracený poklad.     Celá pohádka se odehrává v jedné dekoraci a dává mnoho příležitostí pro komické gagy. Je vhodná pro děti od 5 do 13 let.

Vdavekchtivá princezna shání ženicha. Aby ženich nebyl úplný blb, na radu ďábla vyhlásí soutěž v hádání. Kdo uhádne, stane se ženichem, kdo neuhádne, tomu hlava dolů. Na vyhlášku se nachytá princ. O sekání hlavy ovšem nic neví, neboť jeho sluha ve „slabé chvilce“ konec vyhlášky utrhl a „znehodnotil“. Když zjistí pravdu, i on požádá o pomoc ďábla. Jedná se však o stejného čerta, který už slíbil pomoc princezně. A tak se stane, že při hádání ďábel pro princeznu vymýšlí hádanky a princi hned našeptává jejich rozluštění. Splní tak obě smlouvy, ale ani princezna ani princ si své vítězství neužijí. Čert je okamžitě odnáší do pekla podle smluvní klauzule „až přijde ten pravý čas“. Na zámku zůstávají jen rodiče princezny, kteří ze zoufalství adoptují lišáckého princova sluhu.      Pozor! Postava matky a otce, ve hře Matkootce, je psána pro jednu herečku. Fraška je vhodná pro netradiční hrací prostory, na jarmarky, lidové slavnosti apod. Určeno pro dospělé diváky.