Po poslední úspěšné veselohře Agentura Drahoušek přináší Rudolf Trinner další novou komedii s názvem HOLKA ODJINUD. Hlavu rodiny Veverkových, pana Alojze potkaly nečekané svízele nejen díky nenadálému sňatku jeho nezletilé dcery Alenky, ale především kvůli odkazu jeho bratra Jamese. Ten třicet let kutal kdovíkde v Americe zlato a na smrtelné posteli píše panu Alojzovi, že mu posílá svou dceru Jessie, aby se o ni postaral. Jessie, děvče, které vyrostlo v úplně jiném prostředí jen se svým otcem daleko od civilizace, děvče, které nezná přetvářku, duše i povahy čisté a upřímné, přijíždí ke strýčkovi právě v den jeho narozenin. Členové její nové rodiny se k ní zpočátku chovají chladně a rezervovaně, ovšem ve chvíli, kdy pojmou podezření, že v kufru, který si dívka přivezla, by mohlo být zlato, předhání se v lichotkách. Od té chvíle zápasí rodina s problémy nejen jak se do zamčeného kufru podívat, ale především jak Jessie přimět k tomu, aby se s rodinou o své bohatství podělila. Všech pět ženských postav odlišných charakterů, dlouholetý přítel rodiny Matěj Kačaba, Evžen Srp, snoubenec Veverkovy druhé dcery Kateřiny a vínu horující teta Máňa se střetávají v situacích plných humoru, ale i překvapení a napětí.

Parodie na westernové příběhy, známá především kultovním filmovým zpracováním, které získalo řadu i zahraničních ocenění (zvláštní cena poroty Stříbrná mušle na XII. MFF v San Sebastianu 1964, ceny za režii, výpravu, filmové triky a za herecký výkon Miloše Kopeckého v roli Hoga Foga na V. MFF v Panamě 1967 a další). Kultovní Limonádový Joe za více než 40 let od svého zrodu vůbec nezestárnul, tato westernová parodie na „kaubojky“ je naopak stále živá a svým způsobem dnes i aktuálnější. Brdečka si totiž dělá legraci nejenom z naivních barvotiskových příběhů o „neohrožených mstitelích bezpráví“, ale i z reklamy, tedy z odvětví, které bylo našemu divákovi v roce 1964 zcela „španělskou vesnicí“. Hrdinové muzikálu pijí Kolaloku (která původně měla být Kolakokou, parafrází na nejslavnější „limonádu“ Coca Cola), o pořádně „hustý“ dým v baru se stará nádherná Tornado Lou, jsme svědky rvaček, přestřelek a vzrušujících partiček pokeru, ničemové nám, v rozporu s dnešními poznatky medicíny, tvrdí, že „alkohol, podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli množství“, a bezpráví trestá neposkvrněný hrdina na bělostném oři. Nenechme se však mýlit dokonalým vzhledem našeho hrdiny: kolty Limonádového Joa visí vždy proklatě nízko a jeho muška, nezkalená výpary alkoholu, je vždy zcela přesná. V agentuře DILIA je k dispozici původní scénář a v elektronické podobě úprava Kateřiny Fixové.

Jedno zazvonění u dveří změní Marcovi Parodimu celý život. Nezvaný host, Paolo Ferri, se u Marca chová jako doma, nechá si uvařit kávu a hlavně – je to vrah. Když u Marcových dveří zazvoní druhý nezvaný host, Paolo Ferri ho nemilosrdně zastřelí, zatímco mu Marco připravuje v kuchyni kávu. Mrtvola na podlaze a vrah fuč. Chiara, Marcova kamarádka, není poslední, kdo si myslí, že toho mrtvého zabil Marco. Nakonec uvěří Marcovu vysvětlení, nikoli však policie, ani lékaři na psychiatrickém oddělení. Marco je nucen podstoupit několikaletou terapii a odchází z ústavu s přesvědčením, že to bylo tehdy jeho druhé já, dokonce pojmenované jako Paolo Ferri, které vraždilo. Poměrně vyrovnaný a „vyléčený“ Marco se ožení s Chiarou a žije šťastně, celá ta nepříjemná záležitost je po 9 letech konečně za nimi. Ale ouvej, jednoho dne potká Marco na ulici muže, který se představí jako Paolo Ferri… Velmi dobře napsané dialogy zpracovávají vážné téma vtipnou formou a čtenář/divák jen pomalu cítí, jak mu tuhne úsměv na rtech.

Komorní romantická komedie britského dramatika, skladatele a zpěváka Willyho Russella (např muzikál Pokrevní bratři) vypráví pygmalionovský příběh mladé a nevzdělané kadeřnice, která by se ráda naučila něco o anglické literatuře a jejím profesorovi, kterého živelná a upřímná Rita pro změnu naučí něco o životě a vlastně i literatuře, protože její vidění světa je příjemně neotřelé a originální.Ritě vzdělání a nové obzory umožní změnit život a získat sebedůvěru – málem při tom ale ztratí sama sebe...
V Británii byla v roce 1980 vyhlášena nejlepšíkomedií roku, tři roky poté ji režisér Lewis Gilbert zfilmoval s Michaelem Cainem a Julií Waltersovou.

Nejnovější hra Pool (no water) dramatika Marka Ravenhilla, slavného „enfant terrible“ britské dramatiky 90. let, se věnuje tématu přátelství a jeho odolnosti vůči závisti a zášti. Jak se skupina umělců, kteří se přátelí již řadu let, vyrovná se závratnou kariérou jedné z nich? Jsou pozváni do její luxusní vily s nádherným bazénem a jejich závist přerůstá v nenávist. Předstírané radovánky u bazénu však vyústí v tragédii a slavná umělkyně končí v bezvědomí a zmrzačená v nemocnici. Její „přátelé“ využijí neštěstí pro svou další uměleckou tvorbu, natáčí její zohavené tělo a již se vidí, jak vystavují v nejprestižnějších galeriích. Mají se cítit provinile? Vždyť ona sama postavila svou kariéru na výtvarných objektech využívajících „krev, obvazy a kondomy“ jejich společného kamaráda, který zemřel na AIDS.
    Ravenhillova krátká hra je psána ve formě monologu, což umožňuje nejrůznější varianty inscenování. V prvním nastudování hry skupinou Frantic Assembly v Lyric Hammersmith Theatre v Londýně na podzim roku 2006 účinkovali dva herci a dvě herečky.

Josef a Marie mají na zahradě fotbalové hřiště. Marie by chtěla spíš stromy nebo zeleninu. Josef seká trávu na hřišti. Sedmnáct let. Furt dokola. Tráva musí mít správnou výšku. Chlapi hrajou. Čeká je důležitej zápas. Bedřich má depresi. Opouští ho žena. Furt dokola. Beáta chodí do supermarketu. Zouvá si boty a chodí bosá mezi regály. Marie se ráda prochází po trávě. Jenže na hřišti je tráva ostrá, jak to Josef každej den seká. Františkovi je čtrnáct. Jednoho dne si oblékne maminčiny bílé šaty. Každej má jedno tajemství, o které by se rád podělil. Každej někoho opouští, aby se mohl vracet.

já lidi miluju - lidi umí čarovat - když chtějí - umí věci - jaký si neumíš představit - lidi to je estetika - estetika hřiště - divák a hráč - fotbal to je hlediště a jeviště - marie - lidi mě bolí a nemůžu bez nich bejt - nejde o fotbal - jde furt jen o lidi - to ti je tak krásný - jen oni to nevidí

Hra získala za rok 2006 Cenu Evalda Schorma, kterou každoročně udílí agentura DILIA talentovaným autorům z řad studentů divadelních škol. V režii Lukáše Trpišovského ji vysílal český rozhlas v hlavních rolích s Josefem Poláškem, Danou Batulkovou a Zdenou Hadrbolcovou.

Agónie Extáze je trojicí aktovek mexické autorky Sabiny Berman. Postavy v jednotlivých aktovkách mohou být hrány jednou ženou a jedním mužem, ale také vždy jiným párem.
    Text osciluje mezi tématy rodu, identity a sexuality tóny humornými, hravými i absurdními. Tři v jednu hru sjednocené jednoaktovky Suplicio del placer (Agónie extáze)sdílejí několik společných rysů – zaostření na milostný vztah muže a ženy, El a Ella (On a Ona)a třetí, nepřítomnou, postavu, jejíž hrozba či vnější vliv je neustále zpřítomňován odkazy na její osobu; nepostradatelná přítomnost předmětu, na který poukazuje titul jednotlivých her – Knírek, hodinky značky „Cartier“ a Pistoli; a nakonec kombinace témat související s rodovým postavením a představováním rodových rolí, tedy „rolí v rolích“. Jak se zdá název hry Agónie extáze v sobě nese dichotomii, která je integrální součástí postupně se vyčerpávající bojovné hry mezi pohlavími.

Krátká hra Švédský stůl nese podtitul – tragédie o třech chodech. Tento thriller je vybudován na dramatické situaci, že postavy – Rytíř z Vekova, Špička rumová či vaječněkoňaková, Uzený losos – budou jednou, respektive poměrně brzy, snězeny. Stylizace postav do jednotlivých pochoutek rautového stolu je inspirována loutkovým divadlem, by? se Drábek dovolává inspirace filmové a přirovnává Rytíře k samurajovi, neohroženému bojovníkovi. Představa rytíře s mečem = jednohubky s párátkem je z loutkového divadla. Postavy mluví patetickým jazykem. Groteskní situace je vyvolána již samotným umístěním jednohubkových Gulliverů do říše obrů – kritiků a celebrit kulturního světa apod. Nebo naopak degradací jepičího života jednohubek, ve kterém Rytíř prožije románek se Špičkou, ale jehož základním životním smyslem je projít zažívacím traktem obra.   Švédský stůl je má verze příběhu nesmrtelné lásky. Hrdě se hlásím k tomu, že mému Romeovi a Julii odpadává z těl těsto, petržel a čokoládová poleva. D.D.

Tragikomický příběh neš?astníků bloudících atraktivní džunglí hypermarketového světa. Anna – "recitátorka" reklam v obchodním domě. Karin – neúspěšná herečka. Ian – manažer. Eva – prostitutka. Petr – bývalý estébák. Všichni se jednoho dne potkají v hypermarketu. Někteří tu pracují, někteří nakupují, někteří provokují... Některým možná dokonce změnil hypermarket život. Zatímco Karin dál dabuje nekonečné stupidní telenovely, z Evy se stává skutečná filmová hvězda a Petr řeší svůj hlad po fízlování vlastní videoslužbou. A všichni jsou tak trochu smutnými klauny, kteří se jen zběsile snaží naplnit scénář lidských příběhů. Současné sociální drama o traumatech dnešní doby ve vyzývavě postmoderním hávu. Ian: "Hypermarket je vzrušující místo. Vyvolává pocit neomezených možností. Jdete si koupit žvýkačky a odcházíte s mikrovlnkou. Lidi se vrátí z nákupů a doma si napětí vybíjejí sexem. Třiatřicet procent početí je způsobeno návštěvou hypermarketů."